Týpí

Při návštěvě v táboře spřáteleného oddílu jsme byli pozváni do týpí. Pro každého zálesáka je návštěva v týpí velkým zážitkem.

„Táboření v týpí má svůj zvláštní ráz a neopakovatelné kouzlo,“ vyprávěl nám Zubr ještě před cestou do indiánského tábora. „Pro indiány totiž týpí není jen obyčejným stanem, ale domovem s mnoha pravidly, zvyklostmi a legendami. Kdo usedne v týpí, ve kterém se tyto zvyklosti dodržují, brzy pochopí i hodně z přístupu indiánů k životu a k přírodě. Všichni, kdo týpí používají jen jako druh tábornického stanu, jsou o tuto důležitou součást indiánského příbytku přijdou, dokonce svým způsobem týpí ochuzují. Je to, jakoby si zálesák opékal nad slavnostním ohněm špekáček. Nováček to dělá, protože o ohni nic neví, pro zkušeného zálesáka je to ostuda.

Vlastní táboření v týpí je volnější, bližší přírodě a vychovává k samostatnosti. Není pravda, že by při tomto táboření byla ohrožena hygiena a zdraví táborníků. Zkušenější oddíly táboří v týpí mnohem bezpečněji a ve větším suchu než v klasických stanech. Záleží pouze na schopnostech vedoucích a tábornické zkušenosti všech členů.

K táboření v týpí jsou nezbytné tyče, týpiovky, podle typu nejčastěji 14–16 kusů včetně chlopňových tyčí. To jsou dvě tyče, které udržují otevřené chlopně, by mohl odcházet kouř. Chlopně se natáčejí podle větru, aby se vnitřek týpí nezaplnil kouřem. Tyče jsou podle velikostí týpí dlouhé 5–9 metrů a jsou připravovány ze soušek. Na jejich přípravu je potřeba hodně času, proto je táboření v týpí většinou vázáno na stálé tábořiště, kde už jsou tyče připraveny. Nezbytným doplňkem týpí je lining, druhá vnitřní plachta sahající od země do výšky 1,5–2 m, která slouží k tepelné izolaci, lepší cirkulaci vzduchu a zpříjemňuje pobyt ve stanu.“

To už jsme zahlédli nad stromy vrcholky týpí. Důstojné vrkoče tyčí se tyčily do výšky a za chvilku jsme mohli obdivovat skutečná týpí. Přivítání bylo trochu rozpačité, protože jsme nešikovně přišli ve chvíli, kdy „indiáni“ měli důležité sportovní zápolení. Ale za chvíli se nás ujal urostlý „divoch“ a pozval nás do týpí. Uvnitř hořel i za dne oheň a my jsme užasli především nad spoustou nádherně zdobených výrobků, kterými bylo týpí zařízeno. Všemu dominovaly kůže na zemi a krásné lenošky; podobné jsme už v oddíle také zkoušeli dělat. Po stranách ležely barevné deky, misky, hrnečky a zdobené kožené brašny z nevydělané kůže. Taková brašna se jmenuje „parfleš“ a uchovávají se v ní věci.

Potom vzal náš průvodce do ruky lehký bubínek, nahřál ho nad ohněm, my jsme se rozesadili po příjemných kůžích a týpím zazněla opravdová indiánská písnička.