Kompas, buzola a mapa

Kompas, buzola a mapa umožňují orientovat se v terénu i bez GPS. Základy orientace a práce s mapou by měl každý zálesák v pohodě zvládnout.

Článek je výňatkem z knihy Výpravy do přírody, ve které jsou popsány zážitky z výprav oddílu Rysů a jejich vedoucího Zubra.

Ačkoliv význam orientace pomocí mapy a buzoly se bude postupně zmenšovat, rozhodně není od věci těmto tradičním orientačním pomůckám porozumět. Tak to alespoň říkal Zubr, když nás učil, jak se orientovat na mapě. Rozevřel turistickou mapu a její horní okraj namířil tam, kde střelka buzoly ukazovala sever. Na mapě je skoro vždy sever na horním okraji a pokud výjimečně není, je to jasně vyznačeno. Našli jsme na mapě kopec, kde jsme právě byli, a pak už jsme podle ní mohli jmenovat okolní vršky i vesnice. Kdybychom nevěděli, na kterém kopci jsme, museli bychom hledat výrazné vesnice a vrcholy v okolí a najít naši polohu podle nich.

Mapa a busola
Mapa a buzola

Důležité je měřítko mapy. To udává poměr, jak je skutečný terén na mapě zmenšen. Například měřítko 1 : 50 000 (časté měřítko dnešních turistických map) znamená, že jeden centimetr na mapě je ve skutečnosti 50 000 cm, tedy 500 m. Prohlédli jsme si také mapové značky a Zubr prohlásil, že se je sice postupně při různých hrách naučíme, ale ke čtení mapy stačí vysvětlivky uvedené na každé mapě. Mnohem důležitější je umět číst vrstevnice, které označují terén – kdyby člověk rozřízl bramboru vodorovně na stejně silné plátky, bude okraj každého plátku vlastně vrstevnicí. Kartografové kreslí vrstevnice většinou po 10 či 20 výškových metrech, to je na mapě vždy upřesněno (používá se i název ekvidistance). Čím blíž jsou vrstevnice u sebe, tím strmější kopec.

Jak mapu zorientovat? Při vší úctě k jiným způsobům určení severu je nejrychlejší přece jen buzola nebo kompas. Kompas je jednodušší z obou magnetických sourozenců a slouží jen ke zjištění světových stran. Předností buzoly je možnost nastavení azimutu a hlavně postupu podle něho.

Azimut je úhel mezi severním směrem a směrem ke kýženému cíli (např. cesta přímo na východ má azimut 90°). Jediným číslem se tak dá určit, kudy se vydat z jednoho místa ke druhému. Pro práci s azimutem má buzola otočnou stupnici dělenou na 360º a různé systémy zaměření – od fosforeskujících šipek až po zrcátka s průhledy. Nejprve jsme na azimut koukali trochu zmateně, ale po několika hrách jsme už zvládali cestu podle něho bez problémů.

Určení azimutu
Určení azimutu

Azimut určujeme z mapy: Buzolu položíme na mapu tak, že záměrná linka se šipkou, která je v ose buzoly (můžeme použít i hranu buzoly jako na obrázku) spojí výchozí místo (Brod) a cílové (Mýto). Pak nasměrujeme otočnou stupnici na severní okraj mapy (na obr. je již naměřen azimut 38 stupňů, magnetické střelky si při tom nemusíme všímat, buzola funguje jen jako úhloměr). Odložíme mapu a teprve nyní otáčíme celou buzolou tak, aby se sever otočné stupnice kryl s magnetickou střelkou. Záměrná linka buzoly pak ukazuje směr cesty podle azimutu (v našem případě z Brodu do Mýta).

Podobný postup je, když máme azimut daný velikostí úhlu. Na záměrné rysce v podélné ose buzoly nastavíme úhel (například 38 stupňů), pak už jen podobně jako výše otáčíme buzolou, až se sever kryje s magnetickou střelkou. Záměrná šipka buzoly nás povede (např. z Brodu do Mýta).

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Share This