Zvučící dřívko
Oblíbenou tábornickou hříčkou je výroba zvučícího dřívka, které po roztočení nad hlavou vydává bručivý zvuk podobný vzdálenému vrtulníku nebo letu čmeláka. Výroba vůbec není složitá.
Tábornická zajímavost, cvičení práce s nožem a zároveň malba přírodních motivů na dřevo, to vše přináší výroba zvučícího dřívka. Pokud jsi ho ještě nevyzkoušel, určitě stojí za to přidat zvučící dřívko do plánů na letní tábor.
Zvučící dřívko znají mnohé přírodní národy, australští domorodci dřívka nazývali čaringa, jinde hlas duchů či mluvící dřevo. Jde o tenčí dřevěnou destičku, kterou uvážeš na provázek a roztočíš nad hlavou. Uslyšíš podivné bručivé zvuky, které bez velkého přehánění mohou připomínat hlasy duchů. Tvar může být různý od tvaru plného oválného listu až po ostře vyřezávané zuby na bocích dřívka. Na okraji jsou lepší do ostra sražené hrany.
Můžeš použít tenké prkénko, lísku na ovoce, ale nejtáborničtější je odštípnout a vyhladit tenkou štěpinu z vhodného špalíku. Zvučící dřívko nesmí být příliš lehké, abys je dokázal dostatečně rychle roztočit a naopak ani příliš těžké, které se špatně točí kolem své osy. Délka je kolem 20 – 30 cm, šířka asi 5 cm a tloušťka zhruba 1/2 cm.
Na širším konci provrtej otvor a uvaž dřívko na tenký provázek dlouhý něco kolem 60 – 80 cm. Před roztočením je dobré předtočit provázek, aby se dřívko snadněji roztočilo. Malá poznámka, kroucený provázek je horší, kroucení mu nedělá dobře. Pletený je lepší. Bručivý zvuk kolísá jednak s rychlostí točení a také tím, že dřívko se točí až na hranu zkroucení provázku a pak se začne točit opačným směrem.
Táborníci mají jedinečnou příležitostí vyzkoušet různé tvary a vyzdobit zvučící dřívko přírodními barvami třeba ve tvaru hada či lomené linky blesku. Přečti si také pěkný příběh nazvaný Hlasy duchů, který popsal Miloš Zapletal v knize Výpravy za dobrodružstvím (18. výprava V mlze).
