Únětický koflík

Vytváření a výpal keramiky patří k podnětným tábornickým činnostem na letním táboře. Pro poznání postupu je vhodná výroba misky nebo koflíku. Přinášíme popis vytváření celého únětického koflíku.

Keramický koflík, miska nebo talířek jsou výrobky, které je možné prakticky použít. Nejde tedy jen o pěknou trofej na výstavu rukodělných výrobků, ale o konkrétní použitelnou nádobku. Právě touto cestou je třeba se vydat, pokud chcete keramiku poznat nejen jako ozdobu, ale i po praktické stránce. Zkrátka zkuste koflík používat.

Keramika je nedílnou součástí života většiny přírodních národů, takže ať už se zajímáte o indiány, o pravěké kultury či o jiný kulturní okruh, na keramiku narazíte dříve nebo později. Praktické používání keramiky je velkou zkušeností pro každého zálesáka či táborníka, i když jeho zájem není vázán na konkrétní motivaci přírodních národů.

Nejprve potřebujete vhodnou keramickou hlínu. Je možné ji získat v obchodě s výtvarnými potřebami, objednat na internetu (třeba na www.kerlubna.cz), případně se dá se získat i přírodní. Návod na získání přírodní hlíny najdete v článku Příprava přírodní keramické hlíny.

Chcete-li vyrobit konkrétní tvar nádobky, je dobré připravit si z tuhého papíru tvarovou šablonu. Vyberte si konkrétní nádobku, kterou chcete vytvořit a podle obrysu vyrobte vnitřní nebo vnější šablonu. Snadněji se pracuje s vnitřní šablonou (polovina vnitřního obrysu), která se přikládá po celém obvodě od středu vznikající nádoby. Zvolit můžete libovolný tvar, my jsme vybrali pravěký únětický koflík z doby bronzové.

K práci potřebujete ještě misku s vodou, hadr a podložku (a občas také jednoduchou špachtli z klacíku). Zakoupenou nebo vlastnoručně upravenou hlínu zpracujte asi jako hodně tuhé těsto na chléb (příliš tuhou hlínu opatrně zvlhčíme, příliš měkkou hlínu válíme na savé papírové nebo dřevěné podložce).

Vytváření keramické nádobky je podrobně popsané v článku Pravěká a přírodní keramika a Spojování hlíny při tvorbě nádoby.  Zde tedy jen stručný popis. Začněte u dna, hlínu rozválejte na placku patřičné velikosti. Tloušťka dna (stejně jako později stěn a celé nádoby) by měla být asi 0,5 cm. Pak začněte tvořit stěny. Asi 1 cm silného hada rozplácněte na půlcentimetrový ovál a přilepte na dno. Dno i oválného hada v místě spoje předem trochu navlhčete a naškrábejte.

Nejprve se únětický koflík celkem přirozeně rozšiřuje, ale v patřičné výšce musíte zlomově začít zužovat (nalepte pásek směrem dovnitř) a pak zase pozvolna rozšiřovat. Nejdůležitější je propojení hada a hotové části nádoby ihned po nalepení. Spoj je třeba promnout prsty zvenčí i zevnitř, dokud spojovací linie nezmizí.

U okraje se koflík ztenčuje. Pamatujte si, že tajemství dojmu z nádoby spočívá v perfektním okraji, proto mu opravdu věnujte péči. Speciální pozornost vyžaduje přidělání ouška (i každé další části připojované později). Místo pro připevnění ouška navlhčete a lehce naškrábejte. Totéž udělejte na koncích ouška, které trochu rozplácněte, aby plocha spoje byla co největší. Po spojení obou částí musíte spoj pečlivě zapracovat a zahladit. Radím nezapomenout na podpis nebo značku zespodu na dně (zvlášť na táboře, kde je více výrobků).

Pokud chcete, aby nádobka byla lesklá, zaleštěte povrch oblým hladítkem (plochý oblázek, lžíce, skleněná kulička). Hlazení musí probíhat na povrchu oschlém do koženého stravu, kdy keramika je už pevná a tuhá, ale ještě mírně vlhká. Zaleštěný koflík je lesklý téměř jako při použití glazury.

O glazuře panuje obecně rozšířený omyl, že zajišťuje nepropustnost keramiky. Jednak to není pravda, jednak je glazura na přírodní keramice pro neodborníky z mnoha důvodů nepoužitelná. Nepropustnost závisí hlavně na teplotě dosažené při výpalu, čím vyšší teplota, tím slinutější je keramika a tím méně propouští vodu. U keramiky pálené v přírodě bývá teplota nízká, voda bude proto prosakovat. Ale používáním se póry zanesou a prosakování přestane.

 

Po dohotovení musíte nádobu pečlivě usušit a poté vypálit (o výpalu píšeme v článku Výpal keramiky v přírodě.). Originální únětické koflíky jsou černé, což je důsledkem redukčního výpalu. Toho dosáhneme výpalem v uzavřeném prostoru bez přístupu kyslíku, například uvnitř poklopeného květináče.

Tento článek vznikl na základě podkladů, které byly připraveny pro Víkend Ostrova nápadů, fotografie jsou také z tohoto víkendu.