Dřevěné miniatury

Práce s dřevem je příjemná a uklidňující, ale ne každý si hned troufne na totem. Zkuste dřevěné miniatury.

Malé dřevěné miniatury výborně procvičí zručnost při vyřezávání s nožem, dovolí dětem poznat pravidla pro práci s dřevem a díky jednoduchému triku je řezání i poměrně bezpečné. Pokud si netroufnete hned na tvar jednoduché miniatury, je pro začátek a na procvičení možné vyřezat tvar kostky nebo kuličky (viz článek Vyřež kostku).

Potřebujeme dobře nabroušený nůž (nejlépe s pojistkou) a dále suchou (ale ne ztrouchnivělou) větev měkčího dřeva o průměru asi 2- 4 cm. Ještě lépe se pracuje s polínkem z rozštípaného špalíku (rovnoměrnější léta). U polínka je také výhoda, že si polínko můžeme připravit podle tvaru zamýšlené řezby. Větev ani polínko nesmí být popraskané, prasklina je na řezbě vidět a v horším případě se miniatura může i rozpadnout.

Co se dřeva týká, mezi favority bude lípa, která je pro vyřezávání nejlepší. Dá se použít i bříza, olše, ořešák nebo také silnější kůra třeba z borovice. To jsou všechno měkčí dřeva a materiály, ze kterých se vyřezává snadněji. Pro velmi jednoduché tvary se dá použít i větev borovice či vejmutovky ale jehličnaté dřevo má výraznější strukturu a hůře se z něho vyřezává. Dřeva, jako je jasan, javor, dub, buk a habr jsou zase obtížnější na zpracování kvůli velké tvrdosti. Za odměnu jsou ale tvrdá dřeva zase trvanlivější, mají pěknější kresbu a dovolí zpracovat i malé detaily.

 

Figurku zvířete či jakoukoliv jinou dřevořezbu vyřezáváme na konci větve tak, abychom mohli celou dobu dřevo dobře držet. Nemusíme snad opakovat, že se řeže vždy od ruky, ale nebezpečí pořezání není díky dobrému držení velké. Na začištěný konec větve si nakreslíme obrys miniatury, čím jednodušší, tím lepší. Spojení s větví by mělo být na nejsnadněji opracovávatelném konci miniatury. Po prvních zkušenostech s řezbou každý brzy pozná, jak se dřevo odštipuje po letech, a že je třeba řezat po letech, nikoliv proti nim. Miniatura zůstává až do konečné úpravy spojená s větví (pozor na odlomení).

Když řezba získá požadovaný tvar, vyhladíme povrch nožem co nejlíp a nakonec zabrousíme jemným smirkovým papírem. K úplnému vyleštění dřevo otřeme vlhkým hadrem a znovu přebrousíme. Teprve úplně hotovou figurku od větve odřízneme klasickým bobrováním zářezu a stopy po řezu zahladíme. To už se drží miniatura hůř a je třeba si dát pozor na pořezání (na nejlepší místo pro zakončení řezby po oddělení od větve je třeba myslet už při návrhu). Poslední úpravou je napuštění včelím voskem nebo lněným olejem.

K inspiraci pro vyřezávání mohou sloužit tvary zvířecích figurek, které najdete v knihách o pravěkých nálezech nebo o přírodních národech. Jsou jednoduché a pro inspiraci jsme jich několik nakreslili (mamut, medvěd, kůň a nosorožec). Můžeme samozřejmě zvolit jakýkoliv jednoduchý námět, jako je například sova na ukázkové miniatuře.

Články na Ostrově nápadů průběžně upravujeme i podle připomínek čtenářů. Tento text byl upraven v červnu 2024.