Slepá indiánka

Slepá indiánka sice nevidí, ale zato má výborný sluch. Komu se podaří dojít k ní co nejblíže, aniž by ho zaslechla.

Vedoucí, který představuje slepou indiánku, se posadí na vhodném místě v lese a zaváže si oči.  Hráči začínají ze stanoviště vzdáleného cca 100 m. Jejich cílem je dojít co nejblíže ke slepé indiánce, aniž by je uslyšela. Mohou se plížit (resp. opatrně našlapovat) z libovolného směru.

Pokud slepá indiánka někoho zaslechne (dupnutí, prasknutí větvičky, funění,…), ukáže prstem příslušným směrem. Obvykle není pochyb o tom, kterého hráče tím myslela – většinou si je sám dobře vědom zvuku, který vydal.  Hráč na místě zanechá svoji značku (podepsaný klacík, hrací známku,….) a rychle a tiše odchází zpět na stanoviště. Může zkusit další pokus.

Vyhrává  ten, kdo se dostane co nejblíž ke slepé indiánce.

Vhodné je hrát v suchém lese, kde je hodně překážek (křoví, maliny, suché klacky…). Při hře je samozřejmě nutné dodržovat absolutní ticho, hráči se mezi sebou nebaví ani se nesmějí.

Pro menší a méně zkušené hráče, u kterých není jistota herních návyků, je možné mít ještě jednoho „moudrého indiána“, který sleduje hru a rozhoduje v případě nejasností, kdo zvuk způsobil.