Souboj dvou hráčů, kteří se snaží vychýlit protivníka z rovnováhy. Jednoduchá hříčka, ve které záleží nejen na síle, ale také na obratnosti.

Soupeři stojí na krajince dlouhé asi 2 m a oba se na opačném konci drží pravou rukou asi 1 m dlouhé vyhlazené tyče. Na povel se snaží pohybem ruky vpřed, vzad a do stran vyvést protivníka z rovnováhy tak, aby musel šlápnout mimo krajinku. Kdo se první dotkne země mimo krajinku, prohrává.

Hru je možné hrát i bez krajinky a tyče. Soupeři se rozkročí proti sobě tak, že se dotýkají chodidly pravé nohy. Chytnou se za pravou ruku a další souboj o vychýlení z rovnováhy je už stejný. V tomto případě je cílem donutit protivníka, aby pohnul některou nohou.

Druhá varianta bez pomůcek trochu víc nahrává hmotnějším a fyzicky silnějším hráčům, při souboji s tyčí se častěji povede překvapivý výpad a obratnost trochu vyrovnává fyzickou sílu (i když hmotnost je samozřejmě určitou výhodou). Navíc je varianta s tyčí i zábavnější.

Pokud hráči hru neznají, je lepší utkat se třikrát, protože teprve v průběhu hry se začínají soupeři poznávat a zkoušet různé finty a kulišárny.

Foto LLM Jan Hladík

The post Souboj rovnováhy appeared first on Ostrov nápadů.

Zahrajte si s družinou či s oddílem tradiční dětskou hru skákací panák. Budete překvapeni, jak i tahle prastará hra dokáže zaujmout, pokud se děti správně namotivují.

Obrázek skákacího panáka zná nejspíš každý, ale tradiční hra už pomalu mizí z chodníků a plácků. Jestliže ji s oddílem s družinou oživíte, můžete si připsat hned několik plusových bodů.

Prvním plusem je připomenutí, že tuto hru znali děti po celém světě a v nejrůznějších obměnách a tvarech leckde hrají panáka dodnes. Druhým bonusem bude poznání, že tato hra při dodržování pravidel vůbec není jednoduchá ani nudná a podle věku hráčů se obtížnost dá patřičně přizpůsobit. A konečně třetí poznatek se váže k tradici dětských her. Skákací panák je jednou z nejrozšířenějších her vůbec.

Pravidla hry skákací panák

Pravidla jsou jednoduchá. Podle našeho obrázku namalujete skákacího panáka tak, aby jednotlivá políčka byla větší, než boty hráčů. Čísla v poličkách určují pořadí skákání. Hráč vhodí plochý kamínek do prvního pole a skáče po jedné noze do políček panáka v pořadí podle čísel. Políčko s kamínkem musí přeskočit. Dvojitá políčka (zde 4,5 a také 7,8) jsou odpočinková, do nich je možné skočit oběma nohama.

Hlava panáka slouží k otočení. Do pole 7,8 skočí hráč oběma nohama, dalším skokem se obrátí a vrací se po číslech zpět opět po jedné noze (opět s výjimko dvojitého pole 4,5). Před políčkem s kamínkem se na jedné noze zastaví, sebere kamínek, aniž by se dotknul země, a doskáče po jedné na začátek panáka (prázdné pole po kamínku už nemusí přeskakovat). Pokračuje hodem kamínku do pole s dalším číslem a vše se opakuje. Při hodu do políček 4 a 5 ztrácí toto dvojpole odpočinkovou roli, a hráč skáče dál po jedné noze pouze s vynecháním aktuálního pole s kamínkem.

Pokud hráč hodí kamínek a netrefí určené pole (nebo se kamínek vykutálí) a také, když se při skákání splete, přešlápne nohou okraj panáka, nebo se při sbírání kamínku dotkne země v jiném místě či jinou částí těla, jeho hra končí a pokračují další hráči. Když na něj opět přijde řad, hází kamínek znovu do políčka, které nesplnil správně.

Obměny

Kresby panáka různé, na internetu najdete mnoho variant. Některé dokonce používají panáka kresleného do spirály. V přírodě je možné místo kresby panáka křídou natáhnout šňůru a zatížit ji kameny, nebo uvázat na kolíčky zatlučené do země.

Pro družinovou variantu můžete panáka ztížit, když zvětšíte vzdálenost, odkud se hází kamínek do políček panáka. Pro hru mezi družinami si můžete zahrát panáka tak, že každý člen družiny hází kamínkem jen jednou. Pokud uspěje, hází další z družiny do následujícího políčka, pokud neuspěje, hází další člen družiny do stejného políčka. Která družina bude v cíli první?

Asi nejvíce si o hře skákací panák můžeme přečíst v Zapletalově Velké encyklopedii her. Včetně nákresů spousty panáků z celého světa. A také o tom, že není jasné, zda je pravdivý názor o hraní panáka již ve starém Římě. Spíš se zdá, že se hra rozšířila až někdy v 16. století.

Zahrát si tradiční lidovou hru, či vyzkoušet v oddíle některé lidové tradice vždy podpoří zájem o lidové zvyky a hry. Stačí si připravit několik zajímavostí o tradici dětských her a o zábavu v oddíle je postaráno.

The post Skákací panák appeared first on Ostrov nápadů.

Jediná hra, kde můžete podlézat! Malá a všeobecně známá hříčka podlezení laťky, na táboře byla původně součástí větší hry s více úkoly. Táborníky ale zaujala natolik, že si s nízkou latí vyhráli i dlouho po skončení původní soutěže.

Při podlézání laťky platí pravidlo, že se laťka při podlézání nesmí shodit a zároveň se hráč nesmí dotknout země jinou částí těla než chodidly. Sebemenší dotyk země rukou, zadkem či koleny znamená automatiky neplatný pokus.

Co je přínosem oproti obvyklému „provázkovému“ provedení této hry, to jsou stojany na laťku. Zatlučené hřebíky ve změřené výšce s odstupem 5 cm mají vyznačenou a popsanou výšku po straně svislých stojanů z odřezků krajinek. Každý ví, jakou výšku zvládl, a je tedy možné porovnat výsledky dvou hráčů nezávisle na čase jejich pokusu.

Zvláště menší děti mají v tomto případě možnost vrátit čahounům porážky z jiných her, protože výška je většinou naopak předností. Taková příležitost se nenaskýtá tak často, snad i proto si hříčka našla své fandy a měla značnou oblibu nejen u dětských účastníků tábora, ale i u vedení a u dospělých.

Před časem jsme popsali podobnou hru s provázkem (viz odkaz na konci článku), laťka je jednoznačnější, protože neúspěch určuje její pád. Neklade tedy takové nároky na hlídání „čistoty“ pokusu. Příprava laťkového stojanu zabere na druhou stranu mnohem víc času, je ale vhodnější pro opakované zkoušení a zápolení. To se v našem případě potvrdilo, kolem laťky bylo na táboře pořád živo. Proto považujeme obě varianty za hodné vlastního článku.

Nemyslete si, ono to při podlézání nízkých výšek už vůbec není legrace se pod laťkou prosunout. A jedno důležité pravidlo pro všechny, kdo připravují hry pro děti. Nezapomeňte občas dát příležitost vyniknout těm menším, pomalejším či nemotornějším. Oni si to také zaslouží.

Hra je variantou hry Podlézání provázku

The post Nepřeskoč ale podlez! appeared first on Ostrov nápadů.

Na turnajích se rytíři v brnění rozjížděli proti sobě na koních a snažili se vzájemně se srazit na zem těžkými dřevci. Vyzkoušejte si to sami!

Uspořádejte pro děti jednoduchý, ale zábavný rytířský turnaj. Budete k tomu potřebovat dřevce a protivníka.

Dřevec bude kulatina dlouhá cca 2 m. Měl být trochu silnější (tenké pruty nejsou vhodné), děti budou muset překonávat hmotnost dřevce. Na dřevci vyznačíme „držátko“, za které se musí dřevec uchopit (jde o to, aby se dřevec držel na konci, rytíř tedy nesmí dát ruku za značku). Dřevec se může držet jednou nebo dvěma rukama a přidržovat ho v podpaží.

A jelikož by nebylo bezpečné, aby se rytíři vrhali dřevci proti sobě, vyrobíme jim protivníka. Jde o špalek nebo větší plechovku umístěnou ve výšce cca 1 m nad zemí (na vhodné podložce). Cílem zápasu je právě tohoto protivníka dřevcem srazit z podstavce.

A poslední věc, kterou můžeme volitelně do hry přidat, je kůň. Rytíř může buď běžet po svých a nebo sedět na zádech druhého hráče (koně). Tato dvojice pak hraje spolu.

A jak turnaj probíhá?

Připravíme dvě kolbiště  (dráhy) vedle sebe. Dráha je dlouhá cca 20 m. Na začátek dráhy se postaví vedle sebe dva soupeřící rytíři (případně se svými koňmi). Na druhém konci dráhy je umístěn protivník na podstavci.

Na znamení vybíhají rytíři (či koně s rytíři) s dřevci proti svému protivníkovi. Cílem je srazit svého protivníka špičkou dřevce jako první. Čím rychleji ale rytíž běží, tím složitější je těžkým dřevcem protivníka zasáhnout (počítá se jen přímý zásah špičkou, nikoliv sražení bokem dřevce). Kdo z dvojice vyhraje, získává bod.

A dle různých Turnajových systémů se lze dobrat až k celkovému vítězi.

The post Rytířský turnaj appeared first on Ostrov nápadů.

Ve hře Závod slepců si vyzkoušíte, jaké to je chodit poslepu a orientovat se jen za pomoci slepecké hůlky.

V tomto závodě je cílem co nejrychleji projít vyznačenou trasu. Hráči mají ovšem zavázané oči a po trase se orientují pouze pomocí slepecké hole.

Trasu vyznačíme na louce pomocí provázku, napnutého na nízké kolíky cca 10 cm nad zemí. Trasa může být samozřejmě různě lomená.

Před startem si každý hráč vyrobí svoji slepeckou hůlku z vhodného proutku nebo klacku. Poté jsou hráči postupně přiváděni na start, již se zavázanýma očima. Ideální je, pokud si trasu předem nemohou prohlédnout. Na startu hráče navedeme na začátek provázkové trasy a spustíme stopky.

Hráč se snaží co nejrychleji dojít do cíle. Trasu přitom nesmí vyhledávat rukama ani nohama (musí jít vzpřímeně), ale pouze za pomoci slepecké hole.  Cíl můžeme označit například pomocí velkého hrnce, jakmile do něj udeří hráč holí, čas se mu stopne.

Pokud někdo úplně trasu ztratí (sejde z provázku a není schopen ho sám najít), může požádat o umístění zpět na trasu. Je pak v pořadí ale automaticky až za těmi, kteří prošli bez nápovědy.

Vhodné také je připravit cvičnou trasu, na které mohou hráči před vlastním startem trénovat.

The post Závod slepců appeared first on Ostrov nápadů.

Jedna družina vybuduje v lanovém kaňonu obranná stanoviště, která obsadí slepí obránci a druhá se snaží tímto kaňonem propašovat co nejvíce zboží.

V lese je pomocí lan vytyčený kaňon. Ten obsadí družina obránců. Každý obránce si v kaňonu vybere místo, kde je na začátku hry přivázán na krátké lanko zakotvené do země (může se pohybovat jen tam, kam mu lanko dovolí).  Obráncům jsou zavázány oči. Druhá družina pašeráků pronáší tímto kaňonem zboží. Jakmile se jich dotkne slepý obránce, musí jít znovu na start.

Pro tuto hru nejprve připravíme kaňon. Vytyčíme ho lany v lese, lana napneme mezi stromy po obou stranách kaňonu. Měl by mít délku cca 50-100 m. Kaňon se může různě klikatit, rozšiřovat a zužovat. Šířka je důležitá (viz další pravidla), nemá smysl dělat ho moc široký (místo pak nejde bránit) ani příliš úzký (bráněným místem nelze projít).

Hrají proti sobě dvě družiny, jedna v roli obránců, druhá v roli pašeráků. Po skončení kola si družiny role prohodí.

Obránci mají určitý čas (max 15 min), aby se rozestavili po kaňonu. Na zvolené místo se obránci zatluče do země kolík, ke kterému je přivázaná prádelní šňůra s očkem (držátkem). Délka šňůry je cca 1 m. Této šňůry se obránce musí po celou dobu hry jednou rukou držet. Obráncům se před hrou zaváží oči šátkem.

• Když se obránce pustí šňůry, vypadává (jeho místo zůstane nechráněné).
• Dva obránci na sebe nesmí dosáhnout – kontroluje se při rozmísťování obránců.
• Kaňon by ve většině míst neměl být širší než je dosah jednoho obránce.
• Kaňon by neměl být nikde tak úzký, aby šel ubránit bez pohybu obránce.
• Kolík na který se přivazuje šňůra by měl být zatlučen ideálně až do země, aby se o něj nikdo (hlavně obránce) nezranil.

Pašeráci se pak snaží procházet kaňonem od startu do cíle. Cestou pronášejí zboží (cokoliv – lístečky, šišky, míčky,…). Pokud pašerák projde úspěšně celou trasu, vhodí na konci zboží do připravené nádoby a jde znovu na start (nikoliv kaňonem, ale okolo). Je-li chycen obráncem (tj. obránce se ho dotkne), opouští kaňon a i se zbožím jde znovu na start (kolem kaňonu, aby nepřekážel). Pašerák se také nesmí dotknout okrajových lan kaňonu (ani vykročit za ně). Čas na pašování nastavíme také na cca 15 min, po skončení se spočítá, kolik dokázali pronést zboží. Družiny si pak své role vymění.

Varianty hry

Alternativně je možné do kaňonu umístit různé překážky (přeskoč kládu, přelez štafle, podlez,…). Jednak ozvláštní trasu, jednak při jejich překonávání pašeráci způsobí hluk a upozorní tak na sebe obránce. Obránce musí umístit své stanoviště tak, aby se nedotýkalo překážek (tj. při překonávání překážek mne nikdo nemůže chytit).

Fotografie jsou z varianty pro menší děti. Obránce dělají vedoucí, odpadá střídání a volení pozic obránců (ty jsou určeny při přípravě hry)

The post Obrana kaňonu appeared first on Ostrov nápadů.

V této hře si děti užijí velké množství nafukovacích balónků. Cílem je pronést najednou co nejvíce balónků po stanovené trase, neupustit je a neprasknout.

K této hře budeme potřebovat hodně nafukovacích balónků (cca 15 ks na jednoho hráče). Hodí se i nějaká pumpička, která usnadní nafukování takového množství.

A o co vlastně jde? Cílem družiny je pronést určenou trasou co nejvíc nafukovacích balónků. Ale pozor, hra není tentokrát na rychlost. Každý hráč smí projít trasu pouze jednou. Jde tedy o to pobrat naráz maximální množství balónků, na trase je nepustit a neprasknout a bezpečně je donést až do cíle.

Balónky není možné na sebe nijak přivazovat, vše je nutné držet v rukou, v náručí, v puse apod.

Pokud balónek hráči na trase upadne (tj. dotkne se země) nebo praskne, tak nejenom že se počítá jako nepřenesený, ale ještě za něj družina dostane trestný bod (tj. jeden z přenesených balónků se jim odečte). Slouží to jako motivace, aby hráči dobře zvážili, co je v jejich silách.

Na startu si mohou hráči pomáhat s nakládáním (tam může ještě balónek upadnout). I během cesty na trase si jednotliví nosiči mohou pomáhat (ovšem už za dodržení podmínek). Kdo dojde do cíle a odloží své balónky, už ostatním pomáhat nemůže.

Na průchod trasy dáme družině celkový limit (např. max 30 min). Družiny hrají jednotlivě (aby se soutěžící navzájem nepletli).

Délka trasy by měla být 100-200 m. Může jít o lesní cestu, kterou můžeme zpestřit různými překážkami  – umělými nebo přírodními (slalom, lávky, přelézání-podlézání lana, křoví, větve…).

Vítězem se stává ta družina, která v průměru na člena přenese nejvíce balónků.

Na startu a v cíli je dobré dávat balónky na nějakou plachtu, jinak budou praskat.

E

Na celé hře je efektní velké množství nafouknutých balonků, které se v cíli hromadí, jak jednotliví členové družiny přidávají svůj náklad.

Pokud nemáte dostatek balonků, je možné vystačit s balonky jen pro jednoho hráče (tedy cca 15 ks) a udělat hru štafetovou, kdy (samozřejmě na kratší trati) nese balonky vždy jen jeden hráč a skóre každé dužiny narůstá postupně. Ostatní pravidla jsou stejná.

The post Přenášení nafukovacích balónků appeared first on Ostrov nápadů.

Oblíbené pomůcky na vodní hry jsou duše od traktoru. Dají se využít například na jednoduché závody, při kterých duši poháníme pádlem.

Kromě duší od traktoru (či podobného plavidla) budeme na tento závod potřebovat také pádlo. Ideálně kajakářské (dvojlisté), jde to i s kanoistickým. Plavat na duši není tak snadné, jak by se mohlo zdát. Duše se ráda otáčí a nerada pluje rovně, chce to trochu cviku.

Závody můžeme zorganizovat různě, podle počtu dětí a dostupných plavidel. Můžeme měřit čas jednotlivců či uspořádat vyřazovací turnaj (viz článek Turnajové systémy). My jsme potřebovali, aby mezi sebou soupeřily tři družiny, používali jsme tedy techniku nasazování do trojic. První družina nominuje závodníka, druhá a třetí k němu nasadí jeho soupeře. Vzniknou tak trojice obvykle podobně silných soupeřů, kteří závodí mezi sebou. První dostane 2 body, druhý 1 bod, třetí žádný. Body se sčítají v rámci družiny.

Délku trasy je dobré vyzkoušet, aby nebyla zbytečně dlouhá. Jízda je poměrně namáhavá.

Technika jízdy na duši může být různá, jak dokládají fotografie. Je dobré poskytnout také krátký čas na trénink. Kdo z duše spadne, je vyloučen. Duše smí být poháněna pouze pádlem, nikoliv rukama nebo nohama.

The post Na duši s pádlem appeared first on Ostrov nápadů.

Ve hře Ruce, nohy se družina co nejrychleji snaží poskládat do pozice, při které se dotýká země dohromady jen povoleným počtem rukou a nohou.

Krátká hříčka, která nevyžaduje žádnou přípravu a dá se zahrát kdekoliv na louce. Hraje několik družin proti sobě. V každé družině by mělo být stejně hráčů.

Vedoucí hry vždy vyhlásí kombinaci, např.  „6 nohou a 4 ruce“. Družina se co nejrychleji snaží sestavit do pozice, kdy se dotýká země jen příslušným počtem povolených končetin. V této pozici pak musí vydržet minimálně 10 sekund.

Která družina to zvládne první, získává bod. Jakmile všechny družiny dokončí tuto kombinaci, pokračuje se dalším kolem.

Při skládání obvykle starší hráči tvoří kostru stavby, na kterou se různě navěšují lehčí hráči. Vedoucí volí ze začátku lehčí kombinace (více opěrných bodů) a postupně zvyšuje náročnost.

The post Ruce, nohy appeared first on Ostrov nápadů.

Zkuste dostat se přes vodu s plnou polní, tedy s veškerým oblečením a vybavením potřebným na další cestu. Motivace je jednoduchá, být na druhé straně rychle a suchý.

Nejde o samostatnou hru, spíše je dobré zařadit tento „úkol“ jako doplněk větší hry či výpravy. My jsme ho použili jako začátek závěrečného úseku celotáborové hry, po absolvování tohoto úkolu čekala družiny ještě celodenní náročná cesta s mnoha dalšími úkoly.

Zadání je jednoduché. Družina začíná na jedné straně rybníka a musí se dostat na druhý břeh, odkud pak smí pokračovat na další cestu. Problém je, že přes vodu musí přepravit také všechno své vybavení, batohy a oblečení tak, aby se co nejméně namočilo. Běžet pak celý den v mokrých věcech není příliš lákavé.

Splnění tohoto úkolu již tak jednoduché není, jak dokazují přiložené fotografie. Plavat s rukama nad hlavou a nést ve vodě jakoukoliv zátěž je velmi namáhavé, pro méně zdatné plavce skoro nemožné. Doporučujeme tedy nedělat „plavací“ část příliš širokou.  Rybník na našich fotkách má tu výhodu, že od poloviny je již mělký a je možné ho pouze brodit. Mladší hráči tedy nosili věci v této části a přes hlubinu přenášeli věci starší členové družiny.

Hru nijak nehodnotíme. Motivací pro „poctivé“ plnění je pouze vidina mokrých věcí na zbytek dne. Pokud to ale družina chce risknout a ušetřit tak čas, nikdo jí nebrání přeplavat v oblečení.

Doporučujeme udělit výjimku na peníze, doklady, mobily… , tedy na věci, které by koupel nemusely přežít.

The post Přes vodu s plnou polní appeared first on Ostrov nápadů.