Oheň na sněhu

Oheň při zimních výpravách slouží především jako zdroj světla a hlavně tepla. Tomu je podřízena příprava i udržování ohně.

Založit a udržovat oheň na sněhu má několik zásad odlišných od letních ohňů (mluvíme samozřejmě o tábornickém ohni z přírodních zdrojů). Většinou nejde o příjemné posezení s vyprávěním a hrou na kytaru. Od ohně na sněhu potřebujeme především zahřátí před uložením do spacáku, osvětlení tábořiště a také může sloužit pro přípravu čaje nebo rychlého teplého jídla.


Prvním krokem je upravit podklad pro oheň. Pouze ve speciálních případech bude oheň zahloubený (to v případě potřeby ukrytí plamenů, aby zdálky neprozradily místo ohně, a dále v případě silnějšího větru, který by oheň příliš ovlivňoval). U zahloubeného ohně se ale mnohem méně ohřejete, proto je lepší mít oheň v úrovni povrchu.

Jako podklad pro oheň na sněhu jsou nejlepší narovnaná polínka.
Jako podklad pro oheň na sněhu jsou nejlepší narovnaná polínka.

Za tím účelem je třeba sníh pod budoucím ohništěm ušlapat a případně ještě nahrnout trochu sněhu z okolí, aby ohniště bylo co nejvýš. Sedačky v zimě jsou potřebné jen výjimečně, protože u ohně stejně moc neposedíme kvůli zimě zezadu. A je-li vše pod sněhem, jsou sedačky dost obtížný úkol. Pokud je sněhu málo, je samozřejmě jednodušší sníh odházet úplně, ale podklad ohně bude stejně potřeba (zem je zmrzlá a na trávě by se oheň dělat neměl).

Druhým a nejdůležitějším krokem je tedy podklad pod oheň. Podložka, která zabrání propadání ohně sněhem dolů. Nejvhodnější podložkou jsou polena, čím mokřejší, tím lepší. Narovnáme polena těsně vedle sebe, aby oheň co nejméně rozehříval sníh směrem dospodu. Větší polena budou na okraji, aby uhlíky nepadaly do stran. Pokud je dřeva dostatek, můžeme ještě dospodu dát dvě polena jako další podložku. Je-li k dispozici zelená chvoj z padlého stromu, můžeme polena podložit zelenou chvojí, která odstíní teplo sálající mezerami mezi poleny. Navršit na polena ještě hlínu je sice dobrý nápad, ale při souvislé sněhové pokrývce se hlína většinou získat nedá.

Podložení ohně zabrání klesání ohniště stále níž, jak roztává sníh. Čím více času a pečlivosti této fázi přípravy ohně na sněhu věnujete, tím méně starostí budete mít při vlastním udržování ohně.

Bez podložky se oheň propadá do sněhu.
Bez podložky se oheň propadá do sněhu.

Roznícení ohně a přikládání

Samotné roznícení ohně žádné speciální požadavky nemá, jen je obtížnější najít suchou chvoj či větvičky na podpal. Pokud je všude sníh, nezbývá než najít suché větvičky přímo na stromech, nebo naštípat třísky z nejsuššího dřeva, které je k dispozici. Vyplatí se březová kůra či jiný přírodní podpalovač.

Na topení je nejlepší stojící souška – bude v zasněženém lese nejméně mokrá. Pokud není dost času na přípravu dřeva a potřebujete rychle rozdělat oheň, abyste se ohřáli, pak budete muset průběžně s topením neustále přinášet dřevo. Počítejte s tím a rozdělte si předem úkoly. Stačí chvilka, kdy musíte od ohně odběhnout a už může oheň uhasnout, zvlášť, když z nedostatku dřeva topíte jen tenčími větvemi.

Oheň totiž musí neustále hořet plameny, aby vysoušel dřevo, které bývá od sněhu vlhké. Něco jiného je zimní tábor, kde je čas na přípravu dřeva a můžete přes den najít dostatek suchého dřeva. Při večerním utáboření může být dřevo všelijaké a jeho spotřeba je velká. Na výpravě se vyplatí posbírat suchou chvoj na podpal už přes den, večer nemusí být v okolí tábořiště k dispozici.

Foto Martin Baldinský, Oldřich Vajsejtl, kresba Jiří Červinka

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Share This