Táborová sauna Bílého Orla

Táborová sauna představuje velký přínos k táborové hygieně a patří k významným táborovým stavbám. Článek o sauně oddílu Bílý Orel.

Text o sauně používané na táborech oddílu Bílý Orel je staršího data, vyšel na webových stránkách oddílu a byl zpracován také v různých časopisech. Děkujeme autorovi, že článek poskytl pro další zájemce na stránkách Ostrova nápadů.

Další článek o sauně najdete zde: Táborová sauna.

Podstatou naší táborové sauny byly následující úvahy. Kamínka nespotřebují mnoho dřeva, obsluhují se zvenčí (tím nekouří do prostoru sauny) a mají dostatečný přívod vzduchu na hoření. Umístění komínu s „čertem“ (tepelný výměník) v sauně zajišťuje velkou vyhřívací plochu (teplota v sauně dosahuje snadno i 90 °C). Sauna je suchá (kamna se nepolévají), a proto se zde dá vydržet i ve velkém horku. Vyvýšené plato umístí spodní partie těla výše, kde je tepleji, a izoluje od spodní nejchladnější části sauny. Přirozeně odděluje užitkový prostor od prostoru s kamny a komínem. „Schod“ z plata ke dveřím ulehčuje odchod z nízkého prostoru. Celá stavba není náročná na přesnost a proporce.

Saunu můžeme vybudovat do nerovného prostoru (terénní vlna břehu). Vnitřním platem vyrovnáme výškové rozdíly. Půdorys sauny se může měnit podle stáří táborníků a velikosti družin (při velikostí plata cca 2 x 2 m lze saunu ještě snadno vytopit). Výšku od plata ke stropu určíme tak, že při sezení se hlavy ještě těsně nedotýkají stropu sauny. Nezapomeneme na ochranné tyče (jsou však velmi namáhány teplem) kolem komína, kamen a v prostoru vstupu/výstupu. Rozžhavená kamna a plech komína však často výstražné svítí do tmy a nelákají nikoho, aby si na ně sáhnul.

Po řadě pokusů jsme přes překážky slepých uliček došli až k ustálené variantě suché sauny. Stavěli jsme ji na předvoji nebo na začátku tábora jako jednu z hlavních tradičních staveb. Podstatné (a pro mnohé oddíly nejsložitější) bude pořídit si jednoduchá železná kamínka, která tvoří srdce popisované táborové sauny. Pro šikovného tatínka či kamaráda by ale svaření silných železných plátů do tvaru podlouhlých kamen nemělo být zas tak složité. Důležitá je dostatečná délka (poměry jezevčíka) – dlouhé úzké tělo na krátkých nohách. Vyústění pro komínovou rouru udělejte raději přesněji, aby v místě napojení neunikal kouř do sauny.

Stavba sauny

Nejdříve vztyčíme základní kostru sauny a vybudujeme vnitřní vyvýšené plato, které řádně začistíme (třísky v pozadí nejsou nic moc). Umístíme kamna a „obezdíme“ vyčnívající část kamen (kameny a jíl) z boku sauny. Někdy obkládáme kameny i boky saunových kamen aby vzduch byl nasáván pouze zvenčí. Vztyčíme komín s čertem (lze provozovat bez „čerta“, ale pak často plameny šlehají z komína, jiskry poškozují plachty na sauně a zvyšují nebezpečí požáru). Doporučujeme jednoduchý lapač jisker. Kostru sauny lze pobít krajinkami ze starých rozpadlých podsad (tak to děláme my). Nebo jen zavětrujeme konstrukci, hlavní kůly zapustit, aby se celá „krabice“ nerozjela a v místech sezení připevníme krajinky jako opěradla. Saunu co nejlépe odizolujeme a zateplíme (např. přetáhneme starou plachtou z poškozeného „hangáru“). S dveřmi si trochu pohrajeme, aby seděly (případné zajištění aby se samovolně neotvíraly, řešíme vždy zevnitř, aby se dalo snadno vyjít ven). A nakonec u naší sauny vše sladíme s okolím starou vojenskou maskovací sítí.

Provoz v sauně na našem táboře býval skoro každý druhý nebo třetí večer. Saunovaly se všechny tři družiny. Stihlo se to od večeře do večerky. Každá družina si připravila plnou bedýnku naštípaných polínek (táborová míra – hluboká plechová bedýnka od vajíček). Toto množství dřeva od tří družin stačilo k celovečernímu provozu sauny. I prvotní roztopení sauny bylo relativně krátké. Když byla sauna již prohřátá, poslední z družiny „nafutroval“ kamínka na doraz a vlezl do sauny za ostatními. Nebylo třeba stálého přikládání, na jedno „nafutrování“ se zvládlo jedno řádné prohřátí. V případě druhého cyklu se vše opakovalo (slabším náturám se již podruhé nechtělo, a tak většinou někdo mohl přiložit do kamen). Plochá střecha sauny sloužila jako dobré a suché místo na odkládání svršků. Kousek od dveří sauny byly dvě spojené fošny, které vedly nízko nad potokem k tůňce na ochlazení.

Od doby kdy jsme zavedli časté saunování, byli konečně kluci skutečně čistí. A při chladném počasí byla sauna táborovou oázou. Všichni pak ve stanu usínali jako nemluvňata (ti co se již vysaunili mohli zalehnout už před večerkou). Když vedení skončilo s přípravou dalšího táborového den, často chodilo rozpustit pot, námahu i starosti do táborové sauny. Vraceli jsme se ztichlým táborem, čistí na těle i na duši a ke hvězdám jsme měli tak blízko…

Parní sauna nebo potní chýše

Na některých táborech je oblíbená parní sauna, v principu jde většinou o jednoduchou napodobeninu indiánské potní chýše (initi). Jde o prostor na prutové konstrukci s izolací (celty, plachty a staré deky) a s jámou uprostřed. Venku se rozdělá velký oheň, v kterém se rozpálí kameny. Ty se přenesou do jámy a jejich poléváním se vytváří v utěsněném prostoru pára. Indiáni potní chýši využívali jako místo k tělesné a především k duchovní očistě s mnoha obřady.

Parní sauna má mnohem nižší teplotu, ale vysokou vlhkost. Hlava je nahoře, kde může být až nesnesitelně horká pára, ale spodní partie těla by potřebovaly na prohřátí mnohem delší dobu. Pro meditaci určitě dostačující, ale pro řádné prohřátí někdy problematické. Pro očistu celého tábora je třeba udržovat velký oheň a kameny vyměňovat. Vadil nám malý prostor a velká spotřeba dřeva, proto jsme hledali a našli řešení, které jsme zde popsali.

Bezpečnost a info z praxe

Do sauny se nechodí s povrchovým zraněním (odřeniny a sečné rány), nesaunují se ani ti, na které „něco leze“ a už vůbec ne osoby s vadami srdce (domluvit s rodiči před táborem!). Nikdy se nesaunuje pouze jedinec, poslední dva by měli odejít z vnitřního prostoru sauny společně. Táborníci rádi „soutěží“, kdo vydrží v sauně déle. V případě nutnosti vytvořte pravidlo, poslední dva „vyhrávají“. Je možné umístit do sauny i ešus s chladnou pitnou vodou. Po saunování by účastníci měli doplnit tekutiny – počítejte s tím v kuchyni. Děti by se neměly saunovat samy bez dohledu dospělé osoby!

Nesmí se podcenit možnost požáru, a proto musí být východ ze sauny vždy bezpečný a volný. Sálavé teplo nejvíce působí na tyče kolem kamen, které slouží jako bezpečnostní zábrany. Kontrolujte je a v případě potřeby vymněte. Nepoužívejte na ně vyschlé dřevo. Za celou dobu používání tohoto typu sauny sice nedošlo k žádné krizové situaci, ale opatrnost je na místě. Saunu stavíme u vody, kde bývá vlhké prostředí, a tím je nebezpečí požáru omezeno na minimum.

Oblečení se může prohřát na střeše sauny, ale pozor, při velkém výskytu jisker z komína by mohlo dojít k drobnému propálení oblečení. Proti jiskrám se osvědčil tzv. lapač jisker na vrcholu komína a také používání „čerta“. Protipožárních opatření není nikdy dost. Uvědomte si, že mnohé dnešní děti nikdy neobsluhovaly kamna. Mnohdy ani netuší, že celta, která se dotýká horkého boku kamen se může vznítit až dlouho po odchodu ze sauny.

Určete někoho, kdo po saunování řádně saunu a okolí zkontroluje. Zda se někde plachta nedotýká horkých částí, zda horký popel nemůže způsobit požár (pozor na silný vítr!). Kontrola sauny je také povinností noční hlídky. Naše sauny bývaly velmi blízko tábora (na dohled), a tak nebyl problém na saunu dohlédnout.

Pozn. redakce: Varianta sauny se svařenými kamínky se dá nahradit hliněnými kamny s tály, jak popisujeme jinde. Uváděná verze roky sloužila v oddíle Bílý Orel. Turisticko – tábornickým oddílem Bílý Orel v Praze 7 prošly v letech 1969 – 1998 necelé dvě stovky chlapců, kteří prožili mnoho úžasných výprav a táborů a příležitostně se vídávají dodnes.