Jedeš na letní tábor? Připomeň si deset nápadů na jednoduché táborové výrobky a činnosti. Jako účastník můžeš tvořit, jako vedoucí snadno připravíš program, který zaujme každého. 

Vybrali jsme pro tebe deset nejzajímavějších článků na webu Ostrov nápadů s náměty pro letní tábor. Podívej se na články s popisem táborových výrobků a aktivit, které můžeš na táboře snadno a jednoduše vyzkoušet. Nezáleží na tom, jestli vše budeš zkoušet sám, nebo jestli budeš připravovat program pro ostatní. V naší nabídce určitě najdeš něco přesně pro tebe.

1. Zvučící dřívko roztočené na hlavou

Jednoduché Zvučící dřívko po roztočení nad hlavou vydává bručivý zvuk. Za dvě hodinky máš výrobek, který potěší každého táborníka.

2. Čas do západu Slunce

Jednoduchý fígl ti pomůže zjistit, kolik času zbývá do západu Slunce. Není to vůbec nic těžkého a budeš umět něco, co umí málokdo. Jak, to se dozvíš v našem článku.

3. Jak na uzel se zámkem

Nauč se používat zámek na uzlech, aby se daly snadno a jednoduše rozvázat. Někde zámek už dávno používáš a možná o tom ani nevíš. Ale je čas, aby se tahle vymoženost stala součástí tvé tábornické znalosti, k tomu slouží článek Uzly se zámkem. A najdeš v něm i odkaz na spoustu dalších skvělých uzlů.

4. Cibulové slupky barví dřevo

V táborové kuchyni požádej, aby ti dali stranou cibulové slupky. A zkus jimi obarvit některý svůj tábornický výrobek, třeba hůlku, trojnožku, počítací dřívko nebo zvučící dřívko. Návod najdeš v článku o barvení slupkami z cibule.

5. Indiánská počítací dřívka

Při spoustě her uplatníš indiánská počítací dřívka. A pokud si je vyrobíte společně s kamarády, můžeš je využít při nejrůznějších táborových hrách. Nemusíš k nim hned vyrábět parádní indiánský sáček, ale ta možnost tady samozřejmě je. Vše se dozvíš v článku s popisem výroby a použití počítacích dřívek.

6. Sluneční hodiny

Víš, jak vyrobit na táboře jednoduché sluneční hodiny? Tahle tábornická drobnost oživí každý tábor. Nejde o žádnou složitou konstrukci, více najdeš v našem článku.

7. Vyřezávání z kůry

Vyřezávání patří k oblíbeným táborovým činnostem. Pro začátečníky se hodí třeba masky z borové kůry, lodičky na závodní regatu, malé zvířecí motivy. Jak na to, poradí článek o vyřezávání z kůry pro začátečníky.

8. Dřevěný vrtulník

Neobvyklá táborová soutěž v letu vrtulníků může následovat po trochu náročnějším vyřezávání, které se hodí už pro zkušenější táborníky. Odměnou je ale létací stroj, který zvládne vystoupat do výšky a letět několik metrů téměř jako opravdový vrtulník.

9. Táborové hvězdné hodiny

Letní tábor je ideální příležitostí, jak pozorovat hvězdy. Málokdo umí poznat podle hvězd, kolik je hodin. A přitom to není zas tak složité. Kromě slunečních hodin výše se můžeš naučit i noční hodiny a uvidíš, že na táboře budeš za hvězdu. Jak na to, najdeš v článku Táborové hvězdné hodiny.

10. Podlézání laťky

Při této hře si vyzkoušíš obratnost a současně můžeš uplatnit šikovnost a tábornický um. Zhotovit dvojici tyčí a laťku pro hru Podlézání laťky stojí trochu času, ale úspěch je zaručený. Ono srovnat se pod co nejnižší laťku není vůbec žádná legrace. Jde o jediné povolené podlézání, vyzkoušej a uvidíš!

Pěkné táborové zážitky přeje Ostrov nápadů!

The post Deset nápadů pro letní tábor appeared first on Ostrov nápadů.

Oblíbenou tábornickou hříčkou je výroba zvučícího dřívka, které po roztočení nad hlavou vydává bručivý zvuk podobný vzdálenému vrtulníku nebo letu čmeláka. Výroba vůbec není složitá.

Tábornická zajímavost, cvičení práce s nožem a zároveň malba přírodních motivů na dřevo, to vše přináší výroba zvučícího dřívka. Pokud jsi ho ještě nevyzkoušel, určitě stojí za to přidat zvučící dřívko do plánů na letní tábor.

Zvučící dřívko znají mnohé přírodní národy, australští domorodci dřívka nazývali čaringa, jinde hlas duchů či mluvící dřevo. Jde o tenčí dřevěnou destičku, kterou uvážeš na provázek a roztočíš nad hlavou. Uslyšíš podivné bručivé zvuky, které bez velkého přehánění mohou připomínat hlasy duchů. Tvar může být různý od tvaru plného oválného listu až po ostře vyřezávané zuby na bocích dřívka. Na okraji jsou lepší do ostra sražené hrany.

Můžeš použít tenké prkénko, lísku na ovoce, ale nejtáborničtější je odštípnout a vyhladit tenkou štěpinu z vhodného špalíku. Zvučící dřívko nesmí být příliš lehké, abys je dokázal dostatečně rychle roztočit a naopak ani příliš těžké, které se špatně točí kolem své osy. Délka je kolem 20 – 30 cm, šířka asi 5 cm a tloušťka zhruba 1/2 cm.

Na širším konci provrtej otvor a uvaž dřívko na tenký provázek dlouhý něco kolem 60 – 80 cm. Před roztočením je dobré předtočit provázek, aby se dřívko snadněji roztočilo. Malá poznámka, kroucený provázek je horší, kroucení mu nedělá dobře. Pletený je lepší. Bručivý zvuk kolísá jednak s rychlostí točení a také tím, že dřívko se točí až na hranu zkroucení provázku a pak se začne točit opačným směrem.

Táborníci mají jedinečnou příležitostí vyzkoušet různé tvary a vyzdobit zvučící dřívko přírodními barvami třeba ve tvaru hada či lomené linky blesku. Přečti si také pěkný příběh nazvaný Hlasy duchů, který popsal Miloš Zapletal v knize Výpravy za dobrodružstvím (18. výprava V mlze).

The post Zvučící dřívko appeared first on Ostrov nápadů.

Nejjednodušší a nejrychlejší papírový obal na tvoji táborovou příručku nebo knížku vyrobíš bez nůžek a bez lepicí pásky během chviličky. Stejně dobře obal ochrání před poškozením jakoukoliv knížku.

Na ochranu knížky v přírodě i doma postačí arch papíru, který na všechny strany o 3 – 5 cm přesahuje rozevřenou knihu. Můžeš recyklovat starší pomuchlaný balicí papír nebo reklamní leták, ale estetické hledisko plně uspokojí čistý balicí papír nebo prošlý nástěnný kalendář.

Prvním krokem je velikost budoucího papírového obalu. Měl by nahoře i dole přesahovat o 3 – 5 cm  a na délku by papír měl mít asi 2,5 – 3 šířky zavřené knihy + tloušťku hřbetu. Větší by být neměl, pak se papír špatně skládá. Do správné velikosti  můžeš papír odtrhnout, založit, případně oříznout. Pokud se ti papír nepovede odtrhnut úplně rovně, nic se neděje. Vše bude schováno.

Nahoře i dole papír přelož po celé délce na rozměr, který mírně přesahuje desky příručky (desky se musí vejít dovnitř přeloženého obalu). Zarovnaný obal přehni na zavřené příručce a ohni podle desek. Založený obal vytvoří kapsy na obou stranách.

Hloubku kapes určuje délka papíru cca 3 šířky zavřené knihy. Při nedostatečné délce kapsy mohou desky vypadávat, přílišná délka kapes způsobí problém při zasouvání desek.

Obal spolehlivě drží na příručce. Při balení nejprve zasuň do kapsy přední desku a potom musíš příručku mírně rozevřít a do kapsy zastrčit i zadní desku. Před zabalením příručky doporučujeme sundat případný přebal a uložit na spolehlivé místo.

Po přečtení knihy se použitý obal jednoduše odloží do recyklu a příručka zůstane v knihovně pěkná a nepoškozená.

The post Obal na příručku appeared first on Ostrov nápadů.

Masopust je obdobím veselí, hodování a proměn. Je to čas, kdy si lidé odedávna oddechli uprostřed zimy a na chvíli si dovolili porušit běžný řád. K masopustu neodmyslitelně patří průvody, hudba, tanec – a především masky.

Ačkoliv slovo masopust napovídá, že jde o období půstu a masa si člověk moc neužije, pravda je jiná. Původní význam byl „opuštění masa“, tedy příprava na období, kdy bude maso nedosažitelné. Jde tedy naopak o čas zábav, hodování, veselic a karnevalů. Další pojmenování masopustu je třeba fašank nebo šibřinky a na mnoha místech jde o pečlivě udržovanou tradici.

Křesťané zařadili masopust jako období mezi vánočním a velikonočním půstem. Začíná vždy po svátku Tří králů a končí masopustním úterým, těsně před Popeleční středou. Ta je prvním dnem čtyřicetidenního půstu před Velikonocemi.

Bujaré průvody oslavující konec masopustu mají pohyblivé datum, protože samotné Velikonoce jsou také pohyblivé. Obvykle masopust končí v průběhu února, nejčastěji mezi 10. únorem a prvními dny března. Jak už jsme řekli, konec určuje Popeleční středa, která je 40 dní před termínem Velikonoc (Velikonoce se pohybují od 22. března do 25. dubna).

Oslavy masopustu sahají hluboko do minulosti. Někdy se dávají do souvislosti s antickými bakchanáliemi, slavnostmi vína a veselí, ale řada prvků je pravděpodobně ještě staršího, předkřesťanského původu. Masopust byl vnímán jako přelomové období roku, kdy se symbolicky otevírá cesta k jaru. Hodovalo se, pořádaly se svatby, zabijačky a taneční zábavy, aby lidé načerpali sílu na období půstu i na novou hospodářskou sezónu.

Masopustní průvody

Vrchol masopustu přichází v posledních třech dnech – v neděli, pondělí a úterý před Popeleční středou. Právě tehdy se konaly a dodnes konají masopustní průvody, při nichž masky obcházejí vesnici či město, vstupují do domů, tančí, hrají scénky a vybírají výslužku. Průvod mívá pevný řád, své vůdce, hudební doprovod i závěrečný obřad, kterým symbolicky končí masopustní období – pohřbívání basy, kobyly nebo samotného masopustu.

Masopustní průvody nejsou jen dávnou tradicí. Dnes se v mnoha městech a obcích po celé České republice masopust znovu pořádá – někde jako tradiční obchůzky, jinde jako komunitní slavnost. Vedle tradičních masek se v průvodech objevují i nové postavy, reagující na současný svět. Masopust tak zůstává živou tradicí, do které se může zapojit každý.

A právě účast v průvodu je jedním z důvodů, proč má smysl si masku vyrobit. Nejen dívat se, ale stát se součástí dění.

Masopustní masky

Masopustní masky měly často rituální význam a jejich úkolem bylo ztělesnit určité vlastnosti, síly nebo archetypy. Člověk v masce na čas přestával být sám sebou a přijímal roli, která s sebou nesla jasně dané chování. Maska zároveň poskytovala anonymitu a odvahu k rozpustilejšímu jednání, než jaké bylo běžně dovoleno.

Mezi nejtypičtější masopustní masky patří Medvěd, jedna z nejstarších doložených postav. Symbolizuje plodivou sílu, zdraví a úrodu, proto s ním ženy v průvodu tančily. Často jej doprovází medvědář, který jej „hlídá“. Další výraznou maskou je Kobyla (nebo Klibna), někdy tvořená dvěma lidmi. V některých regionech je kobyla na závěr masopustu symbolicky popravena a znovu oživena jako očistný rituál.

Objevují se také postavy jako Masopust nebo Bakchus, zosobnění hodování a nestřídmosti, Smrt a Půst, kteří připomínají blížící se konec veselí, Turci a Hejtmani s obřadními tanci, Strakáči a Laufr, kteří průvod vedou a mluví za něj, nebo Slaměný, jehož sláma měla přinášet plodnost hospodářství.

Typické masopustní masky jsou často velké, prostorové a nošené na celém těle. Nejde jen o obličejovou masku, ale o celkovou proměnu postavy – zvíře, bytost nebo symbol. Právě tato výraznost dává masopustu jeho zvláštní atmosféru a odlišuje jej od běžného maškarního karnevalu.

Výroba masopustní masky v oddíle

Masopust nabízí skvělou příležitost, jak do oddílové činnosti zapojit tvořivost, spolupráci i poznávání lidových tradic. Výroba masky může být společným projektem, na kterém se podílejí děti různého věku, a výsledná maska pak může posloužit při oddílovém masopustu, průvodu nebo návštěvě některé z veřejných slavností.

V následující fotoreportáži se zaměříme na detaily dvou relativně jednoduchých masopustních masek – Myši a Medvěda. Můžete se inspirovat a podobné masky si vyrobit sami.

Chcete-li se masopustu skutečně zúčastnit, nestačí jen přihlížet. Maska je vstupenkou do světa, kde je na chvíli dovoleno být někým jiným.

The post Masopust a výroba masek appeared first on Ostrov nápadů.

Že cibulové slupky obarví velikonoční vajíčka, je známé. Zkusil jsi ale odvarem ze slupek vykouzlit barevné ornamenty na dřevěné holi, kolíku či krajince?

Pojď si s námi vyzkoušet barvení dřeva. Nejjednodušší jsou barevné ornamenty na vyhlazené dřevěné hůlce zbavené kůry. Můžeš si vyzkoušet ornamenty přírodních národů, použít libovolné vzory nebo vymyslet vlastní grafiku.

Cibulové slupky jsou běžným kuchyňským odpadem. Na táboře a pochopitelně ani doma v průběhu roku nebude problém získat jich v kuchyni dostatečné množství. Slupky neobarví jen velikonoční vajíčka, ale poskytnou i výrazné oranžovohnědé barvivo, se kterým můžeš barvit dřevo, látky či vlnu a můžeš s ním dokonce i kreslit.

Cibulové barvivo připravíš vcelku jednoduše. Stačí získat dostatečný počet cibulových slupek a dostatečně dlouho je povařit, aby vzniklo husté barvivo. Počítej s tím, že potřebuješ naplnit nádobu se slupkami zalít vodou a vařit hodinu až hodinu a půl, abys získal dostatečně hustý odvar.

V našem případě byly slupky vařeny v litrové nádobě naplněné slupkami. Do nádoby jsme nalili vodu a když po namočení slupky trochu zmenšily objem, začali jsme vodu vařit. Mírný var bez pokličky jsme udržovali tak dlouho, až se většina vody vyvařila. Současně se zmenšoval i objem slupek, takže byly stále ponořené ve vodě.

Postupné tmavnutí odstínu barvy ukazuje zkušební hůlka. Jednotlivé pruhy jsme zkoušeli po 15 minutách. Trvalo asi 1,5 h, než byl odvar dostatečně hustý a barvil zkušební hůlku sytě oranžovohnědou barvou. Pak jsme slupky odstranili a vymačkali. Na dně nádoby zbyla hustá hnědá tekutina. To je naše barvivo.

Při barvení dřeva je vhodné vyzkoušet nejprve vzorek barvy na kousku dřeva čí hole. Podle vlhkosti dřeva a hustoty roztoku má barva tendenci rozpíjet se po vláknech. Lepší výsledek dosáhneš, když po celém okraji zamýšleného ornamentu uděláš nožem vryp, jeho hloubku si vyzkoušej. Pokud je vryp dostatečně hluboký barva se do něj vpije a dál už se nerozpíjí.

Musíš samozřejmě počítat s tím, že přírodní barvivo není nijak odolné proti vodě a při používání případných nabarvených výrobků v dešti hrozí rozmočení. Barvivo z cibulových slupek je nejjednodušší, ale stejně dobře můžeš vyrobit přírodní barvivo i z dalších přírodnin podobně, jak při barvení látek. Stejně působí i mořidla a různé ustalovače.

Barvení dřeva přírodním barvivem je tábornická lahůdka, určitě doporučujeme její vyzkoušení.

The post Cibulové slupky barví dřevo appeared first on Ostrov nápadů.

Pro signalizaci v nouzi je důležitou pomůckou píšťalka. Víš, jak ji vyrobit z nápojové plechovky, jak ji použít a jaký je nouzový signál?

Od autora řady článků na Ostrově nápadů jsme dostali pěkný návod jak si vyrobit nouzovou píšťalku z nápojové plechovky. Zde je Willyho postup:

„Požadavky na materiál a nářadí při výrobě nouzové píšťalky jsou minimální. Stačí jakákoliv tenkostěnná hliníková nápojová plechovka a nůž či nůžky. Jak nastřihnout a potom zohýbat tvar z plechu, to vidíte na přiložených fotkách.

Nejvíc práce pak bylo donutit prsty (ukazováček a palec) sevřít hrany plechu tak, aby vytvořily obě těsné boční stěny píšťalky.

Oba prsty při správném sevření stočeného plechu utěsní vzduch v těle píšťalky. Zároveň je nutné zajistit správnou velikost mezery rezonančního otvoru, kde zvuk vzniká.

Výsledek – tedy pískot – neočekávej hned, je potřeba delší dobu zkoušet různé nastavení.“ Tolik Willy, jednotlivé fáze výroby píšťalky jsou vidět na fotografiích.

6 signálů za minutu

Jakým signálem píšťalky si v nouzi pomůžeš? Mezinárodní nouzový zvukový signál je šest písknutí vysílaných v pravidelných intervalech jednu minutu. Pak se jednu minutu čeká na odpověď. Odpovědí záchranářů jsou tři signály za minutu vysílané v této pauze. Po minutě čekání se nouzový signál opakuje a opět se jednu minutu čeká. Stejná pravidla jsou i pro nouzové signály vysílané světlem.

Signální píšťalky

S pořízením píšťalky ale nemusíš čekat až na chvíli, kdy začnou problémy. Na trhu je řada malých a lehkých nouzových píšťalek s hlasitým pískáním, které dokáží vydávat zvuk až 120 dB. Pozor při cvičném použití, nezapomínej, že zvuk o síle 110 dB může poškodit sluch už během několika minut.

Nouzové píšťalky, můžeš nosit třeba v KPZ, u pasu, může být i v kombinaci s přezkou batohu. Víš, jestli je na tvém batohu píšťalka? Schválně se podívej, možná ji máš na hrudním popruhu.

Použití nože na řezání plechu sice nahání správnému zálesákovi husí kůži, ale právě pro případy nouze s sebou člověk nůž nosí. Takže v tomto případě je možné se proti dobrým tábornickým mravům prohřešit.

V případě nouzové situace je dobré mít nějakou šikovnou píšťalku po ruce. A pokud není k dispozici, rozhodně se hodí znalost její výroby z kusu nápojové plechovky.

Foto Genia, Zdeňka a Ostrov nápadů

The post Nouzová píšťalka appeared first on Ostrov nápadů.

Stínadla jsou spojena s hlavolamem ježek v kleci. Kamarád Willy nabízí hlavolam, který připomíná Foglarova Stínadla vzhledem. Nechceš si ho taky vyrobit?

Tento článek není běžným tématem Ostrova nápadů. Ale rukodělné práce je na něm dost a dost. Navíc získáš neobvyklou a tajemnou zábavu pro dlouhé chvíle na táboře nebo v klubovně. Děkujeme Willymu za svolení návod na hlavolam otisknout.

K výrobě hlavolamu potřebuješ šikovné ruce, několik hranolů dřeva a trpělivost. Zde je nepatrně zkrácený Willyho návod:

„Mám to štěstí, že je kolem mne hodně činorodých kamarádů a každé naše setkání je ve znamení předávání novinek, co kdo zažil, četl, viděl, vyrobil. Tahle vzájemná inspirace je neskutečně obohacující. V užším kruhu přátel jsme to dotáhli téměř k dokonalosti. Narazíme-li totiž v životě na téma blízké někomu z nás, neváháme sbírat zkušenosti a dovednosti i pro toho druhého. Sám tomu říkám: „Moje bohatství nestojí jen na tom, co dokážu já sám, ale i na tom, co všechno zvládají mí přátelé!“.

Jak jsem Stínadla získal

Zvídavost mne už mockrát dovedla k velmi pěkným zážitkům i hezkým výrobkům. Stejně tak tomu bylo s hlavolamem, kterému jsem dal pracovní název „Stínadla“. Při jedné návštěvě jsem si všiml na polici malé hezké dřevěné makety středověkého městečka. Různé barvy a tvary stříšek, také rozdílná výška budov, hradby kolem dokola, to celé přitahovalo moje oči jako magnet. Nakonec jsem neodolal a nechal si vysvětlit, o co jde.

Byl to hlavolam z oddílové vánoční schůzky. Při pohledu shora to vypadalo jako úzké uličky ve Stínadlech. Celé město se skládalo z různě velkých domů, jejichž půdorys se ani jednou neopakoval. Účelem hry bylo, po vyndání a zamíchání všech budov z hradeb, znovu všechny stavby poskládat zpět. Žádný dům nesměl zůstat mimo hradby a ve městě nemohl zůstat žádný prázdný prostor. Trápil jsem se s tím tenkrát pěkně dlouho, ale bez úspěchu.

Uchvátilo mne to natolik, že jsem si na kousek papíru obkreslil půdorys všech domů s tím, že si něco takového vyrobím sám. Papírek, jak už to u mnohých mých projektů bývá, skončil ve složce nápadů s názvem „možná-kdyžtak-někdy“.

Výroba Stínadel

Každá věc má svůj čas. Jak vnoučata rostla, bylo potřeba je na srubu stále něčím zabavovat. V Hornbachu jsem narazil na dubové tyčky čtvercového profilu. Půdorysy domů byly také sestaveny ze čtverečků a tak mne napadlo nařezat tyčku na rozdílné délky (výšky domů) a zkosením vytvořit různé typy střech.

Většinou, než se pustím do práce, rád si vše pořádně promyslím a často připravím i nějaký nákres. Nakonec vznikly docela podrobné výkresy, podle kterých jsem pak postupoval. Jednotlivé věžičky a domky jsem k sobě slepil oboustrannou lepicí páskou.

Střechy jsem nabarvil na různé odstíny, aby to bylo pestřejší, a hradby městečka jsem vytvořil z latiček přitlučených k boku základní desky. Vše pak doladil nátěr mořidla a přetření lněným olejem.

Skládání hlavolamu

Od té doby na srubu slouží hlavolam „Stínadla“ k zabavení jak menších, tak i dospělých návštěvníků. Ne každý však byl úspěšný – je to hodně o systematičnosti a trpělivosti. Dokonce nezáleží ani na věku hráče – Yučikalův osmiletý synek Mates to vystřihnul velmi brzo. O popularitě hry bez ohledu na to, zda se podaří dosáhnout úspěchu nebo ne, svědčí i to, že se o to už pokusili nejen Češi, ale také Poláci, Slováci a dokonce jedna Italka.“

Tolik Willy a jeho příběh hlavolamu Stínadla. Foglarovskému duchu odpovídá i počet budov, je jich třináct, což bylo Foglarovo oblíbené číslo.

Jak hlavolam složit, ti prozradí nákres. Pokud se do výroby návodu pustíš, můžeš mít úplně stejně pěkný výrobek, jaký krášlí poličku ve Willyho zálesáckém srubu nedaleko Sázavy kdesi u Samechova.

Foto Zdeňka Vilhelmová

The post Hlavolam ze Stínadel appeared first on Ostrov nápadů.

Vyrob si indiánské kostky, stylový herní prvek pro letní tábor i pro schůzky v klubovně. Her s indiánskými kostkami je na webu dostatek a skvělý dojem udělají ve spojení s počítacími dřívky.

Vášeň indiánů pro hazardní hry je dostatečně známá. Nebylo zas až tak neobvyklé, když v sázce proti sobě byly i dost hodnotné věci: deka, puška, kůň. Ale není nutné pouštět se hned do hazardu, bohatě stačí napětí při hře samotné. Mě osobně hodně těší samotná výroba.

Vyrobit indiánské kostky není nijak složité, ale pečlivá práce se vyplatí. Vlastní indiánské kostky jsou jen dvoustranné a vzniknou rozpůlením krátkých špalíčků z lísky. Ideální jsou špalíčky z rovné lískové větve bez suků, průměr 2 – 2,5 cm a délka asi 6 – 7 cm.

Na rovných ploškách jsou zářezy, které určují hodnotu (místo zářezů je možné proužky nakreslit). Nejblíže evropskému myšlení je šest polovičních špalíčků s vyznačenými hodnotami od jedné do šesti (o hrách s kostkami připravuje redakce samostatný článek).

Hod kostkami probíhá tak, že se všechny najednou vyhodí do vzduchu, a podle toho, jak kostky dopadnou, se spočítají body. Viditelné zářezy se jednoduše sečtou a kostky, které leží půlkulatou neoznačenou stranou nahoru, se nepočítají. Maximální počet bodů v jednom kole je tedy 21. Kdo má nejvíce bodů, vyhrál.

Na kostky jsem vyrobil malý jelenicový váček trochu ozdobený korálky a třásněmi s plechovými kornoutky. Indiánské kostky doporučuju doplnit stejně stylovými počítacími dřívky, o kterých jsem psal v článku Indiánská počítací dřívka.

Tím je herní sada hotová. Už jsem několik podobných vyrobil a řeknu to tak, že mě to pořád baví. Sadu na obrázku jsem měl nachystanou do budoucna – byla určená jako dárek a už má svého majitele. Znáš to, když má člověk hodně přátel, příležitost se určitě najde!

Foto Zdeňka Vilhelmová

The post Indiánské kostky appeared first on Ostrov nápadů.

Pro oddílové a táborové turnaje, hry a soutěže se často hodí malebnější bodovací systém, než jsou body v papírovém bloku. Zkus si v předjarním čase vyrobit indiánská počítací dřívka.

Na vůbec první zmínku o počítacích dřívkách jsem poprvé narazil v knize Miloše Zapletala Encyklopedie her. Vyšla roce 1973  (o slavném pozdějším čtyřdílném vydání s názvem Velká encyklopedie her  z let 1986 až 88 ještě nebylo ani potuchy). Miloš Zapletal v knížce píše: „… poprvé jsme viděli počítací dřívka v monografii S. Culina o indiánských hrách. Byly to větvičky dlouhé 20 – 30 cm, silné jako tužka nebo prst, někdy krásně vyřezávané, jindy jen hladké, bez kůry. Indiáni milovali hazardní hry, hrávali je všechny kmeny od Aljašky po patagonské pustiny. Protože však nebyli moc silní v počtech, vypomáhali si počítacími dřívky. Taková dřívka sloužila indiánům při jejich hrách jako zástavy nebo získané body Nám se dřívka zalíbila především pro to, že to někdy byla malá výtvarná díla…“

Práce s nožem mne bavila už od mládí, ihned jsem zatoužil vyrobit si něco takového. Netrvalo dlouho a svými dřívky jsem inspiroval kamarády z našeho kmene Mawaden. Každý si nejprve vymyslel svůj osobní vzor, který pak vyřezal do kůry 20ti stejně dlouhých vrbových proutků. Na dřívka si většina z nás ušila nějaký pytlík a ten jsme s sebou nosili na všechny akce ve městě anebo v přírodě.

S počítacími dřívky jsme si tehdy užili opravdu dost zábavy. Používali jsme je v oblasti sportu (jako body za různé závody v běhu, silácké cviky, hody…), ve znalostních soutěžích (kdo přinese během 3 minut víc spadlých listů různých druhů stromů), ale také pro nejrůznější sázky. Mohu odpovědně říct, že věta – „Tak o dřívko, jo?“ – byla v určitém období téměř jako zaklínadlo.

Jak vyrobit počítací dřívka

Nejlépe se počítací dřívka vyrábějí z rovných prutů, mně se osvědčily vrbové, ale lze použít i lískové. Pokud si zjara zajdeš někam k řece, rázem máš materiál na počítací dřívka. Nařezej si jich více nežli dvacet, ne všechny se povedou bez chyby.

Tloušťka počítacího dřívka je asi jako tužka a může být i o trochu méně. Délku doporučuje Miloš Zapletal 15 cm. Udělal jsem si i 20 cm dlouhé, ale mám i dvě cestovní sady, které jsou dlouhé jen 10 cm (slouží jako sčítací body pro různé hry).

Pro vlastní zdobení do kůry stačí zavírací nebo jakýkoliv menší nůž. Podmínkou je, aby byl ostrý. Je dobré si celý postup několikrát vyzkoušet na náhradním prutu. Ještě taková rada – rozhodneš-li se pro kratší verzi dřívka, neznamená to, že jejich výroba bude lehčí. Držení malého klacíku, manipulace s ním a vyřezávání titěrného vzoru je náročnější.

Nožem nařízni kůru všude tam, kde budou okraje plochy, která má být odstraněna. Důležité je nožem řezat kolmo a jen do hloubky tloušťky kůry. Potom opatrnými řezy odloupni kůru, vznikne kontrastní bílá plocha. Kůra jde nejlépe loupat zjara v době, kdy se pupeny na proutcích ještě neotevírají, ale pod kůrou už proudí voda.  V době, kdy už raší listy, jdou pruty také loupat, ale pod kůrou už je lepkavější míza a k získání čisté bílé plochy je potřeba o trochu více práce.

Když už máš ve vyřezávání a loupání vyzkoušené na vhodném prutu, vymysli si, jakým motivem ozdobíš svoje dřívka. Pro inspiraci jsem si na srubu jedno odpoledne vyřezal takový vzorník asi 20 různých typů, které jsou na následující fotografii.

Nejjednodušší je vyřezávat soustavu různě umístěných tenkých a nebo širších proužků obtáčejících proutek po obvodu. Kdo si však troufne, může dělat i složitější geometrické obrazce. Je ale jasné, že to půjde daleko složitěji, a je dobré si uvědomit, že dřívek je dvacet.

Zkusil jsem dělat dřívka z proutků nařezaných v zimě a taky z hodně zaschlých doma dlouho uložených prutů, co mi zbyly z jara. Tuto práci bych ale doporučil spíše někomu zkušenějšímu. Trochu mi pomohlo proutky ještě namočit na den či dva do vody, ale nebylo to úplně ono.

Ještě lze počítací dřívka ozvláštnit tím, že některé bílé části bez kůry je možné obarvit třeba cibulovými slupkami, nebo zkusit vybarvit či vypálit různé vzory.

Využití dřívek

Podmínkou využití počítacích dřívek je, aby je měli všichni zúčastnění. Počítací dřívka nahrazují body v různých soutěžích. Například, kdo vyhraje soutěž či sázku, dostane jedno počítací dřívko od všech ostatních. Jiná možnost je, že dva první získají dřívko od dvou posledních. Také každý může vložit jedno počítací dřívko do banku, který se pak rozdělí podle pořadí v soutěži, sázce, závodě. Možností je mnoho.

Ve využití počítacích dřívek se meze nekladou a je na každém, jak moc je zařadí do programu. Není nutné se o dřívka sázet a pak je definitivně prohrávat. Mohou klidně sloužit jen jako zástava, či body pro různé hry během výpravy nebo schůzky. Po sečtení na konci akce a vyhodnocení pořadí se dřívka mohou vrátit majiteli.

Zdálo se mi, že by se k indiánským počítacím dřívkům hodil i pěkný stylový obal. Pro jednu sadu jsem se nechal inspiroval tvarem daleko objemnějšího indiánského výrobku zvaného wizipan – ten byl původně určen na skladování potravin. K výrobě jsem použil zbytky nevydělané kůže – rawhide, kousek jelenice na třásně a kytičkovanou látku na horní zavírací část.

Samozřejmě je také možné ušít váček z jelenice s drobnou korálkovou výšivkou, nebo jen obyčejný látkový pytlík – to už záleží čistě na vaší fantazii!

Mám ještě jeden nápad: Přišlo mi dobré zařadit výrobu počítacích dřívek nejen do činnosti kmene, ale dokonce by to mohl být bod v zasvěcovací stezce. Dřívek by si každý nováček musel vyrobit dvacet + jedno navíc. To liché by se mohlo v klubovně ukládat do nějakého vaku, pouzdra, truhličky s označením – kdo a kdy dřívko vyrobil. Časem by z toho mohla vzniknout pěkná sbírka, která je součástí historie kmene.

Liga lesní moudrosti

Výroba dřívek je velmi dobrý trénink zručnosti a pečlivosti. Pro woodcraftery je jejich výroba součástí činu Knihy orlích per 3AA1 Vyřezávání her a hraček. Úkol zní:

Vyrob z proutků sadu 20 počítacích dřívek a navíc pěkně vyřež funkční a bezpečné pomůcky k různým hrám, které si pak i zahraješ (např. hokejka, rovný oštěp s opalovanou špičkou, bumerang, špaček s pálkou, kuželky, pár sněžných hadů, sada indiánských či vrhcábových kostek, domino, sada figurek ke stolní hře, píšťalka z vrbového proutku, zvučící dřívko, létací vrtulka, mlýnek na potoce). Čin: 5 různých her + počítací dřívka, velký čin: 12 různých her.

Text je zkrácenou podobou článku, který vyšel v časopise Woodcraft 2/2022.

Foto Zdeňka Vilhelmová

The post Indiánská počítací dřívka appeared first on Ostrov nápadů.

Krabička z březové kůry je často uvedena v tábornických příručkách. Pro poznání práce s tímto skvělým materiálem doporučujeme jednoduchou a rychlou krabičku, na které se naučíš, co březová kůra snese.

Březovou kůru získáš z polomů, kde se kůra dá těžit buď na čerstvě zlomené bříze, nebo naopak na starších a již trochu odleželých kmenech. Pro krabičku je potřeba kůra bez kazu ve velikosti střihu krabičky. Před skládáním krabičky je dobré kůru pořádně namočit. Více o březové kůře a jejím využití najdeš v článku Březová kůra.

Střih je vytvořen tak, že po složení krabička bude držet sama. K tomu slouží samostatné volné dno, které zabrání rozložení krabičky. Stejný střih poslouží i pro krabičku z tužšího papíru, nejlépe od 150 g výše (během chvíle můžeš vyrobit na míru krabičku na dárek, nebo na cokoliv jiného).

Po nastřižení kůry je dobré hrany střihu narýhovat tupou hranou nože (hodí se třeba šroubovák bez ostrých hran) a krabičku složit bez dalších úprav. Krabička má delší boční strany založené pod kratší boční strany. Posledním krokem je vložení samostatného dna.

Všimni si malého porušení kůry vpravo na fotografii, to může být problém, kterému je třeba se vyhnout. Také na ukázkové krabičce bude porušení vidět. Výběr dobré kůry je pro úspěšný výsledek velmi důležitý.

Střih na samonosnou krabičku si můžeš libovolně upravit. Důležité je, aby boční strany byly všechny stejně vysoké. Záložky delších bočních stran jsou o milimetr nižší kvůli snadnějšímu skládání.

Krabička (v tomto případě 8 x 4 cm) je hlavně procvičením zpracování březové kůry, ale je samozřejmě použitelná i prakticky. Zkušenosti můžeš pak využít při výrobě složitějších prošívaných krabiček.

Před časem jsme slíbili článek o jednoduché krabičce z březové kůry, což tímto plníme. I malá zkušenost se zpracováním ti ukáže krásu a jemnost březové kůry jako skvělého přírodního tábornického materiálu.

The post Rychlá krabička z březové kůry appeared first on Ostrov nápadů.