Hra jako stvořená pro táborové dobrodružství. Připravte pro táborníky dobrodružný noční boj o svítící poklad.

V dalekých horách leží pohádkové svítivé bohatství, stačí jen obelstít strážce a zmocnit se tajemných světélkujících kamenů. Noční příkrov a svítící poklady dávají hře romantický nádech. Prostor kolem tábořiště se může stát svědkem napínavého souboje.

Pravidla

Hry se zúčastní 20 – 30 lovců pokladů (podle terénu) a cca 5 strážců. Hra začíná v době, kdy je již dostatečná tma, zhruba v polovině astronomického soumraku. Terén by měl být prostupný s cestičkami, ale hlavně se stromy a keři, tedy s místy vhodným pro ukrytí. V prostoru leží na volnějších místech svítící kameny pokladu. Úkolem hráčů je získat co největší počet kamenů, musejí se ovšem mít na pozoru před lstivou ochranou, která poklady brání. Je proto třeba se plížit nepozorovaně, aby strážci neměli důvod zakročit.

Ke hře je třeba najít vhodný výše popsaný prostor, kde je možné se ukrýt a vyčkat na dobrou příležitost. V prostoru jsou na několika místech rozmístěny svítící kameny. Hráči ve tmě bez světel kameny vyhledávají a snaží se je získat a odnést na základnu. Poklady je možné nosit pouze po jednom na bezpečné místo, kde se úlovky zaznamenávají (a případně se vracejí zpět do hry).

Strážce tvoří členové vedení nebo vedoucí družin. Jejich úkolem je bez světla procházet vymezeným střeženým prostorem a neopatrné lovce pokladů posílat na krátký odpočinek. K zachycení postačí, když strážce ukrytého hráče osloví, dotkne se ho a jen v nejnutnějším případě na něho posvítí. Podle vyspělosti hráčů je třeba přizpůsobit intenzitu bdělosti strážců.

Pro strážce jsme většinou volili mírnější postup vůči hráčům, kteří se snažili plížit a skrývat. Naopak hluk, rychlé přemisťování nebo snaha o snadný zisk budí snahu strážců k odhalení lovců. Důležité je, že strážci nejsou skryti ve tmě, ale neustále (a lehce hlučně) přecházejí po herním prostoru, aby mezi jejich průchodem byla chvilka na přemístění lovců pokladů. Je možné strážce označit lightstickem.

Čas hry cca 40 – 60 minut (podle terénu) je třeba sdělit předem, blížící se konec je ohlášen 10 a 5 minut před ukončením hry domluveným signálem. Variantou je klouzavý čas podle spádu hry, zde je ohlášení konce hry o to důležitější. Vítězem je lovec s největším počtem pokladů (viz též kooperativní variantu).

Světélkující poklad

Fluorescenční kameny je možné zakoupit (aktuálně v roce 2023 v ceně cca 100 Kč za 100 ks), jsou z umělé hmoty a působí dojmem vylehčeného skla. Vhodný počet je 5, lépe 10 kamenů na jednoho hráče. Kameny mírně svítí, pokud jsou na denním světle, ale před hrou je vhodné kameny intenzivně nasvítit. Podobně je dobré připravit zakryté místo k osvětlení při recyklaci kamenů znovu do hry. Délku a intenzitu světélkování po nasvícení je dobré předem vyzkoušet.

Kooperativní varianta

Problémem většiny her s plížením bývají protichůdné cíle. Touha po vítězství vede mnohé k tomu, aby využili všech možností, jak získat co nejvíce pokladů. To je v rozporu se smyslem užít si tiché noční plížení. Je tedy na zvážení varianta hry, kdy každý získá určitý počet pokladů, například 5, a pak už neloví poklady pro sebe, ale pomáhá získat určený počet pokladů ostatním. Cílem je, aby co nejvíce lovců mělo určený počet pokladů. Strážci si pak poznamenávají jména „odchycených“ lovců a po hře místo vyhlašování vítěze vyzdvihnou ty, kteří se nejlépe plížili. Tuto variantu si lovci mohou více užít.

Hra Svítící poklad si zaslouží citlivý přístup, hráči by měli mít možnost užít si pohybu v noční tmě. Světélkující kameny působí v naprosté tmě až magicky. Zařazení noční hry bývá jedním z velkých zážitků a trvalou vzpomínkou na tábor.

The post Získej svítící poklad appeared first on Ostrov nápadů.

Slepá indiánka sice nevidí, ale zato má výborný sluch. Komu se podaří dojít k ní co nejblíže, aniž by ho zaslechla.

Vedoucí, který představuje slepou indiánku, se posadí na vhodném místě v lese a zaváže si oči.  Hráči začínají ze stanoviště vzdáleného cca 100 m. Jejich cílem je dojít co nejblíže ke slepé indiánce, aniž by je uslyšela. Mohou se plížit (resp. opatrně našlapovat) z libovolného směru.

Pokud slepá indiánka někoho zaslechne (dupnutí, prasknutí větvičky, funění,…), ukáže prstem příslušným směrem. Obvykle není pochyb o tom, kterého hráče tím myslela – většinou si je sám dobře vědom zvuku, který vydal.  Hráč na místě zanechá svoji značku (podepsaný klacík, hrací známku,….) a rychle a tiše odchází zpět na stanoviště. Může zkusit další pokus.

Vyhrává  ten, kdo se dostane co nejblíž ke slepé indiánce.

Vhodné je hrát v suchém lese, kde je hodně překážek (křoví, maliny, suché klacky…). Při hře je samozřejmě nutné dodržovat absolutní ticho, hráči se mezi sebou nebaví ani se nesmějí.

Pro menší a méně zkušené hráče, u kterých není jistota herních návyků, je možné mít ještě jednoho „moudrého indiána“, který sleduje hru a rozhoduje v případě nejasností, kdo zvuk způsobil.

The post Slepá indiánka appeared first on Ostrov nápadů.