Tajemná pampeliška
S květy pampelišek se od časného jara až do července či srpna potkáváme na loukách, podél cest a v zahradách. Pampeliška lékařská má nejedno tajemství a bude zajímavé si o ní na výpravě popovídat.
Pampelišku zná snad každý a snadno si ji představí jako žlutou záplavu květů na louce, jako zlatý věneček na hlavách dívek, a samozřejmě jako chlupaté chmýří, které se jedním fouknutím dá rozeslat po větru jako stovky malých parašutistů. Pokusíme se vás přesvědčit, že tahle žlutá kráska stojí za krátké zastavení.
Nejspíš budete vědět, že mladé lístky se hodí do jarního salátu, a že z květů je možné udělat med (i když jde spíš o sirup z pampelišek a cukru, ale je hodně podobný medu). Kořen pampelišky se zase dá použít do polévky, na čaj či dokonce na kávu (kořen se ale sbírá před rozkvětem, takže správný čas na sběr už skončil). Na internetu koluje dostatek receptů, které nechceme opisovat.
Na výpravě můžete využít i skutečnost, že před deštěm, v chladu a na noc se květy pampelišky zavírají. Zůstávají-li květy pampelišky po ránu zavřené (a není-li příliš chladno), můžete prorokovat brzký déšť. Méně známé jsou léčivé účinky pampelišky, která vedle příznivého působení na játra a žlučník podporuje také činnost ledvin. Také o tom je ale na internetu napsáno až dost.
Možná ale neznáte, odkud pochází lidové pojmenování lví zub. Také v angličtině a ve staré francouzštině se pampeliška nazývá dandelion, resp. dent-de-lion, tedy lví zub. Pojmenování si vysloužila podle svých silně zubatých listů (listy se podle stanoviště mohou výrazně lišit). Ale pořád se nedá mluvit o tajemství.
Opravdu málo lidí ví, že pampeliška lékařská není jen jeden jediný druh pampelišky, ale několik desítek velmi obtížně rozlišitelných druhů, které jsou sdružené v sekci (skupina blízkých druhů). Proto je souhrnný název pampeliška lékařská nepřesný, zahrnuje více než sto druhů. Uklidnit nás může, že určení druhu pampelišky je velkým oříškem i pro odborníka.
Tajemství spočívá v tom, že naprostá většina pampelišek k tvorbě semen nepotřebuje opylení. Potomci jsou přesnou kopií (klonem) mateřské rostliny. Rozdíly mezi druhy jsou přitom tak nepatrné, že je jednodušší všem říkat pampeliška lékařská, i když botanicky to není správné. Jde o jeden z nejobtížněji rozlišitelných rodů květin ve střední Evropě. Možná i proto byla jeden čas snaha pojmenovat skupinu pampelišek jako smetanku lékařskou. Ale ani to není úplně přesné a dnes je smetanka jedním z mnoha pojmenování pampelišky.
Až se zalíbením pohlédnete na krásně žlutou záplavu pampelišek, či až budete pít pampeliškovou kávu, případně se pokusíte jediným fouknutím rozeslat do světa padáky z nažkami pampelišky, vzpomeňte si, co všechno se dá říci o této neobyčejné obyčejné květině. Po vzoru našich předků jí nadále budeme říkat pampeliška lékařská. Podle etymologů jde o pojmenování velice staré a není žádný důvod je měnit.
