K táborové praxi patří časté zatloukání hřebíků, ale mezi táborníky je dost nováčků, kteří něco takového ještě nikdy nedělali. Jak jsi na tom ty, umíš uhodit hřebík na hlavičku?

Při stavbách na začátku letního tábora je zatloukání hřebíků běžné. Nejde o složitou činnost, přesto je třeba znát a dodržovat několik zásad, aby táborová stavba dobře sloužila po celý tábor. Následující pravidla jsou určena hlavně pro nováčky, ale nápady pro ulehčení práce tu nejspíš najdou i zkušenější.

Na táboře budeš nejspíš používat dva druhy hřebíků, obyčejné stavební hřebíky v délce 50 – 150 mm a papíráky. Postup je takový, že nejprve podržíš hřebík v ruce a naťukneš ho do dřeva, aby držel ve správné poloze. Pak můžeš hřebík pustit a dotlouct silnějšími údery, aniž bys vystavil své prsty nebezpečí, že se do nich klepneš sekerou.

Kromě hřebíků potřebuješ dobrou sekeru. Ploška na zatloukání hřebíků nesmí být moc malá a sekera by měla být vyvážená tak, aby se s ní dobře pracovalo. Na tábor určitě nezapomeň vzít pracovní rukavice.

Správná velikost hřebíku

Pro zkušeného táborníka je volba velikosti hřebíku celkem snadná, ale nováčci to mají těžší. Často použijí moc malý nebo naopak moc velký hřebík. Používají se nejvíce normované délky stavebních hřebíků 2,5 x 50, 2,5 x 63, 2,8 x 70 a 4 x 100 (a samozřejmě větší hřebíky na rozsáhlejší stavby).

Pamatuj, že ve spodním prkně mají být zhruba 2/3 délky hřebíku (či alespoň 8x průměr hřebíku). Nejčastěji budeš přitloukat krajinku (bývá kolem 2 cm). Pro pevné přitlučení krajinky bys tedy měl použít spíše délku hřebíku 63 mm, ale pokud nehrozí problém s menší pevností spoje, používají se často hřebíky 50 mm (není tolik starostí s vyčnívajícími špičkami),.

Šikmo nebo rovně? 

Hřebík se nejlépe zatlouká nepatrně šikmo ke směru vláken dřeva. Při nejčastějším spoji dvou krajinek k sobě (dohromady 4 – 5 cm) to ale znamená, že část hřebíku může přesahovat na druhé straně. Jsou dvě možnosti. První je zatlouci hřebík víc šikmo, aby zůstal celý ve dřevě. Někdy to nejde a pak je potřeba přečnívající špičku hřebíku ohnout.

Ohni špičku hřebíku

Pokud špička hřebíku neplánovaně čouhá z poličky či postele, je nebezpečná pro každého, kdo jde okolo. Proto je třeba přečnívající špičku ohnout tak, aby nemohla nikoho zranit. Nejjednodušší je ohýbání pomocí dalšího hřebíku. Pod špičku vlož silnější hřebík a kolem něj špičku ohni sekerou (postup je na kresbě). U lehce čouhající špičky (je krátká a nešla by ohnout přes hřebík) pomůže zahnutí ostré špičky do strany. Při táborových stavbách je samozřejmě potřeba zvážit, jaké trvání stavba bude mít. Pokud se bude po táboře hned zase bourat, může být ohýbání nevhodné, protože spoje s ohnutými hřebíky se mnohem hůř rozebírají. Poraď se s někým zkušenějším, jestli je lepší šikmý hřebík, ohnutá špička nebo kratší hřebík.

Ťuknutí na špičku

Problém při táborových stavbách může nastat, jestliže je třeba zatlouct hřebík blízko příčného konce krajinky. Dřevo snadno praskne a spoj pak nedrží. Nebezpečí prasknutí můžeš omezit, pokud před zatlučením hřebíku poklepeš na jeho špičku a trochu ji ztupíš. Ploška na špičce hřebíku přetrhá vlákna dřeva (která by se jinak vyhnula do strany) a sníží tlak na prasknutí okraje dřeva. Samozřejmě, pokud je to možné, jistější způsob je zatlouct hřebík dál od okraje.

Hřebík se ohnul

Přes všechnu snahu se hřebík občas ohne. Důvodů může být několik. Nejčastější příčinou je úder vedený mimo osu hřebíku, nebo když sekera sklouzne po hřebíku do strany. Pokud hřebík nejde jednoduše narovnat úderem ze strany, je nejlepší vzít kleště a ohnutý hřebík vytáhnout. Někdy je místo špatně dostupné a je lepší hřebík do přitloukaného prkna zatlouct na jiném místě: Na pevném podkladě se hřebík do prkna předtluče tak, aby špička právě koukala na druhé straně. S předtlučeným hřebíkem se prkno přiloží na správné místo a pak už se hřebík zatluče snadněji.

Dalším zdrojem problémů je, pokud netlučeš na pevném podkladě a stloukané krajinky pruží. Pomůže umístění na rovné místo a pečlivé podložení prken špalíkem či položeným kůlem těsně vedle osy stloukání. Někdy je stavba už tak daleko, že nejde položit na zem. Pak pomůže kamarád, který přiloží z druhé strany co nejtěžší palici (sekera bývá moc lehká) a hřebík snadněji zatlučeš. Na palici není třeba ani moc tlačit, při úderu sice odskočí, ale hřebík kousek popoleze. Třetím důvodem může být suk. Sukům se při stloukání staveb vyhýbej, tvrdé dřevo suku hřebík neprorazí.

Hřebík zatlučený po letech například shora do kůlu

Typický příklad je přitloukání desky stolu na kůly zatlučené v zemi. Hřebík zatlučený po vláknech shora do stojícího kůlu drží mnohem méně, než hřebík zatloukaný kolmo ke směru vláken. Dřevo v tomto případě nedrží hřebík tak pevně, jako když hřebík směřuje kolmo na směr vláken. Tady neplatí pravidlo o tom, že pevně drží 2/3 délky zatlučeného hřebíku, použij raději delší hřebík.

Papíráky

Pro upevnění lepenky a jiných krycích materiálů jsou určeny papíráky, kratší hřebíky s velkou hlavou. Táborníci je používají také pro upevnění vypínacích šňůr stanového plátna na podsadu.

Hřebík a zranění

Hřebík je extrémně nebezpečný, když se nechá ležet zatlučený v krajince se špičkou čouhající nahoru. Kdo šlápne na takovou krajinku, může si ošklivě ublížit. Proto nikdy nenechávej na táboře (ani jinde) ležet krajinku s hřebíky špičkou nahoru. Ani, když stojíš vedle a stavbu hlídáš. Nikdy!

Víčko od ešusu

Při práci se vyplatí mít hřebíky uložené třeba ve víčku od ešusu a nepokládat je nikam jinam. Hřebík se snadno skutálí a v trávě už ho nenajdeš. Pak sice tolik nehrozí, že by na hřebík někdo přímo šlápnul, ale možnost zranění o rezavý hřebík je vždy. Pamatuj na to a hřebíky nikdy nenech ležet jen tak. Při bourání tábora (ale i při stavbě) je také dobré vyhradit společnou nádobu na ohnuté hřebíky, aby se nepletly s těmi rovnými.

Tábor a hřebíky

Tábornické zkušenosti získáš nejlépe na letním stanovém táboře, kde musíš vzít do ruky sekeru a postavit či sestavit podsadu pro svůj stan, nebo přiložit ruku k dílu při táborových stavbách. Máme přání, ať je takových letních táborů stále dost pro všechny skauty, woodcraftery, zálesáky a jim podobné táborníky.

The post Jak zatlučeš hřebík appeared first on Ostrov nápadů.

Pořádek ve stanu se na letním táboře udržuje obtížně. Přehledné uložení drobných věcí vyřeší za táborníka dobrý kapsář. Kdo má šikovnou maminku, může mít kapsář na míru.

Pokračujeme v našem malém seriálu o stavbě a vybavení stanu s podsadou. V čele stanu je vhodné místo pro zavěšení kapsáře, kdo kterého se snadno ukládají a v pořádku udržují drobnější věci, aby je člověk neustále nemusel hledat. Počínaje kartáčkem a pastou na zuby přes nůž, tužku, zápisník, nůžky, píšťalku, hřeben, zrcátko a papírové ubrousky, až po důležité věci jako například mobil, doklady, kapesník, mýdlo, buzola a čelovka či baterka.

Vše má své místo, stačí jen sáhnout, což táborník ocení zvláště v noci, když musí vyrazit ze stanu na noční hru nebo na záchod. Pokud se před táborem dohodnete s vedoucími, jestli konstrukce stanu takové řešení umožňuje, pak můžete táborový kapsář připravit přesně na míru pro konkrétní vybavení.

Náš kapsář je určen pro stany typu Osada 2×2 m, které mají tvar A se svislou zadní stěnou. Kapsář se jednoduše za úchyty přiváže ke konstrukci krovu a je během pár minut připraven k nastěhování. Je samozřejmě dobré domluvit se ve stanové dvojici na spolupráci, aby kapsář vyhovoval oběma nocležníkům.

Pokud s kapsářem tohoto typu nemá vedení tábora zkušenosti, postačí domluvit se na rozměrech krovu a nic nebrání jeho využití. Do jisté míry lze kapsář použít v jakémkoliv stanu, pro kempové stany se dokonce vyrábějí univerzální kapsáře. Pro podsadové stany je ale lepší kapsář ušitý na konkrétní konstrukci, aby se využil celý volný prostor.

Příklady na obrázcích dávají představu, jak jsou kapsáře používány. Letitá zkušenost říká, že kapsář ušetří mnoho času, který byste jinak strávili hledáním.

A několik dalších kapsářů pro inspiraci. 

The post Kapsář do stanu appeared first on Ostrov nápadů.

Pokračujeme v článcích o stavbě podsady táborového stanu z krajinek. Stojí-li podsada, je třeba postavit bytelné postele.

Postel se nejčastěji, stejně jako díly podsady, staví z krajinek. Samostatně sbitá postel (s krajinkami otočenými rovnou stranou nahoru) leží na čtyřech kůlech zatlučených do země. Před zatlučením prvního kůlu se musí táborníci rozmyslet, jak budou postele ve stanu rozmístěny.

Nejvíce se používá klasický model se dvěma postelemi po stranách a s uličkou uprostřed. V zadní části uličky je stolek, který slouží napůl oběma táborníkům. Výhodou tohoto řešení je bezproblémové vymezení prostoru každého táborníka, v rámci možností určité soukromí a vcelku jasná zodpovědnost za pořádek na vlastní polovině.

Ne všichni se ovšem spokojí s tradičním rozložením postelí. Oblíbenou variantou jsou rohové postele, kdy se v jednom rohu obě lůžka výškově překrývají. Za určité výškové nepohodlí v místě překrytí získají táborníci o dost větší volný prostor ve stanu a místo na dva samostatné stolky.

Už méně častou možností je velké letiště postavené na zadních cca třech pětinách stanu. Výhodou je větší plocha postele, méně využitelného místa je ale pod postelí a také po stranách vchodu se vejdou spíš jednoduché poličky než plnohodnotné stolky.

Speciální případ jsou postele pro dlouhány. Pro táborníky kolem 190 cm jsou klasické postele krátké, a tak je pro ně výhodná diagonální varianta rohové postele. Nižší postel je postavena úhlopříčně přes střed stanu. Na stolek s poličkami je potom vymezen trojúhelník ve zbývajícím rohu stanu. Výhodu delší postele zaplatí táborníci minimálním místem v zádveří stanu.

Jakmile je rozhodnuto o rozložení postelí, může se stavět. Postele se na správný rozměr sbíjejí z krajinek na dvě příčné spojnice – svlaky, pod které se zatlučou čtyři kůly. Hřebíky (stačí 50) se do svlaků zatloukají mírně šikmo, aby se špičky nemusely ohýbat. Na rozdíl od podsad se krajinky přibíjejí plochou stranou nahoru, aby tvořily rovinu. U dospělých táborníků jsou lepší svlaky tři a šest kůlů, aby se postel uprostřed neprohýbala.

Kůly se zatlučou do země tak, aby se ně postel položila v místě svlaků, a aby byla v rovině. Doporučujeme použít vodováhu a kůly vyrovnat pečlivě. Jakmile je postel v rovině, přitluče se ke každému kůlu delším hřebíkem (70) a lůžko je hotovo. Jen je ještě potřeba zkontrolovat, že nikde žádná špička hřebíku nekouká.

Pro příjemné poležení je vhodná pěnová karimatka. Nafukovací karimatky nedoporučujeme, nesvědčí jim třísky a hlavičky hřebíků, o případných špičkách vyčnívajících z bočních podsad ani nemluvě. Velmi pohodlný je látkový povlak nacpaný suchou travou nebo senem (co do malého objemu a nízké hmotnosti v batohu nemá prázdný povlak konkurenci). Při rozebírání stanu se postel jen sekerou odťukne od kůlů, uloží a může sloužit dalším táborníkům ještě mnoho let.

Přejeme bezproblémovou stavbu, a hlavně krásné táborové noci na vlastnoručně postaveném lůžku.

The post Podsada a postele appeared first on Ostrov nápadů.

Krovy pro stanové plátno podsadových stanů se dají udělat z koupených latí či trubek. Jaký krov má správný táborník?

Nejklasičtější krov na podsadu je vyroben z kmínků malých smrčků z prořezávky. Nepotřebujete žádný kupovaný materiál, postačí ostrá sekera, kousek provázku a šikovné ruce. Ale na rovinu je třeba říci, že nalezení a důkladné očištění tenkých smrčků je práce hodně zdlouhavá, při které notně vyzkoušíte svoji trpělivost. Na jeden krov je potřeba pět smrčků tak akorát tlustých, rovných a dostatečně proschlých, aby stan nebyl celý od smůly.

Pro pracnost při přípravě jsou hotové krovovky pravým pokladem, který si každý táborník jaksepatří považuje. Zvlášť, když všímaví drobní zahrádkáři rádi krovovky uskladněné na tábořišti využijí ke svým rajčatům či fazolím. Svého času jsme dokonce krovovky po táboře přivazovali vysoko mezi husté větve smrků a maskovali je proti objevení ze země, abychom je příští rok nemuseli připravovat znovu.

Krovovka musí udržet váhu stanu, dole mívají průměr kolem 5 cm, to záleží jak rychle smrčky vyrostly do potřebné výšky přes 2 m. Máme-li hotové tyčky, stačí už jen zaříznout čtyři z nich šikmo, aby se daly přiťuknout na podsadu. Pátá krovovka tvoří hřeben stanu. V dávných dobách jsme krov v horním spoji tří tyčí vázali pouze provázkem, což bylo značné umění. Krov musel být pevný a žádná z tyčí nesměla „vyjet“ z vazby, protože pak bylo v ohrožení stanové plátno. Později jsme vymysleli zlepšovák, hliníkovou trubičku se dvěma otvory, která krov po přikrytí stanem drží pohromadě bezpečně a bez jediného problému. Nic není třeba ovazovat a upevňovat.

Sestavený krov je ještě třeba zavětrovat, aby se stan nekýval dopředu a dozadu. Postačí dva šikmo vedené provázky, vždy jeden z každé špičky k opačné dolní patce (někdo dává raději čtyři provázky). Krov se tím zpevní a vydrží i silné nápory větru (provázek samozřejmě nesmí být vetchý a musí něco vydržet).

Krov vztyčujeme a plátno stanu vypínáme až na kompletně hotovou podsadu včetně postelí a vnitřního zařízení (těmto tábornickým stavbám se budeme věnovat v samostatném článku). Není větší potupa, než když si táborník rozřízne stanové plátno opačným koncem sekery při zatloukání hřebíku na poličku (a že to jde jako po másle, to můžeme potvrdit z vlastní zkušenosti). Je-li vše hotovo, stačí už jen natáhnout a vypnout stanovou plachtu.

Bytelný příbytek na dobu tábora je hotov, určitě v něm budete spokojeni. Přejeme příjemné spaní.

The post Krov na podsadu appeared first on Ostrov nápadů.

Neodmyslitelnou součástí klasického tábora jsou stany na podsadě. Vyráběli jste již někdy vlastní podsadu?

Pokud máte zkušenosti se stavbou tábora na podsadách, mnoho nového vám tento článek asi neřekne. Jde vlastně jen o pár krajinek přeložených přes sebe a sbitých hřebíky. Čtyři díly kolem dokola a v předním díle podsady otvor na dveře. Nic moc, ale nápad to byl kapitální.

Skutečnost, že podsada je českým vynálezem, je všeobecně známá a čtenáře tím nepřekvapíme. Kdysi v roce 1913 u Sázavy poblíž Kácova jistě nikoho ani ve snu nenapadlo, jak úžasnou stavbu vymysleli. A přitom těžko někdo spočítá, kolika táborníkům takové podsady tvořily domov na čtrnáct dní, na tři týdny i více.

Jak už bylo řečeno, podsada není nic složitého. Na dvě svislé krajinky (jejich délka vymezuje výšku podsady) se přibíjejí krajinky odspoda tak, aby každá horní přesahovalo kousek přes tu spodní. Přesah krajinek nepodceňujte, při dešti stéká po krajince voda a v delším dešti může vzlínat a věci uvnitř zvlhnou. Čtyři takové díly tvoří jednu podsadu. Při stavbě je třeba brát v potaz rozměr stanu, většinou bývá 2 x 2 m. Pokud je podsada větší, stanové plátno nesedí. Díly podsady musí být buď o zhruba 3 cm kratší (v rohu se podsady tlučou na sebe a šířka podsady naroste o tloušťku krajinek), nebo mohou být oba boční díly asi o 5 cm kratší (viz náš plánek). Svislé spojovací svlaky jsou potom na samém kraji bočního dílu. To má výhodu ve snadnějším sestavení podsady, potom ale nelze zaměnit boční a zadní díl.

Vchodový díl může byt vyříznut částečně (díl drží pohromadě spodní bytelná krajinka) a vyříznutá část se použije jako dveře. Panty z kůže nebo z popruhu umožní zavřít dveře i při méně přesném zpracování. Jinou možností jsou tři identické přední díly po 67 cm. Krajní jsou směrem do středu zpevněné kolíky, prostřední díl tvoří dveře. I tady může být použit kožený pant, postačí ale i jen opřený dveřní díl, který se místo otevírání jen odsune a opře o podsadu.

Podstatná je výška podsady. Při nedostatku krajinek by měla být výška podsady alespoň 60 cm, pro komfort uvnitř je ale mnohem lepší výška 80 cm i více. Stan je prostornější a také úložné prostory ve stanu jsou větší. Větší výška podsady dává také více možností při stavbě postelí, stolku a dalšího vnitřního zařízení.

Pevnost a kvalita krajinek určuje typ stavby podsady. Dobré krajinky dovolují sťuknout podsady do čtverce v rozích bez rohových kůlů, postačí dva hřebíky v každém rohu a podsada drží. Horší nebo déle používané díly už drží hůř a někdy jsou nutné doplňkové rohové kůly. V každém případě jsou po stranách vchodu potřeba dva kůly, které zajišťují pevnost přední strany stanu.

Zatím jsme mluvili pouze o klasických podsadách, které si táborníci stloukají sami. Snaha o ušetření času při stavbě tábora vedla řadu oddílů k vylepšení téhle základní varianty stavby tábora. Viděl jsem spojování podsad v rohu na zasunovací panty, viděl jsem podsady vyrobené z prken, hotové podsady je možné i koupit. Je pravda, že takové podsady ušetří plno času i starostí. Záleží na vedení tábora, jak moc chce táborníkům ulehčit stavbu. Jsme názoru, že čím víc si dělají táborníci sami, tím lépe. Na druhou stranu ani klasické podsady se nedělají každý rok všechny znovu, ale pouze pouze se opravují a doplňují ty zničené.

Při stavbě je nutné hlídat používání hřebíků. Hřebíky se striktně vydávají pouze například do víčka od ešusu a po dokončení stavby se musí ihned vrátit. Jinak budete po celý tábor nacházet hřebíky v trávě. Také práce malých táborníků musí být pod dohledem. Každá vyčnívající špička hřebíku uvnitř stanu hrozí zraněním. Proto musí být práce čistá a kvalitní.

Kompletní stan vyžaduje ještě postele, vnitřní zařízení a krov pro plátno stanu. Tomu se budeme věnovat v samostatných článcích.

Zkušenost říká, že přes všechny obtíže není nad to ulehnout ve stanu s vlastnoručně postavenou podsadou. Po prvních nezdarech se tábornické umění usadí a předává se z jedné oddílové generace na druhou. A po několika společných táborech se stavba podsady a vybavení stanu stává součástí tábornické hrdosti.

The post Podsada na táboře appeared first on Ostrov nápadů.