Hodnocení her

Pocit nespravedlivé prohry může zkazit dojem z jinak dobře připravené hry. Jak správně postupovat při hodnocení her a jakých chyb se naopak vyvarovat se dočtete v tomto článku.

Proč hry hodnotit?

Hry se přece hrají pro zábavu, tak proč takový dlouhý článek o hodnocení her? Hry jsou sice určeny pro zábavu, ale zároveň jsou často pojímány jako soutěž či výzva pro jednotlivé hráče či družstva. A soutěž má většinou nějaké výherce. A touha po vítězství či úspěchu ve hře pak opačně slouží jako motivace pro větší výkon hráčů ve hře.

Není samozřejmě nutné hodnotit každou hru. Spoustu drobných her si můžeme zahrát jen tak, pro radost a na zablbnutí. A i větší hry se dají pojmout kooperativním nesoutěžním způsobem (více se dočtete v článku Nesoutěživé a kooperativní hry ).

Delší hry, hry počítané do celkového bodování, etapové hry apod. ale většinou hodnotíme a určujeme jejich vítěze. Při tom bychom se měli pokud možno vyvarovat některých chyb. Vítěz hry je obvykle spokojený, ale ani ti na horších místech by neměli mít hru zkaženou pocitem nespravedlivé prohry.

Jasná pravidla

Základem správného a spravedlivého hodnocení jsou jasně definovaná pravidla, srozumitelná jak hráčům, tak rozhodčím (vedoucím). A součástí těchto pravidel musí být i určení cíle hry – tedy čeho se hráči snaží dosáhnout a podle čeho jsou hodnoceni. Zní to banálně, ale často se v záplavě drobných pravidel, omezení a možností zapomene hráčům zdůraznit, o co vlastně mají usilovat.

Předem tedy promyslete, co bude cílem hry a jak se dosažení tohoto cíle bude měřit. A samozřejmě to nezapomeňte v pravidlech hráčům vysvětlit a zdůraznit (více v článku Jak vysvětlit pravidla hry).

V další části článku se již budeme zabývat konkrétními body, které mohou být při hodnocení her problematické a na které je dobré si dát pozor. Tento výčet herních úskalí není konečný, jedná se o příklady. Ty by vás ale měly navést k tomu, o čem je obecně nutné přemýšlet při plánování hodnocení her.

Více požadavků na hráče

Často bývá ve hře na hráče kladeno více požadavků zároveň a je potřeba určit, jak se splnění těchto požadavků projeví na hodnocení. Existuje nespočet variant, které mohou nastat a které jdou hodnotit různými způsoby. Pokud si vedoucí cíl hry a způsob hodnocení nerozmyslí a hráčům ho nesdělí, může nastat situace, že si to každý vyloží po svém a na konci je někdo zklamaný.

Příklad: Oběhněte 10 stanovišť, na každém z nich vyluštěte šifru a co nejrychleji se vraťte zpět, měří se vám čas.

Hráč při tomto zadání neví, zda má být raději rychlý, nebo se raději soustředit na správnost řešení šifer. V pravidlech by tedy mělo zaznít např: Primárně hodnotíme počet správně vyluštěných šifer. Není tedy důležité být v cíli co nejdříve, ale přinést co nejvíce správně vyluštěných šifer. O pořadí mezi hráči se stejným počtem správných odpovědí pak teprve rozhoduje čas.

Vyrovnávání počtů v družstvu

Často je nutné při hodnocení řešit rozdílný počet hráčů v družstvech, které hrají proti sobě. Někdy je řešení snadné, jindy je to složitější. V každém případě bychom ale opět měli dát předem hráčům vědět, jak a jestli se výsledek bude přepočítávat.

Ve hrách, kdy každý člen družstva koná sám za sebe, obvykle přepočítáváme průměrný výsledek na jednoho člena družstva.

Příklad: Nanoste z lesa co nejvíce barevných lístečků. V ruce můžete nést maximálně jeden lísteček Pokud Vás chytí strážce, vraťte se bez lístečku zpět na start.

Při vyhodnocení vezmeme počet lístečků, které družstvo nasbíralo a vydělíme počtem členů družstva. Získáme průměrný počet lístečků na člena, podle kterého budeme družstva porovnávat.

Naopak ve hrách, kde družstvo funguje dohromady jako celek, nebývá přepočítávání výsledků nutné. Větší či menší počet členů družstva někdy může být drobná výhoda a někdy nevýhoda, ale vliv na výsledek je natolik malý, že si ho můžeme dovolit zanedbat.

Příklad: Jako družstvo proběhněte co nejrychleji vyznačenou trasu.

Nejsložitější situace nastane, kdy vyšší počet členů v jednom družstvu znamená určitou výhodu či nevýhodu, ale ne zas takovou, aby se výsledek přepočítával na člena. Těmto situacím je lepší se v důležitých hrách vyhnout, protože řešení pomocí různých koeficientů bude vždy někomu připadat nespravedlivé.

Postihy ve hrách

Občas potřebujeme ve hrách rozdávat různé tresty – postihy.

Příklad: Kdo bude chycen strážcem, musí běžet k borovici označené šátkem a zpět.

Tyto postihy přímo nebo nepřímo ovlivňují hodnocení. Je potřeba je dobře rozmyslet. Bude-li postih příliš veliký, ztrácí postižený hráč motivaci k dalšímu výkonu. A naopak, bude-li příliš nízký, nebude dostatečně „odstrašující“.

Je lepší, používat nepřímé postihy (nějaké úkoly navíc, viz třeba příklad s borovicí). Hráč má pořád pocit, že i nadále může hrát naplno (běžet trestné kolečko co nejrychleji). Opakem jsou postihy přímé, kterých se pokud možno snažíme vyvarovat (pokud vás strážce chytí, přičteme vám 3 minuty k celkovému času).

Hry se subjektivní hodnocením

Některé hry vyžadují subjektivní hodnocení rozhodčích. Každý z rozhodčích může mít na výsledek jiný názor a tím mezi hráči vzniká pocit nespravedlnosti.

Příklad: Postavte v lese co nejhezčí model pravěké vesnice.

U tohoto typu her doporučujeme následující:

• Když už hodnotíme subjektivně, využijte několikačlenné poroty, která uděluje body.
• Vyhlaste několik kategorií, které se budou hodnotit. Subjektivní krása je pak pouze jedna z nich. Dále se může hodnotit například přesnost, detailnost, dodržení technologií,… (více viz hra Model pravěké vesnice ).

Hráči proti vedoucím

V některých hrách stojí na jedné straně hráči a na druhé vedoucí jako jejich nepřátelé. Často vedoucí nemohou hrát naplno, hráči by pak neměli šanci. Musí se trochu krotit a omezovat (to samozřejmě hráčům neříkají).

Příklad: Za šera se snažte proplížit co nejblíže ke středu tábora. Koho uvidí strážci, musí zpět na start.

To je typický příklad velmi oblíbené hry, problematické na hodnocení. Strážci nemohou posílat pryč úplně každého, koho zahlédnou. Neprošel by nikdo. Musí najít určitou míru, podle které posuzují, kdo se dostatečně schovává a kdo je už moc vidět. A to je problém, zvláště pokud je strážců více a každý se chová trochu jinak. Hráči pak mohou mít pocit nespravedlnosti, když je podobná situace vyhodnocena různými strážci různě.

• Nejlepším řešením je takovýmto situacím se pokud možno vyhnout, zvlášť v důležitých hrách (etapy celotáborových her apod).
• A pokud to nejde, tak si zkusit stanovit co nejpřesnější interní pravidla, kterými se strážci budou snažit řídit (tato pravidla nesdělujeme hráčům). Něco ve smyslu: Strážci chodí jen po předem určených trasách. Koukají jen dopředu a do stran. Vyhazují pouze ty, kteří jsou méně jak 3 m od strážce….. Pokud jsou dále a nepohybují se (klečí nebo leží), nechají je být.
• A dobrým řešením je také omezit počet strážců. Ti pak mohou hrát více naplno a hodnocení je opět spravedlivější.

Hodnocení etapových her

Samostatnou kapitolou je hodnocení etapových her. Jednotlivé etapy samozřejmě hodnotíme dle pravidel uvedených výše. Důležité je ale správně nastavit celkové hodnocení, tedy jak se výsledky jednotlivých etap promítnou do celkového hodnocení například celotáborové hry. Je důležité přihlédnout k tomu, aby nedošlo ke ztrátě motivace. Aby i to družstvo, které ze začátku prohrává, mělo stále (byť malou) šanci na celkové vítězství. Více se o tomto tématu dočtete v článku Etapové hry .

Zásah vyšší moci

Často se při hře stane něco, s čím prostě nemůžeme předem počítat. Někdo ukradne šipku, zhasne svíčka, setmí se, začne pršet, některý úkol je neřešitelný. A nebo hráči objeví a využijí legální „díru“ v pravidlech. V takové situaci máme obvykle velký problém a bohužel neexistuje univerzální rada, jak se v takové situaci zachovat. Správné a spravedlivé řešení v tu chvíli prostě neexistuje. Jsou různé možnosti, např. můžeme celou hru zrušit (nepočítat), můžeme nepočítat část hry, můžeme nechat hrát hru znovu, můžeme započítat různé postihy či bonusy… Obvykle se ale vždy bude někdo cítit ukřivděn. Takže asi nejlepší rada je v takové situaci opravdu dobře rozmyslet, jak se zachováte a řešení případně i probrat se zástupci hráčů.

Vyhlašování výsledků

Jedna věc je hru správně vyhodnotit – spočítat a druhá věc je, jak výsledky vyhlásit, tedy prezentovat je hráčům. O tomto tématu se dočtete více v připravovaném článku o Vyhlašování her.