Hromnice, skřivan a předjaří
Zima ještě neřekla poslední slovo, ale v teplých slunečních dnech února se objevuje ve vzduchu vlahá vůně, kterou se hlásí předjaří. Tradičním svátkem ohlašujícím toto období jsou Hromnice, které připadají na 2. února.
Oddílová výprava v předjarní den je balzámem po dlouhé vládě sychravé zimy. Jestliže se podaří uspořádat únorovou výpravu v krásný slunečný den a současně už není sněhová pokrývka, je možné vychutnat si krásnou předjarní přírodu. Kolem se ozývají první jarní ptačí trylky a tu a tam vykukují první jarní květiny. A ve vzduchu je něco parádně jiskřivého. Pojďme si na výpravě připomenout některé tradice s tímto obdobím spojené.
Hromničky a hromový klín
Hromnice přetrvaly v lidovém podání jako svátek 2. února v polovině mezi zimním slunovratem a jarní rovnodenností. Říká se, že na Hromnice půl zimy, půl krajíce a půl píce. Tradiční bylo svěcení svíček zvaných hromničky. Ty se pak po celý rok zapalovaly jako ochrana před prudkou bouří. Hromničky chránily stavení před úderem blesku. V takové bouři se nesmělo ani šít a používat jehlu, která podle lidové víry mohla přitáhnout blesk.
Ochranu před úderem blesku poskytovaly po celý rok i pravěké kamenné sekeromlaty, které nalézali lidé po bouři na poli. Prudká bouře totiž omyla už dřív vyoraný sekeromlat, který ale do té doby byl obalený hlínou. Lidé si objev kamenného klínu vysvětlovali tak, že při bouřce letí hromový klín na špičce blesku a zabodne se do země. Kamenný klín zůstane v zemi a blesk už na to samé místo neuhodí. Kdo takový hromový kámen našel, mohl ochránit své stavení před úderem blesku tím, že kámen zakopal do základů, položil pod vstupní práh či jednoduše zastrčil za trám na půdě. Tak se pravěký sekeromlat změnil na velmi uctívaný hromový klín, třeba i císař Rudolf II. měl ve své sbírce několik kusů.
Pranostika se skřivanem
S předjařím je spojena řada zvyklostí a pranostik, kterými si lidé odpradávna zpříjemňovali příchod jara. Zůstaneme u Hromnic a u přírody, ale i tak jsou jich desítky, tak jen pár ukázek.
Únorové pranostiky
- Na Hromnice musí skřivan vrznout, i kdyby měl zmrznout.
- Na Hromnice o hodinu více.
- Na Hromnice půl zimy, půl krajíce a půl píce.
- Zelené Hromnice znamenají bílé Velikonoce.
- Když šlápneš na devět sedmikrásek najednou, přišlo jaro.
- Netrkne-li únor zimu, alespoň do ní kopne.
- Jestli se kočka v únoru sluní, za pecí v březnu funí.
Trochu záhadné je přísloví o skřivanovi. Skřivani patří k tažným ptákům, přezimují v Africe či na jihu Evropy a k nám se vracejí nejdříve v polovině února. To odporuje pranostice, že na Hromnice si musí skřivan vrznout, i kdyby měl zmrznout. Kde udělali naši předkové chybu? Odborníci se domnívají, že tato prastará pranostika vznikla někdy před změnou kalendáře. V roce 1582 totiž napravil papež Řehoř XIII. chybu tehdejšího juliánského kalendáře, která stále narůstala a činila už plných deset dní (kalendář se rozcházel o 1 den za každých 128 let).
Řehoř XIII. se rozhodl deset dní úplně vypustit, aby se srovnal kalendář s faktickým stavem, a zavedl, že přestupný rok se vždy na konci století vynechá a zůstane jen jednou za 400 let (1600, 2000, 2400, atd.). Tím se chyba neobnoví. V Čechách se změna zavedla v roce 1584, na Moravě ještě později. Tato úprava se nazývá gregoriánský kalendář. Hromnice se posunuly o deset dní nazpátek a skřivan už neměl šanci pranostiku dodržet. Tak vznikl skřivánkův paradox, který se v lidovém podání udržel až do dnešních dnů.
Pranostika, že na Hromnice o hodinu více, odkazuje na délku dne, která se od slunovratu prodlužuje. Ve skutečnosti je 2. února den delší o hodinu a dvacet minut. Rčení o pomyslném šlápnutí na devět sedmikrásek také odpovídá lidové moudrosti, protože naši předci dobře věděli, že sedmikrásky dokážou kvést celou zimu (více v článku Sedmikráska). A když jsou na trávníku v hojném počtu, jaro je za dveřmi.
Hromnice
Na den 2. února se připomínají Hromnice. Jsou přelomem zimy a svátkem oznamujícím blížící se konec zimního času. Neškodí seznámit se při té příležitosti s tradicí tohoto svátku. Naši předkové Hromnice ctili odpradávna a všechny civilizace na něj tak či onak navazovaly. Keltové ho nazývali Imbolc (slaví se 1. a 2. února), křesťanská církev ho pojmenovala Uvedení Páně do chrámu, což se počítá jako 40. den po narození Krista.
Je dobré občas si v oddíle připomenout lidové tradice a pranostiky. Je v nich uložena zkušenost lidského rodu zhuštěná do jedné či dvou vět a do prostých zvyků. Při vyhlížení jara je velmi dobrou zprávou každá naděje, že zima už má na kahánku.
