Pro první zkušenosti s vyřezáváním se hodí kůra, nejlépe silnější borová. Začátečníci si osvojí práci s nožem a relativně brzy se dostanou k finálnímu výrobku. Co je k vyřezávání potřeba?

Nejčastějším prvním výrobkem z kůry jsou lodičky. Chtěli jsme zkusit něco jiného, protože klasická lodička přiblíží postup vyřezávání jen málo. Stačí jen začistit tvar lodičky a je vlastně hotovo. Mnohem zajímavější zkušenosti přinese první totemová postavička.

Pro vyřezávání je potřebný ostrý nůž (u zavíracího se vyplatí pojistka proti nechtěnému zavření), obyčejná tužka a silnější borová kůra asi o dlaň delší než zamýšlený výrobek.

V našem případě šlo o začátečníky, proto jsme k vyřezávání volili co nejjednodušší prvky. Dobrá je postava s velkýma očima a s četným vodorovným členěním. Výrazným ozdobným prvkem je vodorovný zářez.

Pravidla vyřezávání.

a/ Důležité je mít relativně ostrý nůž, s tupým nožem nemá vyřezávání požadovaný výsledek.

b/ Zásadní je vést řez nožem vždy směrem od ruky, která kůru drží, a současně směrem od těla.

c/ Výjimkou z předchozího pravidla bývá řez proti palci té ruky, která drží nůž (jako při škrábání brambor). Tam při určitých zkušenostech zranění nehrozí, tato výjimka ale neplatí pro menší děti, které jsou úplnými začátečníky.

d/ Velká opatrnost je třeba při hloubení otvorů a prohlubní – ve směru hloubení nesmí být žádná část těla.

Pro bezpečnější práci jsme si ponechali na konci asi na dlaň dlouhou část kůry, za kterou je možné výrobek po celou dobu vyřezávání držet. Tím se nebezpečí zranění ještě více eliminuje. Rukojeť se  po dokončení práce může odříznout.

Postup práce

a/ Podle tvaru kůry začistíme hrubý tvar postavy, aby kůra byla co nejkompaktnější.

b/ Na kůře nakreslíme tužkou totemovou postavu (neuškodí předem nakreslit postavu tužkou na papír).

c/ Podle nákresu vyřežeme hrubé rysy výrobku.

d/ Ve chvíli, kdy jsou hrubé rysy hotovy, dokončíme detaily a výrobek začistíme.

Z kůry se samozřejmě dá udělat i mnoho jiných tvarů, do kterých se můžeme pustit po získání zkušeností při práci s kůrou.

The post Vyřezávání z kůry appeared first on Ostrov nápadů.

Jednoduché a zajímavé tábornické cvičení pro vyřezávání je kostka z polínka či z nejobyčejnějšího klacíku, který najdeš v lese. Dokážeš svým nožem vyřezat přesnou kostku?

Už několikrát jsme zmínili jednoduché vyřezávání, což je nejoblíbenější činnost čerstvých majitelů nožů a zároveň i základní tábornická zručnost. Dnes si zkusíme vyřezat co nejpřesnější kostku.

Zadání je opravdu prajednoduché. Vyřež nožem kostku o hraně 1 cm, pro začátek lépe 2 cm. Taková kostka je výborným cvičením zručnosti s nožem a nezabere příliš mnoho času. Je známé, že šikovnost při práci s nožem si výrazně zlepšíš třeba drobnými, ale hlavně častými řezbami.

Potřebuješ dobře nabroušený nůž (nejlépe s pojistkou) a pěkné rovné polínko z rozštípaného špalíku (rovnoměrnější léta).  Pro vyřezávání je nejlepší lípa, dá se použít i bříza, olše či ořešák. Smrk a borovice mají delší vlákna a trochu hůř se zpracovávají, ale  zase jsou nejdostupnější. Když není polínko, stačí najít klacík, který má průměr  aspoň trochu větší než plánovaná kostka (ale zase počítej s o něco obtížnějším vyřezáváním).

Malé tvary se nejlépe vyřezávají tak, že zůstanou do poslední chvíle na polínku (můžeš při práci polínko dobře a bezpečně  držet) a teprve po dokončení přebytek odřízneš.  Nejprve seřízni polínko/klacík na požadovaný čtvercový průřez. Potom zarovnej čelo a poslední operací je odříznutí hotové kostky od klacíku. To je okamžik, který zručnost prověří nejvíc.

Pro bezpečnost opakujeme, že nožem se řeže vždy směrem od sebe. Postup odřezávání vidíš na fotografiích. Kolmou hranu pěkně zarovnávej, odřezávanou část můžeš libovolně šikmo odřezávat, jen dej pozor na předčasné odlomení. Kostku finálně uprav, dokud je pevně spojená s klacíkem. Po oddělení od klacíku už nic nevylepšíš, maximálně se pěkně řízneš.

Pro cvičení začínajících táborníků můžeš spojit šikovnost a dobrý odhad s hrou. Vyřezávání kostky může být pojaté jako soutěž o nejpřesnější odhad. Snadněji se řeže kostka o hraně 2 cm, ale můžeš zkusit i titěrnější kostku o hraně 1 cm. V každém případě je poučné porovnat kostky několika táborníků.

Jakmile budeš mít za sebou cvičení s kostkou můžeš zkusit podobně pojaté vyřezání kuličky či figurky pro Člověče nezlob se (připojí se řezání po vláknech). Dalším krokem tábornické zručnosti může být vyřezávání drobné miniatury. Důležitá je možnost držet výrobek bezpečně za rukojeť.

Články na Ostrově nápadů průběžně upravujeme i podle připomínek čtenářů. Tento text byl upraven v červnu 2024.

The post Vyřež kostku appeared first on Ostrov nápadů.

Prohnuté řezbářské nože jsou vhodné k dlabání lžic, misek a jiných dutých útvarů. Pokud rádi pracujete se dřevem, neměl by prohnutý nůž ve vaší výbavě chybět.

Zkoušeli jste někdy vyřezat dřevěnou lžíci? Poradit si s vnějším tvarem není obvykle větší problém a stačí na to  i obyčejný nůž, ale jak si poradit s prohloubenou dutinou? Mírně zakulacenou špičkou nože se v dutině nepracuje snadno.

Právě na vyřezávání a dlabání dutých tvarů jsou určeny speciální řezbářské nože s prohnutou čepelí. Někdy se nůž uvádí pod názvem „lžičkařský nůž“, řezbářský nůž na lžíce či řezbářský nůž se zahnutou čepelí.

Dláto nebo prohnutý nůž

Proč používat tyto řezbářské nože místo klasického dláta? Dláta samozřejmě poslouží na výrobu lžic a mělčích misek také. nicméně vyžadují, aby při práci byl výrobek dobře upnutý na pracovním stole/ponku (který nemusí být v danou chvíli k dispozici). Naproti tomu s řezbářským nožem pracujeme podobně jako s nožem klasickým, tedy výrobek držíme v jedné ruce a druhou rukou řežeme.

Kdo má v úmyslu zkusit si vyřezávání lžíce třeba na táboře, má s prohnutým nožem větší šanci. Navíc při vyřezávání hlubších dutin (např. krásný tvar severské kuksy na závěrečném obrázku) dláta již nemusí stačit, dovnitř se s nimi nedostaneme. Na druhou stranu dláta jsou vhodnější na jemnější práci a složitější tvary.

Jak se s nožem pracuje

S nožem pracujeme trochu podobně, jako se škrabkou na brambory. Tedy řežeme proti sobě, resp. proti palci, kterým si výrobek přitlačujeme.

Samozřejmě stále platí základní řezbářská pravidla práce se dřevem, která říkají, že je nutné řezat po letech a nikoliv proti. U dutých tvarů to platí dvojnásob, proto je velmi vhodné občas se zamyslet a zvolit správný směr, aby se nůž nekousal pod léta.

Práce není úplně vhodná pro menší děti. Jednak vyžaduje jistou sílu a jednak řezání proti sobě přece jen může vést občas k říznutí.

Pro praváky a pro leváky

Při výběru je třeba pamatovat na to, že nože mají ostří obvykle jen po jedné straně. A protože prohnuté nože nejsou na rozdíl od rovných nožů symetrické, je nutné pořizovat jiné nože pro praváky a jiné pro leváky (nože pro praváky mají ostří na levé straně). Při pořizování nože si na to dejte pozor.

Jaký nůž pořídit

Prohnutých nožů se vyrábí mnoho tvarů a mnoho různých průměrů. My jsme si pro začátek pořídili nože s průměrem zakřivení 20 mm a 35 mm. Na lžíce a menší misky jsou naprosto dostatečné. Označení nožů není jednotné, některé firmy udávají průměr, jiné poloměr (rádius) zakřivení.

Na doporučení jsme zvolili značku MStein, nicméně výrobců je samozřejmě více a je možné si vybrat dle kvality i ceny.

The post Prohnutý nůž na lžíce a misky appeared first on Ostrov nápadů.

Sejde se vám občas na táboře větší množství ovoce či zeleniny?  Než ho sníte, můžete vyzkoušet  carving, dekorativní vyřezávání do potravin.

Na táboře máme návštěvní den. Rodiče obvykle přivezou něco dobrého pro své děti a něco pro celý tábor. Často je to nějaké letní ovoce a hodně se vozí také melouny. A když bylo jednou ovoce hodně, rozhodli jsme se vyzkoušet carving.

Carving je nejen moderní forma lyžování (vykrajování začátek), ale také „umělecká“ disciplína dekorativního vyřezávání do potravin. Rozmohlo se u nás v posledních desti letech a přišlo k nám z východní Asie (velmi rozšířené je a bylo např. v Thajsku).

Obvykle se vyřezává právě z ovoce či zeleniny, ale dají se takto upravovat také např. sýry. My jsme používali melouny, jablka, okurky, mrkev, papriky, ředkvičky. Vyřezávat je možné ale skoro cokoliv.

Pro jednoduché vyřezávání postačí ostrý nůž, který by měl mít každý táborník u sebe. Pokud plánujete složitější tvary či vzory, je dobré pořídit sadu speciálních nástrojů určených pro carving.  Jedná se o různé nože, dlátka a dlabátka. Základní sady úplně postačí a nebývají ani nějak extrémně drahé.

Ale ani vyřezávání pouhým nožem není vůbec marné, protože se táborníci na snadno opracovatelném materiálu učí práci s nožem. Rozhodně neuškodí také malé upozornění, že řezat se nesmí proti prstům jak cizím, tak vlastním, ani proti jakékoliv jiné zranitelné části těla. Jedinou výjimkou je palec té ruky, která právě drží nůž a řeže (a i to se musí umět). Ovoce či zeleninu je třeba držet vždy za nožem, nikoliv před nožem. 

Pokud předem plánujete carving vyzkoušet, je dobré načíst různé návody a podívat se na videa. Na internetu je jich opravdu hodně. Také je dobré vytisknout nebo připravit dětem nějaké ukázky, aby měly inspiraci.

Můžeme vyřezávat jen tak, nebo můžeme v carvingu uspořádat malou soutěž, ať už na jednotlivce či na skupiny. Při vyhlašování a hodnocení této soutěže doporučujeme řídit se radami pro Hry se subjektivním hodnocením a dát předem jasná kritéria, co a jak se bude hodnotit.

Po skončení soutěže umělecké výtvory sníme, byla by škoda je nechat shnít. A při vyřezávání pozor na prsty.

The post Carving – vyřezávání do ovoce a zeleniny appeared first on Ostrov nápadů.

Vyzkoušejte si svou zálesáckou zručnost a vyřežte ze dřeva jednoduchý vrtulník, který skutečně létá.

Nepříliš složitý a přitom zábavně akční výrobek je létající vrtulník, který si každý může vyřezat ze suché větve. Kdo má šikovné ruce, dokáže to za hodinku či za dvě. Je potřeba rovná suchá větev z měkčího dřeva asi 2 cm silná a 20-25 cm dlouhá. Vyřezávání probíhá podle nákresu. Listy vrtulky musí být nakloněné asi o 15-25 º od vodorovné osy.

Pozor, před začátkem si rozvažte, kterým směrem mají být listy nakloněné. Svislou tyčku vrtulníku totiž roztáčíme mezi dlaněmi a prsty, a přitom má každý zažitý jeden směr prudkého roztáčení. Vyzkoušejte si, kterou rukou při roztáčení hůlky jdete od sebe a kterou k sobě. Ve směru točení musí vrtulka mít vztlak. Na nákresu je vrtulka, která vyžaduje pohyb pravou rukou k tělu a levou od těla. Pokud se vám lépe roztáčí opačným směrem (levou rukou k sobě a pravou od sebe), musí mít vrtulka opačný sklon, jaký vidíte na fotografiích a na videu. Po začátku řezání toto již nejde změnit.

Náklon vrtulí dělejte spíše menší. Čím větší náklon, vím větší má vrtulník vztlak, ale tím dříve se také vrtulka zastaví a váš stroj nedolétne příliš daleko. Čím menší je náklon, tím méně letí vrtulník vzhůru, ale zase se vydrží déle točit. Ideální poměr závisí také na váze celé soustavy.

Vrtulník roztáčíme napevno vsazenou osou – tyčkou, dlouhou také asi 20-25 cm, která je ukončená mírně se zužujícím čtyřhranem. Také ve středu vrtulky udělejte čtyřhranný otvor (což se nožem dělá dobře), do kterého osu pevně nasaďte. To proto, aby se vrtulka neprotáčela a aby z ní osa za letu nevypadla. Osa musí být lehká (vhodná je třeba naštípaná suchá krajinka), většinou vychází o něco silnější než tužka.

Samotné létání  není nic složitého. Vrtulku prudce roztočíme dlaněmi a, pokud jsme pracovali dobře, vzlétne do výšky. Svislá tyčka přitom stabilizuje let vrtulníku. Při roztočení v šikmé poloze se vrtulník rozletí více do dálky. Na podobném principu fungují  mnohé létající hračky z plastu.

S vrtulníky můžete uspořádat závod v délce doletu, do dálky uletí kolem 5-10 m. A kdo svoji vrtulku dobře roztočí, sklidí všeobecný obdiv. Let vrtulníku můžete také vidět na našem videu.

A ještě zajímavost pro příznivce příběhů. Zálesácký vrtulník nám poprvé ukázal Američan Dale Barber, manžel adoptivní Setonovy dcery Dee Seton Barber, při jejich společné návštěvě v ČR v roce 1996. Vrtulník má tedy zajímavou historii vzdáleně  spojenou s potomky slavného spisovatele a zakladatele woodcraftu, E. T. Setona.

The post Vrtulník appeared first on Ostrov nápadů.

Práce s dřevem je příjemná a uklidňující, ale ne každý si hned troufne na totem. Zkuste dřevěné miniatury.

Malé dřevěné miniatury výborně procvičí zručnost při vyřezávání s nožem, dovolí dětem poznat pravidla pro práci s dřevem a díky jednoduchému triku je řezání i poměrně bezpečné. Pokud si netroufnete hned na tvar jednoduché miniatury, je pro začátek a na procvičení možné vyřezat tvar kostky nebo kuličky (viz článek Vyřež kostku).

Potřebujeme dobře nabroušený nůž (nejlépe s pojistkou) a dále suchou (ale ne ztrouchnivělou) větev měkčího dřeva o průměru asi 2- 4 cm. Ještě lépe se pracuje s polínkem z rozštípaného špalíku (rovnoměrnější léta). U polínka je také výhoda, že si polínko můžeme připravit podle tvaru zamýšlené řezby. Větev ani polínko nesmí být popraskané, prasklina je na řezbě vidět a v horším případě se miniatura může i rozpadnout.

Co se dřeva týká, mezi favority bude lípa, která je pro vyřezávání nejlepší. Dá se použít i bříza, olše, ořešák nebo také silnější kůra třeba z borovice. To jsou všechno měkčí dřeva a materiály, ze kterých se vyřezává snadněji. Pro velmi jednoduché tvary se dá použít i větev borovice či vejmutovky ale jehličnaté dřevo má výraznější strukturu a hůře se z něho vyřezává. Dřeva, jako je jasan, javor, dub, buk a habr jsou zase obtížnější na zpracování kvůli velké tvrdosti. Za odměnu jsou ale tvrdá dřeva zase trvanlivější, mají pěknější kresbu a dovolí zpracovat i malé detaily.

Figurku zvířete či jakoukoliv jinou dřevořezbu vyřezáváme na konci větve tak, abychom mohli celou dobu dřevo dobře držet. Nemusíme snad opakovat, že se řeže vždy od ruky, ale nebezpečí pořezání není díky dobrému držení velké. Na začištěný konec větve si nakreslíme obrys miniatury, čím jednodušší, tím lepší. Spojení s větví by mělo být na nejsnadněji opracovávatelném konci miniatury. Po prvních zkušenostech s řezbou každý brzy pozná, jak se dřevo odštipuje po letech, a že je třeba řezat po letech, nikoliv proti nim. Miniatura zůstává až do konečné úpravy spojená s větví (pozor na odlomení).

Když řezba získá požadovaný tvar, vyhladíme povrch nožem co nejlíp a nakonec zabrousíme jemným smirkovým papírem. K úplnému vyleštění dřevo otřeme vlhkým hadrem a znovu přebrousíme. Teprve úplně hotovou figurku od větve odřízneme klasickým bobrováním zářezu a stopy po řezu zahladíme. To už se drží miniatura hůř a je třeba si dát pozor na pořezání (na nejlepší místo pro zakončení řezby po oddělení od větve je třeba myslet už při návrhu). Poslední úpravou je napuštění včelím voskem nebo lněným olejem.

K inspiraci pro vyřezávání mohou sloužit tvary zvířecích figurek, které najdete v knihách o pravěkých nálezech nebo o přírodních národech. Jsou jednoduché a pro inspiraci jsme jich několik nakreslili (mamut, medvěd, kůň a nosorožec). Můžeme samozřejmě zvolit jakýkoliv jednoduchý námět, jako je například sova na ukázkové miniatuře.

Články na Ostrově nápadů průběžně upravujeme i podle připomínek čtenářů. Tento text byl upraven v červnu 2024.

The post Dřevěné miniatury appeared first on Ostrov nápadů.