Obchodníci převážejí zboží z vesnic do města, ale v lese číhají loupežníci z hradu Helfenburk. Obchodníci musí být opatrní a nejednou se i bránit se zbraní v ruce. Velká kombinovaná hra může začít.

Ve hře soupeří obchodní družiny o to, která získá největší odměnu za dovoz zboží do města.  Zboží ve městě mění u bankéře za šeky, které je nutné dostat zpět do rodné vesnice.  Zboží se vozí na vozech, tvořených dvěma obchodníky a napnutým provazem. Šeky se mohou vézt vozem či je obchodníci přenášejí pěšky. V lese kolem vesnic i města číhají loupežníci, kteří přepadají vozy i jednotlivé obchodníky a obírají je o zboží i o šeky. Obchodníky mohou chránit ozbrojenci střelbou papírovými koulemi z vozů, z vesnic i z města. Která vesnice bude nejúspěšnější?

Příprava

V prostupném a na běhání bezpečném lese vyznačíme kruh o průměru asi 4 m, který bude představovat město. V okolí vyznačíme alespoň 4 kruhy o průměru asi 3 m, které budou představovat vesnice. Vzdálenost z města do vesnice je asi 50 kroků. Do každé vesnice umístíme jiný druh zboží (představují ho drobné věci, které se snadno převáží – fazole, hrách, korálky…, aspoň cca 200 ks od každého druhu). Do města připravíme papírové lístečky (šeky) a tužku (hodí se i nádoby na zboží pro každou obchodní družinu). Dále budou ve městě dva bankéři, kteří  přejímají zboží a vystavují šeky. Nakonec si připravíme zásobu papírových koulí a pro každou obchodní družinu 3 provazy asi 10 m dlouhé, každý svázaný do kruhu (to budou vozy).

Hra

Hráči se nejprve rozdělí na obchodní družiny po 8-10 lidech (pro hru stačí vytvořit dvě družiny, tři jsou lepší). Každá družina bude začínat v jiné vesnici (nevadí, když některá vesnice zůstane prázdná) a dostane zásobu papírových koulí a 3 provazy (asi 6 – 7 m), které představují obchodní vozy.

Jedinou možností přepravy zboží je obchodní vůz. S obchodním vozem je možné se pohybovat pouze tak, že celý provaz je natažený (nedotýká se země), provaz tedy musí vždy napínat alespoň dva obchodníci. Vůz se smí pohybovat pouze krokem, nesmí se s ním běhat. Vůz uveze až 20 kusů zboží, ale jen 10 ks od jednoho druhu. První zboží může nabrat už ve své vesnici. V další vesnici může nabrat další zboží, ale již nabrané zboží není možné vyložit. Zboží ve vesnicích je „nekonečné“ – pokud nemáte dostatek surovin na celou hru, je možné jej v průběhu hry doplňovat z města.

Cílem hry je vydělat co nejvíc peněz. Peníze za zboží je možné získat pouze ve městě (pro zjednodušení jsme používali papírové šeky). Bankéři ve městě (vedoucí) mění zboží na peníze tak, že vynásobí počet kusů zboží počtem druhů zboží. Výsledek poté rozdělí na šeky podle přání družiny. Šeků ale může být maximálně tolik, kolik lidí přijelo s vozem a každý člověk může dostat maximálně jeden šek. Získané šeky je třeba dopravit zpět do své vesnice – teprve šeky uložené ve vesnici se počítají na konci hry (o šeky ve vesnici již nelze přijít). Šeky není nutné vozit na voze a smí se s nimi běhat. Vůz je možné v městě zrušit a znovu postavit v některé vesnici.

Proti obchodním družinám hrají loupežníci, které představují například vedoucí a měli by být alespoň dva na každou družinu. Loupežníci přepadají obchodníky. Stačí jim, pokud se dotknou vozu nebo obchodníka. Pokud se jim útok povede, odevzdá jim vůz od každého druhu zboží, který veze, jeden kus. Pokud loupežníka trefí papírová koule, loupežník si sedá na zem a počítá do 20, poté se postaví a počítá do 10 a poté může zaútočit znovu. Pokud loupežník úspěšně přepadne vůz, musí příště útočit na jiný vůz. Ve městě či ve vesnici je vůz před loupežníky v bezpečí (pokud se loupežník dotkne té části vozu, která ještě má aspoň jednu nohu mimo kruh, útok platí).

Krom dvou obchodníků mohou na voze (uvnitř provazu) jet i ozbrojenci, kteří vůz brání papírovými koulemi před loupežníky. Ozbrojenci smí házet papírové koule pouze z vozu (obchodníci střílet nesmí). Vůz ale může opustit, třeba pokud potřebuje sebrat kouli. Papírové koule může kdokoli házet také z města nebo vesnice. Chytne-li loupežník obchodníka s šekem, vezme mu ho celý. Pokud loupežník chytne vůz, ve kterém mají lidé šeky, vezme šeky všem lidem z vozu.

Jednotlivé obchodní družiny se vzájemně neovlivňují – nestřílí po sobě, ani si neberou zboží či šeky. Po vysvětlení pravidel je třeba nechat cca 10 minut na vytvoření taktiky (kolik bude vozů, zda budou převážet jeden druh zboží (méně peněz, ale rychlejší obrat), nebo zda zvýší odměnu naložením různého zboží ve více vesnicích (pomalejší, ale větší zisk). Hra trvá cca 30 minut, přítomní vedoucí mohou hru zkrátit či prodloužit podle atmosféry, nálady obchodníků a případné uštvanosti loupežníků. Pět minut před koncem je vhodné oznámit všem blížící se konec.

The post Loupežníci z Helfenburku appeared first on Ostrov nápadů.

Velké kombinované hry jsou oblíbeným programem mnoha táborů. Zahrajte si další z variant zlaté horečky pro věkově různorodé skupiny. Uplatní se všichni od věku cca 3 let výše. Počet hráčů alespoň 10 – 15 v každém ze tří družstev.

Legenda

Za časů zlaté horečky to zlatokopové neměli jednoduché. Nestačilo jen zlato najít, což samo o sobě nebylo snadné. Zlatokop musel vytyčit klajm, registrovat jej a ochránit před bandity. Zlato bylo třeba složitě rýžovat či těžit, a i když zlatokop zlato náhodou skutečně dobyl, čekala na něj mnohá další nebezpečí. Oddechnout si mohl až ve chvíli, kdy měl zlato bezpečně uložené v bance.

Příprava

V naší hře budou zlato představovat fazole. Ve středně velkém území (vysoký les nebo louka cca 100 x 200 m) nerovnoměrně rozsypeme asi 6 kg fazolí.  Za okrajem území označíme banku, v bance se nachází tři lavory a bankéř (nehrající vedoucí), který registruje klajmy. Hráče rozdělíme do tří soupeřících družstev. Každému družstvu přidělíme dva asi 10 m dlouhé provázky na vytyčování klajmů, dva papíry s nápisem registrace a dvě molitanové kostky, které budou představovat dynamit. Každý hráč potřebuje hrneček, lžíci a šátek. Dále budeme potřebovat papírové koule.

Hra

Zlato mohou zlatokopové těžit pouze ve správně vykolíkovaném klajmu, provázky musí být napnuté mezi kolíky. Klajm musí být registrován – družina v něm musí mít registraci, kterou si před tím nechala označit bankéřem. Každý nový klajm potřebuje vždy nově označenou registraci (stačí nová čárka od bankéře na registrační kartě). Zlato se těží lžící do hrnečku, zlatokopové si jej mezi sebou nesmí předávat, ale mohou ho kdykoli odnést do banky (do svého lavoru).

Každá družina mezi sebou vybere dva bandity, při věkově různých družinách je jeden velký a jeden malý. Jsou označeni šátkem na hlavě. Banditi mohou zničit klajm tím, že do něj vhodí dynamit. Zlatokopové se ale mohou bránit, a to papírovými koulemi, které smí házet po banditech zevnitř klajmu (alespoň jedna noha obránce je uvnitř klajmu). Zasažený bandita se zastaví a nahlas počítá do 30. Předtím smí poodejít stranou od klajmu, neboť je možné trefovat i počítající bandity.

Pokud se banditovi podaří vhodit dynamit do klajmu (počítá se první dopad), družina musí klajm znovu vykolíkovat a registrovat, a to na jiném místě (žádnou částí plochy nesmí překrývat původní klajm). Obránci mohou letící dynamit odrazit před dopadem a tím klajm zachránit. Bandita může dynamit hozený mimo klajm (nebo odražený obráncem) sebrat nehledě na zásah papírovou koulí, ale před dalším útokem musí nejprve poodejít a pak počítat do třiceti jako při zásahu (při počítání už může být znovu zasažen).

Pokud máme malé bandity, mohou přepadávat i na cestě – pokud někoho chytí, zlatokop vysype své zlato tam, kdy právě stojí. Před malými bandity je možné se schovat v jakémkoliv klajmu, i cizím či neregistrovaném.

Vítězí samozřejmě ta družina, které se podaří uložit do banky nejvíce zlata.

Taktika

Při přípravě taktiky je velmi důležité správně rozdělit úkoly. Dobří střelci budou bránit klajm (k tomu patří i vyhledávání bohatého naleziště a vytyčování nového klajmu), běžci budou představovat bandity, jiní se starají o včasnou registraci. Na ostatní zbývá těžba, ukládání zlata do banky a také někdo musí sbírat papírové koule, aby střelci měli čím bránit klajm. Často je třeba vyměnit unavené hráče a přidělit jim jiné role. Při hře se nenudí nikdo, každý má svůj úkol. Zmíněné tříleté dítě se aktivně zapojilo s rodičem a sbíralo míčky o sto šest. K tomu tvoří malebná zátiší zlatokopové se lžící a hrnečkem.

Budete potřebovat

• Zlato – 6 kg fazolí
• Každý hráč hrneček, lžíci a šátek
• Papírové koule
• 6 ks provázek 10 m na označení území, 6 ks molitanová kostka a 6 ks registrační karta
• 3 ks umyvadlo

The post Zlatá horečka appeared first on Ostrov nápadů.

Trasa cesty pralesem nebo bažinou vede od stromu ke stromu, stromy jsou označené barevnými fáborky (vlnou). Cílem hry je přejít bez jediného šlápnutí na zem s celou družinu po správné trase až do cíle. Každá družina má vlastní trasu.

Jedná se o velkou hru či úsek etapové hry s nároky na logistiku a spolupráci dětí v rámci družiny. Legenda ke hře se nabízí v mnoha variantách od nebezpečných živočichů v pralese přes bažiny až po tůň s jedovatou látkou.

Aby se přesun dal uskutečnit, má družina k dispozici prkna, špalky a další pomůcky k překonání cesty bez šlápnutí na zem. My jsme každé družině poskytli: 2 velké špalky, 3 menší kulánky, 2 prkna, 1 delší kulatinu, 1 lano a 1 prádelní šňůru.

Z uvedených herních prvků se přímo na zem smí položit jen špalky a kulánky. Na všechny ostatní pomůcky je možné vstoupit pouze, pokud neleží na zemi a ani při prohnutí se jí nedotýkají. Lano a provaz slouží jako pomůcka pro udržování rovnováhy.

Další pravidla pohybu na trase:
– kdo se dotýká stromu (rukou nebo nohou), smí stát na zemi, ale nesmí na ní ležet
– s výjimkou startu a cíle se jednoho stromu se smějí dotýkat maximálně 3 členové družiny (v družině 8 členů, pro 5 a méně maximálně 2)
– kdo se dotkne země (nebo je čtvrtý u stromu, nebo jde o strom mimo správnou trasu), musí odejít na začátek trasy
– kdo odchází na začátek trasy, smí si odnést materiál
– je zakázáno skákat (s výjimkou nejmenších dětí)
– prkna a delší kulatiny můžou ležet na zemi, pokud na nich nikdo nestojí
– je nutné projít trasu se všemi stromy, zkratky nejsou povoleny

Každá družina by měla mít při hře svého rozhodčího, který dohlíží, zda se někdo dotkl země, nebo zda některé prkno či delší kulatina nemá průhyb až k zemi. Rozhodčí také hlídá kulišárny typu, že stromu se dotýká jeden člověk, kterému sedí na zádech dva další. Předem je třeba se domluvit, zda je možné dotýkat se vystupujících kořenů jako součásti stromu (doporučujeme dotýkat se jen hlavního kmene).

Pravidlo o zákazu skoku (skok je složitý na posuzování dotyku se zemí a také nebezpečný) jsme řešili tak, že hráči se průkazně museli stále dotýkat alespoň jednou nohou dřevěných prvků či stromu. Zákaz ležení na zemi u stromu zamezuje, aby si dlouháni (při dotýkání se stromu rukou nebo nohou) lehli po celé délce na zem a vytvořili most, po kterém šlapou ostatní. Jinak je ovšem pomoc starších menším po trase dovolena.

Vyhrává družina, která se jako první dostane do cíle.

Varianta s mapou:
Naši hru hráli s dětmi i dospělí. Předpokládali jsme, že pro starší z dětí (v našem případě cca 11 let) zbude málo úkolů přiměřených jejich věku, protože organizace a taktiky se ujmou hlavně dospělí. Připravili jsme proto navíc mapu trasy jako důležitý úkol pro tyto starší děti – bylo třeba nalézt správnou cestu mezi mnoha označenými stromy. Tento úkol je navíc a pro uspořádání hry není nezbytný (trasa může být označena jasně).

Jednotlivé stromy kolem cíle byly barevně označeny, takže vzniklo jakési bludiště. U cílového stromu byla k dispozici mapa označených stromů s nakreslenou trasou každé družiny (viz foto). Každá družina měla jednoho mapovače (nemohl to být dospělý, v případě potřeby je naopak možné povolit víc mapovačů), který se směl na začátku hry volně pohybovat lesem, mapu si prohlédnout, zapamatovat si správnou trasu a sdělit své družině, kudy k cíli.

Pro pohyb na trase platila už potom pro mapovače stejná pravidla jako pro ostatní. Nakonec se role mapovačů ukázala jako klíčová, když jedna družina došla ke špatnému stromu a její člen, který u něj šlápl na zem první, musel na začátek. V té chvíli jsme jim samozřejmě prozradili, že nejsou na správné trase.

Herní taktika
Hra je vhodná i pro věkově rozvrstvené družiny, v každé by ale měli být alespoň dva silnější jedinci. Při přípravě je třeba dbát na to, aby trasy byly stejně dlouhé a aby stromy měly podobné rozestupy. Nemusí být ve stejném pořadí, ale je důležité, aby odpovídal počet delších a kratších mezer mezi stromy.

Logistika se uplatní ve chvíli, kdy dostupné stromy jsou obsazeny maximálním počtem tří osob a je třeba vymyslet, jak postupovat, aby všichni měli bezpečné útočiště a nikdo nezůstal viste na trase. Našim družinám cesta trvala přes 8 stromů asi 45 minut. Družiny měly 8 členů a skládaly se z dospělých i z předškolních dětí.

The post Pralesem a bažinou appeared first on Ostrov nápadů.

Hra Trojská válka patří do rodiny velkých lesních bitev. Výhodou je možnost zapojení hráčů věkově rozdílných včetně malých dětí od cca 4 let. Při hře se odehrává mnoho dílčích bitev a soubojů.

Cílem je dopravit do brány soupeřova opevnění Trojského koně a sestavit ho do podoby, jakou vidíte na obrázku. Hrají dvě skupiny 15 – 25 bojovníků. V prostoru mezi dvěma bránami je celkem devět opevněných opěrných stanovišť, kde jsou na začátku rozmístěny jednotlivé části dvou koní, jeden pro každou skupinu. Kdo dřív získá všechny díly koně a sestaví je v bráně soupeře?

Obě strany musí nejprve jednotlivá stanoviště obsadit či dobýt, získat všechny části svého koně, a dopravit ho do brány soupeře. Přitom se snaží stejný postup soupeře co nejvíce komplikovat. K obsazení a obraně stanovišť slouží fazoloví vojáci. Důsledně proto v pravidlech rozlišujeme označení bojovník (hráč) a voják (fazole). Dalším herním prvkem jsou vzájemné souboje. Ve hře vítězí skupina, které se dřív podaří sestavit Trojského koně v bráně soupeře.

Herní území.  Lesní terén by měl být vhodný pro rychlé přesuny a souboje, ale zase ne zcela přehledný. Je lepší, když od brány či stanoviště je vidět jen k nejbližšímu stanovišti. Podle přehlednosti terénu se délka území pohybuje cca od 200 do 500 m mezi dvěma Trojskými bránami (označenými třemi šátky). V prostoru mezi bránami je celkem devět stanovišť umístěných zhruba ve čtverci 3×3 stanoviště (označena jedním šátkem). Hráči předem neznají umístění brány soupeře, umístění stanovišť, ani rozmístění částí Trojského koně. Čas na poradu taktiky musí být minimálně 20 min.

Brána. Skupina začíná hru ve vlastní bráně. Brána je kruh o průměru cca 3 m (z lana, provázků, větví) se stromem, na kterém jsou uvázány tři šátky. Dále jsou tu špejle pro sestavení Trojského koně. Do soupeřovy brány je možné vstoupit pouze s částí Trojského koně a s minimálně jedním vlastním vojákem. V bráně mohou být najednou bojovníci obou skupin. Jsou chráněni, uvnitř se nebojuje a nelze útočit ani směrem dovnitř, ani směrem ven.

Armáda. Každá skupina má k dispozici sto vojáků (jedna skupina bílé a druhá tmavé fazole). Fazolová armáda stráží získaná stanoviště. Kterýkoliv bojovník může nést nejvíce 10 vlastních vojáků a v případě soubojů pak dalších 10 soupeřových vojáků. Mezi sebou si mohou bojovníci předávat fazolové vojáky jen na vlastním stanovišti či v kterékoliv bráně, nikde jinde.

Části Trojského koně. Každý kůň má šest částí (4 kola a 2 těla). Části jsou umístěny na stanovištích, která je třeba obsadit nebo dobýt a získat všechny díly svého koně. Pro každou skupinu je jeden kůň, části jsou barevně odlišené a není dovoleno manipulovat s těmi, které patří soupeři.

Opevněné opěrné stanoviště. Stanoviště je vyznačené stejně jako brána, ale označené jen jedním šátkem. Na každém stanovišti je obálka s částí koně buď jedné (3) či druhé (3) skupiny nebo obou (3). Dále miska (ešus) na vojáky a po jedné vlajce každé skupiny (barevné fáborky). Bojovník na stanovišti je chráněn, není dovoleno na něj útočit (ale ani on sám nesmí útočit směrem ven). Nepřítel tam nesmí ani vstoupit, musí počkat až soupeř odejde. Není ale povoleno se na stanovišti zdržovat bezdůvodně a tím bránit soupeři v přístupu (stanoviště se nevyužívá jako „domeček“).

Obsazení stanoviště. Při prvním vstupu na dosud neobsazené stanoviště vloží bojovník do misky nejméně jednoho vojáka. Tím stanoviště obsadí a vyvěsí svou vlajku (zastrčí ji za šátek). Může si z obálky vzít svou část koně, pokud tam je.

Dobytí stanoviště. Bez vojáka nesmí hráč vstoupit na cizí stanoviště. K dobytí je nutné doplnit do misky tolik vlastních vojáků, aby jich celkem bylo víc než soupeřových (při remíze platí původní stav). Na dobytém stanovišti je nutné změnit vlajku, cizí fazoloví vojáci v misce jsou tím zajati a nikdo je nemůže odnést (důležité pravidlo). Odebrat vojáky pro svou potřebu může bojovník z vlastního stanoviště kdykoliv. Pokud tím v misce zůstane více soupeřových vojáků, znamená to ztrátu stanoviště a bojovník musí vyvěsit soupeřovu vlajku.

Pravidla souboje. Získání a dopravu dílů koně zpomalují souboje. Probíhají v celém prostoru kromě bran a stanovišť. Bojovat smí ten, kdo má u sebe aspoň jednoho vlastního vojáka. Každá skupina má k dispozici papírové koule a X bojových mečů (kdo nemá molitanem obalené meče, může bojovat jen papírovými koulemi). V souboji vítězí ten, kdo zasáhne soupeře koulí nebo mečem na celém těle kromě krku a hlavy (zákaz používat hlavu jako ochranný prvek). Poražený musí vítězi nabídnout všechny vojáky, které má (vlastní i cizí).

Po souboji musí poražený vždy dojít na vlastní stanoviště (aniž by se tím přibližoval bráně soupeře) či do vlastní brány, aby mohl znovu útočit. Pokud mu nezbyl žádný vlastní voják, musí před dalším soubojem alespoň jednoho získat. Také vítěz, pokud v součtu s kořistí přesáhne povolených deset vojáků vlastních či deset soupeřových, nesmí dál útočit. Musí nejprve najít vlastní stanoviště, kde přebývající vojáky zanechá nebo někomu předá.

Pravidlo deset plus deset.  Jeden bojovník může nést maximálně deset vlastních a deset soupeřových vojáků. Vítěz souboje proto nemusí mít zájem o vojáky poraženého (např. už má u sebe plný počet deseti vojáků, nebo může být zaujatý jiným bojem). Může si také vybrat jen několik vojáků. Poražený si pak může zbylé vojáky ponechat. Stejně ale nesmí bojovat, dokud nevstoupí do vlastní brány či na vlastní stanoviště.

Výměna cizích vojáků. Stranou, ale zhruba stejně daleko od obou bran je místo, kde může kterýkoliv bojovník vyměnit cizí vojáky za vlastní (ani zde se nebojuje). Na začátku je na tomto místě 30 vojáků od každé barvy.

Doprava koně a vítězství ve hře. O získané části koně nemůže skupina nijak přijít. Lze je nosit i po více kusech, pouze musí dotyčný mít u sebe vlastního vojáka. Když o vojáka jakkoliv přijde, nesmí koně nikomu předat, ani se dál přibližovat k bráně soupeře. Musí nejprve vojáka získat (jako při prohraném souboji). Vítězí skupina, která dřív sestaví Trojského koně v bráně soupeře.

Začátek a konec hry. Začátek hry oznámí píšťalka, stejně jako konec. V prostoru kolem každé brány se pohybují rozhodčí, kteří řeší spory a oznamují konec hry. Na samotnou hru počítejte plus mínus jednu hodinu, ale stejně dobře to mohou být i hodiny dvě. Pro jistotu stanovte časový limit, při kterém hru ukončíte. Vítěze určí množství, případně poloha získaných dílů koně.

Taktika hraje značnou roli. Primárně je třeba získávat a přemisťovat díly koně. Samostatné jednotky pak chrání dobyté území a zpomalují pohyb soupeře. Vyplatí se bránit určitá dobytá stanoviště (zvláště ta, kde je nějaký díl soupeřova koně), protože pouze na vlastním stanovišti je možné předávat vojáky a části Trojského koně. Největším oříškem je způsob předávání informací a rozkazů hlavního vojevůdce který by měl mít přehled a své vojsko řídit. Poznáte, že ve válce byl právě toto předpoklad úspěchu.

Pravidla nejsou jednoduchá, při soubojích jsou vždy nutná jasná pravidla, ale spádu hry to neubírá. Pro menší děti pomůže rozdělení úkolů. Jedněm stačí dodržovat pravidla souboje s povinností mít aspoň jednoho vojáka v kapse. Jiní mohou udržovat stav a doplňování armád v obsazených stanovištích a konečně nejzdatnější organizují zisk Trojského koně, jeho dopravu a sestavení v bráně soupeře.

Doporučeny jsou kalhoty s kapsami na fazolové vojáky. Vlajky k označení dobytého stanoviště je dobré upravit k rychlému zastrčení za šátek (například uvázat na klacík nebo laťku). Při větším věkovém rozdílu je zajímavé pravidlo, že na malé děti mohou útočit zase jen na malé děti, proti zásahu starších jsou imunní (ale s radostí na ně útočí). Nesmí pak vnést koně do brány, jinak mohou cokoli. Díky tomuto pravidlu hra bavila předškolní děti stejně jako dospělé vedoucí. Věkové rozpětí bylo od 3 do 68 let.

Budete potřebovat

• Koně
• Špejle
• Fazole
• Vlajky
• Meče
• Papírové koule
• Provázky na označení území
• Obálky

The post Trojská válka appeared first on Ostrov nápadů.

V této hře procestujete nejznámější hráčská doupata celého světa a užijete si pořádnou porci hazardu. Dokážete své peníze rozmnožit, nebo odejdete s prázdnou?

Hra je velmi variabilní. Můžeme ji realizovat jako velkou odpolední hru na táboře i jako menší hříčku do klubovny. Je také vhodná jako jeden z úseků/etap do celotáborové hry, ve které obvykle najdeme vhodný příběh/legendu o nějaké formě hazardu.

Základní princip hry

Každý hráč dostane na začátku určitý počet vhodné měny, například žetonů (nebo peněz, korálků, fazolí, počítacích dřívek,…). A jeho cílem je  své jmění co nejvíce rozmnožit. Vyhrává ten, kdo má na konci žetonů nejvíce.

Hráči společně cestují od úkolu k úkolu (neboli objíždějí hráčská doupata). A v každém doupěti na hráče čeká jiný úkol.

Vedoucí vždy na místě představí, v čem úkol spočívá a jaká je podmínka výhry.

Příklad – Trefte šiškou strom vzdálený 5 metrů. Abyste vyhráli, musíte z 10 hodů zasáhnout alespoň 5 x.

Jakmile se hráči dozví úkol, uzavřou sázky na to, zda se jim úkol povede splnit. Sázka je povinná, každý musí vsadit sám na sebe alespoň minimální vklad (obvykle 1 žeton). Je dobré stanovit také maximální možnou sázku. Důležité je, že se musí sázet pouze na úspěch (nemohu tedy vsadit na to, že se určitě netrefím).

Jakmile všichni uzavřou sázky, začnou úkol postupně plnit. Když úkol splní, vyhrají a dostanou dvojnásobek toho, co vsadili. Když úkol nesplní, sázka propadá do banku.

Varianty

Hru můžeme realizovat mnoha různými způsoby. Zde jsou možné varianty:

Můžeme hrát v klubovně (kde všechny úkoly plníme na jednom místě), nebo venku v lese, kde mezi jednotlivými úkoly přecházíme.

V menším počtu chodí všichni hráči pohromadě, ve větším je můžeme rozdělit do družstev, která chodí mezi úkoly samostatně.

Hrajeme-li na družstva, mohou hráči v družstvu hrát buď sami za sebe (a rozhoduje  lepší celkové pořadí členů družstva), nebo je cílem družstva získat co nejvíce žetonů dohromady (a porazit ostatní družstva). Hra má potom strategickou složku, protože každý hráč sice stále sází sám na sebe, ale družstvo se může o jednotlivých sázkách radit a mít společný bank. Tato varianta je zajímavější, ale časově náročnější.

Zadávání úkolů může mít také různou a proměnlivou formu. Obvykle před sázkou úkol hráčům popíšeme. Někdy jim můžeme dovolit úkol předem vyzkoušet. Někdy naopak můžeme hráče jen dovést na místo, kde je něco připraveno (např. vidí chůdy opřené o strom), ale princip úkolu prozradíme až po sázce.

Když hráči prohrají všechny své žetony, může jim banka půjčit (bezplatně či s nějakým poplatkem). Možnost půjčky je důležitá, aby všichni mohli hrát až do konce.

Úkoly

Úkoly vymýšlíme v závislosti na prostředí a schopnostech hráčů. Je dobré, aby úkoly byly zaměřené na různé schopnosti (rychlost, chytrost, obratnost, šikovnost, …).

Velmi důležité je správně nastavit podmínku splnění. Úkol nesmí být ani moc lehký, ani moc těžký. Vše je dobré předem vyzkoušet. Je možné též nastavovat různé podmínky podle věku hráčů.

Plnění úkolu by nemělo trvat příliš dlouho, aby se čekající hráči nenudili. Je-li hra delší, mají přednost úkoly, které může plnit více hráčů najednou. Naopak při menším počtu kasin a přijatelném počtu hráčů je sledování soupeřů dobrou zábavou.

Příklady úkolů pro inspiraci

• Házení (na terč, na dálku)
• Střelba (luk, vzduchovka, prak)
• Šplhání, přelézání (lano, opičí most, ručkování)
• Běh (na čas, člunkový běh)
• Šifry, luštění, kimovka, skládání puzzlů
• Lesní golf, kroket, cvrnkání kuliček (počet ran do cíle)
• Chození na chůdách
• Skládání vlaštovek a délka letu

Když jsme tuto hru kdysi hráli na táboře, začínal poslední úkol na břehu rybníka. Bylo nutné uzavřít sázku bez znalosti úkolu. Úkol pak zněl: Sázku vyhrává ten, kdo bude po krk ve vodě do 10 vteřin od TEĎ.

The post Sázková cestovní kancelář appeared first on Ostrov nápadů.

Závod Dolomitenmann probíhá každoročně v rakouském Lienzu. Jde o štafetu ve čtyřech disciplínách – běh, paragliding, divoká voda a kolo. Zkuste si podobný závod udělat i na táboře.

Disciplíny v táborové štafetě nebudou asi úplně stejné, jako v Dolomitenmannovi, ale princip zůstane podobný. Tedy štafeta na rychlost, kde se každý člen týmu stává specialistou právě na jednu disciplínu.

Nejprve je třeba rozhodnout, kolik  bude mít tým/družina členů. Podle toho pak vymyslíme potřebný počet soutěžních disciplín.

Příklady disciplín

• Běh
• Plavání přes rybník
• Chůze na chůdách – více viz článek Chůdy
• Opičí dráha (kladiny, ručkování, opičí most)
• Skákání v pytli
• Minigolf – míčkem se musí propinkat vyznačená trasa
• …a jistě vás napadne mnoho dalších…

Disciplíny by měly být časově přibližně rovnocenné a při všech by se měla překonávat určitá trasa. Disciplíny pokud možno seřadíme za sebou do souvislé trati, aby na sebe navazovaly (v cíli jedné disciplíny startuje disciplína následující).

Každý člen týmu je přiřazen na jednu disciplínu. Jednotliví závodníci v týmu si mezi sebou předávají štafetu.

Start první disciplíny (a tím celé štafety)  je hromadný.  Celý závod je na čas a první tým v cíli vyhrává.

Dobré je, vyhlásit soutěž již na začátku tábora, nebo alespoň několik dní před vlastním závodem. Týmy pak mají možnost trénovat a rozhodnout se, koho přiřadí na kterou disciplínu.

The post Táborový Dolomitenmann appeared first on Ostrov nápadů.

Znáte sci-fi knihu Den trifidů? Většina lidí na Zemi oslepne a žijí v koloniích vedených několika vidoucími. A právě to si vyzkoušíte v této náročné hře.

Hra na motivy známé knihy Den trifidů od J. Wyndhama. Hraje se na družiny, v každé družině by mělo být max. tak 5-6 hráčů. Hráči mezi sebou zvolí jednoho vůdce. Pouze vůdce vidí, ostatní v družině jsou slepí (mají pevně zavázané oči šátkem).

Cílem družiny je co nejrychleji obejít stanoviště v širším okolí tábora (jejich polohu předem znají), splnit na nich zadané úkoly a poté se vrátit zpět do tábora. Slepí členové družiny se mohou držet za ruce nebo se chytit švihadla či provazu. Všichni dělají vše poslepu, jediný kdo vidí je vedoucí. Ten ale může ostatní pouze navigovat, nesmí se jich dotýkat, ani jim jinak pomáhat. S jedinou výjimkou, může mít u pasu přivázaný provaz nebo šátek, pomocí kterého ostatní vede při přesunech mezi úkoly.

Úspěch celé hry závisí na schopnostech vůdce navigovat ostatní. Je proto dobré povolit vůdce během hry např. max. 2x vystřídat – hra se pak nezasekne, pokud družina zvolí vůdce špatně.

Hra také závisí na poctivosti hráčů a jejich přiznání, když začnou vidět. Je dobré zdůraznit v pravidlech, že pokud někomu padá šátek, řekne vedoucímu a ten mu ho může znovu uvázat.

Je také potřeba vyřešit pravidlo, když se dvě družiny potkají u úkolu. Obvykle řešíme tak, že právo plnit úkol první má ta družina, která byla celá u úkolu jako první. Druhá musí počkat, nebo jít jinam. Je také možné stopovat ztracený čas. Nejlepší je umístění stanovišť s úkoly do kruhu, aby každá družina mohla začít na jiném stanovišti.

A jaké úkoly mohou slepí hráči plnit? To záleží na vaší fantazii, na fotkách najdete několik příkladů.

The post Den trifidů appeared first on Ostrov nápadů.