Vaření v ešusu
Vaření v ešusu na otevřeném ohni vyžaduje co nejlepší využití tepla plamenů. Existuje několik možností umístění ešusu nad ohněm.
Pro vaření na ohni je prvním předpokladem udržovat stálý oheň bez velkých výkyvů. O vlastnostech dřeva jen zopakujeme, že nejšikovnější na vaření jsou suché větve z listnatého lesa, ze smrku a modřínu odletují uhlíky, a borovice mívá hodně smůly. Na druhou stranu udržování ohně suchými smrkovými větvemi je nejsnazší a také jejich získání bývá nejpohodlnější. V každém případě je potřeba počítat s tím, že se ešus dřív nebo později pokryje sazemi, zálesáci proto nosí ešus v obalu, aby neměli všechno špinavé od sazí.
Nejjednodušší vaření je, když postavíme velký ešus na kraji ohniště na žhavé uhlíky a přikládáme kolem ešusu. Ešus je stabilní a nehrozí vylití vody. Nevýhodou je, že takové vaření je pomalejší, protože oheň je jen z jedné strany ešusu. Efektivnější možností je zatížení ouška ešusu kamenem na okraji ohniště, kdy samotný ešus je nad plameny a je možné pod něj přikládat.
Nejrychleji uvařenou vodu má ten, kdo si zavěsí malý ešus na klacek a přistrčí ho doprostřed plamenů, jak ukazuje obrázek. Voda vaří v krátké chvíli. Ale pozor, ve velkém ešusu se takhle vařit nedá, protože jeho ouško je upevněno pod těžištěm a ešus by se převrhl. Pouze malý ešus, který má ouško zavěšené nad těžištěm, dovoluje tento způsob vaření. I tak je potřeba trocha opatrnosti, ale tu bohatě vynahradí nejrychleji uvařená voda. A pochopitelně není možné takto vařit nic, s čím musíme často míchat nebo jinak při vaření manipulovat.
Poměrně velkou roli při vaření v ešusu hraje víčko. Chceme-li vaření významně urychlit, je potřeba ešus přikrýt víčkem. Teplo, které jinak uniká bez užitku do ovzduší prodlužuje dobu, než voda začne vařit. Nevýhodnou přikrytého ešusu je, že dovnitř není vidět a člověk pozná var až, když pod víčkem začne masivně unikat pára. Takže nezapomeňte, bez víčka budete vařit později.
