Turnajové systémy

Při turnajích, hrách a soutěžích s dětmi je často vhodné používat zavedené turnajové systémy. Existuje více variant, z nichž každá má své výhody a nevýhody.

Abychom neobjevovali objevené, je při oddílových turnajích nejlepší volbou použití klasických turnajových systémů. Přinášíme přehled základních možností jednotlivých systémů.

Herní systém každý s každým

Výhodou systému každý s každým je spravedlivý výsledek turnaje, velkou nevýhodou je počet utkání, které snadno spočítáme podle následujícího vzorečku (počet utkání = n(n-1)/2, kde n je počet účastníků, při osmi účastnících to je tedy 28 utkání). Celý turnaj se hraje na n-1 kol. Zkušení organizátoři her znají problém, že při turnaji každý s každým jsou účastníci rozmrzelí, pokud na ně dlouho nepřijde řada a pak zase hrají dvě utkání za sebou.

Problém pravidelného nasazování hráčů (aby hráč dlouho nestál) odstraňuje rozpis utkání podle Schurigových tabulek. Rozpis je včetně střídání domácího hráče s volbou pole či figur, hráči mají pravidelné přestávky mezi utkáními a tabulka se pěkně zaplňuje. A je tu také vysvětlení, jak předpis jednoduše sestavit, pokud není web po ruce.

Turnajový systém každý s každým je nejspravedlivější, ovšem pro náročnost vysokého počtu utkání není vždy použitelný.

Vyřazovací systém

Vyřazovací systém, známý například z tenisových turnajů, nebo z finále hokejové NHL, je atraktivní z několika důvodů. Jednak oproti turnaji, kde hraje každý s každým ušetří výrazně počet utkání (celkový počet utkání je n-1, kde n je počet účastníků). Při osmi účastnících je to tedy sedm utkání. Hrají se 3 kola pro 8 hráčů, 4 pro 16 a při každém dvojnásobku hráčů přibude další kolo. Pokud je počáteční počet účastníků jiný než mocnina dvojky, je první kolo neúplné a někteří nastupují rovnou do druhého kola.

Hlavní výhodou vyřazovacího systému je jednoznačnost vítěze a také atraktivita, protože vyřazovací turnaj ke konci graduje a vítěz je znám až po posledním utkání. Ale už druhé místo je diskutabilní, protože druhý nejlepší účastník turnaje nemusí být poraženým finalistou, ale mohl podlehnout vítězi turnaje dříve než ve finále. Proto je třeba silné hráče nasazovat do různých částí pavouka, aby se nepotkali hned na začátku. Další nevýhodou je, že polovina účastníků už v prvním kole vypadne a pro účely táborových turnajů to znamená, že se polovina dětí může nudit, pokud není hra natolik atraktivní, že všichni fandí.

Vyřazovací systém na dvě nebo více porážek

Vyřazovací systém na dvě porážky je variantou, která odstraňuje rychlé vyřazení. K pavouku vyřazovacího systému je přidána druhá větev. Do ní přecházejí poražení z první větve. Tato verze má oproti klasickému vyřazovacímu systému výhodu v tom, že jedna porážka ještě neznamená vyřazení z turnaje, takže může vyhrát i ten účastník, jemuž se jeden zápas nepovedl. Cena za to je ovšem zvýšený počet zápasů nutných k dohrání turnaje. Při osmi účastnících je potřeba odehrát 15 utkání (počet utkání = 2n-1).

Vyřazovací systém se zápasy na celkové pořadí je na obrázku. Výhodou je možnost určení úplného pořadí. V pavouku jsou v kroužku napsaná čísla zápasů,  do řádku u čísla v kroužku se zapisují vítězové daného zápasu. Poražení ze zápasu se zapisují na řádku označenou P a číslem zápasu. Do úvodních zápasů je třeba zapsat hráče podle jejich žebříčkové pozice (čísla 1-8) nebo podle pořadí ve skupinách před hlavním turnajem (pořadí 1-4 ve skupinách A a B).

Vyřazovací turnajový systém na celkové pořadí. V kroužku pořadí zápasů, P je poražený v daném zápase.
Vyřazovací turnajový systém na celkové pořadí. V kroužku pořadí zápasů, P je poražený v daném zápase.

Švýcarský systém

Někdy není kvůli času možné, aby hrál každý s každým, ale zas není dobré hrát vyřazovacím systémem, kdy polovina účastníků v prvním kole vypadne. Tuto nevýhodu řeší  švýcarský herní systém, kdy nikdo nevypadává a v každém kole hrají proti sobě podobně silní soupeři (čím lépe je sestaven prvotní žebříček hráčů, tím lépe si hráči zahrají). Nevýhodou je, že není jasně určené finále a pořadí může být dělené.

Ve švýcarském systému se po každém kole sestaví tabulka a systém určí hráči dalšího soupeře. K určení vítěze i pořadí (některá místa jsou dělená) postačí stejný počet kol jako u vyřazovacího systému (3 kola pro 8 hráčů, 4 pro 16 a při každém dvojnásobku hráčů přibude další kolo).

Pravidla pro použití švýcarského systému:

1/ Je třeba nejprve sestavit tabulku hráčů podle kvality v dané disciplíně (možno i odhadem).

2/ V prvním kole hraje první v tabulce s prvním z dolní poloviny tabulky, druhý s druhým, atd.

3/ V dalších kolech hrají spolu hráči se stejným nebo podobným ziskem bodů. V tabulce získaných bodů se k sobě přiřadí hráči tak že ve skupině stejných či podobných bodů hraje první s s prvním z dolní poloviny skupiny, druhý s druhým (jako v bodě 2), atd.

5/ Hráči spolu nemají hrát podruhé (pokud to tak vyjde, soupeři se prohodí s dalšími).

6/ Při lichém počtu hráčů se v každém kole vynechá hráč poblíž středu tabulky. I když nehraje, získá bod jako za výhru (jeden hráč maximálně jednou za turnaj).


Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Share This