Pocit nespravedlivé prohry může zkazit dojem z jinak dobře připravené hry. Jak správně postupovat při hodnocení her a jakých chyb se naopak vyvarovat se dočtete v tomto článku.

Proč hry hodnotit?

Hry se přece hrají pro zábavu, tak proč takový dlouhý článek o hodnocení her? Hry jsou sice určeny pro zábavu, ale zároveň jsou často pojímány jako soutěž či výzva pro jednotlivé hráče či družstva. A soutěž má většinou nějaké výherce. A touha po vítězství či úspěchu ve hře pak opačně slouží jako motivace pro větší výkon hráčů ve hře.

Není samozřejmě nutné hodnotit každou hru. Spoustu drobných her si můžeme zahrát jen tak, pro radost a na zablbnutí. A i větší hry se dají pojmout kooperativním nesoutěžním způsobem (více se dočtete v článku Nesoutěživé a kooperativní hry ).

Delší hry, hry počítané do celkového bodování, etapové hry apod. ale většinou hodnotíme a určujeme jejich vítěze. Při tom bychom se měli pokud možno vyvarovat některých chyb. Vítěz hry je obvykle spokojený, ale ani ti na horších místech by neměli mít hru zkaženou pocitem nespravedlivé prohry.

Jasná pravidla

Základem správného a spravedlivého hodnocení jsou jasně definovaná pravidla, srozumitelná jak hráčům, tak rozhodčím (vedoucím). A součástí těchto pravidel musí být i určení cíle hry – tedy čeho se hráči snaží dosáhnout a podle čeho jsou hodnoceni. Zní to banálně, ale často se v záplavě drobných pravidel, omezení a možností zapomene hráčům zdůraznit, o co vlastně mají usilovat.

Předem tedy promyslete, co bude cílem hry a jak se dosažení tohoto cíle bude měřit. A samozřejmě to nezapomeňte v pravidlech hráčům vysvětlit a zdůraznit (více v článku Jak vysvětlit pravidla hry).

V další části článku se již budeme zabývat konkrétními body, které mohou být při hodnocení her problematické a na které je dobré si dát pozor. Tento výčet herních úskalí není konečný, jedná se o příklady. Ty by vás ale měly navést k tomu, o čem je obecně nutné přemýšlet při plánování hodnocení her.

Více požadavků na hráče

Často bývá ve hře na hráče kladeno více požadavků zároveň a je potřeba určit, jak se splnění těchto požadavků projeví na hodnocení. Existuje nespočet variant, které mohou nastat a které jdou hodnotit různými způsoby. Pokud si vedoucí cíl hry a způsob hodnocení nerozmyslí a hráčům ho nesdělí, může nastat situace, že si to každý vyloží po svém a na konci je někdo zklamaný.

Příklad: Oběhněte 10 stanovišť, na každém z nich vyluštěte šifru a co nejrychleji se vraťte zpět, měří se vám čas.

Hráč při tomto zadání neví, zda má být raději rychlý, nebo se raději soustředit na správnost řešení šifer. V pravidlech by tedy mělo zaznít např: Primárně hodnotíme počet správně vyluštěných šifer. Není tedy důležité být v cíli co nejdříve, ale přinést co nejvíce správně vyluštěných šifer. O pořadí mezi hráči se stejným počtem správných odpovědí pak teprve rozhoduje čas.

Vyrovnávání počtů v družstvu

Často je nutné při hodnocení řešit rozdílný počet hráčů v družstvech, které hrají proti sobě. Někdy je řešení snadné, jindy je to složitější. V každém případě bychom ale opět měli dát předem hráčům vědět, jak a jestli se výsledek bude přepočítávat.

Ve hrách, kdy každý člen družstva koná sám za sebe, obvykle přepočítáváme průměrný výsledek na jednoho člena družstva.

Příklad: Nanoste z lesa co nejvíce barevných lístečků. V ruce můžete nést maximálně jeden lísteček Pokud Vás chytí strážce, vraťte se bez lístečku zpět na start.

Při vyhodnocení vezmeme počet lístečků, které družstvo nasbíralo a vydělíme počtem členů družstva. Získáme průměrný počet lístečků na člena, podle kterého budeme družstva porovnávat.

Naopak ve hrách, kde družstvo funguje dohromady jako celek, nebývá přepočítávání výsledků nutné. Větší či menší počet členů družstva někdy může být drobná výhoda a někdy nevýhoda, ale vliv na výsledek je natolik malý, že si ho můžeme dovolit zanedbat.

Příklad: Jako družstvo proběhněte co nejrychleji vyznačenou trasu.

Nejsložitější situace nastane, kdy vyšší počet členů v jednom družstvu znamená určitou výhodu či nevýhodu, ale ne zas takovou, aby se výsledek přepočítával na člena. Těmto situacím je lepší se v důležitých hrách vyhnout, protože řešení pomocí různých koeficientů bude vždy někomu připadat nespravedlivé.

Postihy ve hrách

Občas potřebujeme ve hrách rozdávat různé tresty – postihy.

Příklad: Kdo bude chycen strážcem, musí běžet k borovici označené šátkem a zpět.

Tyto postihy přímo nebo nepřímo ovlivňují hodnocení. Je potřeba je dobře rozmyslet. Bude-li postih příliš veliký, ztrácí postižený hráč motivaci k dalšímu výkonu. A naopak, bude-li příliš nízký, nebude dostatečně „odstrašující“.

Je lepší, používat nepřímé postihy (nějaké úkoly navíc, viz třeba příklad s borovicí). Hráč má pořád pocit, že i nadále může hrát naplno (běžet trestné kolečko co nejrychleji). Opakem jsou postihy přímé, kterých se pokud možno snažíme vyvarovat (pokud vás strážce chytí, přičteme vám 3 minuty k celkovému času).

Hry se subjektivní hodnocením

Některé hry vyžadují subjektivní hodnocení rozhodčích. Každý z rozhodčích může mít na výsledek jiný názor a tím mezi hráči vzniká pocit nespravedlnosti.

Příklad: Postavte v lese co nejhezčí model pravěké vesnice.

U tohoto typu her doporučujeme následující:

• Když už hodnotíme subjektivně, využijte několikačlenné poroty, která uděluje body.
• Vyhlaste několik kategorií, které se budou hodnotit. Subjektivní krása je pak pouze jedna z nich. Dále se může hodnotit například přesnost, detailnost, dodržení technologií,… (více viz hra Model pravěké vesnice ).

Hráči proti vedoucím

V některých hrách stojí na jedné straně hráči a na druhé vedoucí jako jejich nepřátelé. Často vedoucí nemohou hrát naplno, hráči by pak neměli šanci. Musí se trochu krotit a omezovat (to samozřejmě hráčům neříkají).

Příklad: Za šera se snažte proplížit co nejblíže ke středu tábora. Koho uvidí strážci, musí zpět na start.

To je typický příklad velmi oblíbené hry, problematické na hodnocení. Strážci nemohou posílat pryč úplně každého, koho zahlédnou. Neprošel by nikdo. Musí najít určitou míru, podle které posuzují, kdo se dostatečně schovává a kdo je už moc vidět. A to je problém, zvláště pokud je strážců více a každý se chová trochu jinak. Hráči pak mohou mít pocit nespravedlnosti, když je podobná situace vyhodnocena různými strážci různě.

• Nejlepším řešením je takovýmto situacím se pokud možno vyhnout, zvlášť v důležitých hrách (etapy celotáborových her apod).
• A pokud to nejde, tak si zkusit stanovit co nejpřesnější interní pravidla, kterými se strážci budou snažit řídit (tato pravidla nesdělujeme hráčům). Něco ve smyslu: Strážci chodí jen po předem určených trasách. Koukají jen dopředu a do stran. Vyhazují pouze ty, kteří jsou méně jak 3 m od strážce….. Pokud jsou dále a nepohybují se (klečí nebo leží), nechají je být.
• A dobrým řešením je také omezit počet strážců. Ti pak mohou hrát více naplno a hodnocení je opět spravedlivější.

Hodnocení etapových her

Samostatnou kapitolou je hodnocení etapových her. Jednotlivé etapy samozřejmě hodnotíme dle pravidel uvedených výše. Důležité je ale správně nastavit celkové hodnocení, tedy jak se výsledky jednotlivých etap promítnou do celkového hodnocení například celotáborové hry. Je důležité přihlédnout k tomu, aby nedošlo ke ztrátě motivace. Aby i to družstvo, které ze začátku prohrává, mělo stále (byť malou) šanci na celkové vítězství. Více se o tomto tématu dočtete v článku Etapové hry .

Zásah vyšší moci

Často se při hře stane něco, s čím prostě nemůžeme předem počítat. Někdo ukradne šipku, zhasne svíčka, setmí se, začne pršet, některý úkol je neřešitelný. A nebo hráči objeví a využijí legální „díru“ v pravidlech. V takové situaci máme obvykle velký problém a bohužel neexistuje univerzální rada, jak se v takové situaci zachovat. Správné a spravedlivé řešení v tu chvíli prostě neexistuje. Jsou různé možnosti, např. můžeme celou hru zrušit (nepočítat), můžeme nepočítat část hry, můžeme nechat hrát hru znovu, můžeme započítat různé postihy či bonusy… Obvykle se ale vždy bude někdo cítit ukřivděn. Takže asi nejlepší rada je v takové situaci opravdu dobře rozmyslet, jak se zachováte a řešení případně i probrat se zástupci hráčů.

Vyhlašování výsledků

Jedna věc je hru správně vyhodnotit – spočítat a druhá věc je, jak výsledky vyhlásit, tedy prezentovat je hráčům. O tomto tématu se dočtete více v připravovaném článku o Vyhlašování her.

The post Hodnocení her appeared first on Ostrov nápadů.

Legenda je to, co dělá z obyčejné soutěže napínavé dobrodružství. I krátká hříčka může mít jednoduchou legendu, zážitek ze hry pro děti je pak mnohem větší.
Nejpropracovanější legendy mívají celotáborové hry.

Co je to legenda?

Každá hra či hříčka může mít legendu, tedy příběh, který děti motivuje k dané činnosti. Přestože (zvlášť u krátkých hříček) jde skutečně o drobnost, je  legenda velmi důležitá. Pro děti je hra uvedená legendou obvykle mnohem zábavnější, pochopitelnější a dobrodružnější. Mnohem lépe zní úkol Lovte v moři vzácné tropické rybky, ale pozor na žraloka – než Sbírejte v lese barevné papírky a nesmí vás chytit Franta.

Čím větší hra, tím propracovanější by měla být legenda. Samostatnou kapitolou jsou pak legendy k celotáborovým etapovým hrám. Ty dávají rámec a atmosféru celému táboru.

O čem bude legenda?

Jaké téma zvolit pro letošní táborovou či celoroční hru je skoro vždy dlouhá a vášnivá debata. Obvyklou inspirací jsou  různé dobrodružné knihy. Zde je několik doporučení, jaké téma vybrat a jak ho zpracovat:

• Téma musí být přiměřené věku hráčů, je důležité, aby příběh chápali.
• Kniha nesmí být příliš složitá, příběh je obvykle nutné podávat zkráceně a složité knihy nemusí být po zkrácení pochopitelné.
• Vhodné jsou příběhy s tématem nějaké výpravy, s jasným cílem a s mnoha dobrodružstvími cestou. Je dobré do hry zařadit různé typy úseků, tedy nejen na rychlost a sílu, ale také na obratnost, spolupráci a přemýšlení.
• Knihu je potřeba přepsat/upravit do jednotlivých legend (vhodné je proto získat knihu v elektronické  podobě).
• Je možné vytvořit i legendy úplně originální, tj napsat si příběh vlastní na zvolené téma. Je to hodně práce a je k tomu potřeba někdo se spisovatelským talentem.
• Existuje celá řada publikací, ve kterých jsou už zpracované dlouhodobé hry. Je možné je převzít úplně (nejméně pracné), nebo se jimi inspirovat a podle vlastních potřeb je upravit (což ušetří hodně práce a výsledek bývá uspokojivý).

Forma legendy

Legendu můžeme předávat dětem mnoha způsoby. Zde je několik vyzkoušených:

Slovní forma

Vhodné pro malé hry a hříčky. Legendu stačí předem trochu promyslet a pak ji pár větami odvyprávět.

Čtená forma

Delší legendy je dobré mít předem napsané a připravené. Pozor, aby legenda nebyla příliš dlouhá,  stránka A4 je obvykle tak akorát. Také slušný přednes při čtení je poměrně důležitý.

Po přečtení je dobré vyvěsit legendu třeba na nástěnku, aby se k ní hráči mohli ve volné chvíli vrátit.

Audio forma

Účinné jsou legendy, které je možné přehrát z některého typu audiopřehrávače. Nahrávání legend pro celou hru je poměrně náročné, ale doporučujeme jako zpestření pro jeden z večerních nebo nočních úseků dlouhodobé hry. Legenda, která zní setmělým společným stanem, je velmi působivá.

Divadlo/scénka

Legendy je možné pojmout i jako hrané divadlo či scénku. Je to samozřejmě mnohem náročnější na přípravu, ale výsledný efekt stojí za to.

Loutkové divadlo

Zvlášť u menší dětí mělo velký úspěch loutkové divadlo (hráli jsme tak Robinsona Crusoe i výstup na Mount Everest). Příprava je opět poměrně náročná a je samozřejmě nutné vyrobit i loutky.

Komiks

Opět pro menší děti se nám osvědčilo doplnit čtenou legendu komiksem, který každý hráč dostal vždy před čtením legendy. Ti, co mají problém soustředit se na příběh, mohou se alespoň orientovat podle obrázkové legendy. Navíc komiks slouží jako pěkná památka na tábor. Výroba komiksu není tak náročná, pokud jako předlohu zvolíte nějaký animovaný film.

Legenda a pravidla

Po přečtení/přehrání legendy obvykle následuje výklad pravidel. Tuto část jasně oddělte, v tu chvíli musí začít dávat pozor i ti, kteří se při legendě nechají unést příběhem, nebo naopak klimbají. Není příliš dobré, aby se legenda a pravidla prolínaly. Více se dozvíte v článku Jak vysvětlit pravidla hry.

Doplňky

K jakékoliv větší hře a hlavně k táborové etapové hře můžeme připravit spoustu doplňků (třeba i drobností), které zdůrazní atmosféru hry a děti víc uvedou do děje.

Opět následuje seznam obvykle používaných doplňků k celotáborové hře.

Kostýmy a atmosféra

Kostýmy velmi pomohou navodit atmosféru. Může je mít jen vedení, které si je bere na čtení legendy. Kostýmy mohou mít i členové tábora. To ale obvykle vyžaduje nějakou přípravu předem – maminky ušijí základ a děti si na táboře dozdobí. Atmosféru ale navodí i mnohem drobnější pomůcky než jsou kostýmy. Může to být stylový přehoz, klobouk, výrazný přívěšek, totem, večerní ohniště či jiné příjemné místo, kde se legendy vždy čtou, a třeba i magická formule, která čtení legendy vždy uvede.  Podmanivá atmosféra je jeden z podstatných atributů úspěšné hry.

Nástěnka

Ke každé táborové hře připravujeme nástěnku s tématem hry. Nejde o klasickou nástěnku, spíš jakési dioráma navozující atmosféru hry. Krom toho se na nástěnce značí úspěchy družin i jednotlivců ve hře.

Trofeje a odměny

Je pěkné, když si děti z táborové hry odnesou nějakou památku. Obvykle pro dlouhodobé hry připravujeme pro každého trofej s motivem hry, na kterou se mu značí jeho úspěchy ve hře i v táborovém životě. Může jít malý o výrobek ve stylu hry (na fotografii jsou lapače snů, které si děti samy vyráběly, na ně se zavěšovala barevná pírka podle umístění v jednotlivých úsecích), případně o papírové kartičky s obrázky, které se nalepují do deníku nebo listiny ke hře. Po táboře bude trofej účastníkům připomínat táborové zážitky (a po větším počtu táborů se stane vodítkem, jak jednotlivé tábory odlišit).

Pokud se hra hraje v průběhu roku, je u větších her s legendou, hraných třeba na výpravě, vhodné připravit alespoň nějaký diplom či pamětní kartičku.

The post Legenda ke hře appeared first on Ostrov nápadů.

Koupání a hraní her ve vodě je zvlášť v horku na táboře velmi oblíbená činnost. Je ale nutné při tom dodržovat několik bezpečnostních pravidel.

Katalog her do vody

V našem katalogu najdete několik her vhodných do vody.

Bezpečnost při pobytu dětí ve vodě

Zde jsou pravidla, která se vyplatí dodržovat jak při běžném koupání, tak při hrách ve vodě. V zákoně je určuje § 8 vyhlášky č. 106/2001 Sb., o hygienických požadavcích na zotavovací akce pro děti. Plné znění odstavce 4 najdete na konci článku.

• Děti se mohou koupat jen s vedoucím, který je dobrým plavcem a je schopen poskytnout záchranu tonoucímu.
• Koupat se děti smějí nejdříve 1 hodinu po hlavním jídle nebo po intenzivním cvičení.
• Je dobré, pokud je alespoň jeden další dospělý i na břehu, protože má o dění mnohem lepší přehled než z vody.
• Je nutné předem vědět, kdo z dětí neumí plavat, nebo si v plavání není příliš jistý. Tuto informaci je dobré zjistit předem, od rodičů.
• Děti před i po koupání spočítejte.
• Dobrý je způsob rozdělit děti do dvojic, které na sebe vzájemně dohlížejí.
• Koupejte se jen tam, kde to znáte. Poučte děti kam mohou a nemohou plavat, kudy se chodí do vody atd.
• Koupejte se jen tam, kde je to povolené. Mnoho rybníku je dnes soukromých či chovných.

Počasí

Je jasné, že koupat se jde obvykle jen tehdy, je-li hezky. Často je ale v programu naplánovaná vodní hra a počasí nemusí být zrovna nejoptimálnější. V tom případě zvažte, zda není možné hru odložit na jindy, či předělat do „suchozemské“ varianty. Pokud už je nutné hru odehrát v chladnějším počasí (a občas se to stává), dbejte na to, ať děti mají s sebou teplé oblečení (do kterého se převléknou ihned po výlezu z vody) a v kuchyni připravte teplý čaj.

Občas se také stane, že se počasí zkazí během hry. Pokud se jen ochladí nebo začne lehce pršet, je obvykle možné hru dokonči. Velmi nebezpečné ale je, pokud začne bouřka (letní bouřky přicházejí z nenadání). V tom případě je nutné vodu ihned opustit – být za bouřky ve vodě je velmi nebezpečné.

Znění zákona

Vyhláška č. 106/2001 Sb., o hygienických požadavcích na zotavovací akce pro děti.

§ 8

Režim dne

(4) Koupání dětí musí být přizpůsobeno počasí, fyzické zdatnosti dětí a jejich plaveckým schopnostem. Děti se mohou koupat jen za dohledu osoby činné při zotavovací akci jako dozor. Dohled může vykonávat jen osoba, která je schopna poskytnout záchranu tonoucímu. Koupat se děti smějí nejdříve 1 hodinu po hlavním jídle nebo po intenzivním cvičení.

The post Koupání a hry do vody appeared first on Ostrov nápadů.

Zážitky z nočních her patří k těm nejsilnějším, které si děti z tábora odváží. Je dobré naučit se tyto hry připravovat tak, aby tyto zážitky byly hlavně kladné.

Katalog nočních her

V našem katalogu najdete několik nočních her.

Pravidla pro přípravu a bezpečnost

Nestrašte

Cílem nočních her by v žádném případě nemělo být děti vystrašit. Naopak, účastníci by měli časem (po několika táborech) dospět k tomu, že noční les není vlastně nic strašidelného a nebezpečného.

Naučte se pohybovat potmě

Dobré je seznámit hráče s pravidly pohybu v nočním lese.

• Chraňte si oči
• Koukejte nahoru  (proti obloze je vidět průsek, cesta či jednotlivé stromy)
• Pokud možno neběhejte

Dbejte na bezpečnost

• Vymezte prostor hry, hlídejte trasu či nebezpečná místa na ní (hráči vás při tom nemusí vidět)
• Pokud hráči nemají světlo, měl by prostor být bez nebezpečných překážek (větve ve výši očí, výmoly, srázy, pařezy, vyčnívající kameny)
• Jasně vysvětlete, jakým způsobem hra začne a jak bude ukončena (signál píšťalkou, gong, signál světlem, čas konce hry)
• Určete místo srazu po ukončení hry
• Poučte hráče o tom, co mají dělat, když se ztratí
• Ujistěte se, že se ze hry vrátili opravdu všichni (a pokud někdo chybí, podívejte se nejprve do jeho stanu)
• Není tma jako tma, o něco více je vidět, když svítí měsíc. Termín noční hry můžete naplánovat dle fáze měsíce.

Více o bezpečnosti se dočtete v článku Bezpečnost a legislativa při práci s dětmi.

Používání světel

Při nočních hrách obvykle používáme ke značení cesty či herních bodů světla. Obvykle jde o svíčky či petrolejové lampy, ale možností je mnohem víc – viz článek Světla pro noční hry. Při použití svíček pozor, rády zhasínají a dohořívají. Vždy je nutné je umístit do skleniček, které je budou chránit proti větru. A během hry je dobré je kontrolovat – sfouknutá svíčka může znamenat zcela zkaženou hru.

Zajímavou alternativou jsou tyto diodová světýlka pro noční hry.

Náročnost pro vedoucí

Noční hry jsou náročné i pro vedoucí. Ti obvykle nespí většinu noci a čekání na začátek hry může být náročné. Několikrát se stalo, že vedoucí při čekání na hráče v lese usnul. Po noční hře je také dobré zvolit volnější program na následující dopoledne. Případně je dobré se rozdělit, část vedoucích organizuje noční hru a část si jde lehnout (a má pak na starosti dopolední program).

Články Ostrova nápadů průběžně doplňujeme a aktualizujeme i podle připomínek čtenářů. Poslední doplnění tohoto článku bylo provedeno počátkem roku 2023,

The post Noční hry appeared first on Ostrov nápadů.

Jak připravit zábavné a dobře fungující celotáborové či celoroční etapové hry.  Čeho se vyvarovat a na co si dát pozor. Podrobný průvodce různými herními modely, způsoby hodnocení a motivace.

Etapové hry

Etapové hry bývají hlavní a nejvýraznější součástí programu.  Skládají z několika menších, samostatných her (etap, úseků, …) . Vše bývá spojenou jednou legendou – příběhem a společným hodnocením. V oddílech bývá vítězství družiny či jednotlivce v celoroční či celotáborové hře velmi ceněno a o tuto pozici se svádějí „nelítostné“ boje. Legenda hry může často přesáhnout do dění v oddíle či na táboře dalšími doplňujícími prvky. Při hře o japonských samurajích byla na táboře každý den v určitou dobu otevřená čajovna, při hře se staroslovanským námětem se volně hrály hry, které archeologové u starých Slovanů zaznamenali a celoroční hra o Eduardu Štorchovi byla spojena s návštěvou míst se spisovatelem spojených včetně výpravy na Lobeč, kde je malý pomníček jedné z jeho literárních postav. Vše je podřízeno tomu, aby se účastníci mohli do hry plně vcítit.

Jednotlivé etapy

Každá etapa (či úsek) je obvykle samostatná, výrazná hra. Výrazná je myšleno ve smyslu náročná, zábavná, originální, dobře promyšlená. Samozřejmě ne vždy se vše podaří a přípravě jednotlivých etap je proto dobré věnovat patřičný čas. Když se nepovede odpolední hříčka na louce, nic se neděje, ale pokud se něco pokazí při rozhodujícím úseku celotáborové hry…

Pravidla je nutné nejen dobře rozmyslet, ale také správně vysvětlit. Etapy by měly být pestré a různorodé. Pokud je jedna etapa orientovaná na rychlost, další může být zaměřená na chytrost, další třeba lanová, pak noční… V tomto směru je dobré koordinovat přípravu a předem si rozdělit, na co chceme jednotlivé etapy zaměřit.

Pořadí v etapových hrách pro hráče obvykle hodně důležité, proto by neměla ve hře příliš rozhodovat náhoda ale hlavně schopnosti hráčů.

Typy etapových her

Celotáborová hra

Hraje se na během celého tábora. Dává táboru rámec – téma. Je to jeden z nejvýraznějších prvků tábora a na tábor se často vzpomíná právě podle hry, která se hrála (tehdy na táboře, když se hráli Vikingové…). Téma celotáborové hry se podílí na vizuální složce tábora. Cílem celotáborové hry je podpořit výsledný účinek tábora na každého účastníka

Celoroční hra

Hraje se buď na schůzkách, nebo na výpravách během celého roku. Není obvykle tak výrazná jako celotáborová hra, protože mezi jednotlivými etapami jsou velké mezery a ne každý je přítomen všude. Celoroční hra pomáhá motivovat docházku na oddílové akce a je stmelujícím prvkem družin.

Hra na jednu výpravu

Několik her během jedné výpravy tematicky spojených a hodnocených dohromady. Například můžeme výpravu pojmout jako „Lov na mamuta“, v první hře mamuta stopujeme, pak připravujeme zbraně, pak porcujeme maso, …

Nicméně pod pojmem etapová hra obvykle chápeme celotáborovou hru a hlavně k té se bude vázat následující text.

Na jednotlivce či na skupiny

Jelikož do oddílu chodí obvykle děti různého stáří (a schopností), je lépe pořádat velké etapové hry na rovnoměrně rozdělené družiny.  Každá družina má pak podobnou šanci na vítězství. Hry na jednotlivce se v tomto případě příliš neosvědčily, mladší členové jsou demotivováni tím, že nemají šanci porazit ostatní.

Na druhou stranu, i když celkově hodnotíme na skupiny, mohou být některé hry samozřejmě na jednotlivce. Výsledky jednotlivců se pak přepočítávají na hodnocení celé družiny. A pak se uplatní i mladší, kteří mohou získat rozhodující bod či výhodu, když se jim podaří předčit stejně staré členy ostatních družin. V tomto případě nabývá pestrost zaměření jednotlivých úseků na důležitosti, protože při hrách preferujících šikovnost či přemýšlení mohou uspět (a získat respekt ostatních) i děti, které po fyzické stránce své skupině příliš pomoci nemohou.

Hodnocení etapových her

Jak budeme etapovou hru hodnotit celkově a jak budeme hodnotit jednotlivé etapy je potřeba dobře promyslet. Jak už bylo několikrát zmíněno, hráči berou tyto hry obvykle velmi vážně a pokud nastavíme špatný systém hodnocení, může se někdo cítit ukřivděně.

Pro motivaci je důležité, aby existovala šance na vítězství až do konce. Pokud by již v půlce tábora bylo jasné, kdo vyhrál, nemá smysl dále hrát. Tento problém obvykle řeším „Závěrečným úsekem“, tedy velkou (celodenní) hrou na konci tábora, která rozhoduje o vítězství.

• Závěrečný úsek můžeme buď hodnotit tak, že za vítězství v něm přiřadíme do celkového hodnocení více bodů než za běžné úseky.
• A nebo vítězství v závěrečném úseku přímo určuje vítěze hry, s tím že družiny s lepším průběžným hodnocením získávají „výhodnější“ výchozí podmínky. U tohoto způsobu je nutné tyto výhody rozumně vyvážit (nesmí dostat ani málo ani moc).

Existují i jiné typy hodnocení, které nazýváme nesoutěživé. O tomto způsobu hodnocení se zmiňujeme v samostatném článku.

Legenda

Každá etapová hra má obvykle nějakou legendu, příběh který spojuje jednotlivé etapy. Před každou etapou seznámíme hráče s částí příběhu, který je legendou k následující hře. Při čtení legendy jsou vhodné doplňující drobnosti, které zvyšují vážnost chvíle, jako například stylové převlečení vedení při každém čtení legendy, nebo místo speciálně vybrané a vyzdobené podle motivů hry. Legendu je také možné sehrát jako divadlo či upravit jako loutkové divadlo (to se velmi osvědčilo u menších dětí).

Jednotlivé legendy by neměly být příliš dlouhé (cca A4 textu je optimální), aby hráči udrželi pozornost. Příběh na základě knihy je dobré přepsat a zjednodušit. Nemělo by se stát, že v půlce tábora nechápou někteří, o co vlastně v příběhu jde. Další možností je knížku, ze které legenda hry vychází, číst na táboře u večerního ohně na pokračování.

Více o legendách se dočtete v článku Legenda ke hře.

Doplňky

K velkým etapovým hrám se obvykle připravuje mnoho doplňku, které podtrhují atmosféru celé hry. Může to být např.:

• Nástěnka s motivem a názvem hry. Na nástěnce se většinou vyznačuje průběžné hodnocení. Prohlédněte si galerii nástěnek k etapovým hrám.
• Kostýmy – nejen při čtení legend může vedení i děti využívat kostýmy vhodné k tématu hry.
• Trofeje pro jednotlivce s tématem hry.

Etapové hry jsou kořením tábora a jejich úspěch je často spojený s úspěchem celého tábora. I když jejich význam není nutné přeceňovat, je celotáborová hra vždy příležitostí pro společné herní vyřádění jak pro účastníky, tak pro vedení tábora nebo oddílu.

The post Etapové hry appeared first on Ostrov nápadů.

Lanové hry jsou obvykle náročné na přípravu a často vyžadují zvládnutí horolezeckých technik a jištění. Zážitky z těchto her ale práci s přípravou vynahradí.

Katalog lanových her

V našem katalogu najdete několik lanových her.

Bezpečnost

Lanové hry vypadají často nebezpečně, hráči se mohou pohybovat ve velkých výškách mezi stromy. Nebezpečí ale musí být pouze zdánlivé, ve skutečnosti musí být vše perfektně připraveno a zajištěno. Selhání není možné.

Bezpečnost se netýká pouze her ve velkých výškách. Jakékoliv pády i z menších výšek mohou být nebezpečné.

Zde je několik základních rad

• Při pohybu ve výškách používejte jištění, viz další kapitola
• I při nižších hrách udělejte prostor bezpečný, s  vyčištěným místem případného dopadu.
• Pozor také na stromy a větve při možném pádu.
• Bezpečnost je důležitá nejen při vlastní hře, ale také při její přípravě.

Jištění

Kdykoliv se hráči pohybují více než 2 m nad zemí, je potřeba je jistit. To znamená, že v případě pádu nesmí dopadnout na zem, ale musí být bezpečně chyceni do jistícího lana. Opět zde není prostor pro žádná polovičatá řešení a kompromisy. Tento článek není učebnicí jištění, znalost jištění není otázkou přečtení jednoho návodu. Znalosti a zkušenosti s jištěním musí být dostatečně zažité.

• Jištění musí být správně navrženo a zrealizováno. Měl by ho stavět někdo se zkušenostmi (horolezec apod.).
• Materiál používaný při jištění musí být ve 100% stavu, certifikovaný pro takovouto činnost.
• Jištění by mělo být nezávislé. Tj. utrhne li se s hráčem překážka, jištění drží na něčem jiném.
• Hráč musí mít na sobě sedák, pro děti nejlépe celotělový. Jakékoliv jiné „přivázání“ hráče k jištění není možné.
• Taktéž jistič musí být zkušený.
• Zvlášť v lese dávejte při návrhu jištění pozor na kyv. Po pádu do jištění se hráč nesmí bacit o strom naproti.

Lana

Na stavbu různých překážek používáme lana pracovní, statická. Neprotahují se a obvykle jsou i tvrdší, méně náchylná na poškození opletu.

Naopak na jištění používáme lana dynamická, která se v případě pádu propruží a tím tlumí náraz.

Ochrana kůry stromů

Nezapomeňte také na ochranu stromů, na které lanové prvky přivazujete. Vážete-li na strom lano, které bude zatíženo, je dobré chránit kůru stromu před poškozením. Lano kůru prodře poměrně snadno. Ideální je lano podložit například kusem starého koberce či celty.

The post Lanové hry appeared first on Ostrov nápadů.

Bojové hry jsou velmi oblíbené hry, při kterých hráči různým způsobem zápasí mezi sebou. Aby nedošlo ke zranění,  je nutné dodržovat základní bezpečnostní pravidla.

Bojové hry patří k nejoblíbenější kategorii her. Zážitky z nich totiž bývají velmi intenzivní. Základním stavebním kamenem těchto her je totiž zápas mezi jednotlivými hráči. Ve hrách se prostě můžete pořádně poprat.

Katalog bojových her

V našem katalogu najdete mnoho bojových her. Bojové hry bývají náročné na herní vyspělost všech hráčů a zvláště při věkovém rozdílu zúčastněných hráčů je určitá herní zkušenost nezbytná, aby nedošlo k něchtěnému zranění.

Bezpečnost při bojových hrách

Při bojových hrách je důležitá bezpečnost. Doporučujeme dodržovat následující:

• Hrajte vždy na čistém měkkém terénu – louka apod. Pozor na kameny, kořeny a jiné tvrdé věci, které by mohly při pádu zranit.
• Poučte hráče o podmínkách férového zápasu, co se smí a co ne (zákaz kopání, škrabání, škrcení, tahání za vlasy…).
• Poučte hráče o přiměřeném chování k hráčům menším a slabším.
• Ideálně hrajte naboso, bez bot.
• Doporučujeme hrát bez brýlí, pozor též na náušnice, tvrdé knoflíky apod.
• Hrajte ve starším oblečení, často rupne tričko či kalhoty.
• Hodí se rozhodčí, kterého musí hráči okamžitě uposlechnout.
• V případě hromadných zápasů (všichni proti všem) může  být rozhodčích i více, jde hlavně o to, aby dávali pozor na nechtěná zranění.
• Buďte připraveni na to, že občas může nastat nějaké zranění.
• Dohodněte znamení, při kterém se hra okamžitě přeruší – použije ho hráč, který je v nesnázích ve chvíli, kdy si toho ostatní hráči ani rozhodčí nemohou včas všimnout (určité slovo, poklepání dlaní o zem, zamávání, zdvihnutí ruky, …).

The post Bojové hry appeared first on Ostrov nápadů.

Vysvětlit správně pravidla hry je docela složité a ne každý to dělá správně. Přitom nepochopení pravidel hráči či opomenutí některého pravidla může i dobře připravenou a vymyšlenou hru pokazit.

Máte dobře připravenou hru a skvěle vymyšlená pravidla. I přesto může hra selhat, pokud při vysvětlování pravidel na něco zapomenete, nebo hráči hru nepochopí. Nebezpečí hrozí hlavně u větších a složitějších her, ale „umění vysvětlovat pravidla“ využijete i při jednoduchých hříčkách.

Při vysvětlování pravidel se řiďte těmito body:

• Sepište si pravidla předem na papír, ať na některá nezapomenete.
• Seřaďte si sepsaná pravidla na papíře tak, jak je budete vysvětlovat (viz další body).
• Začněte vždy tím nejdůležitějším, vysvětlete princip hry a cíl hry.
• Stanovte území pro hru, začátek a konec hry, případně co dělat, když se něco pokazí (pochopitelně jen u větších her).
• Teprve poté postupně rozebírejte detailnější pravidla.
• Nebojte se opakovat a ptát se hráčů, zda to pochopili (kontrolní otázky).
• Používejte konkrétní příklady.

Před vykládáním pravidel je vhodné hru uvést nějakou legendou. Není ale příliš dobré míchat legendu a pravidla dohromady. Jasně oddělte, kdy končí příběh a začínají pravidla (tj. je nutné začít poslouchat pozorně).

Více o legendách se dozvíte v článku Legenda ke hře.

Když se něco pokazí:

• Pokud možno, neměňte a nepřidávejte pravidla během hry (je-li to možné).
• Když už pravidla měníte, dělejte to spravedlivě (dohrajte třeba kolo podle starých pravidel a pro kolo nové pravidla upravte pro všechny).
• Už před hrou přemýšlejte, co by mohlo nastat za problém, pojistěte se a předem vydejte jasné instrukce pro případ problému (například jasný signál nebo čas pro ukončení hry v nepřehledném terénu, aby se nikdo neskrýval dávno po konci hry, přesné určení hranic hracího území, které se nesmí opustit, nebo obálka s pokyny, když se družina či jednotlivec při hře ztratí, atd.).

Při vysvětlování pravidel platí zlaté pravidlo jasně a stručně. To sice každý ví, ale dodržet tuhle prastarou radu není vůbec jednoduché. Tak ať se vám to daří.

The post Jak vysvětlit pravidla hry appeared first on Ostrov nápadů.

Her je spousta a můžeme je dělit do mnoha kategorií podle různých vlastností. Každá kniha a každý web používá dělení trochu jiné. V tomto článku najdete popis rozdělení, které používáme na webu Ostrov nápadů.

Jistě jste si všimli, že na našem webu najdete také rozsáhlý katalog her souvisejících se zaměřením Ostrova nápadů. V katalogu můžete hry vyhledávat (v pravém panelu) a samozřejmě prohlížet. Hry je také možné komentovat, budeme rádi, když nám napíšete své zkušenosti nebo návrhy na úpravu pravidel.

Doufáme, že náš katalog se stane užitečnou inspirací.

Co najdete v katalogu her

Najdete zde velké množství různých vyzkoušených her. U každé hry se dočtete tyto informace:

• Název hry
• Podrobný popis pravidel
• Někdy fotky či obrázky

A dále následující parametry:

• Pomůcky
• Orientační čas
• Zaměření hry
• Prostředí
• Hraje se na

Pomůcky

Pomůcky potřebné ke hře uvádíme vždy stručně na začátku. Podrobnější popis pomůcek pak naleznete v pravidlech.

Orientační čas

Průměrný čas potřebný na hru. Tento údaj berte velmi přibližně, vždy záleží na počtu lidí, jejich věku a hlavně na tom, jak se hra momentálně „chytne“ a jak to hráče baví.

Zaměření hry

Hra může mít jedno nebo více zaměření (např. Běhací, S házením ), které prozradí základní charakteristiku hry. Popisem některých zaměření se budeme zabývat v samostatných článcích.

• Bojové hry
• Etapové hry
• Lanové hry
• Noční hry

Prostředí

Prostředí, které je pro hru potřeba (např. Do lesa, Na louku, Do místnosti, Do vody).

Hraje se na

Jednotlivce, Dvojice, Družiny, Všichni dohromady. Tento parametr pomůže vybrat potřebné hry, pokud máte například odpolední program koncipovaný jako soutěž družin či jednotlivců.

Proč neuvádíme věk hráčů

Věk hráčů se často při třídění her používá. My jsme ho zatím vynechali. Hry, které zde uvádíme jsou určeny zhruba pro děti od první třídy výše a většina her je přizpůsobitelná jak mladším, tak starším dětem či dospělým – stačí nastavit odpovídající časové limity či mírně zjednodušit pravidla. Pokud je výjimečně některá hra na věku závislá, zmiňujeme to v pravidlech.

Soutěživé a nesoutěživé hry

Ne všechny hry je nutné pojímat soutěživě. Více se dozvíte v článku Nesoutěživé a kooperativní hry.

The post Rozdělení her appeared first on Ostrov nápadů.