Ctitelé foglarovek a dobrodružných knih mají do 5. dubna 2026 příležitost navštívit výstavu Václava Junka v Brandýse nad Labem. Jeho ilustrace zdobily řadu knih, časopis Vpřed a také komiks Rychlé šípy.

V prostorách Oblastního muzea v Brandýse nad Labem jsou originály desítek ilustrací knih autorů dobrodružných knih jako je Jaroslav Foglar, Jiří Běhounek, Arkady Fiedler. Nebo třeba ukázky originálů komiksu Výprava Toma Bartona z časopisu Vpřed (autor opět František Běhounek).

Je tu zastoupen i seriál Rychlé šípy, z doby, kdy Václav Junek na několik pokračování zastoupil kreslíře Jana Fischera. Ryhlé šípy jsou ale na výstavě pouze jako reprodukce (8 pokračování), originály jsou uloženy v Památníku národního písemnictví.

Výstava je prodloužena do 5. dubna 2026, je tedy ještě čas vyrazit do budovy Oblastního muzea Praha-východ na Masarykově náměstí v Brandýse nad Labem.

Potěšení z ilustrací Václava Junka je dostatečně velkým důvodem k návštěvě a do osobní návštěvy je možné vzít zavděk několika fotografiemi z výstavy v našem článku.

The post Výstava Václava Junka appeared first on Ostrov nápadů.

Nejjednodušší a nejrychlejší papírový obal na tvoji táborovou příručku nebo knížku vyrobíš bez nůžek a bez lepicí pásky během chviličky. Stejně dobře obal ochrání před poškozením jakoukoliv knížku.

Na ochranu knížky v přírodě i doma postačí arch papíru, který na všechny strany o 3 – 5 cm přesahuje rozevřenou knihu. Můžeš recyklovat starší pomuchlaný balicí papír nebo reklamní leták, ale estetické hledisko plně uspokojí čistý balicí papír nebo prošlý nástěnný kalendář.

Prvním krokem je velikost budoucího papírového obalu. Měl by nahoře i dole přesahovat o 3 – 5 cm  a na délku by papír měl mít asi 2,5 – 3 šířky zavřené knihy + tloušťku hřbetu. Větší by být neměl, pak se papír špatně skládá. Do správné velikosti  můžeš papír odtrhnout, založit, případně oříznout. Pokud se ti papír nepovede odtrhnut úplně rovně, nic se neděje. Vše bude schováno.

Nahoře i dole papír přelož po celé délce na rozměr, který mírně přesahuje desky příručky (desky se musí vejít dovnitř přeloženého obalu). Zarovnaný obal přehni na zavřené příručce a ohni podle desek. Založený obal vytvoří kapsy na obou stranách.

Hloubku kapes určuje délka papíru cca 3 šířky zavřené knihy. Při nedostatečné délce kapsy mohou desky vypadávat, přílišná délka kapes způsobí problém při zasouvání desek.

Obal spolehlivě drží na příručce. Při balení nejprve zasuň do kapsy přední desku a potom musíš příručku mírně rozevřít a do kapsy zastrčit i zadní desku. Před zabalením příručky doporučujeme sundat případný přebal a uložit na spolehlivé místo.

Po přečtení knihy se použitý obal jednoduše odloží do recyklu a příručka zůstane v knihovně pěkná a nepoškozená.

The post Obal na příručku appeared first on Ostrov nápadů.

Snad každý táborník má oblíbené příručky, které ho doprovázejí na stezkách. K takovým knihám se člověk vrací a chová k nim úctu a respekt. Máš takové? Nabídni je ostatním!

Je zajímavé, že pokud si člověk oblíbí některou tábornickou příručku, je to dlouhodobý úkaz. S autorem příručky vznikne pouto, které přetrvává v čase. Často jde o ovlivnění a inspirování velmi výrazné.

Rozhodli jsme se již před časem takové příručky připomínat a propagovat na Ostrově nápadů, aby i další mohli čerpat poznatky, inspiraci a nadšení, které dobré příručky vzbuzují. Pomoz i ty a přidej do komentáře svoji vlastní zkušenost. Vůbec nevadí, když se odkazy budou opakovat, tím větší je uznání pro danou příručku. Ale stejně užitečné budou i zmínky méně časté, které třeba pomohou najít dobré knize další čtenáře.

Již nějaký čas zveřejňujeme na našem webu retrorecenze kvalitních tábornických příruček. Jejich seznam najdeš na konci článku. Sledujeme i novinky, které shrnuje téma Knihy a aplikace v menu Ostrova nápadů.

K textu o oblíbené tábornické knize nás inspirovaly komentáře u nedávného článku Co přinášejí tábornické příručky a co internet, který srovnává užitečnost internetu a tištěných knih pro dnešní táborníky. A také naše dlouhodobá snaha podpořit a ocenit dobré tábornické příručky. Ve zmíněném článku se totiž objevily následující příspěvky, které nás zaujaly. Část těchto komentářů citujeme.

„Já jsem si dovolil takhle odstartovat s knihou Přítel lesa. Doteď mám v knihovně bezpočet podobných knih. Mám je rád. Občas do nich nostalgicky nahlédnu, i když ty postupy už dávno nejsou platné, protože využíváme jiné technologie … Ale něco zůstává “ píše Martin Zálesák a přidává odkaz na svoje vzpomínky k této knize.

„Moje mládí nejvíc ovlivnila kniha Dobrodružnou stezkou od F. A. Elstnera, kterou jsem v útlém věku objevil v tátově knihovně. I po létech do ní občas nahlédnu, ale dnes už v ní nehledám praktické návody, otvírám ji kvůli příběhům, které ty návody doprovázejí. Náměty na praktické dovednosti čerpám v poslední době spíš z internetu. To má však svá rizika. Pokud se člověk nechá zlákat postranními nabídkami, stráví u počítače zbytečně promarněný čas. Proto stále sleduji knižní novinky s tématem táboření. Úchvatná je např. kniha Týpí jako domov od Josefa Porsche – Ablákely.“ rozepisuje se Josef Sokol, jehož komentář pokračuje i dalšími zkušenostmi.

Autora těchto řádek samozřejmě knihy ovlivnily na tábornické cestě také. „První tábornické choutky vzbudila Skautská praxe od Velena Fanderlika, kterou starší bratr měl ve své knihovničce. Druhou sudičkou byla Kniha lesní moudrosti od E. T. Setona v překladu Miloše Zapletala z roku 1970. A konečně na svůj třetí tábor odjel vybaven dárkem od kamaráda, knihou Mirko Vosátky Encyklopedie táborníka, od které se od té doby neodloučil.“

Bude moc zajímavé sledovat, jaké knihy se v komentářích objeví a jaký k nim mají čtenáři vztah. Neváhej a připoj i ty knihu, která se podepsala na tvém tábornickém životě. Neradi bychom ale upadli v podezření z propagace vlastních příruček, proto prosím zmiňuj knihy mimo okruh autorů Ostrova nápadů.  Slibujeme, že častěji zmiňované příručky zařadíme mezi naše retrorecenze.

The post Moje tábornická kniha appeared first on Ostrov nápadů.

Vázání uzlů bys měl ovládat především po praktické stránce. Přitom oceníš jeden úžasný vynález, to je obyčejný nenápadný zámek. Co je na něm tak zvláštního?

Zámek umožňuje rychlé rozvázání téměř kteréhokoliv uzlu. Nejenže odpadá zdlouhavé povolování utaženého uzlíku, ale navíc je rozvazování elegantní a efektní. Pojďme si to vyzkoušet.

Zámek je vlastně zpětná klička, která umožní protažení závěrečné vazby uzlu zpět. Tím se uzel uvolní a jde snadno rozvázat. Nejznámějším příkladem je obyčejná klička, kterou vážeš tkaničky na botech. Bez zpětné kličky (v tomto případě dokonce dvojité) by se uzel na botě (většinou jde o plochý ambulanční uzel) utáhl a tkaničky by nešly rozvázat.

Podobných příkladů je víc. Obyčejné očko je uzel, který nemá velké využití, protože po zatažení je téměř k nerozvázání. Ale zámek z tohoto prajednoduchého uzlu dělá už spolehlivého rychlého pomocníka s širokým uplatněním. Dá se tak jednoduše a rychle svázat otep dřeva do táborové kuchyně (případně jiné svázání většího počtu drobných předmětů). Také zavázání balíčku, aby šel snadno rozvázat, případně úvaz lanka od přístřešku ke stromu nebo kůlu.

Ověř si zámek u uzlů, které rád používáš, plochá spojka, křížová spojka, škotový uzel, to vše jsou uzly vhodné pro zámek. Pokud se uzel může zatáhnout a pak špatně rozvazovat, je vždy dobré zvážit, jestli není na místě přidat k uzlu zámek. Příkladem takového přidaného zámku je třeba šněrování podsadového stanu, které zajistí snadné a rychlé otevření stanu třeba v noci, kdy je člověk rozespalý a nezřídka hodně spěchá.

Je ale několik míst, kde zámky dobře nefungují nebo jsou zbytečné. Obecně jde o silnější lanka, například lodní lana, která po pevném zatažení uzlu neposkytují dost prostoru pro zpětné provlečení smyčky. Tím pádem ztrácí zámek na smysluplnosti. Zámek nepotřebují ani ozdobné uzly a také smyčky, které jdou po povolení dobře rozvázat, dřevařská smyčka, lodní smyčka či liščí smyčka.

Podobně je zámek málo funkční na horolezeckých lanech, kde se navíc připojuje i možnost neúmyslného rozvázání zámku a ohrožení bezpečnosti. V takových případech se používají uzly, které odolávají pevnému zatažení a i po velkém zatížení jdou rozvázat, např. osmičkový a devítkový uzel.

Osobně rád dokumentuju praktičnost zámku na příkladu farmářského nebo kovbojského uzlu, který slouží k uvázání koně ke kruhu či k zábradlí před salonem. Kovboj přijede k baru a uváže koně k zábradlí uzlem se zámkem. Když se náhodou!!! přihodí, že desperát musí bar velmi rychle opustit, stačí zatáhnout za zámek a kůň je volný.

Zkrátka a dobře, zámek je krásný i praktický vynález, zkus si ho vyzkoušet. Uvidíš, že se ti zalíbí.

The post Uzly se zámkem appeared first on Ostrov nápadů.

Využil bys nápady na pěkné hry pro výpravu či tábor svého oddílu? Připravili jsme aktuální přehled zajímavých webových stránek s hrami vhodnými pro tábornické a skautské oddíly.

Odkazy na níže uvedené stránky jsme prošli a připojujeme malé hodnocení z pohledu oddílové výpravy či letního tábora. Ve výběru jsme až na dvě výjimky upřednostnili stránky, které umožňují filtrování her a vyhledávání podle prostředí a charakteru hry, případně dalších kritérií.

Pořadí herních kartoték jsme zvolili podle toho, jak se nám jednotlivé stránky zdály užitečné a inspirativní. Možná víš o dalších zajímavých a pro tábornické oddíly přínosných stránkách, určitě nám dej do redakce vědět.

Hranostaj

Asi nejrozsáhlejší internetová nabídka 2 500 her od hříček v místnosti až po náročné terénní hry. Široká možnost vyhledávání podle prostředí, charakteru hry, počtu a věku hráčů či náročnosti přípravy. Do databáze můžeš i přidávat vlastní hry. K dispozici je i mobilní aplikace k inspiraci přímo během výpravy.

Encyklopedie na Hra.cz

Podrobný vyhledávací systém obsahuje asi 600 her všech možných kategorií podobně, jako výše uvedený Hranostaj. Vyhledávání je méně cílené pro využití s družinou na výpravě, na druhou stranu podporuje vyhledávání edukačních her.

Emovo archiv her

Rozsahem velmi úctyhodná sbírka her z přelomu tisíciletí. Hry byly používané v oddíle a hlavně nalezené v různých publikacích. Bohužel bez vyhledávacího aparátu. Je ale možno orientovat se podle zaměření konkrétních publikací.

Kartotéka her

Stručný popis her s vyhledáváním. Na odkazu je kartotéka her Junáka v Červených Pečkách, která obsahuje téměř 700 her. Popis her je v některých případech možná až příliš stručný.

Hry Ligy lesní moudrosti

Databáze téměř 250 her s možností vyhledávání buď jednoduchého podle prostředí či charakteru hry, nebo s detailnějším výběrovým filtrem. Hry jsou na stránkách Ligy lesní moudrosti s možností přidávání vlastních her. Pro členy LLM nabídka hodnocení her.

Jděte ven

Téměř stovka her hříček a aktivit do přírody a o přírodě určená spíše pro menší děti. Nejde primárně o hry pro oddíl, ale jako inspirace rozhodně zajímavé a použitelné. Každá hra je uvedena fotografií a názvem s krátkou charakteristikou. Po rozkliknutí najdeš popis příslušné hry či hříčky. Bez možnosti filtrování a vyhledávání.

Hry Ostrova nápadů

Na závěr se zmíníme i o hrách na našich stránkách. Ačkoliv je katalog her co do počtu menší, je zaměřený na praktické použití včetně podrobného filtru. Obsahuje převážně hry odzkoušené v oddíle a většinou s dokumentární fotografií, která řekne často víc než samotný popis. V databázi je více, než 100 her. K dispozici jsou také souhrnná témata s aktivitami a hrami vhodnými pro období podzim, zima a jaro.

Vybrali jsme jen ty nejdůležitější odkazy z poměrně rozsáhlé nabídky na našem internetu. Máš-li oblíbený zdroj her, který zde chybí, určitě dej vědět, rádi ho připojíme. Zde je ještě Přehled odkazů na herní stránky na Hranostaji a velmi obsáhlý starší přehled Hry z internetu (obsahuje některé již nefunkční odkazy).

Další inspiraci najdeš v příručkách. Pro použití v oddíle a a na táboře je nejznámější čtyřdílná Velká encyklopedie her od Miloše Zapletala. První tři díly vydal v letech 2023 – 2025 nakladatel Václav Vávra a je tedy možné si tuto skvělou herní inspiraci zakoupit (pro výpravy a tábory je nejlepší 1. díl Hry v přírodě).

Veškeré návody, podklady a příručky ber především jako inspiraci. Nejlepší je taková hra, kterou si upravíš přesně podle potřeb družiny, oddílu, místa a zkušeností hráčů.

The post Hry na výpravy a tábory appeared first on Ostrov nápadů.

Dnes slaví úžasné devadesáté narozeniny oblíbený autor tábornických příruček, dlouholetý vedoucí tábornického oddílu, novinář, kartograf a skvělý člověk Vladimír Rogl.

Za Ostrov nápadů i za všechny čtenáře jeho knížek mu děkujeme za knihy, které řadu let doprovázely a možná i stále ještě doprovázejí mnohé táborníky, skauty i zálesáky. Ke krásnému jubileu přejeme vše dobré, dobré zdraví, dobré dny a především dobrou mysl.

Vladimír Rogl (* 20. 1. 1936) je autor či spoluautor celkem osmi publikací s turistickou a tábornickou tématikou.  Vstoupil do Junáka v roce 1945 a v letech 1968-1970 působil v Ústřední radě Junáka. Dlouhá léta vedl dětský turistický oddíl v Praze na Vinohradech. Jeho kniha U táborového ohně byla v roce 1968 oceněna výroční cenou nakladatelství Olympia. Za svou činnost v Junáku byl v průběhu padesátých až sedmdesátých let několikrát vyšetřován orgány StB.

Pro připomínku často pohnutých osudů nabízíme rozhovor Ostrova nápadů s názvem Peripetie Vladimíra Rogla z roku 1918 a retrorecenzi jeho knížky Správnou stopou i po padesáti letech.

Ještě jednou Ti Vladimíre mnohokrát děkujeme a přejeme krásné narozeniny.

The post Vladimír Rogl slaví 90 appeared first on Ostrov nápadů.

 Stavba kamen je velkou tábornickou výzvou. Projděme si základní zkušenosti a přehled námětů pro stavbu táborových kamen.

Vlastnoručně zhotovená kamna jsou pro tábor výraznou vizitkou. Naše ukázka je z přestavby konkrétních stálých táborových kamen, při které byla starší kamenná kamna nahrazena cihlovými. Pro jednodušší stavbu byly jako materiál zvoleny cihly. Důvodem byla lepší izolace, snadnější usazení tálů a menší prostor, který cihlová kamna potřebují.

Výhodou je, že k těmto konkrétním kamnům můžeme připojit také plánek. Protože popis stavby kamen by byl spíš na samostatnou příručku, uvádíme stručný přehled podstatných bodů, které musí stavitelé řešit. Inspirace a různé typů táborových kamen jsou v článku Táborová kamna.

Nyní už k samotným kamnům. Aby tábor mohl úspěšně fungovat, musí kuchyňská kamna splňovat několik požadavků. Důležitý je dobrý tah kamen, aby nekouřila kuchařům pod nos, to otráví každého kuchaře. Dále je třeba oddělit prostor pro topiče a prostor pro kuchtíky. No a konečně snad nejdůležitější je dostatečně velká plocha pro vaření ve správné výšce, aby s kuchaři nemusel hrbit nebo naopak stoupat na špičky.

Použitý materiál

Prvním krokem bývá volba materiálu, ze kterého budeme kamna stavět. Na výběr jsou pevná kamna z kamenů, snadnější stavba z cihel a konečně přenosná kovová kamna. Stavba z hlíny a kamenů je nejjednodušší ale těžší je dodržet potřebné rozměry. Kamenná kamna jsou stylovější, na druhou stranu je třeba počítat s častějšími opravami. Trvanlivější a udržitelnější jsou kamna z cihel spojených hlínou, případně něčí bytelnějším. Přenosná kovová kamna je třeba na tábor přivézt, nebo mít úložný prostor.

Komín

Tah kamen ovlivňuje komín a několik faktorů, je závislý hlavně na výšce a průřezu komína. Pokud je komín dostatečně vysoký, postačí jedna roura. Zvýšení komína tah vždy zlepší. Pokud je výška komína z nějakého důvodu omezená je možné zvolit silnější rouru, případně udělat dvě či dokonce tři vedle sebe. Čím větší tah, tím lépe kamna hoří a v kuchyni je méně dýmu.

Umístění a výška kamen

Kamna je dobré umístit tak, aby topeniště bylo orientováno v převládajícím směru větrů a komíny byly v tomto směru posledním článkem kuchyně. Výška kamen je zase výhodná, když kuchaři mohou bez ohýbání pokládat na kamna těžké hrnce a míchat v nich. Pro konkrétní kamna jsme zvolili výšku 65 cm.

 Plánek a konstrukce

Kamna fungují tak, že v cestě ohně je jízek, který zdvihá plameny až pod tály. Kamna pak dobře vaří. Pokud kamna mají troubu na pečení, je cesta plamenů ještě vedena kolem trouby. V našem ukázkovém případě je jízek nahrazen tělesem trouby.

Doporučujeme udělat kovový rám na tály na míru konkrétních kamen a konkrétních tálů. Bez dobré a rovné plotny se kamna stanou zdrojem problémů. V hrnci nebo kastrolu houpajícím se na nerovných tálech se vaří mnohem pomaleji.

Topeniště

Topeniště je na plánku úplně vpravo. Musí být dostatečně dlouhé, aby se vešla i větší polena. Rošt zlepšuje přístup vzduchu zespodu a kamna lépe hoří. Pro úspornější topení se vyplatí mít topeniště uzavíratelné. Pro dvířka topeniště je výhodné použít kovový rám. Ušetří to spoustu paliva a oheň se lépe reguluje. Kamna mohou být samozřejmě o něco nižší než na plánku, ale kuchaři se pak při vaření budou muset hrbit.

Topeniště je lepší na boku kamen směrem ven z kuchyně. Pro vaření je pak mnohem větší prostor. Je to také nejsnadnější oddělení prostoru pro kuchaře a pro topiče.

Pokud má tábor kamna zhotovená profesionálně, nezbývá, než zajistit zmíněné vlastnosti při jejich pořizování. Ale tábornickou hrdostí jsou vlastnoručně zhotovená kamna, při jejichž stavbě musíš na toto vše pamatovat. Jednoduchá rovnice zní: kde funguje kuchyně, tam je nálada o 100 % lepší.

Články na Ostrově nápadů průběžně upravujeme. Krátký text o táborových kamnech jsme zveřejnili už před několika lety se slibem, že článek rozšíříme. To se po čase stalo a aktuálně jsme po druhém rozšíření článek rozdělili na dva samostatné. V původním textu Táborová kamna zůstal inspirativní přehled ukázek a v tomto novém článku jsou konkrétní podněty pro stavbu.

The post Jak postavit táborová kamna appeared first on Ostrov nápadů.

Masopust je obdobím veselí, hodování a proměn. Je to čas, kdy si lidé odedávna oddechli uprostřed zimy a na chvíli si dovolili porušit běžný řád. K masopustu neodmyslitelně patří průvody, hudba, tanec – a především masky.

Ačkoliv slovo masopust napovídá, že jde o období půstu a masa si člověk moc neužije, pravda je jiná. Původní význam byl „opuštění masa“, tedy příprava na období, kdy bude maso nedosažitelné. Jde tedy naopak o čas zábav, hodování, veselic a karnevalů. Další pojmenování masopustu je třeba fašank nebo šibřinky a na mnoha místech jde o pečlivě udržovanou tradici.

Křesťané zařadili masopust jako období mezi vánočním a velikonočním půstem. Začíná vždy po svátku Tří králů a končí masopustním úterým, těsně před Popeleční středou. Ta je prvním dnem čtyřicetidenního půstu před Velikonocemi.

Bujaré průvody oslavující konec masopustu mají pohyblivé datum, protože samotné Velikonoce jsou také pohyblivé. Obvykle masopust končí v průběhu února, nejčastěji mezi 10. únorem a prvními dny března. Jak už jsme řekli, konec určuje Popeleční středa, která je 40 dní před termínem Velikonoc (Velikonoce se pohybují od 22. března do 25. dubna).

Oslavy masopustu sahají hluboko do minulosti. Někdy se dávají do souvislosti s antickými bakchanáliemi, slavnostmi vína a veselí, ale řada prvků je pravděpodobně ještě staršího, předkřesťanského původu. Masopust byl vnímán jako přelomové období roku, kdy se symbolicky otevírá cesta k jaru. Hodovalo se, pořádaly se svatby, zabijačky a taneční zábavy, aby lidé načerpali sílu na období půstu i na novou hospodářskou sezónu.

Masopustní průvody

Vrchol masopustu přichází v posledních třech dnech – v neděli, pondělí a úterý před Popeleční středou. Právě tehdy se konaly a dodnes konají masopustní průvody, při nichž masky obcházejí vesnici či město, vstupují do domů, tančí, hrají scénky a vybírají výslužku. Průvod mívá pevný řád, své vůdce, hudební doprovod i závěrečný obřad, kterým symbolicky končí masopustní období – pohřbívání basy, kobyly nebo samotného masopustu.

Masopustní průvody nejsou jen dávnou tradicí. Dnes se v mnoha městech a obcích po celé České republice masopust znovu pořádá – někde jako tradiční obchůzky, jinde jako komunitní slavnost. Vedle tradičních masek se v průvodech objevují i nové postavy, reagující na současný svět. Masopust tak zůstává živou tradicí, do které se může zapojit každý.

A právě účast v průvodu je jedním z důvodů, proč má smysl si masku vyrobit. Nejen dívat se, ale stát se součástí dění.

Masopustní masky

Masopustní masky měly často rituální význam a jejich úkolem bylo ztělesnit určité vlastnosti, síly nebo archetypy. Člověk v masce na čas přestával být sám sebou a přijímal roli, která s sebou nesla jasně dané chování. Maska zároveň poskytovala anonymitu a odvahu k rozpustilejšímu jednání, než jaké bylo běžně dovoleno.

Mezi nejtypičtější masopustní masky patří Medvěd, jedna z nejstarších doložených postav. Symbolizuje plodivou sílu, zdraví a úrodu, proto s ním ženy v průvodu tančily. Často jej doprovází medvědář, který jej „hlídá“. Další výraznou maskou je Kobyla (nebo Klibna), někdy tvořená dvěma lidmi. V některých regionech je kobyla na závěr masopustu symbolicky popravena a znovu oživena jako očistný rituál.

Objevují se také postavy jako Masopust nebo Bakchus, zosobnění hodování a nestřídmosti, Smrt a Půst, kteří připomínají blížící se konec veselí, Turci a Hejtmani s obřadními tanci, Strakáči a Laufr, kteří průvod vedou a mluví za něj, nebo Slaměný, jehož sláma měla přinášet plodnost hospodářství.

Typické masopustní masky jsou často velké, prostorové a nošené na celém těle. Nejde jen o obličejovou masku, ale o celkovou proměnu postavy – zvíře, bytost nebo symbol. Právě tato výraznost dává masopustu jeho zvláštní atmosféru a odlišuje jej od běžného maškarního karnevalu.

Výroba masopustní masky v oddíle

Masopust nabízí skvělou příležitost, jak do oddílové činnosti zapojit tvořivost, spolupráci i poznávání lidových tradic. Výroba masky může být společným projektem, na kterém se podílejí děti různého věku, a výsledná maska pak může posloužit při oddílovém masopustu, průvodu nebo návštěvě některé z veřejných slavností.

V následující fotoreportáži se zaměříme na detaily dvou relativně jednoduchých masopustních masek – Myši a Medvěda. Můžete se inspirovat a podobné masky si vyrobit sami.

Chcete-li se masopustu skutečně zúčastnit, nestačí jen přihlížet. Maska je vstupenkou do světa, kde je na chvíli dovoleno být někým jiným.

The post Masopust a výroba masek appeared first on Ostrov nápadů.

Na cestách podzimní a zimní přírodou často potkáš ostnité paličky, které se ježí vysoko nad polehlou trávou příkopů, mezí, navážek a okrajů křovin i cest. Víš, jak se tato bylina jmenuje a k čemu se používala?

Jde o výraznou dvouletou bylinu s nelichotivým názvem štětka, kterou dobře znali naši předkové. Dorůstá výšky 1 až 2 m a kvete od července do září. Květy tvoří prstenec kolem zelené paličky, jsou světle fialové a zřídka i bílé.

Po odkvětu se ostnitá palička zbarví dohněda (palička se správně a trochu cizokrajně jmenuje strboul). Dříve tyto paličky sloužily k závěrečnému počesání sukna. K tomu se ovšem hodil pouze druh nazvaný podle svého využití štětka soukenická. Její ostré plevky, které obklopují celý strboul, jsou totiž zahnuté dolu. Zahnutí trochu připomíná háčky s právě proto se jimi vytahovala a rovnala jednotlivá vlákna hotového sukna. Často se štětky navazovaly na kolo, které se otáčelo a počesávalo sukno průběžně.

Ve volné přírodě se štětka soukenická vyskytuje jen zřídka. Mnohem častěji narazíš na jiný druh štětky, který se nazývá štětka planá. Rozdíl mezi nimi není velký, ale soukeníkům se hodil pouze druh s plevkami zahnutými dolu. Štětka planá má ostny plevek rovné.

Dalším přínosem jsou léčivé účinky obou druhů štětek. Odvar z kořene pomáhá při bolestech kloubů, při dně a také při artritidě. V poslední době se mluví také o podpůrných účincích při borelióze. Časté uplatnění mají atraktivní stvoly štětky v podzimních a zimních dekoracích.

Až výraznou ostnitou štětku potkáš na toulkách přírodou, připomeň si její užitečnost pro soukeníky i jako léčivou a okrasnou bylinu. Nejznámějšími zástupci rodu u nás jsou štětka soukenická a štětka planá.

The post Ostnitá štětka soukenická appeared first on Ostrov nápadů.

Zimní čas můžeš využít k poznávání stromů podle pupenů, K tomu se skvěle hodí jednoduchý Klíč k určování stromů v zimním stavu, který pořídíš za pár korun.

Poznávat stromy bez listí není úplně jednoduché, ale se stručným leporelem získáš klíč, se kterým ti to půjde mnohem líp. Na rozkládacím leporelu jsou nakreslené pupeny jednotlivých stromů a co je důležitější, je tam i názorný postup, jak pupeny najít ten správný pupen.

Zimní pupeny stromů totiž mají řadu rozlišovacích znaků, které není složité rozpoznat. Stačí vědět, na co se dívat. Například, kolika šupinami jsou pupeny kryté. Jestli je pupen přisedlý, nebo na kratší či delší větvičce. Jestli jsou pupeny nahloučené na konci větvičky, nebo jsou postaveny vstřícně proti sobě či střídavě.

Aby byl klíč jednoduchý, jsou v něm obsaženy pouze běžné tuzemské druhy, cizokrajné stromy tam nenajdeš. Klíč tě vede postupně krok za krokem k určení druhu stromu. Všechny otázky jsou graficky znázorněny, takže postupuješ po stránkách klíče podle jednoduchého diagramu.

Pupeny nejsou jediným zimním rozlišovacím znakem stromů. Typická je také kůra stromů. V zimním klíči jsou fotografie kůry většiny stromů, takže při rozpoznávání můžeš využít i tento doplňující prvek.

Více o použití klíče ukazuje asi pětiminutové video na stránkách vydavatele, brněnského sdružení Rezekvítek. Zajímavá je také třeba informace, že zjara potřebují pupeny každého druhu stromu jinou teplotu, aby vyrašily. Dokonce je to tak, že teploty dnů, kdy je teplota v průměru nad nulou, se postupně sčítají. Každý druh potřebuje jinou teplotu, aby pupen vyrašil. Přesněji řečeno – určitou sumu teplot. V přírodě se tato suma počítá z průměrných denních teplot, které jsou kladné, a postupně se sčítají. Třeba pupeny břízy potřebují součet teplot 250 °C, jasany až 400 °C.

Klíč pupenů je několikastránkové rozkládací leporelo, které je zalakované, aby mu nevadilo vlhko při použití v zimě venku v přírodě. Klíč můžeš zakoupit na e-shopu Rezekvítku, kde najdeš řadu dalších jednoduchých pomůcek, třeba Klíč k určování stromů podle listů. O zimních pupenech píšeme také v článku Pupeny jako poznávací znamení.

Pro oddíly se nabízí využití na zimní výpravě, kde se účastníci mohou naučit rozeznávání určujících znaků pupenů jednotlivých druhů stromů.

Klíč k určování stromů v zimním stavu

• autor Petr Laštůvka
• Vydal Rezekvítek
• 1. vydání Brno 2007
• Cena klíče 60 Kč

Sdružení Rezekvítek a Petr Laštůvka
Sdružení Rezekvítek se specializuje na tvorbu publikací a programů o přírodě, videokazet, DVD a různých her. Vytváří také výukové programy v rozmezí od mateřských škol až po druhý stupeň. Petr Laštůvka je někdejší ředitel kanceláře Rezekvítku.

The post Klíč k určování stromů v zimě appeared first on Ostrov nápadů.