Masopust je obdobím veselí, hodování a proměn. Je to čas, kdy si lidé odedávna oddechli uprostřed zimy a na chvíli si dovolili porušit běžný řád. K masopustu neodmyslitelně patří průvody, hudba, tanec – a především masky.

Ačkoliv slovo masopust napovídá, že jde o období půstu a masa si člověk moc neužije, pravda je jiná. Původní význam byl „opuštění masa“, tedy příprava na období, kdy bude maso nedosažitelné. Jde tedy naopak o čas zábav, hodování, veselic a karnevalů. Další pojmenování masopustu je třeba fašank nebo šibřinky a na mnoha místech jde o pečlivě udržovanou tradici.

Křesťané zařadili masopust jako období mezi vánočním a velikonočním půstem. Začíná vždy po svátku Tří králů a končí masopustním úterým, těsně před Popeleční středou. Ta je prvním dnem čtyřicetidenního půstu před Velikonocemi.

Bujaré průvody oslavující konec masopustu mají pohyblivé datum, protože samotné Velikonoce jsou také pohyblivé. Obvykle masopust končí v průběhu února, nejčastěji mezi 10. únorem a prvními dny března. Jak už jsme řekli, konec určuje Popeleční středa, která je 40 dní před termínem Velikonoc (Velikonoce se pohybují od 22. března do 25. dubna).

Oslavy masopustu sahají hluboko do minulosti. Někdy se dávají do souvislosti s antickými bakchanáliemi, slavnostmi vína a veselí, ale řada prvků je pravděpodobně ještě staršího, předkřesťanského původu. Masopust byl vnímán jako přelomové období roku, kdy se symbolicky otevírá cesta k jaru. Hodovalo se, pořádaly se svatby, zabijačky a taneční zábavy, aby lidé načerpali sílu na období půstu i na novou hospodářskou sezónu.

Masopustní průvody

Vrchol masopustu přichází v posledních třech dnech – v neděli, pondělí a úterý před Popeleční středou. Právě tehdy se konaly a dodnes konají masopustní průvody, při nichž masky obcházejí vesnici či město, vstupují do domů, tančí, hrají scénky a vybírají výslužku. Průvod mívá pevný řád, své vůdce, hudební doprovod i závěrečný obřad, kterým symbolicky končí masopustní období – pohřbívání basy, kobyly nebo samotného masopustu.

Masopustní průvody nejsou jen dávnou tradicí. Dnes se v mnoha městech a obcích po celé České republice masopust znovu pořádá – někde jako tradiční obchůzky, jinde jako komunitní slavnost. Vedle tradičních masek se v průvodech objevují i nové postavy, reagující na současný svět. Masopust tak zůstává živou tradicí, do které se může zapojit každý.

A právě účast v průvodu je jedním z důvodů, proč má smysl si masku vyrobit. Nejen dívat se, ale stát se součástí dění.

Masopustní masky

Masopustní masky měly často rituální význam a jejich úkolem bylo ztělesnit určité vlastnosti, síly nebo archetypy. Člověk v masce na čas přestával být sám sebou a přijímal roli, která s sebou nesla jasně dané chování. Maska zároveň poskytovala anonymitu a odvahu k rozpustilejšímu jednání, než jaké bylo běžně dovoleno.

Mezi nejtypičtější masopustní masky patří Medvěd, jedna z nejstarších doložených postav. Symbolizuje plodivou sílu, zdraví a úrodu, proto s ním ženy v průvodu tančily. Často jej doprovází medvědář, který jej „hlídá“. Další výraznou maskou je Kobyla (nebo Klibna), někdy tvořená dvěma lidmi. V některých regionech je kobyla na závěr masopustu symbolicky popravena a znovu oživena jako očistný rituál.

Objevují se také postavy jako Masopust nebo Bakchus, zosobnění hodování a nestřídmosti, Smrt a Půst, kteří připomínají blížící se konec veselí, Turci a Hejtmani s obřadními tanci, Strakáči a Laufr, kteří průvod vedou a mluví za něj, nebo Slaměný, jehož sláma měla přinášet plodnost hospodářství.

Typické masopustní masky jsou často velké, prostorové a nošené na celém těle. Nejde jen o obličejovou masku, ale o celkovou proměnu postavy – zvíře, bytost nebo symbol. Právě tato výraznost dává masopustu jeho zvláštní atmosféru a odlišuje jej od běžného maškarního karnevalu.

Výroba masopustní masky v oddíle

Masopust nabízí skvělou příležitost, jak do oddílové činnosti zapojit tvořivost, spolupráci i poznávání lidových tradic. Výroba masky může být společným projektem, na kterém se podílejí děti různého věku, a výsledná maska pak může posloužit při oddílovém masopustu, průvodu nebo návštěvě některé z veřejných slavností.

V následující fotoreportáži se zaměříme na detaily dvou relativně jednoduchých masopustních masek – Myši a Medvěda. Můžete se inspirovat a podobné masky si vyrobit sami.

Chcete-li se masopustu skutečně zúčastnit, nestačí jen přihlížet. Maska je vstupenkou do světa, kde je na chvíli dovoleno být někým jiným.

The post Masopust a výroba masek appeared first on Ostrov nápadů.

Krásný čas konce roku starého a na začátku nového je plný tradičních svátků, zvyků a lidové moudrosti. Náš přehled pomůže připomenout tyto tradice a jejich přesah třeba právě v dětských oddílech.

Moudrost našich předků jsme si zvykli na Ostrově nápadů čas od času připomínat. Období kolem konce roku je různým zvyklostem obzvláště nakloněné. Podívejme se, co si naši předkové v této době připomínali.

Obecně se dá říci, že tradice kolem  zimního slunovratu byly vždy příslibem něčeho lepšího. Dny se přestávají zkracovat a, i když zima vládne naplno, vše se upíná k naději budoucího jara.

27. 11. – 3. 12. Začátek adventu

Advent je období očekávání narození Ježíška, v církevním podání přípravy na příchod Spasitele. Jde o latinské slovo adventus, které znamená přicházení. Má být praktickou a hlavně duchovní přípravou na důležité svátky křesťanské víry. Čtyři předvánoční týdny jsou symbolizované adventním věncem se čtyřmi svíčkami.

První adventní neděle  je čtyři týdny před Hodem božím, přičemž poslední může být i nedělí může být i 24. prosinec, pokud připadá na neděli. To znamená, že advent začíná nedělí mezi 27. 11. a 3. 12. V tomto období je v oddíle možné připomenout si přicházející Vánoce. Objevují se výstavy lidových i moderních betlémů. Tradičně jsou betlémy také v kostelích, ty se ale před Vánoci musejí obejít bez Ježíška.

4. 12. Rozkvétající Barborka

Svatá Barbora je další z církevních předvánočních svátků. Historicky jde o mučednici, která byla popravena kvůli tomu, že přijala křesťanství. Udal ji a posléze dokonce i popravil její vlastní otec, který byl zapřisáhlým nepřítelem křesťanů.

Tradice praví, že komu rozkvete třešňová větévka ulomená (nejlépe s prvním slunečním paprskem) na sv. Barboru, toho čeká v příštím roce sňatek. Postupem času rozkvetlá barborka přeneseně symbolizovala příslib šťastného přečkání zimy a také dobrý celý nadcházející rok. Svatá Barborka je jednou z příležitostí, jak s oddílem zorganizovat šetrné pořízení třešňové barborky.

6. 12. Dárky od Mikuláše

Mikulášská nadílka má původ v legendě o dobročinnosti sv. Mikuláše, což byl kolem roku 300 biskup v městě Myra ve starověké Lýkii (jihovýchod dnešního Turecka). Podle této legendy chtěl jakýsi zchudlý šlechtic poslat své tři dcery do veřejného domu, aby si vydělaly jako nevěstky na věno ke své svatbě. Mikuláš ale v noci vhodil oknem každé z dcer váček se zlaťáky, takže nemusely tuto hanbu podstoupit. Podle jiné verze dívkám hrozilo, že budou prodány do otroctví a Mikuláš jim vhodil oknem tři zlatá jablka. A ještě jiná verze praví, že zlato vložil do punčochy, která se sušila na šňůře s prádlem.

Sv. Mikuláš bývá zobrazován se třemi zlatými jablky (koulemi) na knize jako symbol tří zachráněných. Další častá legenda je o pomoci lodi, která se dostala do tísně na moři, a námořníci Mikuláše žádali o modlitbu (bývá proto znázorňován také s kotvou). Je patronem dětí, námořníků, vědců a mnoha dalších profesí.

Podle legendy o obdarovaných dívkách navštěvuje Mikuláš v předvečer 6. prosince děti s bílým vousem, často v doprovodu čerta a anděla, a podle zásluh je obdarovává nebo kárá. Také může zanechat za oknem pytlíky se sladkostmi. V Čechách jsou nejstarší záznamy o mikulášské nadílce ze 14. století. Původně se pořádaly průvody z řadou masek, ze kterých dnes zbyli Mikuláš, anděl a čert.

Zajímavý je důvod, proč se nadílka koná v předvečer svátku sv. Mikuláše. Pro naše předky totiž den nezačínal půlnocí, ale okamžikem objevení prvních hvězd při setmění. Takže večerní nadílka patřila již k 6. prosinci. Na oddílové výpravě může každý účastník na paměť světce vykonat tři dobré skutky,

Betlémské světlo

Jednou z novodobých předvánočních tradic je Betlémské světlo, které rozvážejí a roznášejí skautští kurýři. Plamínek putuje na počátku adventu z Betléma do rakouského Lince (poprvé se tak stalo roku 1986) a odtud celou Evropou jako symbol míru a přátelství. V Linci převezmou Betlémské světlo také čeští skauti a rozšiřují ho po celém Česku. Inspirací byl splněný slib jednoho z účastníků křížové výpravy v 11. století, že pokud se navrátí domů, doveze z plamínek věčného světla z betlémské baziliky.

Na mnoha místech je pak až do Štědrého dne možné připálit si od skautů svíčky nebo lucerničky a Betlémské světlo si odnést do domů. Tuto předvánoční službu skautů a skautek všem, kdo mají rádi Vánoce, může pro své členy využít i každý (nejen tábornický) oddíl.

V předvánočním období bývá také hezkou oddílovou akcí pouštění lodiček se svíčkami. Tato vánočně laděná myšlenka má ale také svá úskalí, více v článku Ořechové lodičky.

13. 12. Lucie noci upije, ale dne nepřidá

Svatou Lucii známe třeba z pohádky Anděl páně a také nejspíš podle rčení, že Lucie noci upije, ale dne nepřidá. Také Lucie byla historickou postavou okolo roku 300 n. l. (podobně jako sv. Mikuláš). Obětovala pro víru svůj život v dobách, kdy byli křesťané pronásledováni. Sv. Lucie se stala patronkou nevidomých, sklářů, švadlen a také Světlušek, nejmladších skautek. V den jejího svátku platil také zákaz předení a draní peří.

Zajímavé je vysvětlení délky noci podle zmíněné pranostiky. Kolem slunovratu se totiž východ a západ Slunce mění nerovnoměrně. Dosud Slunce zapadalo každý den o něco dřív, ale od sv. Lucie se to mění a západ nastává o něco později (do Slunovratu jsou to asi o 3 minuty). Takže Lucie skutečně noci upije. Současně ale ráno vychází Slunce o to později (do Slunovratu je to asi 6 minut). Celková délka dne se tedy až do slunovratu stále nepatrně zkracuje. Proto Lucie dne nepřidá.

17. 12. Večer světel

Tradice Večera světel je zcela novodobá a ryze foglarovská. Koná se na paměť dne, kdy na stránkách Mladého hlasatele vyšel v roce 1938 první z příběhů Rychlých šípů. Komiks Jaroslava Foglara kreslený Janem Fischerem si připomínají jeho příznivci na setkání u kostela sv. Haštala v Praze. Akce je spojena se vzpomínáním a se společným rozsvěcením svíček.

Večera světel se může zúčastnit každý, kdo toho dne mezi 17. – 21. hodinou dá za své okno svíčku, či jiné příhodné světlo. To je příležitost pro ty členy tábornických oddílů, kteří rádi čtou Rychlé šípy, nebo je dokonce mají za svůj vzor.

21. – 22. 12. Zimní slunovrat

Zimní slunovrat nastává 21. nebo 22, prosince a velmi vzácně i o den dřív nebo později. Jde o nejkratší den v roce, Slunce je nejníže nad obzorem. Od této chvíle se začínají dny pozvolna prodlužovat. Ačkoliv astronomická zima teprve začíná, zimní slunovrat slavily téměř všechny kultury světa jako naději  budoucího jara.

Nejrůznější rituály všech možných civilizací zajišťovaly ochranu před temnými silami. Lidé věřili, že tento den je oslabena hranice mezi naším světem, světem zemřelých a světem duchů. Ochranou proti temným silám býval posvátný oheň, ale také česnek nebo jmelí. O jmelí více v článku Čarovné a léčivé jmelí.

24. 12. Štědrý večer

Na Štědrý večer se těší všechny děti. V předvečer oslav svého narození Ježíšek (církevně Narození Páně) rozdává všem vánoční dárky. S tímto dnem je spojeno nespočetné množství předkřesťanských i křesťanských vánočních tradic, zvyků a pověr. Je jich tolik, že v našem stručném přehledu zmíníme jen poetickou vánoční atmosféru, krásně zabalené dárky, štědrovečerní večeři a ozdobený vánoční stromeček (což je tradice vcelku novodobá). Kdo se během dne postí, uvidí večer zlaté prasátko.

V oddílech bývají krátce před Štědrým večerem oddílové Vánoce. Každý může přinést své dárky, mezi nimiž je jeden nepojmenovaný. Při rozbalování se nepojmenované dárky rozdají po jednom každému z přítomných. Tím je zajištěno, že nikdo neodejde bez dárku. Často se také společně zdobí živý stromeček v lese pro zvířátka. S touto hezkou tradicí opatrně, ne všechny pochoutky jsou pro zvířata vhodné, viz článek Vánoce pro lesní zvířata.

25. 12. Boží hod vánoční

Boží hod vánoční je pro křesťany nejdůležitější vánoční den. Věřící si v tento den připomínají narození Ježíše Krista. V kostelích jsou již od první poloviny prosince připraveny betlémy, ve kterých se po půlnoci 24. 12. objeví malý Ježíšek.

Zajímavý je původ slova „hod“ ve významu „svátek“. Ve staroslovanštině existovalo slovo „god“, které znamenalo „čas“. Později se význam posunul jako „vhodný čas ke slavení“, až se konečně změnil na „svátek“. Stejně se také slaví Boží hod velikonoční.

Podobně „hody“ u nás někde označují „posvícení“, tedy slavnosti v den výročí vysvěcení kostela. „Hod“ je také základem slova „hodina“, původně „část hodu“ a až později „šedesát minut“. V jiných slovanských jazycích se „god“ zase změnil na „rok“, ve významu „čas do příštího svátku“.

Vánoční čas symbolizuje 12 večerů od předvečeru Božího hodu 25. 12. do předvečeru Tří králů 6. 1. Dvanáct večerů se týká období po narození Ježíše Krista, ale podobné oslavy byly i dávno před křesťanstvím. Křesťanské učení tak navázalo na předkřesťanské oslavy slunovratu.

26. 12. Koleda, koleda, Štěpáne

Druhý vánoční svátek se vztahuje ke svatému Štěpánovi, jednomu z prvních umučených křesťanů, který zemřel ukamenováním. Svatý Štěpán je patronem zedníků, tesařů, krejčích a kameníků. Na Štěpána se také chodilo na koledu, což zůstalo v lidové paměti.

V lidové tradici se dochovalo také rčení Na Štěpána není pána. To se vztahuje k době, kdy koncem roku měla čeládka volno, bylo možné změnit službu a vyplácela se celoroční mzda. Také tato tradice navazuje na historické sartorie, kdy ve starém Římě měli otroci volné dny.

6. 1. Tři králové

Svátek klanění Tří králů, kteří dorazili do Betléma, aby se poklonili Jezulátku. Podle legendy mudrci z východu vyčetli z hvězd, že se v Betlémě má narodit židovský král. Přišli se mu poklonit a k nohám mu složili nejvzácnější dary své doby, myrhu, zlato a kadidlo. Zlato bylo symbolem bohatství. Myrha je keř, jehož pryskyřice se používala při výrobě léků, olejů a parfémů. Podobně kadidlo je vonná pryskyřice z kadidlovníku.

.Nápis koledníků, kteří na dveřích domů píšou písmena K+M+B a letopočet, neznamená počáteční písmena jmen Kašpar, Melichar a Baltazar. Jde o zkratku latinského Christus mansionem benedicat, Kristus požehnej tomuto domu. Písmena se nemažou, ale zůstávají na domech až do dalšího roku. Dnes je nejznámější koledou charitativní Tříkrálová sbírka.

2. 2. Hromnice a hromničky

V lidové tradici Hromnice znamenají svátek v polovině doby mezi zimním slunovratem a jarní rovnodenností. Říká se, že na Hromnice půl zimy, půl krajíce a půl píce. Svátek je spojený s ochranou před ohněm a bleskem. Tradiční bylo svěcení svíček zvaných hromničky. Ty se pak po celý rok zapalovaly při prudké bouři a chránily stavení před úderem blesku.

V křesťanství odpovídá tomuto dni svátek Uvedení Páně do chrámu. Ježíšova matka Marie přinesla podle židovského obyčeje svého syna 40. dne po narození do jeruzalémského chrámu, aby jej zasvětila jako prvorozeného Bohu. Zde se opět prolínají křesťanské a předkřesťanské svátky. Více o tradicích tohoto dne v článku Hromnice, skřivan a předjaří.

Provedli jsme čtenáře důležitými okamžiky svátků a tradic na přelomu roku. Od Hromnic už se nezadržitelně blíží jaro a s ním spojené svátky kolem Velikonoc. Je důležité si uvědomovat spojitost s našimi předky a jejich lidovými tradicemi. A to platí i pro tábornické oddíly dneška. Je pěkné, když oddíl vezme některou z lidových tradic a s respektem ji udržuje.

The post Tradice a svátky v prosinci a lednu appeared first on Ostrov nápadů.

Přelom října a listopadu je tradičně věnován vzpomínání na duše zemřelých. Tuto dávnou tradici si můžeme připomenout i v dětském oddíle.

Zimní období neznamená dnes žádné větší omezení aktivit, ale vždycky tomu tak nebylo. Mnoho tradic a zvyků se váže k tomu, že zima byla dlouhým obdobím bez možnosti získávat obživu. Bylo třeba zajistit si přízeň duchů, bohů či jiných nadpřirozených bytostí, aby lidé mohli přečkat čas do příchodu jara a nového života.

Zavzpomínejte na oddílové blízké

Odedávna se věřilo, že začátek listopadu je čas, kdy se svět zemřelých přibližuje na dosah ke světu živých. Proto se touto dobou na zemřelé vzpomíná. Lidé chodí na hřbitov, zapalují svíčky a připomínají si ty, kteří již odešli.

Podobně můžeme v oddíle při schůzce zapálit svíčku a každý si připomene, kdo z rodiny mu na světě chybí. Můžeme vzpomenout i na tábornické a skautské vůdce, publicisty a činovníky, kteří ovlivnili oddíl či jednotlivce, a kteří již na tomto světě nejsou. Je právě ta nejvhodnější chvíle, zavzpomínat na ně s úctou a vděčností.

Dušičky a připomínka zemřelých 2. listopadu

Křesťané i mnozí mimo tuto víru si 2. 11. připomínají Dušičky. Ten den se sluší vzpomenout na nejbližší, kteří již zemřeli. Na hřbitovy se přinášejí květiny a svíčky. Podle tradice tento den duše zemřelých vystupují z očistce, kde čekají na očištění od hříchů. Proto se zemřelým mělo nechávat jídlo, studeným mlékem se mohli ochladit a lampy se místo olejem plnily máslem, aby si duše mohly ošetřit spáleniny.

Zapalte doma večer svíčku a prohlédněte si staré fotografie. Naši předkové připravovali pečivo a dobroty pro duše zemřelých, pro žebráky a pocestné i pro koledníky. Z řepy se vyřezávaly obličeje a lidé se oblékali do masek a chatrných oděvů.

Svátek všech svatých 1. listopadu

O něco méně známý je Svátek všech svatých, který předchází Dušičkám. Jde o křesťanskou připomínku příběhů světců. Svým životem prokázali víru a často za ni i položili svůj život. Svátek je odkazem na římský Pantheon, který byl roku 609 zasvěcen Panně Marii a všem svatým mučedníkům.

Samhain se slaví v noci 31. října

Podobně slavili Keltové noc na 1. listopadu svátek Samhain, kdy se vracely domů duše zemřelých a bylo třeba jim posvítit na cestu lampami. A již staří Římané měli zvyk uctívat zemřelé pokládáním květin na hroby. Svátek všech svatých se podobal Samhainu a měl překrýt jeho pohanskou tradici.

Halloween a jeho cesta z Evropy do Ameriky a zpět

Americký Halloween pochází od irských vystěhovalců. Slaví se večer 31. října a původní název byl „All Hallows´ Eve“ (čili „předvečer Všech svatých“). V Americe postupně získával podobu strašidelných kostýmů, koledování, vyřezávaných dýní (původně řepy), černých netopýrů či zdobení oranžovou a černou barvou. Následně se po mnoha letech vrátil s globalizací zase zpět do Evropy jako Halloween.

Všechny jmenované svátky a tradice mají tedy společný základ v dávné oslavě příchodu zimního období. Každý si může zvolit zvyky a tradice, které mu vyhovují. Jen by se neměla úplně vytratit původní vzpomínka na zemřelé blízké.

The post Dušičky a počátek listopadu appeared first on Ostrov nápadů.

Víte, co je skryto za velikonočním zvykem vyšlehat děvčata a obdarovat koledníky krásně nabarvenými vajíčky? Dny kolem Velikonoc jsou opředeny řadou více či méně známých tradic a zvyků, které začínají už před vlastními svátky.

Jednou z velikonočních zvláštností je pohyblivost těchto svátků, připadají vždy na první neděli po prvním jarním úplňku. To znamená, že se pohybují v rozmezí od 22. března do 25. dubna. Pohyblivost zavedli křesťané roku 325, pro ně Velikonoce symbolizují zmrtvýchvstání Ježíše Krista, ale tradice je mnohem širší a starší. Jde především o vítání jara a probouzejícího se nového života.

Velký pátek. Den ukřižování Ježíše Krista (den ticha, půstu a rozjímání). Procházela se křížová cesta na památku Ježíšova utrpení a předváděly se pašijové hry. Lidé vstávali před východem slunce a omytím v řece nebo potoce se chránili před nemocemi. Nesmělo se prát (prádlo by se namáčelo v Kristově krvi). Tento den se otevírají ukryté poklady, mimo jiné také posvátná česká hora Blaník.

Bílá sobota. Křesťanská tradice považuje Velikonoce za velmi významný svátek. Hlavní velikonoční obřady začínaly Bílou sobotou o „Veliké noci“, kdy se v kostele konaly vigilie (velikonoční bdění), žehnala se velikonoční svíce (paškál) a během obřadu se křtili novokřtěnci. Před kostelem vzplál velikonoční oheň a lidé věřili, že uhlíky z tohoto ohně chrání před uhranutím a nečistými silami. Světlo bylo symbolem Ježíše Krista, spasitele tohoto světa, právě tuto noc ze soboty na neděli Ježíš vstal z mrtvých.

Boží hod velikonoční.  Z křesťanského hlediska je neděle vrcholem svátků, v kostele se na ranní mši tradičně žehnaly mazance, vajíčka, velikonoční nádivka, chléb, beránek (jako symbol oběti Ježíše Krista) a další pokrmy. Do kostela se mělo přijít v novém oděvu, který symbolizoval radost z nového života. Následoval slavnostní oběd v domácnostech k ukončení půstu (kdokoli přišel, dostal posvěcený pokrm) a k tradici patřilo obejít pole s modlitbou za bohatou úrodu.

Velikonoční pondělí. Velikonoční (také Červené) pondělí je spojeno s pomlázkou, vajíčky a s koledou. Vajíčko symbolizuje nový život, zrození, příchod jara. Červená je barvou života (u křesťanů i barvou Kristovy krve), proto k Velikonocům patří červená vajíčka. Vyšlehání pomlázkou z čerstvých vrbových proutků plných mízy symbolicky předává omlazení, ohebnost a sílu mladých proutků. Zajíček, který dětem schovává nadílku, je novější zvyk původem z Německa.

Velikonoční Pašijový týden. Tak se nazývá týden před Velikonocemi, který začíná Modrým pondělím (nepracovalo se, odpočívalo se a přemýšlelo, nosil se modrý oděv), pojmenování vzniklo zřejmě doslovným překladem německého „blauer Montag“ (blau je práce neschopný a také modrý). Pokračuje Šedivé úterý (den úklidu). Na Škaredou středu se člověk nemá mračit, aby mu to nezůstalo. Jidáš ten zradil Ježíše (škaredil se na něj). Zelený čtvrtek je dnem odpuštění a poslední večeře Páně, večer utichly zvony (odlétly do Říma) až do Bílé soboty, po tu dobu je nahrazovaly řehtačky (tento den by se mělo pojíst něco zeleného, aby byl celý rok zdravý – polévka z bylinek, špenát). Následuje Velký pátek.

Bílá neděle. Ještě zbývá první neděle po Velikonocích. Je nazvaná Bílá podle bílého roucha které nosili novokřtěnci, pokřtění o Velikonocích (toho dne roucho nosili naposledy). Od roku 2000 křesťané slaví tuto neděli jako svátek Božího milosrdenství.

Velikonoce ale mají vliv i na některé dřívější tradiční dny, například na datum masopustu a Popeleční středy. Vraťme se tedy trochu nazpět, kdy vlastně správně má být masopust a kdy začíná následující postní doba.

Masopust.  Období zábav a veselí, které začínalo v lednu po Třech králích. Masopust (také fašank či ostatky) končí bujarým masopustním průvodem s maskami, který dnes bývá vyhlášen o víkendu většinou podle potřeb dané lokality. Původně býval masopustní průvod v úterý před Popeleční středou, kterou začínalo postní období. Později býval v sobotu před Popeleční středou (místní pořadatelé to ale moc neřeší, protože pak by průvod byl každý rok jindy).

Postní doba. Spolu s Velikonocemi byl pohyblivý i půst, který začínal na Popeleční středu (to se světil se popel z ratolestí z minulých Velikonoc, nesmělo se příst, šít, štípat dříví a drát peří). Popeleční je středa v týdnu před Černou nedělí (ta je 6 týdnů před Velikonocemi). Půst trval 40 dní až do Božího hodu velikonočního (do půstu se nepočítaly neděle, kdy bylo dovoleno půst přerušit). Lidé vynechávali hlavně maso, skončily veselice a taneční zábavy. Po Černé neděli (nosil se černý oděv) následovala Pražná neděle (podle pražených a naklíčených zrn), dále Kýchavá neděle (kdo si třikrát kýchnul, byl zdravý po celý rok, ale jinde naopak kýchání značilo začínající mor a lidé si při kýchnutí navzájem přáli „Pozdrav Pánbůh“, aby nekýchali), Družebná neděle (družba se ženichem byla na návštěvě před námluvami o pomlázce, konaly se i obyčejné návštěvy), Smrtná neděle (vynášení Smrtky, Mořeny, Moreny) a konečně týden před Velikonocemi byla Květná neděle (příjezd Krista do Jeruzaléma, před nedělí se musely včas natrhat kočičky, aby mohly být posvěceny).

Barvení vajíček a pletení pomlázky. Velikonoční tradice vyžaduje pomlázku a obarvená vajíčka. Zkuste si třeba právě letos sami uplést pomlázku a obarvit vajíčka přírodním barvivem. Jak vyrobit pomlázku si přečtěte v článku Pomlázka, o barvení vajec více v článku Barvení vajíček v cibulových slupkách.

Zkuste si o Velikonocích připomenout tradici a přidejte k tomu i nějaké pletení pomlázky či barvení vajíček přírodními barvivy. V oddílovém programu je to vděčná činnost a dovednost. A navíc je to mnohem zajímavější než mít všechno jen koupené v obchodě.

The post Tradice kolem Velikonoc appeared first on Ostrov nápadů.

Nadýchaný duhový oblouk klenoucí se nad krajinou je vzácným úkazem krás naší přírody. Víš, co se za barvami duhy skrývá a jaké legendy jsou s ní spojené?

Snad každého potěší pohled na oblouk duhy, který se v končícím dešti přízračně klene pod odcházejícími mraky. Zdá se, jakoby duha končila jen kousek od nás, ale přesto si na její konec nelze sáhnout. Duhu způsobuje rozklad slunečního světla v kapkách deště, podobně jako se světlo rozloží ve skleněném hranolu. Proto můžeš duhu vidět v okamžiku, kdy doznívá déšť a již svítí sluníčko.

Barvy duhy

Duhu tvoří sedm barev, které jdou po sobě podle své vlnové délky. Nejvýše je červená (má největší vlnovou délku), pod ní oranžová, žlutá, zelená, modrá, indigově modrá a konečně úplně dole je fialová. Zajímavé je, že pojmenování barev viditelného spektra není úplně jednotné, někdy je místo indigové užita azurová, někdy je indigo úplně vynechané. V každém případě sedm barev duhy přispělo také popularitě a oblíbenosti sedmičky jako šťastného čísla.

Na zemi vidíš duhu jako oblouk, ale v horách, nebo z balonu je možné spatřit duhu jako kruh. A ještě jedna zajímavost. S ohledem na lom světla můžeš duhu pozorovat pouze v době, kdy Slunce je nejvýše 42° nad obzorem (čím výš je Slunce, tím je oblouk duhy nižší). Jakmile je Slunce výš než 42°, je duha pro pozorovatele skrytá za obzorem. Takže v detektivce, kde podezřelý viděl duhu v létě pravé poledne (v našich končinách), tam jde nejspíš o pachatele, nebo o autorovu neznalost.

Duhové informace z našeho článku si nemusíš všechny pamatovat. Ale ve chvíli, kdy s oddílem na výpravě spatříš barevný oblouk, stačí najít tento článek a kouzlo duhy si připomenout. Duha vzbuzovala odjakživa lidskou představivost, proto je s ní spojena řada legend a pověstí.

Legendy spojené s duhou

Křesťanští a židovští věřící si duhu vykládají jako znamení smlouvy Noema s Hospodinem, že již nebude na zemi seslána žádná další potopa světa. Ve skandinávské mytologii znamená duha most do světa bohů. Australští domorodci zase věří, že duha je zjevením duhového hada, který je stvořitelem lidského bytí a má životodárnou moc posílat duše zrození do všech pramenů, studní a jezer. A v řecké mytologii je duhová bohyně Iris poslem bohů. Vytváří spojení mezi lidmi a bohy a na svých cestách nosí okřídlenou hůl.

Podle irské legendy lze na konci duhy lze nalézt zlatý poklad, který tam ukrývají skřítkové. Podobně se u nás věřilo, že keltské mince (které se nacházely na poli díky tomu, že je právě omyl déšť) se objevují na konci duhy, proto se jim začalo říkat duhovky. Staří Slované zase věřili, že pokud se muž dotkne duhy, vstoupí na nebe jako démonické stvoření a stane se služebníkem Peruna, boha bouře, blesku a hromu.

Barvy duhy znamenají nejčastěji naději a solidaritu. Během pandemie COVID-19 vyvěšovali lidé transparenty s duhou a krátkými vzkazy naděje. Duhová vlajka je také symbolem LGBT+ komunity a v 60. letech 20. století byly podobné pestrobarevné vlajky používány při protestech proti jaderným zbraním.

Vzácnější formy duhy

Ale pojďme zpátky k samotné duze. V některých vzácnějších případech můžeš vidět dvojitou duhu. Druhá duha je vždy o něco slabší a klene se nahoře nad hlavní silnější duhou.

Pokud se ti podaří spatřit dvojitou duhu, všimni si opačného uspořádání barev. Málokdo ví, že u druhého oblouku duhy začíná dole červená a nahoře nejvýš nade všemi je fialová.

Duha po dešti není jediným kouzlem, které zanechává odcházející déšť. Přečti si třeba článek, jak se pokochat nádherou blyštivých kapek, které po dešti zůstanou na nesmáčivém povrhu listů či květů. Duhu také netvoří jen kapky deště, existuje i duha v okolí vodopádů nebo vodotrysků či v odlesku kapiček rosy po ránu na louce.

Téměř přízračná je měsíční duha. To se v období kolem úplňku světlo měsíce láme v kapičkách nočního deště, tato duha ale bývá barevně nevýrazná. Speciálních leč vzácných druhů duhy je více, například červená, převrácená, kruhová či trojitá duha. Všechny jsou založeny na lomu světla v kapičkách vody či krystalech ledu.

Tolik o duze a jejích barvách. V každém případě je duha symbolem naděje na lepší budoucnost. Pro někoho jen proto, že přestane pršet, pro jiné znamená předzvěst lepších zítřků. Její pomíjivost a krása vybízí k zastavení a vychutnání nádherných okamžiků v životě právě tady a teď.

Články na Ostrově nápadů průběžně doplňujeme a aktualizujeme i podle připomínek čtenářů. Tento článek z roku 2023 jsme naposled upravili v září 2025. 

The post Sedmibarevný oblouk duhy appeared first on Ostrov nápadů.

Zahrajte si s družinou či s oddílem tradiční dětskou hru skákací panák. Budete překvapeni, jak i tahle prastará hra dokáže zaujmout, pokud se děti správně namotivují.

Obrázek skákacího panáka zná nejspíš každý, ale tradiční hra už pomalu mizí z chodníků a plácků. Jestliže ji s oddílem s družinou oživíte, můžete si připsat hned několik plusových bodů.

Prvním plusem je připomenutí, že tuto hru znali děti po celém světě a v nejrůznějších obměnách a tvarech leckde hrají panáka dodnes. Druhým bonusem bude poznání, že tato hra při dodržování pravidel vůbec není jednoduchá ani nudná a podle věku hráčů se obtížnost dá patřičně přizpůsobit. A konečně třetí poznatek se váže k tradici dětských her. Skákací panák je jednou z nejrozšířenějších her vůbec.

Pravidla hry skákací panák

Pravidla jsou jednoduchá. Podle našeho obrázku namalujete skákacího panáka tak, aby jednotlivá políčka byla větší, než boty hráčů. Čísla v poličkách určují pořadí skákání. Hráč vhodí plochý kamínek do prvního pole a skáče po jedné noze do políček panáka v pořadí podle čísel. Políčko s kamínkem musí přeskočit. Dvojitá políčka (zde 4,5 a také 7,8) jsou odpočinková, do nich je možné skočit oběma nohama.

Hlava panáka slouží k otočení. Do pole 7,8 skočí hráč oběma nohama, dalším skokem se obrátí a vrací se po číslech zpět opět po jedné noze (opět s výjimko dvojitého pole 4,5). Před políčkem s kamínkem se na jedné noze zastaví, sebere kamínek, aniž by se dotknul země, a doskáče po jedné na začátek panáka (prázdné pole po kamínku už nemusí přeskakovat). Pokračuje hodem kamínku do pole s dalším číslem a vše se opakuje. Při hodu do políček 4 a 5 ztrácí toto dvojpole odpočinkovou roli, a hráč skáče dál po jedné noze pouze s vynecháním aktuálního pole s kamínkem.

Pokud hráč hodí kamínek a netrefí určené pole (nebo se kamínek vykutálí) a také, když se při skákání splete, přešlápne nohou okraj panáka, nebo se při sbírání kamínku dotkne země v jiném místě či jinou částí těla, jeho hra končí a pokračují další hráči. Když na něj opět přijde řad, hází kamínek znovu do políčka, které nesplnil správně.

Obměny

Kresby panáka různé, na internetu najdete mnoho variant. Některé dokonce používají panáka kresleného do spirály. V přírodě je možné místo kresby panáka křídou natáhnout šňůru a zatížit ji kameny, nebo uvázat na kolíčky zatlučené do země.

Pro družinovou variantu můžete panáka ztížit, když zvětšíte vzdálenost, odkud se hází kamínek do políček panáka. Pro hru mezi družinami si můžete zahrát panáka tak, že každý člen družiny hází kamínkem jen jednou. Pokud uspěje, hází další z družiny do následujícího políčka, pokud neuspěje, hází další člen družiny do stejného políčka. Která družina bude v cíli první?

Asi nejvíce si o hře skákací panák můžeme přečíst v Zapletalově Velké encyklopedii her. Včetně nákresů spousty panáků z celého světa. A také o tom, že není jasné, zda je pravdivý názor o hraní panáka již ve starém Římě. Spíš se zdá, že se hra rozšířila až někdy v 16. století.

Zahrát si tradiční lidovou hru, či vyzkoušet v oddíle některé lidové tradice vždy podpoří zájem o lidové zvyky a hry. Stačí si připravit několik zajímavostí o tradici dětských her a o zábavu v oddíle je postaráno.

The post Skákací panák appeared first on Ostrov nápadů.

Zima ještě neřekla poslední slovo, ale v teplých slunečních dnech února se objevuje ve vzduchu vlahá vůně, kterou se hlásí předjaří. Tradičním svátkem ohlašujícím toto období jsou Hromnice, které připadají na 2. února.

Oddílová výprava v předjarní den je balzámem po dlouhé vládě sychravé zimy. Jestliže se podaří uspořádat únorovou výpravu v krásný slunečný den a současně už není sněhová pokrývka, je možné vychutnat si krásnou předjarní přírodu. Kolem se ozývají první jarní ptačí trylky a tu a tam vykukují první jarní květiny. A ve vzduchu je něco parádně jiskřivého. Pojďme si na výpravě připomenout některé tradice s tímto obdobím spojené.

Hromničky a hromový klín

Hromnice přetrvaly v lidovém podání jako svátek 2. února v polovině mezi zimním slunovratem a jarní rovnodenností. Říká se, že na Hromnice půl zimy, půl krajíce a půl píce. Tradiční bylo svěcení svíček zvaných hromničky. Ty se pak po celý rok zapalovaly jako ochrana před prudkou bouří. Hromničky chránily stavení před úderem blesku. V takové bouři se nesmělo ani šít a používat jehlu, která podle lidové víry mohla přitáhnout blesk.

Ochranu před úderem blesku poskytovaly po celý rok i pravěké kamenné sekeromlaty, které nalézali lidé po bouři na poli. Prudká bouře totiž omyla už dřív vyoraný sekeromlat, který ale do té doby byl obalený hlínou. Lidé si objev kamenného klínu vysvětlovali tak, že při bouřce letí hromový klín na špičce blesku a zabodne se do země. Kamenný klín zůstane v zemi a blesk už na to samé místo neuhodí. Kdo takový hromový kámen našel, mohl ochránit své stavení před úderem blesku tím, že kámen zakopal do základů, položil pod vstupní práh či jednoduše zastrčil za trám na půdě. Tak se pravěký sekeromlat změnil na velmi uctívaný hromový klín, třeba i císař Rudolf II. měl ve své sbírce několik kusů.

Pranostika se skřivanem

S předjařím je spojena řada zvyklostí a pranostik, kterými si lidé odpradávna zpříjemňovali příchod jara. Zůstaneme u Hromnic a u přírody, ale i tak jsou jich desítky, tak jen pár ukázek.

Únorové pranostiky

• Na Hromnice musí skřivan vrznout, i kdyby měl zmrznout.
• Na Hromnice o hodinu více.
• Na Hromnice půl zimy, půl krajíce a půl píce.
• Zelené Hromnice znamenají bílé Velikonoce.
• Když šlápneš na devět sedmikrásek najednou, přišlo jaro.
• Netrkne-li únor zimu, alespoň do ní kopne.
• Jestli se kočka v únoru sluní, za pecí v březnu funí.

Trochu záhadné je přísloví o skřivanovi. Skřivani patří k tažným ptákům, přezimují v Africe či na jihu Evropy a k nám se vracejí nejdříve v polovině února. To odporuje pranostice, že na Hromnice si musí skřivan vrznout, i kdyby měl zmrznout. Kde udělali naši předkové chybu? Odborníci se domnívají, že tato prastará pranostika vznikla někdy před změnou kalendáře. V roce 1582 totiž napravil papež Řehoř XIII. chybu tehdejšího juliánského kalendáře, která stále narůstala a činila už plných deset dní (kalendář se rozcházel o 1 den za každých 128 let).

Řehoř XIII. se rozhodl deset dní úplně vypustit, aby se srovnal kalendář s faktickým stavem, a zavedl, že přestupný rok se vždy na konci století vynechá a zůstane jen jednou za 400 let (1600, 2000, 2400, atd.). Tím se chyba neobnoví. V Čechách se změna zavedla v roce 1584, na Moravě ještě později. Tato úprava se nazývá gregoriánský kalendář. Hromnice se posunuly o deset dní nazpátek a skřivan už neměl šanci pranostiku dodržet. Tak vznikl skřivánkův paradox, který se v lidovém podání udržel až do dnešních dnů.

Pranostika, že na Hromnice o hodinu více, odkazuje na délku dne, která se od slunovratu prodlužuje. Ve skutečnosti je 2. února den delší o hodinu a dvacet minut. Rčení o pomyslném šlápnutí na devět sedmikrásek také odpovídá lidové moudrosti, protože naši předci dobře věděli, že sedmikrásky dokážou kvést celou zimu (více v článku Sedmikráska). A když jsou na trávníku v hojném počtu, jaro je za dveřmi.

Hromnice

Na den 2. února se připomínají Hromnice. Jsou přelomem zimy a svátkem oznamujícím blížící se konec zimního času. Neškodí seznámit se při té příležitosti s tradicí tohoto svátku. Naši předkové Hromnice ctili odpradávna a všechny civilizace na něj tak či onak navazovaly. Keltové ho nazývali Imbolc (slaví se 1. a 2. února), křesťanská církev ho pojmenovala Uvedení Páně do chrámu, což se počítá jako 40. den po narození Krista.

Je dobré občas si v oddíle připomenout lidové tradice a pranostiky. Je v nich uložena zkušenost lidského rodu zhuštěná do jedné či dvou vět a do prostých zvyků. Při vyhlížení jara je velmi dobrou zprávou každá naděje, že zima už má na kahánku.

The post Hromnice, skřivan a předjaří appeared first on Ostrov nápadů.

Jmelí známe především z tradic o Vánocích. Přináší do rodiny štěstí i lásku a líbají se pod ním nejen zamilovaní. Zimní čas je dobrou příležitostí vidět jmelí i v přírodě.

Na podzimních a zimních procházkách a výpravách můžete tu a tam spatřit v korunách opadaných listnatých stromů kulaté stálezelené keříky s bílými kuličkami. Je to jmelí, celým jménem jmelí bílé (Viscum album).

Jmelí roste na mnoha druzích listnatých i jehličnatých stromů. Na listnatých stromech ho najdete především na Moravě, v Čechách je vzácnější a v některých oblastech středních a západních Čech se nevyskytuje vůbec.

U nás rostou celkem tři poddruhy jmelí, jeden na listnatých a dva na jehličnatých stromech. Jehličnany ale neopadávají, takže jmelí není tak snadné zahlédnout. Jmelí je stálezelené s bílými plody a roste poloparaziticky, což znamená, že svého hostitele sice využívá, ale neničí tak urputně, jako úplný parazit.

Jmelí má léčivé vlastnosti, které využívá i moderní farmacie. Posiluje srdeční sval a zlepšuje krevní oběh. Věhlas a magické vlastnosti mu ale přiznávali již staří Řekové. Za účinné se považuje jmelí, které roste na jabloni, na hlohu, na dubu či na jedli.  Jako neúčinné je naopak považováno jmelí z topolu.

Jak zajistit štěstí na celý rok

O slávu jmelí se zasloužili především keltští druidové, kteří ho během slunovratu získávali v korunách dubů zlatými srpy (na dubech roste jmelí poměrně vzácně). Odtud zřejmě pocházejí i dnešní zvyky a tradice kolem jmelí.

Nejznámějším zvykem je zavěšení jmelí ke stropu či nade dveřmi, přináší do domu štěstí a lásku. Jmelí nad štědrovečerním stolem mělo zaručit bohatou úrodu v příštím roce.

Další tradicí je políbení pod zavěšeným jmelím, polibek zaručuje lásku po celý rok. Po každém políbení se má utrhnout jeden z lepkavých plodů kromě poslední kuličky, která má zůstat po celý rok.

Jmelí také sloužilo jako ochrana před uhranutím a zlou mocí vůbec. Větvička jmelí se dávala narozeným dětem do kolébky, aby zlé síly nemohly dítěti ublížit. Ovšem pozor, kouzelná moc jmelí funguje jen v případě, že je darované. Na tuto důležitou okolnost je třeba vždy pamatovat.

Jmelí nebo ochmet?

Pokud spatříte v zimě (většinou v koruně dubu) zažloutlý kulový tvar bez listí, nebude to nejspíš jmelí, ale ochmet evropský. Ochmet je jmelí velmi podobný, ale je opadavý. Ochmet občas můžete najít pozlacený či postříbřený i na vánočních trzích, protože obarvený ochmet je od jmelí téměř k nerozeznání.

Ochmet je vzhledem i poloparazitickou náturou velmi podobný jmelí. Nejlepším rozpoznávacím znamením je barva plodů. Jmelí má kuličky bílé, zatímco na ochmetu jsou kuličky žluté. Právě pro své žluté plody má ochmet v koruně dubu po opadání listů žlutavou barvu. Léčivý ale není a nejsou kolem něj známé ani žádné pověry.

Všimněte si v zimní přírodě jmelí i ochmetu. 

Dnes se zavěšování jmelí stalo hezkou tradicí Vánoc i bez přímého spojení s jeho čarovnou mocí. Ale ať už člověk má větší či menší víru v prastaré tradice, jejich dodržování přináší určité spojení s dávnou moudrostí. A pokud v přírodě narazíte na jmelí či ochmet, budete už dobře vědět, jaké kouzlo Vánoc je se jmelím spojené, a jak se k tomu všemu připletl ochmet.

Články na Ostrově nápadů průběžně doplňujeme i podle připomínek čtenářů. Tento článek byl naposledy upraven 10/2025. 

The post Čarovné a léčivé jmelí appeared first on Ostrov nápadů.

Pouštění draků je oblíbená podzimní zábava. V dnešní době není problém dobře létajícího draka koupit, ale dříve bylo běžné si draky doma stavět. Zkuste si také vyrobit vlastního draka ze špejlí a papíru a zalétejte si s ním v podzimním povětří.

Draci se u nás tradičně pouštějí na podzim, protože bývá hodně větrno. Ale neznamená to, že draky nemůžeme zkusit i v jiném období (draky jsme např. stavěli a pouštěli i v létě na táboře, byla z toho zajímavá soutěž). Draky může vyrábět každý sám doma, ale je to třeba i dobrá náplň na družinové schůzky. Jednu schůzku zabere stavba, další (nebo o víkendu na výpravě) můžeme draky pouštět.

Draci se vyrábějí v mnoha různých tvarech a velikost. My si dnes postavíme draka mírně vylepšené klasické konstrukce (někdy je uváděn pod názvem „Malajský drak“). Vylepšení spočívá v úpravě proporcí (drak je širší než delší) a hlavně v mírně prohnutém tvaru, který drakovi zajišťuje větší stabilitu.  Tento drak obvykle velmi dobře létá, dokonce i ve slabším větru. A většinou nepotřebuje ocas. Stavba draka je díky prohnutému tvaru o něco málo složitější než stavba klasického draka, ale není to nic, co by s dopomocí nezvládly i děti.

Plánek

Při stavbě se budeme řídit tímto plánkem. Dbejte na přesnost, křivý drak nebude dobře létat.

Stavba kostry

Na výrobu draka budeme potřebovat dvě smrkové lišty o průměru 5×5 mm a o délce 1 m. Prodávají se v modelářských prodejnách. Při koupi si nechte ukázat lišt více a vyberte ty, které mají rovná léta (potom nepraskají).Dále budeme potřebovat papír na potažení (viz dále), provázek, nůžky, nůž či skalpel (případně vodové barvy) a disperzní lepidlo (Herkules).

Lišty nařežeme ostrým nožem či skalpelem na potřebné rozměry dle plánku. Stačí naříznout z každé strany, pak zlomit a zabrousit.


Na koncích lišt vyřežeme nebo vybrousíme jehlovým pilníkem zářezy kolem dokola. Do zářezů budeme vázat provázek, aby neklouzal.

Hotový zářez cca 4 mm od konce lišty.

Nejprve si připravíme příčnou lištu. Ta je mírně prohnutá do tvaru luku. Toho docílíme pomocí provázku.

Poté již lišty svážeme do základního kříže. Spoj dobře utahujeme.

Následuje napnutí obvodového provázku, který celou konstrukci zpevní. To je operace trochu náročná na zručnost. Je nutné zachovat kolmost a rovnost všech lišt a stejnoměrné napnutí provázku. Ne vždy se to povede napoprvé, nebojte se opravovat a s vypnutím si vyhrát.

Jakmile jste s tvarem kostry draka spokojeni, zakápněte všechny spoje lepidlem, zabráníte pozdějšímu vysmeknutí provázku.

Potažení draka papírem

Když je kostra připravená můžeme přistoupit k potažení. K tomu potřebujeme vhodný papír. Nejvhodnější je asi papír pro výrobu střihů, který se dá koupit normálně v papírnictví. Možností je ale více , viz následující tabulka.

Z papíru si připravíme (a poslepujeme, je li arch moc malý) hrubý tvar.

Poté postupně lepíme jednotlivé strany draka.  Obkreslíme provázek, přidáme šířku přehybu (1-2 cm), vystřihneme, přehneme a poté rovnou přilepíme disperzním lepidlem (pozor, papír po namočení rychle měkne).

Strany stříháme a rovnou postupně lepíme. Jelikož drak má mírně vypouklý tvar, musíme při potahování dávat pozor na rovnoměrné napnutí/povolení papíru. Jednotlivé strany nemusí být propnuté, mírně povolený tvar je dokonce lepší.Ve vzduchu ho vytvaruje (prohne) vítr.

Malými kousky papíru ještě zpevníme všechny rohy draka, nebudou se pak trhat při případných nárazech do země.

Hotového draka můžeme namalovat. Vhodné jsou vodové barvy. Používejte spíše sušší štětce, abyste si příliš mokrý papír neprotrhli.

Závěs draka

Naposled vyrobíme závěs draka. Ten bude určovat správný úhel draka vůči pouštěcímu provázku a větru. V jeho vrcholu je dobré udělat očko, do kterého se pak připevní pouštěcí provázek. Aby bylo možné ladit polohu do silnějšího či slabšího větru, je možné udělat oček na závěsu více. Obvykle dělám jedno uprostřed (ve správné poloze dle plánku) a další dvě po stranách, posunutá cca o 1 cm. Nejprve na provázku připravíme tato očka a pak odměříme délku.

Pak teprve přivážeme vlastní závěs, přesně odměřený dle plánku.  Závěs je přivázaný ke spodnímu rohu draka a ke středovému křížení. Nemusím zdůrazňovat, že závěs se připevní z té strany draka, ze které vítr přitlačuje papír na špejle a nikoliv aby papír od špejlí odtlačoval. Proto závěs musí u středového křížení procházet otvorem v potahovém papíru. V místě průchodu závěsu ke středovému spoji draka ještě předem nalepíme kolečko z pevnějšího papíru, aby procházející provázek netrhal jemný potahový papír.

Létání s drakem

Tím je vlastní drak hotový. Před cestou na louku je dobré si připravit.

• Pouštěcí provázek na vhodné cívce či navijáku.
• Náhradní díly (papír, lepidlo, izolepu, provázek) a potřebné nářadí na opravy (nůžky, nůž).
• Ocas pro případ nestability (provázek s navázanými bábrlaty ).

Tento drak by měl létat dobře i v menším větru. Obvykle nepotřebuje ocas, ale pokud je z nějakého důvodu nestabilní (tj. za letu příliš létá ze strany na stranu), ocas ho stabilizuje.

Draka pouštíme na otevřeném prostoru. Ideální je stabilní vítr 3-6 m/s. Do silnějšího či turbulentního větru tento drak není vhodný, přeci jen papír a špejle nevydrží tolik co moderní materiály.

Draka odstartujeme přímo z ruky na krátkém provázku, případně ve dvou lidech s předem napnutým delším provázkem. Do výšky vystoupá s postupným povolováním pouštěcího provázku. Pokud drak začne volně klesat k zemi (slabý vítr), přitáhneme provázek nebo popoběhneme proti větru. Naopak pokud se začne rychle vychylovat do jedné strany, točit se či letět hlavou dolů k zemi (silný vítr), povolíme či popojdeme po větru.

Pokud drak stoupá příliš nad hlavu a už nemůžeme povolovat pouštěcí provázek (silný vítr), je možné provázek připnout k oku blíž ke středu. Pokud je drak málo stoupá (slabý vítr), připneme pouštěcí provázek k oku blíž k dolnímu rohu draka.

Přejeme šťastný let a pošlete nám fotky vašich výtvorů.

The post Papírový drak appeared first on Ostrov nápadů.

Svatojánská noc přichází krátce po slunovratu z 23. na 24. června. Je pozůstatkem pradávných předkřesťanských oslav letního slunovratu, tedy nejdelšího dne v roce, a současně dala jméno svatojánským broučkům.

Věřilo se, že za noci svatojánské je možné nalézt zlaté kapradí, které označuje tajemná místa, kde se rozestupuje země a skály vydávají pohádkové poklady. Lesy měly být v tu dobu plné víl, divoženek, bludiček a jiných bytostí, které měly lákat hledače pokladů na scestí. Spády  bludiček nejspíš souvisejí s výskytem světlušek v červnových nocích a my si o nočních světýlkách povíme více.

Legenda tajuplných světýlek spolu s kouzelnou knížkou Jana Karafiáta činí ze svatojánských broučků podivuhodné tvory s mnoha tajemstvími. Pohled na tančící světélka v nočním červnovém lese opravdu láká k tajemným výkladům.

Světluška

Původci světelných rejů, svatojánští broučci (správně světlušky), jsou i bez pohádkových pokladů podivuhodní. Už Jan Karafiát psal ve své populární knížce, že létající světélka jsou pouze dospělí samečkové světlušek. Ve skutečnosti samozřejmě nesvítí lidem, nýbrž světlem dávají znamení samičkám světlušek. Samičky totiž nelétají, čekají v listí nebo v trávě a odpovídají samečkům také světelným znamením.

Účelem signalizace je přilákání samečků k samičkám. Ve hmyzí říši existují nejrůznější způsoby vyhledávání samečků a samiček, nejčastěji se tak děje vypouštěním feromonů, které lákají vůní. Světlušky jsou u nás výjimečné svou světelnou signalizací. V našich končinách se můžeme setkat se třemi druhy světlušek, nejčastěji to bude světluška menší.

Vědci se domnívají, že svolávání ale není jediným cílem světélkování, protože světélkují i nedospělé larvy. Předpokládá se, že když už mají světlušky své lampičky, využívají je i pro informaci případným predátorům: svítím, jsem tedy podivný, nejspíš nechutný a nejedlý, zkrátka mě radši nežerte.

Jak světlušky světélkují

Světélkování má na svědomí biologický pigment, který se jmenuje luciferin. Produkuje nazelenalé světlo za pomoci enzymu luciferázy, celý jev se jmenuje bioluminiscence. O účinnosti téhle produkce světla se všem našim zdrojům světla včetně LED diod může jen tiše zdát. Zatímco žárovky měly účinnost menší než 20 % a současné LED diody dosahují 50 % účinnosti (zbytek je teplo), světlušky zužitkují 96 % energie na světlo a jen pouhá 4 % energie se přemění na teplo.

Navíc mají světlušky i vypínač. Součástí světelného procesu je totiž kyslík a světlušky v případě potřeby jen zastaví přívod kyslíku do svítících orgánů a okamžitě „zhasnou“. Pravda je, že světlušky na bioluminiscenční světlo nemají patent, na stejném principu funguje i ztrouchnivělé dřevo a také jedna z našich žížal (žížala podhorská). Ve světě je takových příkladů mnohem víc.

Legenda svatojánské noci vznikla tak, že křesťanská církev se snažila potlačit dávnou oslavu slunovratu, a stanovila oslavy svátku sv. Jana Křtitele na 24. června. Vznikl neobyčejný propletenec křesťanských a pohanských zvyků, díky němuž svatojanská noc oplývá mnoha tajemstvími. Jedno z nich, světélkující taneční reje bludiček, nyní už dobře známe.

Světlo bludiček nás tedy ke zlatu a drahému kamení nejspíš nedovede. Přesto při jejich sledování skutečně jednu vzácnost objevit můžeme. Les je za pozdního šera kouzelně ztichlý, plný smíru, klidu a pohody, a pokud si na chvíli v klidu sedneme, můžeme si spolu s mihotavým svitem světlušek vychutnat tento vzácný poklad ztemnělého lesa.

The post Světlušky ukazují poklad appeared first on Ostrov nápadů.