Výrobky ze švartny

Keltové měli ve velké oblibě černé švartnové náramky. Nabízíme zkušenost, jak si na táboře takový pravěký náramek vyrobit.

Elegantní švartnové náramky jsou všeobecné známá keltská ozdoba zápěstí, předloktí či nadloktí. Tenké černé náramky jsou vyrobeny z materiálu, o kterém většina z nás má jen mlhavou představu zhruba v souvislosti s černým uhlím. Po našem experimentu už děti z tábora švartnu dobře znají.

Zpracování švartny, prstýnky v různém stadiu opracování.

Švartna, neboli neboli sapropelit je matně černá druhohorní usazenina organického bahna, která se nachází v nadloží uhelných slojí. Oproti uhlí neměla švartna dobrou výhřevnost, ale zato byla pružnější a dala se opracovat i krásně vyleštit do matného lesku. Díky tomu se ze švartnových náramků stal keltský obchodní trhák.

Vyrobit náramek není tak složité, vyžaduje to však trpělivost. Při opracování původnímu nástroji potřebuje zručný experimentátor k výrobě náramku kolem deseti hodin práce. Zkušení keltští řemeslníci na to možná potřebovali ještě méně času.

Polotovar prstýnku s vyvrtaným otvorem.

S dětmi na pravěkém táboře jsme se do náramků neodvážili pustit pro předpokládanou časovou náročnost. Vyráběli jsme menší švartnové prstýnky a používali běžné nástroje, jako je pilka na železo, akuvrtačka a hlavně brusný papír různé hrubosti, aby si malí táborníci zvládli osahat nezvyklou surovinu v přijatelném čase.

Další tvary polotovarů po zpracování pilkou.

Švartna je poměrně pružný materiál a tak nehrozí tolik zničení polotovaru při výrobě. Jak vidíte na fotografii, trpělivost dětí měla své meze a prstýnky zůstaly dost masivní. I tak trvala výroba prstýnku několik hodin. Pro dosažení opravdu tenkého prstýnku je třeba přistupovat k broušení opatrně, pomalu a počítat s hodinami broušení.

Švartnová kapka určená do náhrdelníku.

Postupovali jsme tak, že jsme odřízli pilkou na železo destičku asi 1 cm (i méně), provrtali střed a opět pilkou odřízli hrubý tvar prstýnku. Ostatní už je věcí trpělivé práce s brusným papírem. Na konečné leštění jsme použili nejjemnější brusný papaír a kůži.

Prstýnky se švartny.

Pokud chcete náš experiment zopakovat, je třeba získat surovinu. To je možné povrchovým sběrem na lokalitách nejlépe na Kladensku, Slánsku či Rakovnicku. Doporučujeme ale vyhledat a poprosit ochotného geologa, aby pomohl při povrchovém sběru. Neodborník švartnu snadno přehlédne.

Surovinu je nejsnadnější získat povrchovým sběrem.

V každém případě se po zkušenostech se zpracování švartny už vždycky budete v muzejních expozicích obdivovat umění Keltů, kteří dokázali surovinu proměnit v pozoruhodné a žádané švartnové náramky.


Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Share This