Atlatl

Znáte vrhač oštěpů s poetickým jménem atlatl? Před rozšířením luku jej znal celý svět od Evropanů přes Eskymáky a Aztéky až k severoamerickým indiánům. Je to překvapivě přesná a razantní lovecká zbraň, kterou dokážete hodit něco mezi oštěpem a šípem do vzdálenosti i přes sto metrů.

Atlatl je obyčejný mírně zahnutý kousek dřeva dlouhý asi 60-70 cm a upravený pro uchopení. Na konci atlatlu je bodec, který se opře do dutiny v ratišti vrhacího šípu. Vrhací šípy nebo spíše malé oštěpy jsou dlouhé 120 – 230 cm. Hlavní přínos hodu pomocí atlatlu je v dostatečné přesnosti zásahu na vzdálenost 10-20 m a v razanci letícího šípu, která dovoluje ulovit i velká zvířata.

Konstrukce atlatlu se geograficky výrazně lišily. Používal se opravdu po celém světě a dodnes je zajímavou sportovní výzvou pro všechny zálesáky. Praktičtější luk s menšími šípy nad atlatlem u většiny přírodních národů později zvítězil, ale dodnes ho používají domorodci třeba v Austrálii nebo na Nové Guinei.

Nejvhodnějším materiálem pro výrobu atlatlu z domácích zdrojů je líska nebo jeřabina. Je výhodné, pokud je dřevo přirozeně prohnuté, ale není to podmínkou. Oba druhy dřeva mají dostatečnou pružnost, kterou si atlatl musí zachovat, aby odváděl dobrou práci. Jsou známé i atlatly z parohu, tvrdého dřeva či z kosti.

Bodec na atlatlu může být buď buď součástí zahloubení nebo je vyroben samostatně a je přilepený a přivázaný. Dlouhý pevný šíp s dutinou na konci ratiště se vloží do atlatlu a opře o bodec na konci.

Šíp se odpálí pohybem atlatlu, páka významně zvyšuje rychlost a razanci odpalu. Díky využití páky dlouhé asi 70 cm je možné po zacvičení hodit šíp i daleko přes 100 m. Jde o podobný systém, který využívají lidé pro házení míčků svým psím kamarádům. Odpálení šípu vyžaduje trochu cviku a nepovede se napoprvé. Při nesprávně provedeném hodu se šíp může i zlomit, proto zpočátku nedávejte do hodu plnou sílu.

Pokud se do výroby atlatlu budete chtít pustit, na internetu je možné najít podrobné návody.