Trojská válka

Hra Trojská válka patří do rodiny velkých lesních bitev. Výhodou je možnost zapojení hráčů věkově rozdílných včetně malých dětí od cca 4 let. Při hře se odehrává mnoho dílčích bitev a soubojů.

Cílem je dopravit do brány soupeřova opevnění Trojského koně a sestavit ho do podoby, jakou vidíte na obrázku. Hrají dvě skupiny 15 – 25 bojovníků. V prostoru mezi dvěma bránami je celkem devět opevněných opěrných stanovišť, kde jsou na začátku rozmístěny jednotlivé části dvou koní, jeden pro každou skupinu. Kdo dřív získá všechny díly koně a sestaví je v bráně soupeře?

Obě strany musí nejprve jednotlivá stanoviště obsadit či dobýt, získat všechny části svého koně, a dopravit ho do brány soupeře. Přitom se snaží stejný postup soupeře co nejvíce komplikovat. K obsazení a obraně stanovišť slouží fazoloví vojáci. Důsledně proto v pravidlech rozlišujeme označení bojovník (hráč) a voják (fazole). Dalším herním prvkem jsou vzájemné souboje. Ve hře vítězí skupina, které se dřív podaří sestavit Trojského koně v bráně soupeře.

Herní území.  Lesní terén by měl být vhodný pro rychlé přesuny a souboje, ale zase ne zcela přehledný. Je lepší, když od brány či stanoviště je vidět jen k nejbližšímu stanovišti. Podle přehlednosti terénu se délka území pohybuje cca od 200 do 500 m mezi dvěma Trojskými bránami (označenými třemi šátky). V prostoru mezi bránami je celkem devět stanovišť umístěných zhruba ve čtverci 3×3 stanoviště (označena jedním šátkem). Hráči předem neznají umístění brány soupeře, umístění stanovišť, ani rozmístění částí Trojského koně. Čas na poradu taktiky musí být minimálně 20 min.

Brána. Skupina začíná hru ve vlastní bráně. Brána je kruh o průměru cca 3 m (z lana, provázků, větví) se stromem, na kterém jsou uvázány tři šátky. Dále jsou tu špejle pro sestavení Trojského koně. Do soupeřovy brány je možné vstoupit pouze s částí Trojského koně a s minimálně jedním vlastním vojákem. V bráně mohou být najednou bojovníci obou skupin. Jsou chráněni, uvnitř se nebojuje a nelze útočit ani směrem dovnitř, ani směrem ven.

Armáda. Každá skupina má k dispozici sto vojáků (jedna skupina bílé a druhá tmavé fazole). Fazolová armáda stráží získaná stanoviště. Kterýkoliv bojovník může nést nejvíce 10 vlastních vojáků a v případě soubojů pak dalších 10 soupeřových vojáků. Mezi sebou si mohou bojovníci předávat fazolové vojáky jen na vlastním stanovišti či v kterékoliv bráně, nikde jinde.

Části Trojského koně. Každý kůň má šest částí (4 kola a 2 těla). Části jsou umístěny na stanovištích, která je třeba obsadit nebo dobýt a získat všechny díly svého koně. Pro každou skupinu je jeden kůň, části jsou barevně odlišené a není dovoleno manipulovat s těmi, které patří soupeři.

Opevněné opěrné stanoviště. Stanoviště je vyznačené stejně jako brána, ale označené jen jedním šátkem. Na každém stanovišti je obálka s částí koně buď jedné (3) či druhé (3) skupiny nebo obou (3). Dále miska (ešus) na vojáky a po jedné vlajce každé skupiny (barevné fáborky). Bojovník na stanovišti je chráněn, není dovoleno na něj útočit (ale ani on sám nesmí útočit směrem ven). Nepřítel tam nesmí ani vstoupit, musí počkat až soupeř odejde. Není ale povoleno se na stanovišti zdržovat bezdůvodně a tím bránit soupeři v přístupu (stanoviště se nevyužívá jako „domeček“).

Obsazení stanoviště. Při prvním vstupu na dosud neobsazené stanoviště vloží bojovník do misky nejméně jednoho vojáka. Tím stanoviště obsadí a vyvěsí svou vlajku (zastrčí ji za šátek). Může si z obálky vzít svou část koně, pokud tam je.

Dobytí stanoviště. Bez vojáka nesmí hráč vstoupit na cizí stanoviště. K dobytí je nutné doplnit do misky tolik vlastních vojáků, aby jich celkem bylo víc než soupeřových (při remíze platí původní stav). Na dobytém stanovišti je nutné změnit vlajku, cizí fazoloví vojáci v misce jsou tím zajati a nikdo je nemůže odnést (důležité pravidlo). Odebrat vojáky pro svou potřebu může bojovník z vlastního stanoviště kdykoliv. Pokud tím v misce zůstane více soupeřových vojáků, znamená to ztrátu stanoviště a bojovník musí vyvěsit soupeřovu vlajku.

Pravidla souboje. Získání a dopravu dílů koně zpomalují souboje. Probíhají v celém prostoru kromě bran a stanovišť. Bojovat smí ten, kdo má u sebe aspoň jednoho vlastního vojáka. Každá skupina má k dispozici papírové koule a X bojových mečů (kdo nemá molitanem obalené meče, může bojovat jen papírovými koulemi). V souboji vítězí ten, kdo zasáhne soupeře koulí nebo mečem na celém těle kromě krku a hlavy (zákaz používat hlavu jako ochranný prvek). Poražený musí vítězi nabídnout všechny vojáky, které má (vlastní i cizí).

Po souboji musí poražený vždy dojít na vlastní stanoviště (aniž by se tím přibližoval bráně soupeře) či do vlastní brány, aby mohl znovu útočit. Pokud mu nezbyl žádný vlastní voják, musí před dalším soubojem alespoň jednoho získat. Také vítěz, pokud v součtu s kořistí přesáhne povolených deset vojáků vlastních či deset soupeřových, nesmí dál útočit. Musí nejprve najít vlastní stanoviště, kde přebývající vojáky zanechá nebo někomu předá.

Pravidlo deset plus deset.  Jeden bojovník může nést maximálně deset vlastních a deset soupeřových vojáků. Vítěz souboje proto nemusí mít zájem o vojáky poraženého (např. už má u sebe plný počet deseti vojáků, nebo může být zaujatý jiným bojem). Může si také vybrat jen několik vojáků. Poražený si pak může zbylé vojáky ponechat. Stejně ale nesmí bojovat, dokud nevstoupí do vlastní brány či na vlastní stanoviště.

Výměna cizích vojáků. Stranou, ale zhruba stejně daleko od obou bran je místo, kde může kterýkoliv bojovník vyměnit cizí vojáky za vlastní (ani zde se nebojuje). Na začátku je na tomto místě 30 vojáků od každé barvy.

Doprava koně a vítězství ve hře. O získané části koně nemůže skupina nijak přijít. Lze je nosit i po více kusech, pouze musí dotyčný mít u sebe vlastního vojáka. Když o vojáka jakkoliv přijde, nesmí koně nikomu předat, ani se dál přibližovat k bráně soupeře. Musí nejprve vojáka získat (jako při prohraném souboji). Vítězí skupina, která dřív sestaví Trojského koně v bráně soupeře.

Začátek a konec hry. Začátek hry oznámí píšťalka, stejně jako konec. V prostoru kolem každé brány se pohybují rozhodčí, kteří řeší spory a oznamují konec hry. Na samotnou hru počítejte plus mínus jednu hodinu, ale stejně dobře to mohou být i hodiny dvě. Pro jistotu stanovte časový limit, při kterém hru ukončíte. Vítěze určí množství, případně poloha získaných dílů koně.

Taktika hraje značnou roli. Primárně je třeba získávat a přemisťovat díly koně. Samostatné jednotky pak chrání dobyté území a zpomalují pohyb soupeře. Vyplatí se bránit určitá dobytá stanoviště (zvláště ta, kde je nějaký díl soupeřova koně), protože pouze na vlastním stanovišti je možné předávat vojáky a části Trojského koně. Největším oříškem je způsob předávání informací a rozkazů hlavního vojevůdce který by měl mít přehled a své vojsko řídit. Poznáte, že ve válce byl právě toto předpoklad úspěchu.

Pravidla nejsou jednoduchá, při soubojích jsou vždy nutná jasná pravidla, ale spádu hry to neubírá. Pro menší děti pomůže rozdělení úkolů. Jedněm stačí dodržovat pravidla souboje s povinností mít aspoň jednoho vojáka v kapse. Jiní mohou udržovat stav a doplňování armád v obsazených stanovištích a konečně nejzdatnější organizují zisk Trojského koně, jeho dopravu a sestavení v bráně soupeře.

Doporučeny jsou kalhoty s kapsami na fazolové vojáky. Vlajky k označení dobytého stanoviště je dobré upravit k rychlému zastrčení za šátek (například uvázat na klacík nebo laťku). Při větším věkovém rozdílu je zajímavé pravidlo, že na malé děti mohou útočit zase jen na malé děti, proti zásahu starších jsou imunní (ale s radostí na ně útočí). Nesmí pak vnést koně do brány, jinak mohou cokoli. Díky tomuto pravidlu hra bavila předškolní děti stejně jako dospělé vedoucí. Věkové rozpětí bylo od 3 do 68 let.

Budete potřebovat

• Koně
• Špejle
• Fazole
• Vlajky
• Meče
• Papírové koule
• Provázky na označení území
• Obálky