Další stopy pro začínající stopaře
V pokračování článku o stopování se dozvíš, jaké další stopy a stopní dráhy můžeš často vidět při své stopařské výpravě.
V článku Stopy a začínající stopaři jsme si řekli o základních stopách, které můžeš snadno najít v lese i v okolí lidských obydlí. Také jsme si řekli několik pravidel, které by měli stopaři dodržovat, aby měli co největší šanci na úspěch. Ke stopám kočky, psa, zajíce a veverky v minulém článku dnes připojujeme stopy dalších zvířat, na které můžeš v přírodě narazit.
Srnčí stopy a dvojitá kopýtka
Srnčí kopýtka jsou další stopy, na které v přírodě narazíš docela často. Srnec patří mezi sudokopytníky, prsty jsou srostlé do kopýtka, které tvoří dva úzké dopředu zašpičatělé spárky. Stopní dráha při chůzi či v klusu (u srnců je klus méně častý) je téměř rovná řada stop kopýtek, kdy srnčí zvěř klade zadní běhy s nepatrným přesahem do předních otisků. Proto stopa v kroku či v klusu vypadá jako dvojitá. Stopa měří 4 – 5 cm a krok je dlouhý 60 – 90 cm. Při běhu či úprku se spárky rozevírají od sebe a ve stopní dráze jsou vidět otisky všech čtyř kopýtek, dokonce i s otisky paspárků, což jsou rohovité výrůstky vzadu nad kopýtkem. Při vyrušení dokáže srnec dělat skoky až 6 m dlouhé. Bobky jsou oválné, asi 1,5 cm dlouhé s malou špičkou, v létě při čerstvé potravě kašovité.
Jelen, král našich lesů
Stopa jelena, největšího z našich sudokopytníků (když pomineme vzácného losa), připomíná zvětšenou stopu srnce. Stopa jelena měří 6 – 9 cm, krok je dlouhý 80 – 140 cm. Podobně jako u srnce, jsou ve stopní dráze jelena v běhu či v úprku vidět všechna čtyři kopyta s rozevřenými spárky a někdy se stopou paspárků (otisky paspárků jsou při běhu méně časté než např. u srnců). V kroku či v poklusu jelen došlapuje zadními běhy do stopy předních, takže je vidět jakási dvojstopa. Není přitom až tak důležité, jestli jsou zadní stopy před, za, nebo trochu vedle stop předních běhů (zkušení stopaři to samozřejmě rozlišují, ale pro k tomu bude dost času, až se ve stopách více vyznáš). Bobky jelena jsou dlouhé až 2,5 cm s malou špičkou, v létě opět kašovité.
Divočák neboli prase divoké
Stopy kopýtek divočáků nebo také černé zvěře jsou pro poznávání snadnější v tom, že i v kroku či v klusu jsou vidět otisky paspárků, které stopu přesahují do stran. Délka kroku při chůzi nebo v klusu je 45 – 80 cm, stopa sama je dlouhá 4 – 8 cm. Stopní dráha divočáka v klusu i v běhu se podobá stopní dráze ostatních sudokopytníků, jako je srnec či jelen. Bobky divočáka jsou nepravidelné slepené hrudky tmavé barvy.
Liška mezi psem a vlkem
Stopy chytré kmotry lišky jsou oproti stopě podobně velkého psa protáhlejší. Před dlaňovým bříškem tlapky je uprostřed mezi prsty prázdné místo, protože dva prostřední prsty jsou u lišky víc posunuté dopředu. Délka stopy je asi 5 cm. Podobně stavěnou protáhlejší stopu má i vlk, ta má ale mnohem větší délku 8 – 14 cm. Stopa lišky je tedy někde mezi psí a vlčí stopou, Stopa velkého psa se zase liší od vlka menším volným místem uprostřed psí stopy, je kulatější. Ale zpátky k lišce. Délka kroku lišky v kroku nebo v klusu je 40 – 70 cm. Liška často čáruje, což znamená, že klade zadní tlapky do předních stop a stopní dráha vypadá jako téměř rovná linie stop. Trus lišky má tenký hrot na jedné straně a je dlouhý 5 – 10 cm. Čerstvý trus má tmavou barvu, později je světle šedý.
Tolik o stopách na zasněžených nebo bahnitých místech v našich lesích a lukách. Nezapomeň si přečíst ještě jednou pravidla správného stopování v závěru prvního článku pro stopaře, abys zbytečně nepropásl vhodnou příležitost ke stopování, nebo abys nezapomněl důležitou pomůcku.
Stopování je samozřejmě mnohem košatější, než jsme ve stručném úvodu pro začínající stopaře mohli uvést. Přejeme příjemné zážitky nad dokonalými i nezřetelnými, sněhovými i bahnitými, poznanými i nepoznanými a běžnými i vzácnými stopami.
