Slepýš není had
Máme-li štěstí, setkáme se na výpravě s bezbranným slepýšem, který vypadá trochu jako had. Ve skutečnosti jde o ještěrku, ovšem nožičky by člověk hledal marně.
Podoba s hady je opravdu značná a je také často důvodem, že slepýši jsou někdy úplně zbytečně hubeni. Přitom stačí jen chvilka, aby se slepýš dal od hada bezpečně poznat.
Slepýš se pohybuje zcela jinak, než jak se plazí hadi. Důvodem je, že hadi mají na břiše pás šupin odlišného typu než na zbytku těla. Tyto šupiny se posouvají jedna vůči druhé a had se tím pádem může lézt dopředu ladně a plynule. Slepýš to má mnohem horší. Pohyblivé šupiny nemá a musí se opírat do strany o terén. Dopředu se dostává kombinací mrskání a plazení, zvláště na hladkém povrchu. Trhaným pohybem se slepýš na první pohled od hadů pozná.
Dalším rozdílem, který nemusí být na první pohled vidět, je schopnost slepýše zbavit se v nebezpečí svého ocasu. Tady je vidět příslušnost slepýšů k ještěrkám, které mají stejnou obranu před predátory. Proto musíme být opatrní a při setkání se slepýšem se ho v žádném případě nebudeme dotýkat. A už vůbec ne chytat za ocásek.
Slepýšům ocásek sice doroste, ale už není tak štíhlý a dlouhý. Pokud uvidíte slepýše s ocáskem tupě zakončeným a poměrně krátkým, pak to je jedinec, který už tuto obranu ještěrek použil.
Slepýš bývá 25 – 45 cm dlouhý a má nejčastěji nenápadně hnědou barvu, ale může být zbarven i do šeda či do světle bronzova. U nás žijí dva druhy slepýšů, které se liší jen nepatrně. V Čechách je to slepýš křehký, na východě Moravy zase slepýš východní s přechodovým územím, kde se oba druhy překrývají. Slepýši jsou chránění, oba dva druhy jsou na červeném seznamu ohrožených druhů.
Má rád okraje lesů. Při setkání se slepýšem máme na paměti, že jde o užitečného lovce červů, plžů, žížal, housenek či pavouků. Prohlédneme si ho a necháme jeho osudu, případně ho můžeme pozdravit jako krásného a netypického zástupce ještěrčí rodiny.
