Přezdívky

Hubenej Joe, Čára, Ušoun se ti vrátí, oživne kemp, jaro, vítej k nám… zpívají Brontosauři v písničce Jarní tání. A i zde je vidět, že trampské a tábornické přezdívky mají u nás velkou tradici.

Udělování přezdívek patří k tradicím, které jsou rozšířené ve většině tábornických oddílů. Jde určitě o dobrý zvyk, který má jednak svou praktickou stránku (když máme v oddíle již pátého Honzu, je to zmatek) a navíc (stejně jako jiné tradice) podporuje oddílového ducha. Navíc je přezdívka v daném okruhu lidí svým způsobem zavazující, každý má možnost své přezdívce zjednat patřičnou vážnost a respekt. 

Nicméně, přestože jde o určitě dobrou věc, neměli bychom přezdívky rozdávat jak na běžícím páse a za každou cenu. Při jejich návrhu a udělování se řiďte několika jednoduchými pravidly. Omezíte tak situace, že někdo bude později ze své přezdívky trochu nešťastný.

Doporučené vlastnosti přezdívky

Každou navrženou přezdívku zkuste posoudit podle následujících bodů:

  • Přezdívka by měla být dobře vyslovitelná ve všech svých tvarech.
  • Dlouhé a víceslovné přezdívky nejsou úplně praktické. Mimo jiné vedou k tomu, že se přezdívka začne v běžném použití zkracovat.
  • Přezdívka by samozřejmě neměla být hanlivá, urážející.
  • Je dobré, když přezdívka funguje i mimo oddíl/skupinu, ve které je přidělena (Jak že jste říkal, že se jmenujete? A co to vlastně znamená?).
  • Přezdívka je něco, co člověku pravděpodobně vydrží velmi dlouho, často až do dospělosti. Ne každá „dětská“ přezdívka musí být vhodná i v pozdějším věku. Dívejte se tedy na přezdívky i z tohoto pohledu.

Udělování přezdívky

A při  udělování přezdívky se zkuste řídit těmito radami:

  • Budoucí držitel přezdívky musí s touto přezdívkou souhlasit a nesmí být k přezdívce jakkoliv tlačen.
  • Měl by také dostat určitý čas (pár dnů) na rozmyšlenou, přezdívku neudělujeme ihned po návrhu.
  • Přezdívky uděluje (schvaluje) vždy vedení oddílu, samozřejmě na základě návrhu od kohokoliv. Může tak korigovat ne vždy vhodné nápady.
  • Je dobré spojit udělení přezdívky s nějakým krátkým obřadem/rituálem. Stačí i podání ruky u ohně či něco podobně jednoduchého.

Některé oddíly zavedly zvyk dvou po sobě následujících přezdívek, první dostává nováček jak výše uvedeno a slouží k oslovování v době, kdy se nováček seznamuje s oddílem, a kdy se rozhoduje o jeho vážnějším zájmu o oddíl a jeho styl táboření. Mnohem později následuje druhá přezdívka, která se nazývá lesní jméno. Po získání dostatečných zkušeností je dotyčný vyzván k obřadu často spojeném s nočním bděním, při kterém přemýšlí o směřování cesty, na kterou se vydal. Při tom si také zvolí nové lesní jméno, které chce požívat místo původní přezdívky.  Výhodou tohoto způsobu je, že si lesní jméno (třeba i po poradě se zkušenějšími) vybírá adept sám už v době, kdy má určité zkušenosti, a je tedy za něj víc zodpovědný.

Každopádně na přezdívky nezapomínejte a pokud nastane vhodná příležitost k udělení pěkně přezdívky, určitě ji využijte.

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Share This