Na cestách podzimní a zimní přírodou často potkáš ostnité paličky, které se ježí vysoko nad polehlou trávou příkopů, mezí, navážek a okrajů křovin i cest. Víš, jak se tato bylina jmenuje a k čemu se používala?

Jde o výraznou dvouletou bylinu s nelichotivým názvem štětka, kterou dobře znali naši předkové. Dorůstá výšky 1 až 2 m a kvete od července do září. Květy tvoří prstenec kolem zelené paličky, jsou světle fialové a zřídka i bílé.

Po odkvětu se ostnitá palička zbarví dohněda (palička se správně a trochu cizokrajně jmenuje strboul). Dříve tyto paličky sloužily k závěrečnému počesání sukna. K tomu se ovšem hodil pouze druh nazvaný podle svého využití štětka soukenická. Její ostré plevky, které obklopují celý strboul, jsou totiž zahnuté dolu. Zahnutí trochu připomíná háčky s právě proto se jimi vytahovala a rovnala jednotlivá vlákna hotového sukna. Často se štětky navazovaly na kolo, které se otáčelo a počesávalo sukno průběžně.

Ve volné přírodě se štětka soukenická vyskytuje jen zřídka. Mnohem častěji narazíš na jiný druh štětky, který se nazývá štětka planá. Rozdíl mezi nimi není velký, ale soukeníkům se hodil pouze druh s plevkami zahnutými dolu. Štětka planá má ostny plevek rovné.

Dalším přínosem jsou léčivé účinky obou druhů štětek. Odvar z kořene pomáhá při bolestech kloubů, při dně a také při artritidě. V poslední době se mluví také o podpůrných účincích při borelióze. Časté uplatnění mají atraktivní stvoly štětky v podzimních a zimních dekoracích.

Až výraznou ostnitou štětku potkáš na toulkách přírodou, připomeň si její užitečnost pro soukeníky i jako léčivou a okrasnou bylinu. Nejznámějšími zástupci rodu u nás jsou štětka soukenická a štětka planá.

The post Ostnitá štětka soukenická appeared first on Ostrov nápadů.

Hustě pichlavé keře trnek najdeš na okraji lesů a mýtin. Z tábornického pohledu nevynikají mnoha přednostmi, ale mají nepopiratelný šarm a půvab.

Podzimní čas přináší modrostříbrné plody trnek, které nechávají na jazyku trpkou stahující chuť. Po prvních mrazech se trpkost pomalu ztrácí a trnky získávají zvláštní sladkou příchuť. I tady samozřejmě platí, že ochutnávat v lese můžeš jen plody, které bezpečně poznáš.

Nejde jen o chuť plodů trnek. Krásu a radost trnky bohatě rozdávají časně zjara, kdy okraje lesů rozzáří bílá barva jejich květů. V jarním Slunci se květy trnek bělostně třpytí a poskytují prostor k opakovanému kochání. Další barevnou pochoutkou je podzimní modrostříbřitá barva plodů trnek. Modročerné trnky jsou ojíněné tenkou voskovou vrstvičkou, kterou můžeš snadno setřít.

Keře trnek tvoří přirozené hradby okrajů lesů či palouků. Rozhodně se nedoporučuje zkoušet tyto hradby překonávat, protože trnky mají na postranních větvičkách trnovité výběžky, kterým se říká kolce. Dokážou pěkně popíchat.

Z tábornického pohledu má trnka velmi tvrdé a houževnaté dřevo. Dříve se využívalo na výrobu vycházkových holí, ceněná je i dekorativní kresba trnkového dřeva. Čaj z květů pročišťuje, čaj z plodů přináší chuť podzimu. Zralé trnky můžeš využít na přípravu džemu nebo sirupu, oblíbené bývalo také ovocné trnkové víno.

Projít kolem trnky bez zastavení a pokochání je obtížné. Hlavně jarní bílá záplava květů a podzimní modrostříbřitá úroda trnek, to jsou opravdu nádherné zážitky. Trnka je důležitý keř a v naší přírodě má své nezastupitelné místo.

The post Modrostříbřitá trnka appeared first on Ostrov nápadů.

Přelom října a listopadu je tradičně věnován vzpomínání na duše zemřelých. Tuto dávnou tradici si můžeme připomenout i v dětském oddíle.

Zimní období neznamená dnes žádné větší omezení aktivit, ale vždycky tomu tak nebylo. Mnoho tradic a zvyků se váže k tomu, že zima byla dlouhým obdobím bez možnosti získávat obživu. Bylo třeba zajistit si přízeň duchů, bohů či jiných nadpřirozených bytostí, aby lidé mohli přečkat čas do příchodu jara a nového života.

Zavzpomínejte na oddílové blízké

Odedávna se věřilo, že začátek listopadu je čas, kdy se svět zemřelých přibližuje na dosah ke světu živých. Proto se touto dobou na zemřelé vzpomíná. Lidé chodí na hřbitov, zapalují svíčky a připomínají si ty, kteří již odešli.

Podobně můžeme v oddíle při schůzce zapálit svíčku a každý si připomene, kdo z rodiny mu na světě chybí. Můžeme vzpomenout i na tábornické a skautské vůdce, publicisty a činovníky, kteří ovlivnili oddíl či jednotlivce, a kteří již na tomto světě nejsou. Je právě ta nejvhodnější chvíle, zavzpomínat na ně s úctou a vděčností.

Dušičky a připomínka zemřelých 2. listopadu

Křesťané i mnozí mimo tuto víru si 2. 11. připomínají Dušičky. Ten den se sluší vzpomenout na nejbližší, kteří již zemřeli. Na hřbitovy se přinášejí květiny a svíčky. Podle tradice tento den duše zemřelých vystupují z očistce, kde čekají na očištění od hříchů. Proto se zemřelým mělo nechávat jídlo, studeným mlékem se mohli ochladit a lampy se místo olejem plnily máslem, aby si duše mohly ošetřit spáleniny.

Zapalte doma večer svíčku a prohlédněte si staré fotografie. Naši předkové připravovali pečivo a dobroty pro duše zemřelých, pro žebráky a pocestné i pro koledníky. Z řepy se vyřezávaly obličeje a lidé se oblékali do masek a chatrných oděvů.

Svátek všech svatých 1. listopadu

O něco méně známý je Svátek všech svatých, který předchází Dušičkám. Jde o křesťanskou připomínku příběhů světců. Svým životem prokázali víru a často za ni i položili svůj život. Svátek je odkazem na římský Pantheon, který byl roku 609 zasvěcen Panně Marii a všem svatým mučedníkům.

Samhain se slaví v noci 31. října

Podobně slavili Keltové noc na 1. listopadu svátek Samhain, kdy se vracely domů duše zemřelých a bylo třeba jim posvítit na cestu lampami. A již staří Římané měli zvyk uctívat zemřelé pokládáním květin na hroby. Svátek všech svatých se podobal Samhainu a měl překrýt jeho pohanskou tradici.

Halloween a jeho cesta z Evropy do Ameriky a zpět

Americký Halloween pochází od irských vystěhovalců. Slaví se večer 31. října a původní název byl „All Hallows´ Eve“ (čili „předvečer Všech svatých“). V Americe postupně získával podobu strašidelných kostýmů, koledování, vyřezávaných dýní (původně řepy), černých netopýrů či zdobení oranžovou a černou barvou. Následně se po mnoha letech vrátil s globalizací zase zpět do Evropy jako Halloween.

Všechny jmenované svátky a tradice mají tedy společný základ v dávné oslavě příchodu zimního období. Každý si může zvolit zvyky a tradice, které mu vyhovují. Jen by se neměla úplně vytratit původní vzpomínka na zemřelé blízké.

The post Dušičky a počátek listopadu appeared first on Ostrov nápadů.

Obyčejný bez černý je pro táborníky zdrojem užitečných výrobků, chutných pokrmů a léčivých výtažků. Už naši předkové se mu pro jeho vlastnosti obdivovali.

Bez černý neboli bezinka není na okrajích lesů a na mýtinách příliš vítána. Roste velmi rychle, okamžitě obsadí každé uvolněné místo a nenechá se jen tak vystrnadit. Zato na kraji polní cesty je až 6 m vysoká bezinka velkou ozdobou. Pro táborníky je to keř nadmíru zajímavý a po mnoha stránkách užitečný.

Pro kuchtíky a labužníky poskytuje chutnou a zdravou šťávu jako výluh z květů (s citronem), pro rychlou konzumaci je určeno kvašené bezo a obalená smažená květenství jsou známá jako chutné kosmatice. Z plodů se dají vyrobit výtečné marmelády, pečené čaje či sirupy. Oblíbený je také likér, a to jak z květů, tak z plodů. Receptů koluje na internetu bezpočet.

Neúplně zralé nebo čerstvé černé bezinky mohou mít projímavé účinky. Proto je lépe plody bezinky před zpracováním usušit nebo tepelně upravit, postačí uvést do varu vodu s bezinkami. Tím se tato vlastnost ztrácí.

Pro táborníky je pozoruhodná možnost odstranění měkké duše ve středu větve a snadná výroba trubičky například na rozfoukávání ohně (více v článku Rozfoukání ohně bezovou trubičkou). Trubička může také sloužit jako nebo polotovar pro píšťalku. Dlouhé výhonky zase poskytují táborníkům i zahrádkářům rovnou, i když poněkud křehkou tyčovinu. A v pravěku se bezinka využívala k vrtání do kamene, otáčející hůlka se podsypávala brusnou drtí.

Pro přátele tajemna je zásadní informací, že bezovou kouzelnickou hůlku vlastnil mocný ředitel kouzelnické školy v Bradavicích, pan Albus Brumbál (i když je otázka, jestli je míněn opravdu bez černý). Barvíři zase plody bezinky využívají k barvení látek intenzivní tmavěčervenou barvou (pozor, abyste se nestali nechtěnými barvíři).

Příznivci přírodních léčiv výhonky bezinky chválí jako výborné pro zmírnění bolesti zubů a mladé lístky přikládají na popáleniny či pro lepší hojení poranění. Rozemleté suché listy používají k zastavení krvácení z nosu. Výčet léčivých účinků by mohl být samozřejmě mnohem a mnohem delší.

Zkrátka a dobře bezinka je opravdu úctyhodný keř. Však také existuje v několika podobách úsloví, které podle různých autorů a různých míst znělo: Před lípou smekni a před bezinkou klekni. V první části se místně objevila i jiná rostlina, například kopřiva nebo heřmánek. Ale lidová moudrost se shoduje v jednom. Pro pokleknutí vybrali vždy bezinku. A podle germánské tradice zase v bezince sídlí dobrotivá víla.

Až se v květnu či červnu setkáte s bílými květenstvími, či v září a říjnu s černými bobulemi bezinky, tak samozřejmě nemusíte zrovna hned pokleknout. Ale špetku úcty byste bezince vyjádřit mohli, je to jeden z mnohostranně využitelných přírodních zdrojů.

The post Bezinka budí úctu appeared first on Ostrov nápadů.

Listopad charakterizují listy poletující lesem či parkem. Zahrajte si hru, komu doletí nejdál list, který si každý hráč při přípravě na hru vybere.

Všimli jste si, že některé listy mají vynikající letové vlastnosti? Zahrajte si na výpravě jednoduchou podzimní hru s létajícími listy. Hráči mají určitý čas vybrat si jeden ze spadlých listů, který má šanci doletět co nejdál.

Pravidla jsou stručná. Každý hráč má dva nebo tři pokusy se svým listem, vítězem je ten, jehož list doletí nejdál. S ohledem na délku doletu je vhodné vypouštět listy z vyvýšeného místa, nebo na svahu, aby měly listy šanci doletět dál.  Také vítr není dobrý pomocník, lepší je bezvětří.

Jaký list si hráč vybere je čistě na něm. List musí být dobře vyvážený, nejpřirozeněji mají dobré letové vlastnosti javorové listy s delším řapíkem. Listy s kratším řapíkem nemívají dostatečnou stabilitu a hůř letí. Pokud list neletí plynule a pohupuje se, je řapík příliš lehký. Jsou také mnohé další listy, které mohou pěkně létat. Stačí jen chvíli zkoušet.

Před hrou je dobré stanovit pravidla na úpravu listů. Doporučujeme ponechat možnost ohýbání okrajů listu, protože většina listů neletí rovně, ale mírně zahýbá. Často stačí list mírně ohnout, aby letěl rovně. Problematičtější úpravou je odtrhávání části listů nebo skládání a je lepší tuto možnost zvážit a předem vyloučit či povolit. Také prudké hození listu má většinou opačný efekt a mnohem dál doletí list vypuštěný s citem a plynule.

Možnou obměnou je, že každý hráč může mít více listů, mohou hrát dvojice či družiny liniově, to znamená, že členové družiny startují tam, kde dopadl list předchozího hráče.

Tato podzimní hříčka umožní prozkoumat stavbu listu a ověřit si potřebu vyvážení pro klouzavé vlastnosti listů.

The post Létající listy appeared first on Ostrov nápadů.

Podzim hýří barvami i množstvím zdravých plodů a mezi nimi jsou nepřehlédnutelné vitamínově bohaté šípky. Růži šípkovou obsypanou pohádkově červenými šípky najdeme všude. Co všechno šípek nabízí?

Růže šípková je vytrvalý keř, který štědře rozhazuje krásu a dobrou pohodu po celý rok. V pozdním jaru jsou růžově bílé květy plané růže ozdobou remízků, mezí a okrajů cest. Některé omamně voní, jiné vůní šetří, ale krásné jsou všechny. Více o růži a jejím tábornickém využití najdeš v článku Pohádková růže šípková. Na podzim se objeví jasně červené zralé šípky, které ozvláštní paletu nádherných barev tohoto období.

Šípky nelahodí jen oku svojí barvou, mají i bohaté další využití. Nejznámější je šípkový čaj, který můžeme připravit i přímo na výpravě. Návodů je mnoho a na internetu najdete řadu různých názorů. Následující recepty jsou průřezem možností čajů z šípků.

Připravte na výpravě čaj z celých čerstvých šípků

Na ¼ litru vody natrhejte cca hrst šípků, očistěte je a omyjte a vložte do vody, kterou přiveďte na pokraj varu a čaj nechte poté louhovat alespoň půl hodiny. Sceďte přes sítko a můžete rovnou pít, nebo podle chuti přidat citron a med nebo cukr. Nálev šípků je možné použít vícekrát. Pokud nevaříte čaj přímo na výpravě, ponechte šípky před vařením čaje louhovat ve vodě 12 – 24 h. Podobně se připravuje i čaj ze sušených šípků.

Čaj z drcených šípků

Vyšší obsah vitamínů a dalších látek v čaji se dosáhne rozdrcením čí nakrájením čerstvých či sušených šípků. Postup i ochucení jsou stejné, nevýhodou jsou ale jemné chloupky, které šípky obsahují, a které můžou dráždit v krku. Pro scezení čaje je tedy třeba použít velmi jemné sítko nebo husté plátýnko. I tady platí, že při louhování cca den předem je čaj silnější, a že nálev lze použít vícekrát.

Vitamín C a var vody

Šípkový čaj obsahuje spoustu vitamínu C a některé další vitamíny (B1, B2, E, P a K). Proto část návodů doporučuje, aby se nálev nevařil. Jiné návody ale připouštějí kratší dobu varu nálevu, takže záleží na tom, jaký názor si na tuto otázku uděláte.

V každém případě je šípkový čaj pradávný a oblíbený recept našich babiček. Posiluje imunitu a obsahuje spoustu vitamínu C a některé další vitamíny. Je výbornou prevencí proti chřipce, nachlazení či paradentóze. Kromě toho má nezaměnitelnou lahodně sladkokyselou chuť.

Sušené šípky

Aby byl šípkový čaj k dispozici po celý rok, můžeme si šípky nasušit. Trháme jen zralé, pěkné, tvrdé, červené šípky, které zbavíme stopek a kališních lístků. V mrazu šípky měknou, proto se pro sušení trhají po dozrání v září, říjnu a nejpozději začátkem listopadu. Šípky se suší nejlépe v troubě při teplotě cca 50 – 60 °C. Při vyšší teplotě múžou šípky zhnědnout nebo se připálit. Při sušení v pokojové teplotě jsou šípky v jedné vrstvě a musejí mít dobrý přístup vzduchu, aby neplesnivěly a neztrácely vitamín C.

Čaj ale není jediným produktem z šípků. Pro zájemce jsou na internetu recepty na šípkovou marmeládu, omáčku, sirup nebo víno. Šípky jsou lahodným a zdravým produktem a navíc si při vlastním sběru můžeme vybrat keř na sluncem zalitém stanovišti mimo dosah místního znečištění.

Potěšte se na výpravě pohledem na záplavu červených plodů růží, a pokud vás zachytí svými trny, mějte na paměti, jak užitečné jsou šípky a vlastně celé keře růže šípkové. A určitě vyzkoušejte zdravě lahodný šípkový čaj.

The post Zdravě lahodný šípek appeared first on Ostrov nápadů.

Využijte podzimní záplavu barevných listů k neobvyklé hře, ke společné tvorbě obrazů, postav i tvarů. Land art může být uměním, ale také bezvadnou hrou, která osvěží podzimní výpravu. Hra má i covidovou offline verzi.

Barevná paleta listů je v určité fázi podzimu téměř nekonečná. Hravý land art z barevných listů je tvorba pro radost a pro krásný barevný efekt. Je to až nečekaně jednoduché, stačí srovnat dostatečné množství barevných listů do geometrického tvaru a podmanivé dílo je hotovo.

Podle zájmu může hra trvat pár minut ale i celou hodinu, účastnit se může celý oddíl. Je samozřejmě také možné rozdělit účastníky na 3-4 členné skupiny a vyhlásit soutěž na dané téma s hodnocením typu krasobruslení. Podmínkou hry jsou pouze příznivé větrné podmínky, nesmí totiž foukat moc silný vítr. Vše ostatní leží v lese a děti omezuje pouze vlastní fantazie.

Tato výtvarná pocitová hra probíhá jako společná tvorba zvoleného námětu. V příhodném terénu se vyznačí tvar díla a po dohodě o barevném provedení začne celá skupina vyplňovat plochy barevným listím. Výhodné je nejprve vytvořit obrysy a poté vnitřní plochy.

Předem je třeba upozornit, že výsledek zůstane jen v paměti účastníků a samozřejmě na fotografiích, protože první větší vítr obrazec rozfouká a land art zmizí. To je na druhou stranu obrovská výhoda, protože není třeba si dělat starost s uklízením. Váš obrazec potěší nejbližší kolemjdoucí a pak sám zmizí.

Námětem mohou být geometrické obrazce, kruhy spirály či čtverce mezi stromy. Stejně tak je možné vytvářet pohádkové postavy, barevné motýly, zvířata či stromy, případně kreativní obrazce a prolínající se barevné plochy. Vodítkem je samozřejmě věk účastníků. Na internetu je plno inspirativních fotografií, které nabídnou velkou paletu nápadů a možností.

Land art je původně výtvarný směr, který se zdaleka neomezuje jen na listy. Jde o výtvarná díla tvořená přírodním, nebo neobvyklým materiálem. Není tedy nutné zůstat jen u listí, ale hrát svou roli mohou kmeny stromů, kameny či klacíky. Určitou formou land artu jsou i oblíbené dětské lesní domečky a další stavby z mechu a klacíků.

Podzimní čas ale láká především k využití barev listů a k ničím neomezené tvorbě tvarů a obrazců inspirovaných okolní přírodou. Zahrajte si tuto výtvarnou pocitovou hru a pošlete nám fotografie svého díla, rádi je pro inspiraci ostatním připojíme k tomuto článku.

Offline hra pro jednotlivce i dvojice

Pro čas bez možnosti schůzek v koronavirové době nabízí land art soutěž jednotlivců i dvojic z družiny či oddílu. Kdo pošle do příští schůzky fotografii nejhezčího výtvoru z listů? I mimo období padání listů leží na jaře na mnoha místech plno listí a po několika dnech suchého počasí lze land art zkusit v této době. V každém případě však mohou být použity pouze listy spadané, nikdy se nesmí listí pro land art trhat přímo ze stromů.

Texty Ostrova nápadů průběžně aktualizujeme, tento článek byl naposledy upraven 11/2024.

The post Land art barevných listů appeared first on Ostrov nápadů.

Zkraje podzimu je vhodný čas pro zálesácké houbařské kuchaře. Jednou z velmi chutných a vcelku bezpečných hub je bedla vysoká, uvidět tuto pohlednou vysokou krásku v lese je určitě potěšením nejen houbařským.

Bedla vysoká je urostlá houba, jedna z největších hub, rostoucích zhruba od července do října v našich lesích. Pokud ji potkáte na oddílové výpravě, určitě vás setkání potěší. Velký hnědavý šupinatý klobouk na vysoké noze je typický a nezaměnitelný. Průměr klobouku může být přes 30 cm, dokonce se uvádí až úctyhodných 40 cm a také do výšky může bedla dosahovat ke 40 cm.

Ve sbírání hub jsme velmocí, podle Wikipedie na ně aspoň jednou za rok vyrazí 70 % Čechů. Houby se sbírají ještě na Slovensku, v Polsku a v Rusku, jinde je obliba sbírání hub mnohem menší.

Výhodná je minimální možnost záměny s jinými druhy bedel. Je ale důležité vědět, že existují menší druhy bedel, z nichž některé jedovaté jsou. Spolehlivé rozpoznávací znamení je, že bedla vysoká na řezu nemění barvu, a že žádná z jiných druhů bedel nedosahuje její velikosti. Bílou barvu na řezu mají i některé další druhy, všechny jedovaté bedly však na řezu červenají (a mají i některé další odlišné znaky).

U hub samozřejmě ještě více než jinde platí univerzální pravidlo: „Nikdy netrhej, nesbírej a nejez, co neznáš!“ Zájemcům o sbírání hub doporučujeme vydat se na houby s někým zkušenějším. Psali jsme také o zajímavé aplikaci k rozpoznávání hub, viz článek Aplikace na houby.

Velkou předností bedly vysoké je její snadná a rychlá úprava. Pokud máte na výpravě s sebou pánvičku a trochu oleje (másla, sádla), můžete si ji upravit ihned. Přírodní řízky z bedly s chlebem jsou vynikající. Stejně dobře můžete ale z bedly udělat obalované řízky, škvarky či jemnou smaženici.

Nejjednodušší jsou zmíněné přírodní řízky. Klobouk bedly očištěný od největších šupin nakrájejte na výřezy velké asi jako krajíc chleba i menší. Pak už stačí jen řízky posolit, posypat drceným kmínem (může být i celý) a na rozpálené pánvi osmahnout na sádle (oleji, másle) aspoň půl minuty z každé strany. Plátek se zmenší, takže stačí položit na zmíněný krajíček chleba a labužnicky vychutnávat.

Ať už houby sbíráte či nikoliv, je setkání s bedlou především krásným podzimním zážitkem.

The post Urostlá a chutná bedla appeared first on Ostrov nápadů.

Chcete si užít souboje excelentních parašutistů v délce seskoku nebo v přistání na přesnost? Zahrajte si podzimní hru s využitím schopnosti rotujícího letu javorových nažek.

Ještě před záplavou listí se na podzim k zemi snášejí roje úžasných parašutistů na rotujících křidélkách. Javorové nažky pořádají nevypsanou soutěž o nejkrásnější let v nekonečné rotující spirále. Zkuste si s nažkami zahrát malou hříčku.

Každý ze soutěžících si pečlivě vybere ze záplavy nažek na zemi svého parašutistu. Hledá takovou nažku, která nejlépe využívá rotační let, není moc těžká a hlavně dobře startuje (těžší nažky někdy chvíli letí svisle, než začnou rotovat). A pak už může začít soutěž.

Javorový seskok hrajeme jako vyřazovací soutěž dvojic, podobně jako paralelní slalom.  Oba parašutisty vypouští startér najednou z otevřených dlaní nadhozením do výšky z vyvýšeného místa, aby byla dráha letu co nejdelší (na úvozem, z velkého kamene, z nízké větve stromu nebo ze zídky). Která ze dvou současně vypuštěných nažek nažek zůstane déle ve vzduchu? Každý hráč sleduje svého parašutistu a startér rozhodne, který zůstal ve vzduchu déle a postupuje do dalšího kola. Při dostatku času je napínavější soutěžit na dva vítězné seskoky.

Je třeba přesně dopředu stanovit pravidla soutěže. Některé nažky mohou mít horší start (jak už jsme psali, chvíli padají volným pádem), jiné startují ihned, proto je pro výběr soutěžní nažky důležité zkoušet letové schopnosti podle daných pravidel, podle větru i způsobu startu. Hráč může v průběhu soutěže svého favorita měnit, nebo střídat více parašutistů.

Kromě soutěže v co nejdéle trvajícím seskoku, kdy je potřeba vypouštět oba parašutisty najednou a za stejných podmínek, si můžete zasoutěžit v přesnosti přistání. Takový seskok na přesnost je tím zajímavější, čím vyšší místo na soutěž se podaří najít. Zde není potřeba startér, každý vypouští svého parašutistu sám. Podmínkou je, aby parašutista rotoval na svém křídle nejméně polovinu seskoku.

Žebříček postupujících může být vyřazovací na jednu porážku, či složitější na dvě porážky, více najdete v článku Turnajové systémy.

Jistě vymyslíte i další varianty, například s označenými nažkami, kdy není potřeba soutěžit ve dvojici a může skákat více parašutistů najednou.

The post Javorový seskok appeared first on Ostrov nápadů.

Pouštění draků je oblíbená podzimní zábava. V dnešní době není problém dobře létajícího draka koupit, ale dříve bylo běžné si draky doma stavět. Zkuste si také vyrobit vlastního draka ze špejlí a papíru a zalétejte si s ním v podzimním povětří.

Draci se u nás tradičně pouštějí na podzim, protože bývá hodně větrno. Ale neznamená to, že draky nemůžeme zkusit i v jiném období (draky jsme např. stavěli a pouštěli i v létě na táboře, byla z toho zajímavá soutěž). Draky může vyrábět každý sám doma, ale je to třeba i dobrá náplň na družinové schůzky. Jednu schůzku zabere stavba, další (nebo o víkendu na výpravě) můžeme draky pouštět.

Draci se vyrábějí v mnoha různých tvarech a velikost. My si dnes postavíme draka mírně vylepšené klasické konstrukce (někdy je uváděn pod názvem „Malajský drak“). Vylepšení spočívá v úpravě proporcí (drak je širší než delší) a hlavně v mírně prohnutém tvaru, který drakovi zajišťuje větší stabilitu.  Tento drak obvykle velmi dobře létá, dokonce i ve slabším větru. A většinou nepotřebuje ocas. Stavba draka je díky prohnutému tvaru o něco málo složitější než stavba klasického draka, ale není to nic, co by s dopomocí nezvládly i děti.

Plánek

Při stavbě se budeme řídit tímto plánkem. Dbejte na přesnost, křivý drak nebude dobře létat.

Stavba kostry

Na výrobu draka budeme potřebovat dvě smrkové lišty o průměru 5×5 mm a o délce 1 m. Prodávají se v modelářských prodejnách. Při koupi si nechte ukázat lišt více a vyberte ty, které mají rovná léta (potom nepraskají).Dále budeme potřebovat papír na potažení (viz dále), provázek, nůžky, nůž či skalpel (případně vodové barvy) a disperzní lepidlo (Herkules).

Lišty nařežeme ostrým nožem či skalpelem na potřebné rozměry dle plánku. Stačí naříznout z každé strany, pak zlomit a zabrousit.


Na koncích lišt vyřežeme nebo vybrousíme jehlovým pilníkem zářezy kolem dokola. Do zářezů budeme vázat provázek, aby neklouzal.

Hotový zářez cca 4 mm od konce lišty.

Nejprve si připravíme příčnou lištu. Ta je mírně prohnutá do tvaru luku. Toho docílíme pomocí provázku.

Poté již lišty svážeme do základního kříže. Spoj dobře utahujeme.

Následuje napnutí obvodového provázku, který celou konstrukci zpevní. To je operace trochu náročná na zručnost. Je nutné zachovat kolmost a rovnost všech lišt a stejnoměrné napnutí provázku. Ne vždy se to povede napoprvé, nebojte se opravovat a s vypnutím si vyhrát.

Jakmile jste s tvarem kostry draka spokojeni, zakápněte všechny spoje lepidlem, zabráníte pozdějšímu vysmeknutí provázku.

Potažení draka papírem

Když je kostra připravená můžeme přistoupit k potažení. K tomu potřebujeme vhodný papír. Nejvhodnější je asi papír pro výrobu střihů, který se dá koupit normálně v papírnictví. Možností je ale více , viz následující tabulka.

Z papíru si připravíme (a poslepujeme, je li arch moc malý) hrubý tvar.

Poté postupně lepíme jednotlivé strany draka.  Obkreslíme provázek, přidáme šířku přehybu (1-2 cm), vystřihneme, přehneme a poté rovnou přilepíme disperzním lepidlem (pozor, papír po namočení rychle měkne).

Strany stříháme a rovnou postupně lepíme. Jelikož drak má mírně vypouklý tvar, musíme při potahování dávat pozor na rovnoměrné napnutí/povolení papíru. Jednotlivé strany nemusí být propnuté, mírně povolený tvar je dokonce lepší.Ve vzduchu ho vytvaruje (prohne) vítr.

Malými kousky papíru ještě zpevníme všechny rohy draka, nebudou se pak trhat při případných nárazech do země.

Hotového draka můžeme namalovat. Vhodné jsou vodové barvy. Používejte spíše sušší štětce, abyste si příliš mokrý papír neprotrhli.

Závěs draka

Naposled vyrobíme závěs draka. Ten bude určovat správný úhel draka vůči pouštěcímu provázku a větru. V jeho vrcholu je dobré udělat očko, do kterého se pak připevní pouštěcí provázek. Aby bylo možné ladit polohu do silnějšího či slabšího větru, je možné udělat oček na závěsu více. Obvykle dělám jedno uprostřed (ve správné poloze dle plánku) a další dvě po stranách, posunutá cca o 1 cm. Nejprve na provázku připravíme tato očka a pak odměříme délku.

Pak teprve přivážeme vlastní závěs, přesně odměřený dle plánku.  Závěs je přivázaný ke spodnímu rohu draka a ke středovému křížení. Nemusím zdůrazňovat, že závěs se připevní z té strany draka, ze které vítr přitlačuje papír na špejle a nikoliv aby papír od špejlí odtlačoval. Proto závěs musí u středového křížení procházet otvorem v potahovém papíru. V místě průchodu závěsu ke středovému spoji draka ještě předem nalepíme kolečko z pevnějšího papíru, aby procházející provázek netrhal jemný potahový papír.

Létání s drakem

Tím je vlastní drak hotový. Před cestou na louku je dobré si připravit.

• Pouštěcí provázek na vhodné cívce či navijáku.
• Náhradní díly (papír, lepidlo, izolepu, provázek) a potřebné nářadí na opravy (nůžky, nůž).
• Ocas pro případ nestability (provázek s navázanými bábrlaty ).

Tento drak by měl létat dobře i v menším větru. Obvykle nepotřebuje ocas, ale pokud je z nějakého důvodu nestabilní (tj. za letu příliš létá ze strany na stranu), ocas ho stabilizuje.

Draka pouštíme na otevřeném prostoru. Ideální je stabilní vítr 3-6 m/s. Do silnějšího či turbulentního větru tento drak není vhodný, přeci jen papír a špejle nevydrží tolik co moderní materiály.

Draka odstartujeme přímo z ruky na krátkém provázku, případně ve dvou lidech s předem napnutým delším provázkem. Do výšky vystoupá s postupným povolováním pouštěcího provázku. Pokud drak začne volně klesat k zemi (slabý vítr), přitáhneme provázek nebo popoběhneme proti větru. Naopak pokud se začne rychle vychylovat do jedné strany, točit se či letět hlavou dolů k zemi (silný vítr), povolíme či popojdeme po větru.

Pokud drak stoupá příliš nad hlavu a už nemůžeme povolovat pouštěcí provázek (silný vítr), je možné provázek připnout k oku blíž ke středu. Pokud je drak málo stoupá (slabý vítr), připneme pouštěcí provázek k oku blíž k dolnímu rohu draka.

Přejeme šťastný let a pošlete nám fotky vašich výtvorů.

The post Papírový drak appeared first on Ostrov nápadů.