Váček z choroše

Vyzkoušejte si zpracování troudnatce kopytovitého, ze kterého naši předkové uměli získat materiál podobný kůži. Jako příklad jsem zvolil výrobu malého váčku na drobnosti.

Během závěru krásného podzimu jsme se s mojí ženou a s kamarádem Sokolem toulali starými loveckými chodníky slovenských hor. Máme rádi tenhle čas, příroda hýří barvami, ve vzduchu je už po ránu cítit syrovost blížící se zimy, ale přes den je možné šlapat jen v triku a užívat si posledních slunných dní.

Sokol mne ve starém bukovém lese upozornil na celkem malé choroše o velikosti asi pěsti. Byly to letos narostlé plodnice troudnatce kopytovitého (Fomes fomentarius). Jejich povrch ještě neměl téměř vůbec žádnou ztvrdlou šedočernou krustu na povrchu. Kamarád se totiž už nějakou dobu zajímá o zpracování choroše na měkký poddajný materiál, podobný vzhledem i vlastnostmi kůži, u nás známé jako jelenice. Vyprávěl o různých váčcích, vestách, kloboucích a čepicích.

Já si dokonce vzpomněl, že jsem sám kdysi dávno měl možnost si na tenhle materiál sáhnout. Jeden ze starých woodcrafterů měl totiž doma odněkud z bavorské strany Šumavy nádhernou tmavě hnědou čepici s kšiltem, která byla sešita právě z jednotlivých kusů dokonale zpracovaného choroše. Naše duše zálesáků pookřála a začali jsme spřádat plány, co všechno bychom si mohli vyrobit. Nakonec jsme našli hned několik malých chorošů, které celkem snadno šly odtrhnout ze stromu.

Dva čerstvě utržení mladí troudnatci
Dva čerstvě utržení mladí troudnatci.

Hned na místě jsme je začali opracovávat. Podle instrukcí Sokola pro začátek vlastně stačilo jen nožem vydlabat vnitřek houby. To je ten nejtmavší materiál uprostřed. Překvapilo mne, že vrstva té požadované části choroše byla docela tlustá.

Dlabání choroše
Dlabání choroše.

Choroše jsem pak dovezl domů. Z obav, aby bílá plíseň, která se na povrchu choroše brzy objevila, neznehodnotila celou houbu, jsem urychleně přistoupil k dalšímu zpracování. Plíseň jsem omyl a na 24 hodin namočil choroše do hrnce s vodou. Možná by doba namáčení stačila i kratší, ale já se k práci dostal až druhý den.

Vyndal jsem houby z vody a jen je krásně rozměklé opatrně mnul a lisoval mezi prsty a mírným tahem za okraje začal měnit vypouklý tvar houby na plochu. V určité chvíli jsem ale musel přeci jen nožem trochu nakrojit okraj, aby se houba dokonale rozprostřela do roviny. Potom přišla na řadu práce s malou dřevěnou paličkou. Začal jsem na hladké kládě celkem bez velké síly klepat do plochy choroše a jednotlivými údery se snažil vytvořit stejně tlustý materiál cca 3 – 5 mm. Šlo to snadno a celkem rychle. Občas bylo ještě nutné nožem odstranit nějaké části z povrchu plochy choroše. Mimochodem, je to celkem voňavá práce, tedy – alespoň pro ty, kdož mají rádi třeba houbovou polévku 😀 !

Rozklepávání choroše
Rozklepávání choroše dřevěnou paličkou.
Dočišťování nožem
Dočišťování nožem.

U některého choroše jsem necitlivým klepáním vrstvu příliš ztenčil a někde se mi i protrhla. Z těch nepovedených částí jsem dodatečnou koupelí v louhu z dřevěného popela vytvořil alespoň pěknou zásobu hodně kvalitního jemného „amadou“ – hubky pro zachycení jiskry při křesání. V sametovém materiálu choroše se jiskry vzniklé křesáním pazourku o ocílku chytají přímo luxusně.

 

Rozklepaný choroš - vnější hladká strana
Rozklepaný choroš – vnější hladká strana.
Vnitřní strana - mezi prsty je vidět tloušťka materiálu
Vnitřní strana – mezi prsty je vidět tloušťka materiálu.

Jen u dvou exemplářů se mi podařilo choroš vyklepat do celkem velké plochy. Bude to chtít patrně více pokusů, než člověk dojde k odhadu kolik, jak a kde udeřit a aby výsledek byl dokonalý. Zatím bych si s takto získaným materiálem na výrobu čepice netroufl 🙁 . Pro začátek jsem se proto rozhodl ušít malý váček na mini ocílku.

Váček s odcílkou, pazourkem a krabičkou na troud
Váček s ocílkou, pazourkem a krabičkou na troud.

 

Váček z druhé strany
Váček z druhé strany.

Abych měl jistotu, že se při šití nití celkem jemná struktura choroše neprotrhá, vložil jsem mezi dva sešívané kusy choroše proužek látky, konkrétně červený flanel, přehnutý po délce na půl tak, aby vyčnívající ohnutý okraj vytvořil jakousi ozdobu. Jelikož mám rád indiánské výrobky, nechal jsem se trochu inspirovat jednoduchým zdobením váčků z jelenice. Při sešívání okrajů váčku jsem z lícové strany navlékal na nit vždy pár korálků.

Příjemně mne překvapila měkkost materiálu
Příjemně mne překvapila měkkost materiálu.

Kombinace temně hnědé barvy choroše a medově žlutých korálků s červenou látkou se mi moc zalíbila. Určitě si ještě něco takového vyrobím, zbyl mi totiž ještě jeden, docela hodně velký rozklepaný choroš. No a já teď jen čekám na tu správnou inspiraci .

PS: Koho tento námět zaujal a chtěl by se dozvědět více, mám pro něj od Sokola dobrý tip. Podívejte se na zajímavé internetové stránky Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm.
http://www.vmp.cz/cs/odborna-cinnost/tradicni-rukodelna-vyroba/cepice-a-klobouky-z-chorose/

Text je převzat se svolením autora. Původní text s více fotografiemi najdete na fóru bushcraft-portal.sk .

Všechna foto: Zdeňka

komentáře 2

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Share This