Pokud seženete větší houpačku, můžete si zahrát na piloty bombardérů. Cílem hry je trefit (vybombardovat) z letící houpačky co nejvíce cílů.

Tato hra patří mezi lanové hry, ale její příprava je poměrně nenáročná. Stačí vyrobit dostatečně velkou houpačku (čím větší, tím lepší). My jsme používali pouze dlouhé lano zavěšené mezi stromy, na jehož konci byla pro lepší sezení přivázána krátká šprušle. Postačil by i větší uzel na laně.

Pak už potřebujete pouze cíle, používali jsme velké hrnce a barely (z méně hlubokých cílů bomby vyskakují). A dále bomby, může jít o šišky, malé míčky nebo papírové koule.

Cíle rozmístěte na jedné straně letové dráhy houpačky, okolo bodu, ve kterém se houpačka zastaví a pak letí zpět (ale nikoliv přímo pod dráhu houpačky, aby na ně nemohl nikdo spadnout).

A naopak na druhé straně bude startovní čára. Za ní nasedají piloti na houpačku. Pro jednodušší nasedání je tam umístěn špalek (houpačka je zde již výše nad zemí, takže se špatně nastupuje, zvláště menším dětem).

A o co vlastně jde. Pilot nasedne na houpačku, jednou rukou se drží lana a v druhé drží bombu. Nesmí šlápnout za startovní čáru. Poté odstartuje, zhoupne se (sám nebo za pomoci spoluhráčů) a letí nad cíle na druhé straně. Během letu se pokusí odhodit bombu tak, aby zasáhl jeden z cílů (tj. bomba zůstala v hrnci či lavoru). Poté se vrací zpět. Za čárou může sestoupit, nebo se zhoupnout znovu (spoluhráči mu mohou podat další bombu).

Herních principů se dá vymyslet více. Je možné hrát například na družiny, kdy každý hráč z družiny bombarduje tak dlouho, dokud nezasáhne postupně všechny cíle. Pak se vystřídá a nastupuje další hráč. Kdo zrovna nelétá, pomáhá s nabíjením a směřováním hupu.

Nebo je možné cíle bodově ohodnotit a počítat, kdo nahází více bodů na třeba deset zhoupnutí.

A nezapomeňte na bezpečnost. Prostor pod houpačku musí být vyčištěný kvůli možným pádům (žádné kameny, pařezy, větve,…). Také pozor na okolní stromy, prostor pro kyvadlo musí být volný.

The post Bombarďáci na houpačce appeared first on Ostrov nápadů.

Dva hráči bojují na kladině, vzájemně se snaží srazit tyčemi s molitanovými koulemi na konci. A zkuste tuto kladinu umístit 10 m vysoko.

Základ této hry možná znáte z televizní soutěže Pevnost Boyard. Dva hráči stojí proti sobě na kladině, každý má v ruce cca 1,5 m dlouhou tyč s molitanovými koulemi na konci. Pomocí této tyče se snaží toho druhého vyvést z rovnováhy tak, aby spadl. Hru je možné hrát i na normální kladině nízko nad zemí. Když ale kladinu dáte hodně vysoko, třeba mezi stromy do výšky 10 m, získá hra úplně jiný rozměr. Vůbec se v takové výšce na kladinu postavit (samozřejmě s horolezeckým jištěním) je pro mnohé výzva a obavy z pádu do takové propasti jsou opravdu velké.

Podmínkou je dobrá příprava (upevnění kladiny a žebříku, pomocí kterého se na kladinu leze) a hlavně dobré jištění hráčů. Více v článku Lanové hry. Jisticí lana musí být samozřejmě upevněna ještě nad kladinou, v jejím středu. Měkký pád zaručují dynamická horolezecká lana. Jistič by měl při pádu dávat pozor, aby se padající nepraštil o kladinu do hlavy (tj. přiměřeně ho spustit až pod kladinu).

Kladina byla v našem případě vyrobena ze dvou klád (pevně spojených k sobě velkými hřebíky). Na kladině z jedné klády by se v takovéto výšce udržel málokdo, hra by pak nebyla o boji tyčemi, ale o tom, kdo se na kladině vůbec udrží.

Při hře je nutné postarat se o bezpečnost hráčů i přihlížejících. Hráči se do sedáků oblékají již na zemi a na žebřík lezou zajištěni. Žebřík stačí postavit na jedné straně (jeden z hráčů musí přejít kladinu na stranu opačnou). Hráče je dobré instruovat, aby při pádu tyč pokud možno nepouštěli. Při boji by z hlediska bezpečnosti nikdo neměl stát pod kladinou, navíc tyč občas spadnout opravdu může.

Pravidla pro boj je potřeba specifikovat. Například, že hráči musí tyč držet stále oběma rukama, nesmí útočit soupeři na hlavu apod. Vyhrává ten z hráčů, který se udrží na kladině, zatímco druhý spadne. Je nutné v pravidlech počítat s tím, že mohou spadnout zároveň oba hráči. Také je dobré rozmyslet systém turnaje. Hra je vždy na dvojice a systém každý s každým by nejspíš trval příliš dlouhou dobu.  Více v článku Turnajové systémy.

Hra Boj na vysoké kladině je poměrně náročná na přípravu i na jištění, ale na druhou stranu je souboj v takové výšce opravdu velkým zážitkem.

The post Boj na vysoké kladině appeared first on Ostrov nápadů.

Ačkoliv se horizontální lanová síť nachází nízko nad zemí, její přelézání je náročné. Na síti můžeme například soutěžit, kdo ji za časový limit vícekrát přeleze.

Mezi oblíbené lanové hry patří právě přelézání horizontální lanové sítě. Velkou výhodou je relativní nenáročnost stavby této sítě, nepotřebujeme k tomu horolezecké vybavení a šplhání do velkých výšek.

Stavba sítě

Vybereme místo, kde jsou vhodně umístěné stromy, aby tvořily nosné sloupy sítě. Síť vyplétáme ve výšce cca 1 m a dobře napínáme (stejně se trochu prověsí). Je dobré spojovat i jednotlivá křížení lan. Na stavbu používáme statická, nikoliv dynamická lana.

Síť se při lezení stejně obvykle trochu povoluje. Je dobré ji po každém odehraném kole trochu dopnout.

Hra

Her se dá na síti vymyslet více. Jedna z možností je hra na družiny, kdy se soutěží, která družina udělá za daný časový interval (20 min) více přelezů od startu do cíle. Je také možné přenášet malé předměty (např. pingpongové míčky) a těmi vlastně přelezy počítat.

Dle velikosti sítě můžeme omezovat, kolik lidí z družiny může být naráz na síti.

Přidáváme pravidlo o nedotýkání se stromů – je možné se dotknout stromů pouze na startovní a cílové bráně (kde se pomocí nich může na síť vylézat a slézat). Stromů na trati je zakázáno se dotýkat.

The post Horizontální lanová síť appeared first on Ostrov nápadů.

Znáte hru Ruské kuželky. Tak si ji zkuste zahrát s lidmi místo kuželek a s velkým pytlem sena místo koule. A máte lidské kuželky.

Ruské kuželky asi znáte. Nepotřebujete k nim dráhu, ale kouli zavěšenou na provaze jako kyvadlo.  Pod koulí stojí postavené kuželky. Musíte hodit kouli z jedné strany tak, aby při cestě vpřed kuželky minula a naopak srazila jich co nejvíce při zpětném zhoupnutí.

A teď místo koule vezměte velký pytel plný sena, zavěšený opravdu vysoko mezi stromy. A místo kuželek postavte jednu družinu, na malé špalky, aby hráči-kuželky  byly trochu nestabilní. Druhá družina vrhá pytel a snaží se co nejvíce kuželek srazit ze špalků.

Příprava je trochu náročnější. Největší problém je zavěsit pytel opravdu vysoko. Nejlépe na nějaké lesní mýtině, spojíme ve výšce dva stromy lanem a z prostředka tohoto lana spustíme lano s pytlem. Délka závěsného lana musí být co nejdelší, alespoň 10 m. Opatrně při lezení na stromy.

Dále je to již jednoduché. Trochu vedle od středu závěsu postavíme malé špalíky, na které si stoupnou kuželky. Kuželky musí mít spojené ruce (drží se za zápěstí). Jakmile neudrží rovnováhu a spadnou ze špalku, dotknou se země, nebo rozpojí ruce, jsou sražené a odchází. Mají zakázáno pytel chytat, nebo se na něj věšet.

Družina, která sráží, hází postupně pytel od čáry, která je kus za kuželkami. Hozený pytel musí nejprve volně doletět před kuželky a může srážet teprve cestou zpět. Počítá se jen první zpětný průlet pytle, pak je potřeba ho zachytit.

Každý hodí jednou a spočítá se, kolik kuželek zůstalo na konci stát. Pak se družiny vymění. Můžeme odehrát několik kol.

The post Lidské kuželky appeared first on Ostrov nápadů.