Modrostříbřitá trnka
Hustě pichlavé keře trnek najdeš na okraji lesů a mýtin. Z tábornického pohledu nevynikají mnoha přednostmi, ale mají nepopiratelný šarm a půvab.
Podzimní čas přináší modrostříbrné plody trnek, které nechávají na jazyku trpkou stahující chuť. Po prvních mrazech se trpkost pomalu ztrácí a trnky získávají zvláštní sladkou příchuť. I tady samozřejmě platí, že ochutnávat v lese můžeš jen plody, které bezpečně poznáš.
Nejde jen o chuť plodů trnek. Krásu a radost trnky bohatě rozdávají časně zjara, kdy okraje lesů rozzáří bílá barva jejich květů. V jarním Slunci se květy trnek bělostně třpytí a poskytují prostor k opakovanému kochání. Další barevnou pochoutkou je podzimní modrostříbřitá barva plodů trnek. Modročerné trnky jsou ojíněné tenkou voskovou vrstvičkou, kterou můžeš snadno setřít.
Keře trnek tvoří přirozené hradby okrajů lesů či palouků. Rozhodně se nedoporučuje zkoušet tyto hradby překonávat, protože trnky mají na postranních větvičkách trnovité výběžky, kterým se říká kolce. Dokážou pěkně popíchat.
Z tábornického pohledu má trnka velmi tvrdé a houževnaté dřevo. Dříve se využívalo na výrobu vycházkových holí, ceněná je i dekorativní kresba trnkového dřeva. Čaj z květů pročišťuje, čaj z plodů přináší chuť podzimu. Zralé trnky můžeš využít na přípravu džemu nebo sirupu, oblíbené bývalo také ovocné trnkové víno.
Projít kolem trnky bez zastavení a pokochání je obtížné. Hlavně jarní bílá záplava květů a podzimní modrostříbřitá úroda trnek, to jsou opravdu nádherné zážitky. Trnka je důležitý keř a v naší přírodě má své nezastupitelné místo.
