Pro tábor i pro klubovnu se hodí hra se stavbou modelu Leonardova mostu, která vyžaduje součinnost celé družiny. Hra prověří zručnost i představivost a bonusem je pochopení principu konstrukce, která je na první pohled dost záhadná.

Úkolem hry je postavit model Leonardova mostu. Je možné použít tyče o rozměru cca 1 m o průměru 2 až 3 cm, které ukazuje náčrt. Ale pro potřeby hry je možný i zhruba poloviční rozměr s tyčemi 0,5 m a průměru něco přes 1 cm. Počet prvků mostu je variabilní, vždy na dvě delší tyče je potřeba jedna kratší.

Stavba mostu je samosvorná a poselstvím Leonardova kódu je vtipné využití tření a rozložení působících sil, které ze stavby činí téměř umělecké dílo. Pro táborníky se otevře nová dimenze, kdy hlava je rovnocenným partnerem šikovných rukou.

Postup stavby je možné pochopit z náčrtu, ale v článku Leonardův most najdeš i videonávod. Pro méně zkušené táborníky doporučujeme svázat předem „H“ díly ze dvou delších a jedné kratší tyče. Dalším nikoliv nutným prvkem jsou zářezy v tyčích. Ty usnadňují sestavení, ale zase snižují pevnost. Opět doporučeno pro méně zkušené táborníky.

V zadání hry musí být jasně řečený cíl stavby. Nejčastěji půjde o překlenutí daného rozměru (např. 1 m) v daném časovém limitu. Vítězství získá družina, jejíž most vydrží největší zátěž. Druhou možností je rychlost, kdy rozhoduje pořadí při sestavení mostu. Most musí vydržet určenou zátěž (například špalek dřeva). Tento způsob nemáme tolik rádi, protože pak není čas na zapojení méně akčních členů družiny.

Pro malý lehký model v klubovně je možné použít i špejle. Pak doporučujeme svázat zmíněné moduly ze tří špejlí ve tvaru písmene H. Lehké špejle po sobě bez svázání kloužou a stavba se nedaří. Pokud se naopak rozhodnete stavět skutečný most, určitě si projděte zmíněný článek, případně další návody na internetu.

The post Kód Leonardova mostu appeared first on Ostrov nápadů.

Hra s prvky představivosti a konstrukčních schopností zaujme všechny věkové kategorie. Ke skvělé zábavě postačí namočený hrách, dostatek párátek a hromada fantazie.

Při vhodné motivaci hry zaručujeme velký úspěch a zaujetí. Hráči staví podle zadání konstrukce staveb či prvků z párátek. Spojovacím prvkem je zelený neloupaný hrách, který je nutné předem namočit nejlépe přes noc. Párátka jsou zapíchnutá v hrachu, který je spojovacím prvkem celé konstrukce.

Hru je možné pojmout jako absolutně kreativní s volným zadáním či jako stavbu geometrické konstrukce různých tvarů se stejnými hranami. Ale samozřejmě nejdobrodružnější je konkrétní zadání stavby zapadající do motivace hry.

V našem případě byla hra součástí dlouhodobé táborové hry mezi družinami a úkolem bylo postavit co nejdelší most s danou vzdáleností opěrných bodů, ve kterých se most mohl dotýkat země. Konkrétně to byla délka odměrka v délce tří párátek, může to být také počet opěr na 1 m, atd. Pravidla doporučujeme vyzkoušet před hrou podle daných podmínek při konkrétní vlhkosti a pevnosti hrášku.

Hru na táboře hrály mladší děti ve věku 6 – 10 let a stavby z párátek některé z nich velmi zaujaly. Po skončení úseku celotáborové hry byla stavební parcela v plné permanenci a už bez konkrétního zadání vznikaly nejroztodivnější odvážné konstrukce.

Stejné zaujetí je ale možné pozorovat i u dětí mnohem starších včetně středoškoláků, kde je samozřejmě třeba složitější zadání. Možnosti staveb z párátek jsou velmi rozsáhlé a nápadům se meze nekladou.

Množství hrachu a párátek záleží na rozsahu zamýšlených staveb. Hra není omezena jen na přírodní prostředí na táboře, stejně dobře ji lze využít i v klubově. Při namáčení hrachu je třeba kontrolovat tuhost konstrukce při zapíchnutí párátka a včas namáčení přerušit v případě, že hrách začne ztrácet pevnost.

Stavby z párátek jsou aktivitou, která oživí tábor nebo schůzku v klubovně o prvek vyžadující tvořivost a fantazii, což je vcelku vzácné koření pro oddílové herní kuchařky a kuchaře.

The post Stavby z párátek appeared first on Ostrov nápadů.

Vyzkoušejte, jak velké sněhové věže dokážete vybudovat. Když sníh lepí, dá se stavět hodně vysoko. Hra pro celou družinu vhodná na zimní výpravu.

Stavět ze sněhu je zábava. Zkuste pro jednou místo sněhuláka postavit ze sněhu věž, pokud možno co nejvyšší.

Stavět můžete všichni dohromady, nebo se ze stavění dá udělat hra. Rozdělte se na družiny a zkuste, která družina postaví nejvyšší věž třeba za půl hodiny.

Pokud sníh lepí, je stavění velmi jednoduché a dá se dosáhnout opravdu pozoruhodných výšek. Občas jsme i vedle věže stavěli pomocné „montážní“ stavby, na které jsme lezli, abychom se dostali k horním patrům věže.

Věž se samozřejmě nesmí ničím podpírat a po skončení limitu musí zůstat sama stát.

Hru zařaďte spíš ke konci výpravy, po dokončení stavby mají všichni obvykle zmrzlé ruce a mokré rukavice.

The post Sněhové věže appeared first on Ostrov nápadů.

Máte rádi minigolf a odpalování míčku holemi skrz různé překážky. Pak si zkuste zahrát lesní kroket.

Lesní kroket je zábavná varianta kroketu (nebo minigolfu), kterou si můžete zahrát celkem kdekoliv a nepotřebujete k tomu žádné speciální pomůcky. Jako míček se hodí tenisák. Dále jsou potřeba hole, který si každý vyrobí z vhodného klacku. Dá se hrát i úplně rovný klackem, ale lepší je samozřejmě zvolit trochu hokejkovitý tvar a hůl si pěkně opracovat. A je-li čas, můžeme vyrobit i složitější hole (viz. foto).

Pak již stačí vytyčit dráhu s brankami. Branky vyrobíme např. ze dvou klacíků zapíchnutých cca 20 cm od sebe. Kolik branek bude v dráze záleží na vás. Také terén a překážky mezi brankami můžete zvolit libovolně. Dá se hrát na posečené louce i v lese plném klacků a pařezů (tam je to náročnější).

Pravidla hry jsou jednoduchá. Cílem je dostat míček ze startovní do cílové branky (skrz ostatní branky) na co nejméně úderů. Hrát můžeme na jednotlivce či menší skupiny (dvojice, trojice). Ve skupině se v úderech pravidelně střídají.

Nejlepší je, pokud každý hráč či skupina dostane vlastní míček, pak může být v dráze více hráčů najednou a hra rychle odsýpá.

A velmi podobnou hru si můžeme zahrát také s klasickými kuličkami. Skrz menší branky a upravenější (hladší) dráhu cvrnkáme kuličku na co nejmenší počet cvrnků.

The post Lesní kroket appeared first on Ostrov nápadů.

Ve hře Oblékaná je cílem družiny co nejrychleji najít svoje oblečení a samozřejmě se do něj obléci. Nikdo ale nesmí oblékat sám sebe a při oblékání spoluhráčů je možné používat jen jednu ruku.

Hra na družiny, kde cílem je, aby celá družina byla co nejrychleji správně oblečená. Hrají všechny družiny naráz. Hráči nastupují na hru v plavkách a každý si přinese předepsané oblečení, např:

• Tričko krátké
• Tričko dlouhé
• Kalhoty
• Svetr nebo mikina
• Boty na tkaničku
• Šátek na hlavu
• …

Z oblečení se uprostřed louky udělá velká hromada, která se řádně promíchá.

Pravidla jsou jednoduchá. Každá družina má ve vzdálenosti cca 50 m od centrální hromady své stanoviště. Tam nosí oblečení z centrální hromady – pouze to své. Naráz je možné přenášet pouze jeden kus oblečení.

Donesené oblečení je nutné obléknout na sebe. Ale pozor:

• Nikdo neobléká sám sebe.
• Při oblékání ostatních smí hráči používat pouze jednu (předem zvolenou) ruku. Aby se zabránilo používání nesprávné ruky, můžeme ji hráčům např. zalepit náplastí.

Vítězí ta družina, která je jako první kompletně a správně oblečená (včetně zavázaných tkaniček).

Centrální hromadu není možné rozhazovat po okolí (zahazovat cizí oblečení). Pro případ vynesení cizího kusu oblečení je dobré udělit výrazný postih.

The post Oblékaná appeared first on Ostrov nápadů.

Na místě, kde je hodně kamenů, můžeme zahrát hru, která nevyžaduje žádnou přípravu. Zadání je jednoduché, postavit co nejvyšší kamennou věž.

Tato hra je vhodná např. do lomu nebo k řece, kde je hodně kamenů. Zadání hry je jednoduché, hráči mají za úkol v daném čase (cca 15 min) postavit co nejvyšší kamennou věž.

Stavět může každý sám, nebo je možné se spojit do menších skupinek.

Základna věže může být libovolně široká. Věž musí stát sama, bez podpírání a nespadnout alespoň minutu po umístění posledního kamene.

Při měření se hodí svinovací metr, ale můžeme měřit též pomocí provázku či klacku.

Hra je vhodná jak pro menší děti (viz fotky), tak pro starší – pak jsou postavené věže o dost vyšší.

Na závěr, je-li na to vhodná nálada, můžeme věže také naopak bořit. Hráči se postaví na čáru ve zvolené vzdálenosti od věže a hází po ní postupně kameny (pozor, aby všichni ostatní byli za čárou), dokud celou věž neshodí.

The post Kamenné věže appeared first on Ostrov nápadů.

Cílem této hry je postavit co nejvyšší věž z kostiček. Na kostičky ale nesaháme rukou, zvedáme je pomocí jeřábu z gumičky.

Na tuto hru budeme potřebovat dřevěné kostičky a jednoduchou pomůcku – jeřáb. Jeřáb vyrobíme z gumičky a několika provázků. Provázky přivážeme na okraj gumičky. Počet provázků by měl odpovídat počtu hráčů ve skupině, minimálně by ale měly být čtyři. Délka každého provázku je cca 1 m.

Hrajeme ve skupinách, ve skupině by mělo být 2-8 hráčů.

Cílem skupiny je postavit co nejvyšší věž z dřevěných kostiček, případně umístit všechny kostičky na sebe za co nejkratší čas. Na kostičky se ale nesmí sahat rukou, ale jen pomocí jeřábu. Jeřáb ovládáme tak, že každý člen skupiny drží jeden nebo dva provázky (musí je držet na konci). Pomocí provázků se gumička roztáhne, roztažená se navlékne na kostku a opět uvolní. Gumička chytí kostku, kterou je pak možné opatrně přenést a umístit na věž (gumička musí být dostatečně pevná, aby kostka při přenášení nevyklouzla).  

Ale i když gumička kostku udrží, je při přenášení potřeba velká pozornost, stačí zatáhnout příliš a kostka vypadne. Je nutné si počínat opatrně a hlavně koordinovat pohyby všech členů v družině.

Při troše šikovnosti je možné postavit opravdu vysoké věže.

The post Jeřáb z gumičky appeared first on Ostrov nápadů.

Kuličky vydržely ze všech starých dětských her nejdéle, ale už také pomalu mizejí. Vzpomeňte na jarní obrázky Josefa Lady a zkuste si je někdy zahrát.

Pravidla kuliček prý mívala značné odchylky, ale nejčastěji se hrály tak, že všichni účastníci naházeli ze stejné vzdálenosti na důlek stejný počet kuliček. Kdo měl největší počet kuliček v důlku, nebo při rovném počtu byla jeho další kulička k důlku ze všech nejblíže, začínal cvrnkat. Nejprve se ale podle stejných pravidel určilo pořadí všech hráčů a z důlku vzali své kuličky všichni, kdo se prvním hodem trefili.

Podle určeného pořadí pak každý hráč cvrnkal do důlku tak dlouho, dokud se každým cvrnknutím napoprvé do důlku trefil. Když ulička do důlku nespadla, vzal si hráč nacvrnkané kuličky a ve hře pokračoval další, dokud bylo o co hrát.

Trochu potíž může být s technikou cvrnkání. Není tolik důležité, jakým prstem se cvrnká (může to být palec, ukazováček i prostředníček, to je z hlediska hry jedno), ale spíše technika cvrnknutí. Zvolený prst se zadrží o jiný a zvyšováním tlaku se uvolní a cvrnkne podle potřeby silněji nebo slaběji do kuličky. Jde tedy o pohyb jediného prstu. Protože dnešní děti už moc necvrnkají, mají někdy snahu do kuličky drcnout pohybem celé ruky (to už je horší, protože zvláště při malých vzdálenostech může být takové drcnutí přesnější a vyvolává spory). Proto je třeba předem určit, co je regulérní cvrnknutí a co už nikoliv, aby se předešlo případným protestům.

Cvrnkání kuliček má hodně dlouhou historii a byly by škoda, kdyby se vytratilo úplně. Kuličky se prý hrály už ve starověkém Římě, ty ovšem nebyly hliněné ani skleněné, nýbrž z mramoru.

Existuje i sportovní forma kuliček, kdy proti sobe soupeří dva hráči. Každý má daný počet kuliček, které jsou barevně odlišeny. Po rozhození, které jsme popsali výše, se hráči se střídají a každý má jedno cvrnknutí bez ohledu na to, jestli jeho kulička skončila v důlku. Při cvrnknutí se hráč smí dotknout pouze své kuličky, ta pak může vrazit do jakékoliv další vlastní i soupeřovy.  Vítězí ten, kdo má dříve v důlku všechny své kuličky. Nechcete si zahrát jarní turnaj?

The post Kuličky appeared first on Ostrov nápadů.

Ve hře Rybaření budeme lovit ryby plující potokem na rybářský prut. Místo háčku budeme ale tentokrát používat magnet a místo ryb pingpongové míčky s kovovou podložkou.

V této hře bude cílem družiny či jednotlivce nalovit co nejvíce ryb, které plují potokem. K lovu budeme používat opravdový prut (klacek s provázkem), na jehož konci je přivázaný magnet.

Hra je zábavná a pocit lovu je poměrně věrný a opravdový. Připravit pomůcky je ale o něco náročnější.

Nejprve potřebujeme dostatečné množství ryb. Ryba musí plavat a zároveň se přichytávat k magnetu. Dobře se hodí např. pingpongové míčky či krabičky od Kinder vajíček, na které jsou přilepené kovové podložky.

Dále si každý hráč vyrobí prut dle daných parametrů (délka klacku a délka provázku). Parametry nastavíme dle velikosti potoka.

Před hrou a vyrobením velkého množství ryb je dobré vše vyzkoušet (zda je magnet dostatečně silný, zda jde ryba opravdu chytit).

A poté potřebujeme vhodný potok (ne nutně, viz varianty na konci). Na potoce vyznačíme vhodný úsek, po jehož stranách se rozmístí rybáři. Vedoucí na začátku úseku vypouští ryby do vody a na konci úseku několik vedoucích chytá zbylé ryby a nosí je opět nahoru ( – je dobré být přímo v potoce).

Lovit můžeme na skupiny či na jednotlivce, hru omezit buď časovým limitem (kdo nachytá více ryb za 15 min), nebo kdo dříve nachytá např. 10 ryb.

Chytit rybu není vůbec jednoduché, ryby v potoce poskakují a magnet na provázku se kinklá. Je také dobré počítat s tím, že některý z rybářů dupne do vody a namočí si boty.

Varianta na suchu

Nemáme-li potok, můžeme hrát jednodušší variantu na suchu. Ryby (stačí kovové podložky) rozházet např. v kruhu na louce a ryby lovit na prut s magnetem z vnější strany kruhu. Varianta s potokem je ale zábavnější.

The post Rybaření appeared first on Ostrov nápadů.

Jednoduchá krátká hříčka, ve které se soutěží, komu vydrží déle hořet sirka. Při hře se naučíte zacházet se sirkami a nebát se plamínku.

Jednoduchá hra s jednoduchým zadáním. Komu vydrží nejdéle hořet sirka, vyhrává.

Každý hráč si vezme jednu sirku a škrtne. V tu chvíli se mu začíná měřit čas. Ten se stopne ve chvíli, kdy plamínek zhasne.

Při hoření je důležité pracovat se sklonem sirky, aby nehořela moc rychle a zároveň nezhasla. Zkušení hráči na konci přehmatávají, chytají sirku za ohořelou část, aby mohli využít sirky na maximum.

Je důležité dávat pozor, kde hru hrajeme, abychom něco nepodpálili. Lepší je to v místnosti, kde nefouká.

The post Komu vydrží déle hořet sirka appeared first on Ostrov nápadů.