Stopy a začínající stopaři

Začínající stopaři se ve městě či na vesnici nejsnadněji dostanou ke stopám psů a koček, v přírodě potom nejspíš uvidí stopy zajíce. Jaké jsou doporučené postupy při stopování?

Vhodných příležitostí pro stopování není mnoho, dobré je proto žádnou takovou příležitost nevynechat. Nejlepší je samozřejmě čerstvý sníh. Je ale dobré počkat, až přestane sněžit, a neměl by foukat ani moc silný vítr, aby stopy nezavál. Také musí zvířata mít nějaký čas, aby stopy vůbec mohly vzniknout. Nejlépe bys měl tedy vyrazit brzy ráno druhý den poté co nasněžilo.

S sebou vezmi mobil či fotoaparát na dokumentaci, zápisník s tužkou na kreslení stop a samozřejmě nějaký centimetr, aby bylo možné změřit velikost stopy a délku kroku. První stopa, na kterou nejspíše na své stopařské výpravě narazíš, bude stopa psa nebo kočky. Mezi nimi je jeden velmi důležitý rozdíl.

Kočka domácí a kočkovité šelmy
Stopa kočky je pěkně kulatá se čtyřmi měkkými otisky prstů bez drápů. Kočka umí pěkně drápat, ale její ostré drápky jsou při pohybu terénem zatažené, takže jejich otisk ve stopě není (stejně je to i u dalších kočkovitých šelem, u nás např. rys). Stopa kočky je 3 – 4,5 cm dlouhá. V poklusu kočka často tzv. čáruje, to znamená, že její stopy jsou téměř v jedné řadě. Zadní nohy přitom došlapují přesně do stopy přední nohy. Délka kroku v tom případě bývá 30 – 50 cm. Pokud se kočka prochází, bývá krok kratší, od cca 15 cm.

Pes a psovité šelmy
Psovité šelmy mají také čtyři prsty, stejně jako kočky. Proto je stopa podobně kulatá se čtyřmi otisky prstů. Rozdíl je v tom, že psovití (u nás kromě psa především liška a vlk) nemají drápy zatahovací a proto jsou ve stopě na konci prstů jasně viditelné otisky drápů. Velikost stopy a délka kroku je velmi odlišná podle rasy psa, takže to nemůže být vodítkem. Při rozlišení psí a kočičí stopy nepomůže ani stopní dráha, protože psi při poklusu také často čárují, podobně jako kočky. Rozpoznání stop od dalších psovitých šelem je možné podle toho, že liška má prostřední prsty více předsazené (psi je mají mezi krajními prsty) a stopa je proto protáhlejší a oválnější (délka asi 5 cm). Také vlk má stopu zadní končetiny oválnější (délka 10 – 14 cm) a volný prostor uprostřed mezi prsty podobně jako liška, ale stopa vlka je mnohem větší. Stopa předního běhu vlka je o něco méně oválná a víc se podobá kulaté stopě psa.

Zajíc má typické stopy
Stopu zajíce si nemůže začínající stopař splést. Typické jsou oválné otisky dvou zadních končetin, které zajíc pokládá před přední. Říkáme, že zajíc hopkuje a to jak v klidu, tak při úprku. Stopa zadních běhů je dlouhá 11 – 15 cm. Podobné stopy králíka jsou podstatně menší. Stopa zadních končetin je dlouhá jen 4 – 5 cm.

Krok zajíce může být 35 až 50 cm, ale při úprku dokáže zajíc skočit do dálky až 3 m. Při stopování může být zajímavé sledovat nejdelší skok v dané stopě. V prudkém běhu nejsou samozřejmě otištěny celé zadní běhy, proto je jejich otisk v tomto případě kratší než zmíněných 11 – 15 cm. Kulaté bobky v průměru asi 1,5 cm jsou jakoby složené ze slámy, což je patrné zvlášť u starších bobků.

Stopa veverky připomíná písmeno V
Stopa veverky má podobný charakter jako stopa zajíce, protože také klade zadní nohy před přední. Ale zatímco stopy předních tlapek jsou u zajíce za sebou, veverka má menší stopy předních vedle sebe. Na rozdíl od zajíce je také ve stopě veverky jasně vidět pět dlouhých prstů. Stopa zadních tlapek je dlouhá 5 – 7 cm. Délka kroku při hopkování je 30 cm, ale veverka v pohodě zvládne i poskočit do vzdálenosti 1 m.

Veverku prozradí kromě stop ve sněhu i další pobytové stopy, a to nejen v zimě, ale v průběhu celého roku. Jednou z pobytových stop jsou zbytky šišek, které jsou vítaným doplňkem stravy nejen veverek, ale také dalších strávníků. Veverkou okousané zbytky šišek jsou roztřepené, zatímco myšice ohlodá šišku velmi čistě, aby se dostala k semínkům. Strakapoud nebo datel šišku roztřepí, rozcuchají, ale šupiny na šišce zůstávají. Lískové oříšky veverka nahlodá a rozlouskne.

Pár rad na začátek
Při stopování je potřeba zaměřit se nejen na samotnou stopu. Stejnou pozornost věnuj i celé stopní dráze, která ti prozradí daleko spolehlivěji, kdo stopy ve sněhu zanechal.

Potřebuješ metr, zápisník, tužku a dobrým pomocníkem je také fotoaparát či mobil, abys mohl stopy dobře zdokumentovat.

Pokud fotografuješ, přilož ke stopě metr, to ti při pozdějším určování stopy hodně pomůže.

Délka kroku je vzdálenost otisků stejné tlapky. Častým omylem (i v literatuře) je, že se měří vzdálenost mezi předními a zadními tlapkami. Také délka lidského kroku cca 75 cm je vlastně z tohoto pohledu měřená jinak. Je to vzdálenost mezi stopou levé a pravé nohy, což u zvířat neplatí a ekvivalentem by byl dvojkrok.

Nejběžnější práce stopaře je zakreslení stopy a zanesení rozměrů. Pokud je stopa dobře otištěná, můžeš si udělat sádrový odlitek, ale co se kvality týká, je lepší odlévat spíše stopu otištěnou v blátě než ve sněhu. Sádra v zimě velmi pomalu tvrdne.

Už v úvodu článku jsme říkali, že musíš počkat na vhodné počasí. Nejlepší je čerstvý sníh zhruba den poté, kdy přestane padat nebo foukat vítr. Starý nebo zledovatělý sníh, stejně jako déšť, stopování ve sněhu skoro znemožní.

Stopy táhnoucí se sněhovou plání do dálky ale nejsou jedinou informací, kterou po sobě zvířata a ptáci zanechávají. Už jsme říkali, že letní stopy v blátě či ve vlhké hlíně jsou často kvalitnější než sněhové. Navíc kromě otisků tlapek a kopýtek zůstávají ještě pobytové stopy, jako je trus, vývržky, okousaná šiška a mnoho dalších neklamných stop. Vše dohromady dává dost podkladů k dobrodružnému čtení stop.

Pokračování článku –  Další stopy pro začínající stopaře .

Texty Ostrova nápadů průběžně aktualizujeme, tento článek byl naposledy upraven 3/2022.