Třepotavý zpěv skřivánka

Skřivan polní je součástí naší krajiny a jeho výrazné trylky při třepotavém letu nad teritoriem jsou neomylným poznávacím znamením. Od poloviny února je současně také znamením příchodu jara. Skřivánek totiž patří mezi první navrátilce se zimovišť ve Středomoří a jeho zpěv je tak současně i vítáním jara.

Jedinečné trylky a způsob zpěvu za letu skřivánka bezpečně prozradí. Vzlétá ze země a hned po startu začíná zpívat. Ve vzduchu se třepotá, zdánlivě téměř stojí na různých místech nad svým teritoriem s hnízdem a dlouze zpívá. Výška letu při zpěvu může být 40 až 400 metrů a přitom neustále zpívá většinou 2 až 3 minuty (ale také mnohem déle).

Zpěv je nepřerušený a velmi proměnlivý (v jednom zpěvu bylo zaznamenáno až 700 různých motivů). Zpěv je opravdu výrazný, záznam si můžeš poslechnout na audioportálu Českého rozhlasu v článku skřivan polní.

Jak nečekaně skřivánkův koncert začne, tak podobně rychlý je i konec. Skřivan zmlkne a se složenými křídly padá k zemi. Dbá na bezpečnost  hnízda a v případě potřeby usedne dál od něj a doběhne k hnízdu umístěném na zemi. Během října skřivani odlétají na svoje zimoviště.

Se skřivánkem se pojí i zajímavé časové hádanky způsobené rčením „Na Hromnice si musí skřivan vrznout, i kdyby měl zmrznout!“ (jak asi víš, Hromnice jsou 2. února a to skřivan ještě u nás nebývá). Více o Hromnicích i o časném jarním příletu skřivanů najdeš v článku „Hromnice, skřivan a předjaří“.

Pro úplnost je třeba říci, u nás můžeš potkat ještě další dva druhy skřivanů. Skřivana lesního najdeš podle jména nad lesními pasekami nebo holinami, při zpěvu létá velkým obloukem nad hnízdištěm. Skřivan ouškatý u nás nepravidelně zimuje.

Všímej si okolí při výpravách do přírody. Stane se, že najednou si uvědomíš krásné a hlasité trylky přímo nad hlavou. Rozhlídneš se a chvíli trvá, než zpěváčka nad sebou objevíš. Ačkoliv ho vidíš jako tečku vysoko nad hlavou, přece můžeš s jistotou říci, že je to skřivánek, jeho zpěv je nezaměnitelný.