Světlušky ukazují poklad

Svatojánská noc přichází krátce po slunovratu z 23. na 24. června. Je pozůstatkem pradávných předkřesťanských oslav letního slunovratu, tedy nejdelšího dne v roce, a současně dala jméno svatojánským broučkům.

Věřilo se, že za noci svatojánské je možné nalézt zlaté kapradí, které označuje tajemná místa, kde se rozestupuje země a skály vydávají pohádkové poklady. Lesy měly být v tu dobu plné víl, divoženek, bludiček a jiných bytostí, které měly lákat hledače pokladů na scestí. Spády  bludiček nejspíš souvisejí s výskytem světlušek v červnových nocích a my si o nočních světýlkách povíme více.

Samička světlušky nelétá, ale světélkuje dokonce ještě o něco víc než sameček.
Samička světlušky nelétá, ale světélkuje dokonce ještě o něco víc než sameček. Zdroj (Ondřej Zicha – www.biolib.cz)

Legenda tajuplných světýlek spolu s kouzelnou knížkou Jana Karafiáta činí ze svatojánských broučků podivuhodné tvory s mnoha tajemstvími. Pohled na tančící světélka v nočním červnovém lese opravdu láká k tajemným výkladům.

Létající sameček světlušky s krovkami, světluška větší - zdroj Wikimedia Commons - Bernad Dupon.
Létající sameček světlušky s krovkami, světluška větší – zdroj Wikimedia Commons – Bernad Dupon.

Světluška

Původci světelných rejů, svatojánští broučci (správně světlušky), jsou i bez pohádkových pokladů podivuhodní. Už Jan Karafiát psal ve své populární knížce, že létající světélka jsou pouze dospělí samečkové světlušek. Ve skutečnosti samozřejmě nesvítí lidem, nýbrž světlem dávají znamení samičkám světlušek. Samičky totiž nelétají, čekají v listí nebo v trávě a odpovídají samečkům také světelným znamením.

Účelem signalizace je přilákání samečků k samičkám. Ve hmyzí říši existují nejrůznější způsoby vyhledávání samečků a samiček, nejčastěji se tak děje vypouštěním feromonů, které lákají vůní. Světlušky jsou u nás výjimečné svou světelnou signalizací. V našich končinách se můžeme setkat se třemi druhy světlušek, nejčastěji to bude světluška menší.

Sameček světlušky (vlevo) je o něco menší a světélkuje za letu, samička (vpravo) mu stejně odpovídá ze země.
Sameček světlušky (vlevo) je o něco menší a světélkuje za letu, samička (vpravo) mu stejně odpovídá ze země.

Vědci se domnívají, že svolávání ale není jediným cílem světélkování, protože světélkují i nedospělé larvy. Předpokládá se, že když už mají světlušky své lampičky, využívají je i pro informaci případným predátorům: svítím, jsem tedy podivný, nejspíš nechutný a nejedlý, zkrátka mě radši nežerte.

 

Jak světlušky světélkují

Světélkování má na svědomí biologický pigment, který se jmenuje luciferin. Produkuje nazelenalé světlo za pomoci enzymu luciferázy, celý jev se jmenuje bioluminiscence. O účinnosti téhle produkce světla se všem našim zdrojům světla včetně LED diod může jen tiše zdát. Zatímco žárovky měly účinnost menší než 20 % a současné LED diody dosahují 50 % účinnosti (zbytek je teplo), světlušky zužitkují 96 % energie na světlo a jen pouhá 4 % energie se přemění na teplo.

Jemné nazelenalé světlo světlušky inspiruje k tajuplným příběhům o bludičkách, divoženkách a nočním tancování lesních víl.
Jemné nazelenalé světlo světlušky inspiruje k tajuplným příběhům o bludičkách, divoženkách a nočním tancování lesních víl.

Navíc mají světlušky i vypínač. Součástí světelného procesu je totiž kyslík a světlušky v případě potřeby jen zastaví přívod kyslíku do svítících orgánů a okamžitě „zhasnou“. Pravda je, že světlušky na bioluminiscenční světlo nemají patent, na stejném principu funguje i ztrouchnivělé dřevo a také jedna z našich žížal (žížala podhorská). Ve světě je takových příkladů mnohem víc.

Takto vypadá světélkující samička ve skutečnosti, světluška větší - zdroj Wikimedia Commons - David Evans.
Takto vypadá světélkující samička ve skutečnosti, světluška větší – zdroj Wikimedia Commons – David Evans.

Legenda svatojánské noci vznikla tak, že křesťanská církev se snažila potlačit dávnou oslavu slunovratu, a stanovila oslavy svátku sv. Jana Křtitele na 24. června. Vznikl neobyčejný propletenec křesťanských a pohanských zvyků, díky němuž svatojanská noc oplývá mnoha tajemstvími. Jedno z nich, světélkující taneční reje bludiček, nyní už dobře známe.

Zdroj Wikimedia Commons – Kadri Niinsalu.

Světlo bludiček nás tedy ke zlatu a drahému kamení nejspíš nedovede. Přesto při jejich sledování skutečně jednu vzácnost objevit můžeme. Les je za pozdního šera kouzelně ztichlý, plný smíru, klidu a pohody, a pokud si na chvíli v klidu sedneme, můžeme si spolu s mihotavým svitem světlušek vychutnat tento vzácný poklad ztemnělého lesa.

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Share This