Osobní pohled na vaření na vařiči, kterému jsme si zvykli říkat dřívkáč.

Vařím na dřívkáči už spoustu let na toulkách, na vandrech, na vodě. Za tu dobu jsem na svém dřívkáči uvařil hektolitry čaje a vany fazolí. A jako fanda a propagátor dřívkáče jsem „zblbnul“ už hodně lidí.

Pro jistotu upřesním, že „dřívkáč“ je pro mne synonymum vařiče s nuceným přísunem vzduchu. Princip je až neskutečně jednoduchý. Dovedete si představit ohýnek, do kterého rovnoměrně, ze všech stran trvale foukáte? Že to nedokážete? Dřívkáč to zajistí tak, že ve dvojitém topeništi ve tvaru misky (s otvory ve vnitřní misce pro přístup vzduchu k uhlíkům) žene mezi obě misky vzduch pomocí malého větráčku. A už to jede, plameny šlehají jako o závod.

Na dřívkáči oceňuji výbornou efektivitu – na několika dřívkách uvaříte litr vody v čase kolem pěti minut. Když se pícka rozjede, je výhodnější přikládat i tlusté klacky, slabé příliš rychle zmizí, osvědčily se i borové šišky. Není problém přikládat i mokrá nebo zmrzlá dřívka, v topeništi je obrovský žár a za chvíli shoří vše. Když jsem ve vodáckém kempu na Lužnici uvařil polévku na zbytcích dřívek, které se nikomu nehodily ani na podpal, věděl jsem, že je to to pravé, dřívkové.

Pokud můžete regulovat výkon větráčku, je přiměřeně slušná i regulace ohřevu. Jistě ne taková, jako na sporáku, ale mnohonásobně lepší než u ešusu vloženého do ohniště. Výhodou při rozdělávání ohně je možnost pomáhat si slabým přifukováním.

Bezpečnost je další samostatnou kapitolou. Z uzavřeného topeniště nevypadávají uhlíky, nehrozí propálení spodních vrstev a po dovaření stačí chvíli nepřikládat a zbytky rychle vyhoří. I po dlouhém vaření zbyde jen malá hromádka popela, kterou buď nechám úplně vychladnout v nádobě, nebo po vyklopení zaleju zbytkem vody.

Moje nadšení začalo v roce 2001, kdy jsem viděl vařit na dřívkáči firmy Markill (vyráběný v osmdesátých a devadesátých letech 20. století). Moje romanticko-trempská duše jásala nad plamínkem, ekologicko-ochranářská nad nepropalováním kořínků, unaveno-pohodlná nad jednoduchostí obsluhy a ta česko-spořivá nad spotřebou.

Když se vařič nedal sehnat (německá firma Markill ukončila výrobu), vrhli jsme se do výroby s tátou a vznikl přizpůsobený a materiálově dostupný dřívkáč. Naše inovace oproti praotci byla v tom, že se celý systém dá složit do ešusu, ve kterém pak následně vařím. Také mám několikastupňovou odporovou regulaci na kablíku dlouhém asi 20 cm. Tatík vyrobil ještě další 4 kusy, které se okamžitě prodaly mezi nadšence. Byly to první opravdové české dřívkáče. Po nějakém čase začala firma Condor vyrábět svojí verzi, která je stejně funkční, možná ne tak elegantní jako originál, ale zato stabilní, pevná a také skladná do ešusu. A postupně se objevovaly další verze dřívkáče, dnes se jich vyrábí několik u nás i v zahraničí.

Pro úplnost musím dodat, že existuje řada návodů i komerčních vařičů bez nuceného oběhu vzduchu, tedy bez větráčku. Vařič pak funguje na principu přirozeného tahu. O něco hůř se roztápí a nemá takový výkon, ale mnozí na něj nedají dopustit. Já se však zakoukal do verze s nuceným oběhem. Má to samozřejmě jistou nevýhodu, že musím mít s sebou jednu tužkovou baterii. Ale dnes potřebujete baterii pro tolik přístrojů, že to vlastně není žádné omezení. Za všechny ty roky jsem s tím neměl žádný problém.

Berte tento článek jako poctu dřívkáčům, které jsou na pomezí vařiče a otevřeného ohně. Na fotografiích vidíte, jak můj oblíbený dřívkáč funguje.

Foto M. Bachtík

The post Jak vnímám vařič dřívkáč appeared first on Ostrov nápadů.

Vařič na dřívka, nebo také dřívkáč umožňuje vařit úsporně a bez nutnosti nosit s sebou benzín či plyn. Jako palivo se používají drobné klacíky.

Vařič dřívkáč

Znáte neobvyklý typ vařiče na pomezí turistického vařiče a tábornického vaření na otevřeném ohni? Pro jedny úžasný vařič, pro druhé nesmysl. Vařiče na dřívka se ale objevují ve stále větším množství typů a variant, od rozřezaných plechovek kutilů až po komerční výrobky s dokonalou technikou. Malé dřevěné klacíky vaří vždy, všude, spolehlivě a poměrně rychle. Vařič má různá pojmenování, najdete ho pod názvy vařič na dřívka, dřívkový vařič, dřevovařič či dřívkáč. V zahraničí najdete názvy jako wood stove, survival stove nebo camp stove.

Princip je jednoduchý, vařič je vlastně jakési malé přenosné ohniště, ve kterém hoří drobné klacíky. Kyslík potřebný pro hoření proniká otvory v topeništi, kde hoří malý ohýnek. Existují dvě varianty vařiče. První využívá pro přívod kyslíku přirozený tah hořícího ohně, druhou možností je nucený přísun vzduchu pomocí malého ventilátoru.

Video

Podívejte se, jak vařič na dřívka funguje.

Varianty vařiče na dřívka

Na principu vařiče na dřívka je lákavá myšlenka nezávislosti na palivu, které člověk musí nosit s sebou. Dřívkáči stačí cokoliv – úlomky větviček, šišky i drobná drť, kterou najdete téměř všude. Snadno uvaříte i v kempu, kde se dřevo na oheň draho prodává a v okolí je dřevo vybráno zdánlivě do poslední větvičky. A stejně při delším pobytu v odlehlé divočině, kam není možné donést dostatek benzinu či plynu. Nebo při dlouhotrvajícím táboření, kdy planoucí oheň spolkne obrovské množství dřeva, které je nutno zpracovat. Dřívkáče fungují i ve větru, v dešti, v zimě.

Nejjednodušší skupinu tvoří vařiče na dřívka bez ventilátoru, které jsou úplně nezávislé, jejich výkon je však samozřejmě řádově nižší. Princip spočívá v tom, že teplý vzduch sám pomáhá cirkulaci. Tyto typy mají obtížnější rozhořívání, kdy ještě není ve vařiči žhavo. Vařič je možné zakoupit, ve světě je vyrábí více výrobců, ale ke zhotovení takového dřívkáče stačí stejně dobře jakákoliv plechovka s otvory u dna. Oheň je chráněn před větrem a okolí před vypadáváním uhlíků.

Vařič na dřívka s nuceným oběhem vzduchu je nádobka, jakási pícka s dvojitou stěnou a s otvory po obvodu té vnitřní, kde hoří malé klacíky. Hlavní vtip a efektivita však přicházejí s přísunem vzduchu pomocí ventilátorku, jako když foukáte plynule a vytrvale do ohníčku. Vzniká malá, částečně regulovaná výheň s velmi efektivním přenosem tepla na varnou nádobu. Proud vzduchu hnaný větráčkem napomáhá hoření natolik, že v topeništi hoří úplně všechno, včetně vlhkého dřeva, trávy, šišek nebo listí. Pohon větráčku pomocí baterie je malou nevýhodou, ale u dobře navrženého vařiče vydrží zdroj desítky hodin provozu, takže není limitujícím faktorem.

Samostatnou kapitolou jsou kutilské dřívkáče.  Na internetu koluje řada návodů od kutilů, kterým je blízký princip vařiče, ale jeho cena je vedla k domácí výrobě. Podle našeho názoru je domácí výroba dřívkáče efektivní pouze v případě, pokud člověk nepočítá čas strávený v dílně. Nákup součástek na samodomo výrobu není finančně příliš náročný, ale pokud má vařič fungovat, jeho výroba se i zručnému kutilovi krutě prodraží. Levnější jsou samozřejmě varianty bez nuceného oběhu, které kutilové dokážou zvládnout z jediné plechovky od konzervy.  Na webových stránkách je několik návodů jak na dřívkáč s větráčkem, tak i na dřívkáč bez nuceného oběhu vzduchu. 

Pro dobíjení svých baterií můžete použít dřívkáč s temočlánkem. Dobrou volbou pro extrémní podmínky může být spojení s termočlánkem, který v divočině pomůže nejen pohánět ventilátor dřívkáče, ale navíc i dobíjet baterie do různých přístrojů. Objevují se stále dokonalejší možnosti napájení ventilátoru termočlánkem a baterii může nabíjet také solárními panel.

BioLite CampStove

Variantu dřívkáče s termočlánkem propaguje projekt vařiče BioLite CampStove, kde pohon větráčku zajišťuje termoelektrický článek. Vařič je tedy nejen samostatný co do vaření s pohonem ventilátoru, ale navíc může dokonce ještě dobíjet pomocí USB konektoru telefon, GPS nebo čelovku. Hmotnost 935 g je zatím ale dost značná. Větší provedení BioLite HomeStove má dokonce ambice přesahující oblast outdooru – v domácnostech chudých oblastí, kde vaří na ohni, umí ušetřit dřevo, snížit emise a ještě dodá elektřinu pro bateriové přístroje.

Výhody a nevýhody vařiče na dřívka

Z hlediska výhod a nevýhod se budeme zabývat dřívkáčem s ventilátorem. Jeho využití a výhody jsou nepřehlédnutelné, ovšem ne pro každého opravdu výhodné. Jaké jsou jeho výhody a nevýhody v porovnání s turistickým vařičem?

Kdo si dřívkáč oblíbí

Vařič na dřívka ocení především příznivci vaření na otevřeném ohni, kteří zamíří do míst, kde je na normální oheň málo paliva. Další skupinou budou cestovatelé do míst, kam není možno dopravit palivo v dostatečném množství potřebném pro delší pobyt mimo civilizaci. Je trochu problém, kam dřívkáč zařadit, provedením patří spíše k vařičům, ale vaření samo je vařením na ohni. Uživatel musí mít s ohněm a s vařením na ohni zkušenosti – jinak se do dřívkáče nejspíš nezamiluje.

Pro všechny, kteří jsou zvyklí mít rychle, čistě a bezstarostně uvařeno, a kteří nemají živý oheň pod kůží, pro ty nebude vařič na dřívka žádným velkým přínosem. Naopak v oblibě bude u lidí, kterým učaruje, jak jednoduché a úsporné může takové miniohniště být. Jedno je jisté, někdo bude nadšen a jiný zůstane zcela chladný. Dřívkáč není vařič pro každého.

The post Vařič na dřívka appeared first on Ostrov nápadů.