Obal na ešus
Vařit v ešusu na ohni je prima. Co ale udělat se špinavým a očazeným ešusem, aby nezamazal všechny věci v batohu? Pomůže jednoduchý a praktický obal na ešus.
Hliníkové (i nerezové) ešusy jsou stále oblíbenou pomůckou při táboření. Jsou lehké, skladné a dobře se nosí v batohu. Mohou sloužit jako jídelní miska, do které dostaneme uvařené jídlo třeba z táborové kuchyně. A hlavně – můžeme si v nich sami na ohni uvařit. Jak na to, tím se za zabývá článek Vaření v ešusu.
Když ale dovaříme, co udělat se špinavým ešusem? Dno i strany ešusu jsou opálené a zakouřené, s nalepenými zbytky popela. Ešus zvenku dost špiní.
Pokud je poblíž potok, dá se celkem dobře ešus umýt pískem. Pokud jsme si ale vodu pouze přinesli s sebou, nemůžeme obvykle ešus umýt tak důkladně, jak by bylo potřeba. S pomocí trochy vody a trávy ho očistíme z nejhoršího.
Nicméně i poté není ešus úplně čistý a není dobré dát ho do batohu jen tak. Pokud nemáme nic jiného, dáme ešus alespoň do igelitové tašky či do pytlíku, což ale není ani estetické, ani tábornické. Lepší je pořídit si jednoduchý látkový obal na ešus.
Obal se dá i koupit, ale není velký problém ho ušít. Stačí k tomu pruh látky sešitý dle obrázku/střihu. Typ střihu záleží na tom, jestli máte starý typ ešusu s oušky na připevnění řemínkem k batohu (pak je potřeba aby obal ouška nezakrýval), nebo novější typ bez oušek (pak je střih jednodušší). Přinášíme několik možných řešení.
Na prvním střihu jsou nahoře i dole tunýlky pro navlečení šňůrky, kterou obal stáhneme kolem ešusu (na jedné straně obvykle šňůra bývá zatažena trvale, na druhé straně ji zatáhneme po vložení ešusu). Na místech čárkovaných obdélníčků může být knoflík, olivka či suchý zip, ale není to nutné, obal drží i bez sepnutí. Variantou (viz galerie na konci) je také v těchto místech obal po celé délce napevno sešít a vytvořit tak rouru, do které se ešus vkládá (roura nesmí být moc těsná).
Propracovanější obaly mohou mít kulaté dno (to je trochu náročnější na šití), ale obal vypadá o něco lépe. Jednou z možností je obal s dvoudílnou bočnicí a s kulatým dnem na našem střihu. Výhodou dvoudílné bočnice je snadnější vyjímání ešusu a v případě ešusu s ouškem se dá jednoduše provléct řemínek na upevnění.
Starší ešusy mají ouška na připevnění k batohu a s tím musí obal počítat. Například může mít dva obšité otvory, které na ouška pasují, ale náš střih s dvojdílnou bočnicí si poradí s ouškem i bez složitého obšívání otvorů.
Dalším typem jsou obaly s kulatým dnem a plnou bočnicí, které nesmí být příliš těsné, jinak se ešus špatně z obalu vyndavá. Novější ešusy už ouška nemají a pokud chceme ešus nosit na batohu, musíme na obal přišít úchyty pro řemínek. Ale i dnes je možné v army shopech koupit starší třídílné hliníkové ešusy s oušky z armádních zásob.
Obal na ešus je velkým přínosem, pokud se vaří na otevřeném ohni (při vaření na vařiči není ešus tolik zašpiněný). Ve chvíli, kdy dovaříme a vychladlý ešus očistíme z nejhoršího, stačí zatáhnout za šňůrku obalu a v batohu se nic nezamaže. Obal se hodí i ve chvíli, kdy ešus nosíme navázaný na batohu (například na usárně). Také tam může špinavý ešus leccos zamazat. A pokud ešus nemá ouška, je umožní úchyty na obalu navázání na batoh.
Když přijdeme z výpravy domů, obal hodíme do špinavého prádla a ešus pořádně umyjeme. Pozor, hliníkový ešus nedávejte do myčky, zničí se vám.
Obal na ešus je sice drobnou součástí vybavení, ale pro táborníka zvyklého vařit na ohni je témeř nepostradatelný.
Postup šití
V následující galerii najdete podrobněji nafocený a komentovaný (pod jednotlivými fotkami po zvětšení) postup šití obalu na ešus (varianta roura). Tento konkrétní byl pro děti, látku a její vzor si zvolily sami. I když se přimlouváme za přírodnější vzhled, na funkci to nemá vliv :).
