Jaký ešus koupit?

Na táboře se jako jídelní nádobí stále nejvíce používá tradiční ešus. Pokud člověk sám nemá zkušenosti s tábořením, stojí před otázkou, jaký ešus na tábor koupit a jak ho označit.

Při rozhodování o typu ešusu na tábor máme na výběr zhruba se tří variant. Klasický hliníkový, dále nerezový a konečně titanový ešus. Jaký zvolit? V článku najdete výhody a nevýhody jednotlivých možností a na závěr souhrnné zhodnocení. A jedna důležitá drobnost, ať už si vyberete jakýkoliv, přečtěte si na závěr článku odstavec, jak ešus označit. To je na táboře věc naprosto nezbytná.

Další otázkou je, zda pořídit dvojdílný či trojdílný ešus. Dvojdílný je pouze ešus s víčkem, trojdílný má uvnitř ještě malý ešus. Doporučujeme trojdílný, protože jedna velká nádoba obvykle na jídlo na táboře nestačí. Malý ešus se hodí na přílohy a hlavně na pití.

Hliníkový ešus

Výhodou hliníkového ešusu je nízká hmotnost (asi 400 g), nízká cena a hlavně výborné vedení tepla, takže se v něm i dobře vaří na ohni. Vaří se v něm nejrychleji a ešus se sice špiní, ale celkem snadno se myje. Dnes vyráběné ešusy nemívají nanýtovaná postranní ouška pro připnutí ešusu na batoh. Mezi nevýhody patří ne zcela jednoznačné zdravotní účinky. Objevují se studie, že z hliníku se v kyselém prostředí mohou uvolňovat zdraví škodlivé látky. S ohledem na nepříliš časté používání ešusu (párkrát přes rok a na letním táboře) nejsou v našem případě nepříznivé zdravotní účinky prokazatelné. Záleží na posouzení rodičů.

Nerezový ešus

Výhodou nerezu je pěkný vzhled a zdravotní neutrálnost. Nevýhodou naopak vysoká hmotnost (asi 650 – 800 g) a podstatně horší vedení tepla (zhruba 10x), což znamená, že se v nerez nádobí voda vaří výrazně déle. Cena je o trochu vyšší. Objevují se i ešusu podobné kempingové sady nádobí z velmi tenkého nerezu, u kterých je cena i hmotnost příznivější, ale nevydrží vaření na otevřeném ohni (solidnější prodejci přidávají poznámku, že neslouží k ohřevu potravin).

Titanový ešus

Výhodou titanového ešusu bývá hmotnost (ještě nepatrně nižší než u hliníku), trvanlivost a také zdravotní neutrálnost. Dobře se čistí. Vlastnosti titanu jsou lepší než u hliníku, ovšem s výjimkou vedení tepla (vede teplo ještě hůř než nerez a tedy později vaří). To je ale zase přednost v případě, že by hrozilo popálení o horký ešus. Velkou nevýhodou je cena, která je zhruba pěti až sedminásobná. Pro použití na táboře a na výpravách s oddílem je titanový ešus zbytečný přepych.

Sendvičové a plastové sady

Sendvičové nádobí kombinuje vlastnosti více materiálů. Může být dobrou volbou pro specialistu s velkými nároky, ale pro dětský tábor bývá obvykle snadno zranitelné. Ještě více zranitelné je nádobí potažené teflonem. Existují také pěkně designově řešené kempingové sady plastového nádobí, které je lehké a praktické, ovšem není možné je použít na otevřeném ohni. Hodí se spíše na dovolenou.

Armádní ešusy

Pro přátele tradičního ešusu s postranními oušky, která slouží pro připevnění ešusu na batoh zvenčí, je stále možnost zakoupit původní použité armádní ešusy v armyshopech. Stačí vyhledat na internetu heslo klasický třídílný ešus a z nabídky si vybrat některý armyshopový obchod.

Které nádobí tedy vybrat?

Z praktického pohledu je na tábor stále nejvýhodnější klasický hliníkový ešus. Pro ty, kteří se obávají nepříznivých zdravotních účinků potom některý z nerezových ešusů (vybraný s ohledem na to, jestli se v něm bude nebo nebude vařit na ohni). Doporučujeme také zhotovit na ešus jednoduchý obal, viz článek Obal na ešus.

Při výběru je třeba pamatovat na zvyklosti toho kterého tábora. Často se ešusy věší poblíž kuchyně, aby byly při ruce a bylo možné kontrolovat čistotu. Ešus proto musí jít zavěsit na háček, stejně jako lžíce (z ešusu se totiž jí lépe lžící, příbor není na tábor šikovný). Lžíce je svébytný a samostatný díl táborového vybavení, vrátíme se k ní proto v samostatném článku. Ešus je možné věšet za držátko, lžíci je dobré provrtat a přivázat na ni ouško, nebo ji jinak upravit pro zavěšení.

Jak a proč ešus označit?

V každém případě je třeba označit všechny jednotlivé díly ešusu i lžíci tak, aby se na táboře dalo rozeznat, komu patří. Příležitostí zatoulat se, ztratit či zůstat někde zapomenuté mají jednotlivé části ešusu na táboře opravdu hodně. Pokud má každý člen oddílu své oddílové číslo, je to nejlepší cesta. Pokud ne, vyznačte přezdívku, iniciály, nebo jinou jednoznačnou značku. Nejlepší místo je na upevnění rukojetí, kde jsou zesílené podložky. Způsob označení zvolte co nejtrvanlivější, nejlepší je vyražení nebo vyrytí. Značkou může být například i omotání drátku kolem rukojeti, ale jistější je, když nálezce či vedení může podle značky přímo určit majitele ešusu. Z nepochopitelných důvodů totiž zbyde po každém táboře nejedna část ešusu, ke které se nikdo nehlásí a nikomu nechybí!

Nezapomeňte také označit víčko (nejlépe z boku, uprostřed bývá značka moc viditelná). Použití víčka na táboře je ale omezené a možnost ztráty opravdu velká (nedá se zavěsit). Nejjistější je víčko nechat v batohu a na táboře ho vůbec nevyndávat.