Spacák a karimatka

Noc v přírodě se neobejde bez dvou pomocníků, bez spacího pytle a izolační podložky, která se také nazývá karimatka. Jaké vlastnosti od nich vyžadujeme?

Spací pytel i podložka izolující od země se v průběhu několika posledních desetiletí naprosto změnily a vlastně se mění pořád dál. Zubr nám prozradil, že moderní vybavení na spaní v přírodě u nás poskočilo notně kupředu. Zatímco před rokem 1990 byl dobrý spacák výsadou špičkových horolezců a polárníků a karimatku téměř nikdo neznal, dnes není žádný problém pořídit si to nejlepší vybavení přesně podle vlastních potřeb.

Následující poznámky pro výběr spacího pytle a izolační podložky jsou určeny pro potřeby dětského tábornického oddílu jako základní informace pro všechny, kteří se ke koupi spacáku a karimatky chystají.

Spacák pro táboření a teplotní určení

Nejvhodnější spací pytel pro častější táboření dětí v přírodě je mumiový s náplní z kvalitních dutých vláken. Podle typu táboření se volí nejčastěji třísezónní spacák do teplot –5 až –10 ºC, pouze pro letní táboření stačí i lehčí spacák s teplotním určením kolem nuly. Naopak, kdo hodlá jezdit i v zimě, měl by ještě nějaký stupínek přidat, nebo si pořídit spacáky dva.

Většina výrobců uvádí u teplotního určení spacích pytlů čtyři teploty, pro dětské táboření je zajímavý údaj „comfort“ nebo také komfortní teplota. Tento údaj platí pro dospělé ženy a je nejblíž dětským potřebám. Limitní teplota je údaj, který označuje dolní hranici tepelného komfortu mužů, při níž mohou ve spacáku ještě pohodlně chrupat až do rána. Bývá o několik stupínků níž, protože metabolismus u mužů a u žen je odlišný a ve stejném spacáku je ženám větší zima.

Schopnost zahřát se ve spacáku se liší také podle věku, hmotnosti a dalších parametrů včetně osobních dispozic. Není nic neobvyklého, že drobnější štíhlejší ženy potřebují o dost teplejší spacák. Vyplatí se o tom zjistit více. Také u dětí je schopnost „vyrobit si dostatek tepla“ nižší a rodiče by s tím měli při výběru spacího pytle počítat.

Velikost spacího pytle

Velikost spacáku je u dětí velice důležitý parametr. Protože rychle rostou, jeden spacák jim na dlouho nevystačí a kupovat každý druhý rok nový spacák se nikomu nechce. Základem je, že vnitřní délka spacího pytle by správně měla být asi o 15 cm větší, než postava dítěte. Menší spacák se už se může napínat a omezovat tloušťku a funkci izolační vrstvy. Ve větším spacáku se musí vyhřívat vetší prostor a pokud na to metabolismus spáče nestačí, je může mu být zima.

Výrobci řeší různé varianty „rostoucích“ spacích pytlů, které je potřeba dobře uvážit s ohledem na konkrétní potřeby. Jinou možností je používat zkrácený spacák, to znamená podvázat větší spacák ne správné velikosti. V obou případech je ovšem nutné nosit nějaké gramy navíc.

Rozdíly náplně z peří a ze syntetických vláken a zipy

Izolační schopnost náplně ze syntetiky sice většinou pokulhává za izolačními vlastnostmi peří, ale to se uplatní spíše v extrémních podmínkách a v suchých mrazech. Ve vlhkém prostředí, které vládne při přírodním táboření, peří snadno navlhne, jeho izolační vlastnosti se zhoršují. Péřový spacák také vyžaduje větší péči při ošetřování a odstraňování vlhkosti. Na druhou stranu je peří výrazně lehčí a lépe sbalitelné. Duté vlákno zase lépe vzdoruje vlhkosti, snadněji se suší i pere a až na velmi speciální materiály je levnější než peří.

Zip by měl být zevnitř krytý, aby neutíkalo teplo a žádný šev na spacáku by neměl být „studený“, tzn. všechny vrstvy by neměly být prošité jediným švem (to už dnes prakticky nenajdete). Výhodný je spacák se dvěma jezdci, který je možné rozepnout i odspodu a tak odvětrávat, když je v noci příliš horko.

Izolační podložka neboli karimatka

Izolační podložka chrání proti chladu od země. Moderní karimatky (tak se podložkám u nás říká podle britské firmy Karrimor, která jako jedna z prvních přišla s podložkou Karri Mate) odstranily problémy s ledvinami a dalšími orgány choulostivými na chlad. Pro přírodní táboření v rámci dětského oddílu jsou nejvhodnější obyčejné pěnové karimatky. Mezi nimi pak zase profilované skládací karimatky.

Pěnové karimatky se sice celkem snadno poškodí (snadno se natrhnou či se vytrhne kousek pěny a zhoubou jsou pro ně žhavé uhlíky odletující od ohně) a ani izolační vlastnosti nemají bůhvíjaké. Nejsou však drahé a hlavně, malé poškození nijak neovlivní izolační vlastnosti.

Samonafukovací podložky a nafukovačky s vnitřní výplní jsou velice pohodlné, skvěle izolují, dají se sbalit do malé ruličky, ale nesnášejí se s otevřeným ohněm a s drsným provozem. Navíc při jakémkoliv poškození neprodyšné vnější vrstvy jsou pak zcela nefunkční a na táboře bývá příležitostí k poškození opravdu dost.

Izolace proti vlhkosti

Karimatky bývají jen nepatrně věší, než je nezbytné a pokud spíme v přírodě, je potřeba mít s sebou celtu či jinou izolaci proti vlhkosti. Jinak hrozí, že při sesunutí z karimatky (viz náš úvodní obrázek) spacák navlhne a pro další noc budou jeho izolační vlastnosti mizerné.

Často se pro tyto účely používá univerzální celta, ovšem s připomínkou, že celta je sama o sobe dost těžká a po navlhnutí je ještě těžší. Proto se často využívají různé igelitové a syntetické plachty. Ty jsou zase proti mysli přírodně laděným oddílům. Zajímavou volbou je materiál tyvek, který připomíná papír. Jde sice také o syntetický materiál, ale je lehounký a i když se dá roztrhnout, tak překvapivě dlouho vydrží.

Texty Ostrova nápadů průběžně aktualizujeme, tento článek byl naposledy upraven 9/2019.