Blíží se největší částečné zatmění Slunce v několika příštích desetiletích. Nenech si ujít sluneční kotouč zakrytý na území Česka až z 88 %. Už ve středu 12. srpna večer krátce před západem Slunce.

Úplné zatmění bude viditelné třeba v Grónsku, na Islandu a ve Španělsku. U nás se plocha zakrytí slunečního kotouče bude pohybovat mezi 83 a 88 %. Zatmění Slunce nastane ve středu 12. srpna večer, proto je výhodné najít si vyvýšené stanoviště s výhledem na západ.

Zatmění u nás začne mezi 19:17 a 19:21. Měsíc bude zakrývat Slunce odspodu, takže rohy slunečního srpku se budou pomalu klonit k západu. Maximální zatmění nastane kolem 20:10 až 20:13. Na východě republiky Slunce zapadne právě kolem maxima. V Praze bude zatmění možné pozorovat od 19:19 s maximem ve 20:11. Slunce zapadne kolem 20:26. Při pozorování bude tedy dvojí stmívání, nejprve kvůli zakrytí Slunce kotoučem Měsíce a po chvíli kvůli opravdovému západu Slunce.

Bezpečné pozorování

Do Slunce není radno dívat se pouhým okem ani během částečného zatmění. Přímý pohled může v mžiku nevratně poškodit zrak. Spolehlivou ochranou nejsou ani sluneční brýle, kouřové sklo, fotografické negativy, CD, či svářečské sklo neznámého typu.

Ještě nebezpečnější je pohled přes dalekohled nebo hledáček fotoaparátu. To je přímo hazardní postup. Optika soustředí sluneční paprsky a může způsobit vážné poranění během okamžiku. Nejjednodušší pomůckou jsou především brýle na pozorování zatmění.

Velmi dobrou a bezpečnou alternativou je promítání, tedy nepřímé pozorování. I malým dalekohledem lze promítnout obraz Slunce na světlou plochu. Promítání (optika obraz převrátí) si můžeš kdykoliv vyzkoušet na obrazu slunečních skvrn. Promítací kabinka na obrázku výše je z víka bedny od banánů a bohatě postačí. Po sestavení je dobré vše zakrýt látkou, aby se zamezilo prosvítání slunečních paprsků. Sestava je podrobně popsána v článku Slunce má skvrny.

Na internetu se lze dočíst, že namíření dalekohledu na slunce může dalekohled poškodit. Není to pravda, nebezpečný je pouze pohled dalekohledem na Slunce, před kterým varujeme výše. Samotnému dalekohledu poškození nehrozí a to ani u přímých dalekohledů ani u zalomených klasických triedrů, jak redakce se redakce Ostrova nápadů ujistila dotazem u Fyzikálního ústavu AV ČR.

Promítat lze i bez dalekohledu. Propíchni do kartonu dírku velkou asi jako špendlíková hlavička a kartonem zakryj otvor v krabici. Na papírovém stínítku se promítne obraz Slunce i s ukousnutým srpkem. Čím větší dírku uděláš, tím rozmazanější bude promítaný obraz.

Radíme vše vyzkoušet při západu Slunce o den dřív. Nastavení promítací soustavy chvíli trvá a není dobré vše zkoušet až při samotném zatmění. Také minimální zaostření konkrétního dalekohledu má limity a velikost krabice musí tuto hranici respektovat. Ale pokud nemáš čas na delší zkoušení, popis zcela improvizovaného promítání zatmění pomocí malého dalekohledu drženého v opřené ruce (viz foto z roku 2015) najdeš také v článku Zatmění Slunce pro táborníky.

 Kdy bude další zatmění?

Pokud Slunce zakryjí mraky, nebo tento článek čteš pozdě a zatmění už proběhlo, mrkni na již uvedený článek Zatmění Slunce pro táborníky, kde najdeš další částečná zatmění na roky dopředu. V každém případě je letošní částečné zatmění Slunce u nás největší nejméně do roku 2060. Za úplným zatměním je nutné cestovat mimo naše území, nebo si počkat do roku 2135. Tak tuhle krásnou sluneční hru nepropásni!

Články na Ostrově nápadů průběžně upravujeme a doplňujeme i podle připomínek čtenářů. Tento text jsme naposledy upravili v srpnu 2026.

The post Srpnové zatmění Slunce 2026 appeared first on Ostrov nápadů.

Jedeš na letní tábor? Připomeň si deset nápadů na jednoduché táborové výrobky a činnosti. Jako účastník můžeš tvořit, jako vedoucí snadno připravíš program, který zaujme každého. 

Vybrali jsme pro tebe deset nejzajímavějších článků na webu Ostrov nápadů s náměty pro letní tábor. Podívej se na články s popisem táborových výrobků a aktivit, které můžeš na táboře snadno a jednoduše vyzkoušet. Nezáleží na tom, jestli vše budeš zkoušet sám, nebo jestli budeš připravovat program pro ostatní. V naší nabídce určitě najdeš něco přesně pro tebe.

1. Zvučící dřívko roztočené na hlavou

Jednoduché Zvučící dřívko po roztočení nad hlavou vydává bručivý zvuk. Za dvě hodinky máš výrobek, který potěší každého táborníka.

2. Čas do západu Slunce

Jednoduchý fígl ti pomůže zjistit, kolik času zbývá do západu Slunce. Není to vůbec nic těžkého a budeš umět něco, co umí málokdo. Jak, to se dozvíš v našem článku.

3. Jak na uzel se zámkem

Nauč se používat zámek na uzlech, aby se daly snadno a jednoduše rozvázat. Někde zámek už dávno používáš a možná o tom ani nevíš. Ale je čas, aby se tahle vymoženost stala součástí tvé tábornické znalosti, k tomu slouží článek Uzly se zámkem. A najdeš v něm i odkaz na spoustu dalších skvělých uzlů.

4. Cibulové slupky barví dřevo

V táborové kuchyni požádej, aby ti dali stranou cibulové slupky. A zkus jimi obarvit některý svůj tábornický výrobek, třeba hůlku, trojnožku, počítací dřívko nebo zvučící dřívko. Návod najdeš v článku o barvení slupkami z cibule.

5. Indiánská počítací dřívka

Při spoustě her uplatníš indiánská počítací dřívka. A pokud si je vyrobíte společně s kamarády, můžeš je využít při nejrůznějších táborových hrách. Nemusíš k nim hned vyrábět parádní indiánský sáček, ale ta možnost tady samozřejmě je. Vše se dozvíš v článku s popisem výroby a použití počítacích dřívek.

6. Sluneční hodiny

Víš, jak vyrobit na táboře jednoduché sluneční hodiny? Tahle tábornická drobnost oživí každý tábor. Nejde o žádnou složitou konstrukci, více najdeš v našem článku.

7. Vyřezávání z kůry

Vyřezávání patří k oblíbeným táborovým činnostem. Pro začátečníky se hodí třeba masky z borové kůry, lodičky na závodní regatu, malé zvířecí motivy. Jak na to, poradí článek o vyřezávání z kůry pro začátečníky.

8. Dřevěný vrtulník

Neobvyklá táborová soutěž v letu vrtulníků může následovat po trochu náročnějším vyřezávání, které se hodí už pro zkušenější táborníky. Odměnou je ale létací stroj, který zvládne vystoupat do výšky a letět několik metrů téměř jako opravdový vrtulník.

9. Táborové hvězdné hodiny

Letní tábor je ideální příležitostí, jak pozorovat hvězdy. Málokdo umí poznat podle hvězd, kolik je hodin. A přitom to není zas tak složité. Kromě slunečních hodin výše se můžeš naučit i noční hodiny a uvidíš, že na táboře budeš za hvězdu. Jak na to, najdeš v článku Táborové hvězdné hodiny.

10. Podlézání laťky

Při této hře si vyzkoušíš obratnost a současně můžeš uplatnit šikovnost a tábornický um. Zhotovit dvojici tyčí a laťku pro hru Podlézání laťky stojí trochu času, ale úspěch je zaručený. Ono srovnat se pod co nejnižší laťku není vůbec žádná legrace. Jde o jediné povolené podlézání, vyzkoušej a uvidíš!

Pěkné táborové zážitky přeje Ostrov nápadů!

The post Deset nápadů pro letní tábor appeared first on Ostrov nápadů.

Původní český stan Zubřík našel využití na táborech i při putování tam, kde je zájem o přírodní táboření s otevřeným ohněm. A právě slaví poněkud kuriózní výročí.

Stan Zubřík se řadí k několik málo stanům, ve kterých může hořet oheň. K jeho původu a k zajímavému výročí se vrátíme, ale nejprve si připomeneme, že jde o tábornický stan s podobným využitím jako týpí nebo šeltr, nejčastěji pro čtyři táborníky. Má oválný půdorys zhruba 5 x 3,6 m. Na Ostrově nápadů je popsán v článku Stan Zubřík.

Konstrukce stanu Zubřík

Stan se skládá ze dvou stejných plachet uvázaných na dvou svislých tyčích o délce asi 3,5 m. Tyče jsou ve výši vrchlíku spojeny krátkou vodorovnou tyčí, na které tento vrchlík leží. Je upevněn kousek nad uvázáním plachet, takže vzniklou mezerou může odcházet kouř z ohně. Někdy je výhodné uvnitř stanu upevnit ještě jednu spojovací tyč, která slouží k zavěšování věcí v horní části stanu a k jejich sušení či odkládání.

Podle původního návrhu se Zubřík skládal ze čtyř stejných celt, což umožňovalo snadnější přenášení stanu. A také jeho sestavení. Kdykoliv se na výpravu vydají čtyři táborníci s celtou, mají jistotu, že sestaví stan. Pozdější komerční produkce zjednodušila stan tím, že dvě celty, tedy polovinu Zubříku spojila do jedné plachty. Tím se ztratila variabilnost, ale pokud Zubřík slouží jako stan na stálém táboře bez ambicí využití pro putování, jde o dobré zjednodušení.

Zkušenosti z táboření

Stan Zubřík je pod vrchlíkem hodně otevřený. To dovoluje rychlý odchod kouře, ale v porovnání s týpí se  vnitřek stanu při silnějším větru snadněji zakouří. Ovládáním vrchlíku lze stan uzavřít z návětrné strany a za běžných podmínek se v Zubříku táboří skvěle. Zvednutí vrchlíku na dvě kratší tyče a otevření stanu vytvoří pohodové přístřeší, stín i výhled do okolní přírody.

Déšť při táboření nikdy nevadil, i když by se zdálo, že kapky se pod vrchlíkem mohou dostat dovnitř. Stejně jako u týpí je třeba dát při stavbě pozor, aby se v místě vchodu netvořila louže. Tomu napomůže zarytí vstupu vrchlíkem, který vodu odvede jinam. Není problém ani táboření v zimě, i když Zubřík po dohoření ohně vychládá rychleji než třeba týpí.

Silnější vítr může také dělat problém se stabilitou, ale pokud jsou kolíky dobře upevněné a vrchlík skloněný podle plachty, nemůže se nic stát. Dobré je dodržet přiměřenou délku tyčí. Na táboření jsme občas využili hotové týpíovky, které jsme nechtěli zkracovat. Je ale dobré dát pozor na to, že příliš dlouhé tyče při velkém větru mohou napínat stan a hrozí vytržení či dokonce roztržení plachty.

Stálý tábor, puťák, společenský stan.

Nejčastěji zmiňovanou výhodou Zubříků jsou jen dvě tyče potřebné k postavení. Třeba tábor Ligy lesní moudrosti pro děti české enklávy v rumunském Banátu je v listnatých lesích, kde získat dostatečně rovné a dlouhé tyče pro týpí je téměř nemožné. A Zubřík navíc rovné tyče nepotřebuje.

Organizátor tohoto tábora LLM Martin Lehký uvádí, že možnost využít bez problému křivé tyče z buků je jedním z hlavních důvodů, proč zvolil stany Zubřík. Další předností podle něj je velká vzdušnost, protože v místě je občas i 36 °C ve stínu. A konečně ve hře je i snadnější přeprava lehčích plachet na tábořiště a manipulace při stavbě stanu, kterou zvládají i děti.

Zkušenosti z puťáku pohořím, shodou okolností také rumunským, popisuje Michael Antony. „Putování se Zubříkem dalo úplně jiný rozměr nejen táboření, ale celému pobytu v horách. Je zásadní rozdíl mezi probuzením v těsném stanu z moderních materiálů a v prostorném obydlí, které je nasáklé kouřem, cítíš v něm vůni země a vidíš i ze spacáku nebo deky, že obloha je nadějně modrá a slibuje hezké počasí.“

Putovali ve třech, jejich Zubřík byl vysoký něco přes tři metry a vážil zhruba 7 kg. Střih zvolili ze dvou plachet a vrchlíku, při nesení se střídali. Váha jedné plachty byla cca jen o jeden kg těžší, než moderní turistická kupole. Příprava tyčí, stavba stanu a zásoba dřeva zabrala třem účastníkům puťáku zhruba hodinu.

Stan Zubřík pojme 8 – 10 táborníků, pokud se nebuduje ohniště. A na táboře může plnit i funkci společenského stanu. Stačí postavit stan na upravené díly klasických podsad táborových stanů. Místo uvnitř je najednou nečekaně obrovské a vejde se i oheň. Jen tyče musejí být samozřejmě o výšku podsady delší.

Stavba a střih stanu

Základem je konstrukce dvou tyčí spojených kratší vodorovnou tyčí. na svislých tyčích je zářez pro uvázání plachty. Bez tohoto zářezu plachta může po tyči sjíždět. Uvazuj vždy přes plachtu, aby byl úvaz pevný. Vzdálenost tyčí je dána otvory ve vrchlíku, který se na tyče navléká. Stavbu přibližují obrázky.

Na kresbách neuvádíme rozměry konstrukce, protože jsou odvislé od velikosti plachty, a ta není u všech výrobců stejná. Nejdůležitější je výška zářezu pro uvázání plachty. Tu je třeba zjistit a pečlivě zapamatovat. Původní Zubřík se uvazoval ve výšce 265 cm.

Pokud Tě zaujal původní Zubřík ze 4 dílů, podrobný návod k šití včetně střihu najdeš v článku Zubřík na stránkách LLM. Stan ze dvou plachet a vrchlíku šije většinou pod originálním názvem na objednávku několik firem, které se zabývají výrobou týpí, třeba zde.

Výročí

Na závěr se krátce vrátíme ke zmíněnému výročí. Zubřík vznikl v oddíle Mamuti, a i když byl vymyšlen pro pravěké táboření, oblíbilo si ho mnoho oddílů a táborníků po celé republice. Myšlenku rozpůleného jehlanu přinesl oddílový přítel Pepa Přech a se svou tehdejší ženou stan do praktické podoby převedl Jiří Červinka – Brko.

To vše se stalo v roce 1988, tedy právě před 38 lety. Brko v té době slavil 38 narozeniny. Proto má Zubřík letos tak trochu netradiční výročí dvojité 38. A dovolte ještě jedno výročí, Pepa Přech slaví letos 80. narozeniny, ke kterým mu mezi všemi gratulanty přeje vše nejlepší i stan Zubřík.

.

The post Stan Zubřík, stavba, zkušenosti a výročí appeared first on Ostrov nápadů.

V květnu můžeš narazit ve světlých listnatých lesích a křovinách na bílé květy konvalinky. Je to jedna z posledních záplav lesních květů, než stromy zakryjí svými listy světlo. Konvalinka omamně voní, ale je jedovatá.

Konvalinka je vytrvalá, asi 10 až 30 cm vysoká bylina s lodyhou se dvěma typickými podlouhlými listy se špičatým koncem. Po straně lodyhy vyrůstá květ s navěšenými bílými zvonečky, jen zazvonit. Kvete v květnu až červnu.

Konvalinka patří mezi byliny, které dokážou vytvořit koberec květů a pokrýt celé spodní patro listnatého lesa. Celá rostlina je jedovatá, otrava konvalinkou ale není běžná, projevuje se podrážděním žaludku, zvracením, průjmem a častým nutkáním na malou. Pro zajímavost, její jed se jmenuje konvalatoxin. Protože je rozpustný ve vodě, není dobrý nápad dávat konvalinku do vázy s jinými květy. Voda, ve které byly konvalinky, je totiž také jedovatá.

My s budeme zabývat především krásou kvetoucích konvalinek. Je nádherné pozorovat záplavu bílých květů, doporučujeme na chvíli zpomalit a pokochat se. Přitom si můžeš všimnout jedné zajímavosti. Rychle rostoucí konvalinka občas proroste otvorem v loňských listech a pak se nemůže rozvinout. Suchý list ji svírá, nedovolí listům rozložit se a konvalinka zůstává smutně svinutá jako hrot kopí.

Až půjdeš po lesní cestě kolem záplavy kvetoucích konvalinek a uvidíš takhle uvězněnou konvalinku, můžeš jí pomoci a starý suchý list odstranit. Konvalinková víla ti poděkuje.

Konvalinka je jedna z posledních bylin, které tvoří jarní květinové koberce v listnatých a smíšených lesích. Už brzy se roztáhnou listy stromů a na zbytek roku zůstane spodní patro lesa zastíněné. Užij si krásu jara a přijď se za rok zase podívat.

The post Krásná bílá konvalinka appeared first on Ostrov nápadů.

Oblíbenou tábornickou hříčkou je výroba zvučícího dřívka, které po roztočení nad hlavou vydává bručivý zvuk podobný vzdálenému vrtulníku nebo letu čmeláka. Výroba vůbec není složitá.

Tábornická zajímavost, cvičení práce s nožem a zároveň malba přírodních motivů na dřevo, to vše přináší výroba zvučícího dřívka. Pokud jsi ho ještě nevyzkoušel, určitě stojí za to přidat zvučící dřívko do plánů na letní tábor.

Zvučící dřívko znají mnohé přírodní národy, australští domorodci dřívka nazývali čaringa, jinde hlas duchů či mluvící dřevo. Jde o tenčí dřevěnou destičku, kterou uvážeš na provázek a roztočíš nad hlavou. Uslyšíš podivné bručivé zvuky, které bez velkého přehánění mohou připomínat hlasy duchů. Tvar může být různý od tvaru plného oválného listu až po ostře vyřezávané zuby na bocích dřívka. Na okraji jsou lepší do ostra sražené hrany.

Můžeš použít tenké prkénko, lísku na ovoce, ale nejtáborničtější je odštípnout a vyhladit tenkou štěpinu z vhodného špalíku. Zvučící dřívko nesmí být příliš lehké, abys je dokázal dostatečně rychle roztočit a naopak ani příliš těžké, které se špatně točí kolem své osy. Délka je kolem 20 – 30 cm, šířka asi 5 cm a tloušťka zhruba 1/2 cm.

Na širším konci provrtej otvor a uvaž dřívko na tenký provázek dlouhý něco kolem 60 – 80 cm. Před roztočením je dobré předtočit provázek, aby se dřívko snadněji roztočilo. Malá poznámka, kroucený provázek je horší, kroucení mu nedělá dobře. Pletený je lepší. Bručivý zvuk kolísá jednak s rychlostí točení a také tím, že dřívko se točí až na hranu zkroucení provázku a pak se začne točit opačným směrem.

Táborníci mají jedinečnou příležitostí vyzkoušet různé tvary a vyzdobit zvučící dřívko přírodními barvami třeba ve tvaru hada či lomené linky blesku. Přečti si také pěkný příběh nazvaný Hlasy duchů, který popsal Miloš Zapletal v knize Výpravy za dobrodružstvím (18. výprava V mlze).

The post Zvučící dřívko appeared first on Ostrov nápadů.

Nejjednodušší a nejrychlejší papírový obal na tvoji táborovou příručku nebo knížku vyrobíš bez nůžek a bez lepicí pásky během chviličky. Stejně dobře obal ochrání před poškozením jakoukoliv knížku.

Na ochranu knížky v přírodě i doma postačí arch papíru, který na všechny strany o 3 – 5 cm přesahuje rozevřenou knihu. Můžeš recyklovat starší pomuchlaný balicí papír nebo reklamní leták, ale estetické hledisko plně uspokojí čistý balicí papír nebo prošlý nástěnný kalendář.

Prvním krokem je velikost budoucího papírového obalu. Měl by nahoře i dole přesahovat o 3 – 5 cm  a na délku by papír měl mít asi 2,5 – 3 šířky zavřené knihy + tloušťku hřbetu. Větší by být neměl, pak se papír špatně skládá. Do správné velikosti  můžeš papír odtrhnout, založit, případně oříznout. Pokud se ti papír nepovede odtrhnut úplně rovně, nic se neděje. Vše bude schováno.

Nahoře i dole papír přelož po celé délce na rozměr, který mírně přesahuje desky příručky (desky se musí vejít dovnitř přeloženého obalu). Zarovnaný obal přehni na zavřené příručce a ohni podle desek. Založený obal vytvoří kapsy na obou stranách.

Hloubku kapes určuje délka papíru cca 3 šířky zavřené knihy. Při nedostatečné délce kapsy mohou desky vypadávat, přílišná délka kapes způsobí problém při zasouvání desek.

Obal spolehlivě drží na příručce. Při balení nejprve zasuň do kapsy přední desku a potom musíš příručku mírně rozevřít a do kapsy zastrčit i zadní desku. Před zabalením příručky doporučujeme sundat případný přebal a uložit na spolehlivé místo.

Po přečtení knihy se použitý obal jednoduše odloží do recyklu a příručka zůstane v knihovně pěkná a nepoškozená.

The post Obal na příručku appeared first on Ostrov nápadů.

Vázání uzlů bys měl ovládat především po praktické stránce. Přitom oceníš jeden úžasný vynález, to je obyčejný nenápadný zámek. Co je na něm tak zvláštního?

Zámek umožňuje rychlé rozvázání téměř kteréhokoliv uzlu. Nejenže odpadá zdlouhavé povolování utaženého uzlíku, ale navíc je rozvazování elegantní a efektní. Pojďme si to vyzkoušet.

Zámek je vlastně zpětná klička, která umožní protažení závěrečné vazby uzlu zpět. Tím se uzel uvolní a jde snadno rozvázat. Nejznámějším příkladem je obyčejná klička, kterou vážeš tkaničky na botech. Bez zpětné kličky (v tomto případě dokonce dvojité) by se uzel na botě (většinou jde o plochý ambulanční uzel) utáhl a tkaničky by nešly rozvázat.

Podobných příkladů je víc. Obyčejné očko je uzel, který nemá velké využití, protože po zatažení je téměř k nerozvázání. Ale zámek z tohoto prajednoduchého uzlu dělá už spolehlivého rychlého pomocníka s širokým uplatněním. Dá se tak jednoduše a rychle svázat otep dřeva do táborové kuchyně (případně jiné svázání většího počtu drobných předmětů). Také zavázání balíčku, aby šel snadno rozvázat, případně úvaz lanka od přístřešku ke stromu nebo kůlu.

Ověř si zámek u uzlů, které rád používáš, plochá spojka, křížová spojka, škotový uzel, to vše jsou uzly vhodné pro zámek. Pokud se uzel může zatáhnout a pak špatně rozvazovat, je vždy dobré zvážit, jestli není na místě přidat k uzlu zámek. Příkladem takového přidaného zámku je třeba šněrování podsadového stanu, které zajistí snadné a rychlé otevření stanu třeba v noci, kdy je člověk rozespalý a nezřídka hodně spěchá.

Je ale několik míst, kde zámky dobře nefungují nebo jsou zbytečné. Obecně jde o silnější lanka, například lodní lana, která po pevném zatažení uzlu neposkytují dost prostoru pro zpětné provlečení smyčky. Tím pádem ztrácí zámek na smysluplnosti. Zámek nepotřebují ani ozdobné uzly a také smyčky, které jdou po povolení dobře rozvázat, dřevařská smyčka, lodní smyčka či liščí smyčka.

Podobně je zámek málo funkční na horolezeckých lanech, kde se navíc připojuje i možnost neúmyslného rozvázání zámku a ohrožení bezpečnosti. V takových případech se používají uzly, které odolávají pevnému zatažení a i po velkém zatížení jdou rozvázat, např. osmičkový a devítkový uzel.

Osobně rád dokumentuju praktičnost zámku na příkladu farmářského nebo kovbojského uzlu, který slouží k uvázání koně ke kruhu či k zábradlí před salonem. Kovboj přijede k baru a uváže koně k zábradlí uzlem se zámkem. Když se náhodou!!! přihodí, že desperát musí bar velmi rychle opustit, stačí zatáhnout za zámek a kůň je volný.

Zkrátka a dobře, zámek je krásný i praktický vynález, zkus si ho vyzkoušet. Uvidíš, že se ti zalíbí.

The post Uzly se zámkem appeared first on Ostrov nápadů.

Masopust je obdobím veselí, hodování a proměn. Je to čas, kdy si lidé odedávna oddechli uprostřed zimy a na chvíli si dovolili porušit běžný řád. K masopustu neodmyslitelně patří průvody, hudba, tanec – a především masky.

Ačkoliv slovo masopust napovídá, že jde o období půstu a masa si člověk moc neužije, pravda je jiná. Původní význam byl „opuštění masa“, tedy příprava na období, kdy bude maso nedosažitelné. Jde tedy naopak o čas zábav, hodování, veselic a karnevalů. Další pojmenování masopustu je třeba fašank nebo šibřinky a na mnoha místech jde o pečlivě udržovanou tradici.

Křesťané zařadili masopust jako období mezi vánočním a velikonočním půstem. Začíná vždy po svátku Tří králů a končí masopustním úterým, těsně před Popeleční středou. Ta je prvním dnem čtyřicetidenního půstu před Velikonocemi.

Bujaré průvody oslavující konec masopustu mají pohyblivé datum, protože samotné Velikonoce jsou také pohyblivé. Obvykle masopust končí v průběhu února, nejčastěji mezi 10. únorem a prvními dny března. Jak už jsme řekli, konec určuje Popeleční středa, která je 40 dní před termínem Velikonoc (Velikonoce se pohybují od 22. března do 25. dubna).

Oslavy masopustu sahají hluboko do minulosti. Někdy se dávají do souvislosti s antickými bakchanáliemi, slavnostmi vína a veselí, ale řada prvků je pravděpodobně ještě staršího, předkřesťanského původu. Masopust byl vnímán jako přelomové období roku, kdy se symbolicky otevírá cesta k jaru. Hodovalo se, pořádaly se svatby, zabijačky a taneční zábavy, aby lidé načerpali sílu na období půstu i na novou hospodářskou sezónu.

Masopustní průvody

Vrchol masopustu přichází v posledních třech dnech – v neděli, pondělí a úterý před Popeleční středou. Právě tehdy se konaly a dodnes konají masopustní průvody, při nichž masky obcházejí vesnici či město, vstupují do domů, tančí, hrají scénky a vybírají výslužku. Průvod mívá pevný řád, své vůdce, hudební doprovod i závěrečný obřad, kterým symbolicky končí masopustní období – pohřbívání basy, kobyly nebo samotného masopustu.

Masopustní průvody nejsou jen dávnou tradicí. Dnes se v mnoha městech a obcích po celé České republice masopust znovu pořádá – někde jako tradiční obchůzky, jinde jako komunitní slavnost. Vedle tradičních masek se v průvodech objevují i nové postavy, reagující na současný svět. Masopust tak zůstává živou tradicí, do které se může zapojit každý.

A právě účast v průvodu je jedním z důvodů, proč má smysl si masku vyrobit. Nejen dívat se, ale stát se součástí dění.

Masopustní masky

Masopustní masky měly často rituální význam a jejich úkolem bylo ztělesnit určité vlastnosti, síly nebo archetypy. Člověk v masce na čas přestával být sám sebou a přijímal roli, která s sebou nesla jasně dané chování. Maska zároveň poskytovala anonymitu a odvahu k rozpustilejšímu jednání, než jaké bylo běžně dovoleno.

Mezi nejtypičtější masopustní masky patří Medvěd, jedna z nejstarších doložených postav. Symbolizuje plodivou sílu, zdraví a úrodu, proto s ním ženy v průvodu tančily. Často jej doprovází medvědář, který jej „hlídá“. Další výraznou maskou je Kobyla (nebo Klibna), někdy tvořená dvěma lidmi. V některých regionech je kobyla na závěr masopustu symbolicky popravena a znovu oživena jako očistný rituál.

Objevují se také postavy jako Masopust nebo Bakchus, zosobnění hodování a nestřídmosti, Smrt a Půst, kteří připomínají blížící se konec veselí, Turci a Hejtmani s obřadními tanci, Strakáči a Laufr, kteří průvod vedou a mluví za něj, nebo Slaměný, jehož sláma měla přinášet plodnost hospodářství.

Typické masopustní masky jsou často velké, prostorové a nošené na celém těle. Nejde jen o obličejovou masku, ale o celkovou proměnu postavy – zvíře, bytost nebo symbol. Právě tato výraznost dává masopustu jeho zvláštní atmosféru a odlišuje jej od běžného maškarního karnevalu.

Výroba masopustní masky v oddíle

Masopust nabízí skvělou příležitost, jak do oddílové činnosti zapojit tvořivost, spolupráci i poznávání lidových tradic. Výroba masky může být společným projektem, na kterém se podílejí děti různého věku, a výsledná maska pak může posloužit při oddílovém masopustu, průvodu nebo návštěvě některé z veřejných slavností.

V následující fotoreportáži se zaměříme na detaily dvou relativně jednoduchých masopustních masek – Myši a Medvěda. Můžete se inspirovat a podobné masky si vyrobit sami.

Chcete-li se masopustu skutečně zúčastnit, nestačí jen přihlížet. Maska je vstupenkou do světa, kde je na chvíli dovoleno být někým jiným.

The post Masopust a výroba masek appeared first on Ostrov nápadů.

Na cestách podzimní a zimní přírodou často potkáš ostnité paličky, které se ježí vysoko nad polehlou trávou příkopů, mezí, navážek a okrajů křovin i cest. Víš, jak se tato bylina jmenuje a k čemu se používala?

Jde o výraznou dvouletou bylinu s nelichotivým názvem štětka, kterou dobře znali naši předkové. Dorůstá výšky 1 až 2 m a kvete od července do září. Květy tvoří prstenec kolem zelené paličky, jsou světle fialové a zřídka i bílé.

Po odkvětu se ostnitá palička zbarví dohněda (palička se správně a trochu cizokrajně jmenuje strboul). Dříve tyto paličky sloužily k závěrečnému počesání sukna. K tomu se ovšem hodil pouze druh nazvaný podle svého využití štětka soukenická. Její ostré plevky, které obklopují celý strboul, jsou totiž zahnuté dolu. Zahnutí trochu připomíná háčky s právě proto se jimi vytahovala a rovnala jednotlivá vlákna hotového sukna. Často se štětky navazovaly na kolo, které se otáčelo a počesávalo sukno průběžně.

Ve volné přírodě se štětka soukenická vyskytuje jen zřídka. Mnohem častěji narazíš na jiný druh štětky, který se nazývá štětka planá. Rozdíl mezi nimi není velký, ale soukeníkům se hodil pouze druh s plevkami zahnutými dolu. Štětka planá má ostny plevek rovné.

Dalším přínosem jsou léčivé účinky obou druhů štětek. Odvar z kořene pomáhá při bolestech kloubů, při dně a také při artritidě. V poslední době se mluví také o podpůrných účincích při borelióze. Časté uplatnění mají atraktivní stvoly štětky v podzimních a zimních dekoracích.

Až výraznou ostnitou štětku potkáš na toulkách přírodou, připomeň si její užitečnost pro soukeníky i jako léčivou a okrasnou bylinu. Nejznámějšími zástupci rodu u nás jsou štětka soukenická a štětka planá.

The post Ostnitá štětka soukenická appeared first on Ostrov nápadů.

Zimní čas můžeš využít k poznávání stromů podle pupenů, K tomu se skvěle hodí jednoduchý Klíč k určování stromů v zimním stavu, který pořídíš za pár korun.

Poznávat stromy bez listí není úplně jednoduché, ale se stručným leporelem získáš klíč, se kterým ti to půjde mnohem líp. Na rozkládacím leporelu jsou nakreslené pupeny jednotlivých stromů a co je důležitější, je tam i názorný postup, jak pupeny najít ten správný pupen.

Zimní pupeny stromů totiž mají řadu rozlišovacích znaků, které není složité rozpoznat. Stačí vědět, na co se dívat. Například, kolika šupinami jsou pupeny kryté. Jestli je pupen přisedlý, nebo na kratší či delší větvičce. Jestli jsou pupeny nahloučené na konci větvičky, nebo jsou postaveny vstřícně proti sobě či střídavě.

Aby byl klíč jednoduchý, jsou v něm obsaženy pouze běžné tuzemské druhy, cizokrajné stromy tam nenajdeš. Klíč tě vede postupně krok za krokem k určení druhu stromu. Všechny otázky jsou graficky znázorněny, takže postupuješ po stránkách klíče podle jednoduchého diagramu.

Pupeny nejsou jediným zimním rozlišovacím znakem stromů. Typická je také kůra stromů. V zimním klíči jsou fotografie kůry většiny stromů, takže při rozpoznávání můžeš využít i tento doplňující prvek.

Více o použití klíče ukazuje asi pětiminutové video na stránkách vydavatele, brněnského sdružení Rezekvítek. Zajímavá je také třeba informace, že zjara potřebují pupeny každého druhu stromu jinou teplotu, aby vyrašily. Dokonce je to tak, že teploty dnů, kdy je teplota v průměru nad nulou, se postupně sčítají. Každý druh potřebuje jinou teplotu, aby pupen vyrašil. Přesněji řečeno – určitou sumu teplot. V přírodě se tato suma počítá z průměrných denních teplot, které jsou kladné, a postupně se sčítají. Třeba pupeny břízy potřebují součet teplot 250 °C, jasany až 400 °C.

Klíč pupenů je několikastránkové rozkládací leporelo, které je zalakované, aby mu nevadilo vlhko při použití v zimě venku v přírodě. Klíč můžeš zakoupit na e-shopu Rezekvítku, kde najdeš řadu dalších jednoduchých pomůcek, třeba Klíč k určování stromů podle listů. O zimních pupenech píšeme také v článku Pupeny jako poznávací znamení.

Pro oddíly se nabízí využití na zimní výpravě, kde se účastníci mohou naučit rozeznávání určujících znaků pupenů jednotlivých druhů stromů.

Klíč k určování stromů v zimním stavu

• autor Petr Laštůvka
• Vydal Rezekvítek
• 1. vydání Brno 2007
• Cena klíče 60 Kč

Sdružení Rezekvítek a Petr Laštůvka
Sdružení Rezekvítek se specializuje na tvorbu publikací a programů o přírodě, videokazet, DVD a různých her. Vytváří také výukové programy v rozmezí od mateřských škol až po druhý stupeň. Petr Laštůvka je někdejší ředitel kanceláře Rezekvítku.

The post Klíč k určování stromů v zimě appeared first on Ostrov nápadů.