Kuličky
Orientační čas: 20 min
Kuličky vydržely ze všech starých dětských her nejdéle, ale už také pomalu mizejí. Vzpomeňte na jarní obrázky Josefa Lady a zkuste si je někdy zahrát.
Pravidla kuliček prý mívala značné odchylky, ale nejčastěji se hrály tak, že všichni účastníci naházeli ze stejné vzdálenosti na důlek stejný počet kuliček. Kdo měl největší počet kuliček v důlku, nebo při rovném počtu byla jeho další kulička k důlku ze všech nejblíže, začínal cvrnkat. Nejprve se ale podle stejných pravidel určilo pořadí všech hráčů a z důlku vzali své kuličky všichni, kdo se prvním hodem trefili.
Podle určeného pořadí pak každý hráč cvrnkal do důlku tak dlouho, dokud se každým cvrnknutím napoprvé do důlku trefil. Když ulička do důlku nespadla, vzal si hráč nacvrnkané kuličky a ve hře pokračoval další, dokud bylo o co hrát.
Trochu potíž může být s technikou cvrnkání. Není tolik důležité, jakým prstem se cvrnká (může to být palec, ukazováček i prostředníček, to je z hlediska hry jedno), ale spíše technika cvrnknutí. Zvolený prst se zadrží o jiný a zvyšováním tlaku se uvolní a cvrnkne podle potřeby silněji nebo slaběji do kuličky. Jde tedy o pohyb jediného prstu. Protože dnešní děti už moc necvrnkají, mají někdy snahu do kuličky drcnout pohybem celé ruky (to už je horší, protože zvláště při malých vzdálenostech může být takové drcnutí přesnější a vyvolává spory). Proto je třeba předem určit, co je regulérní cvrnknutí a co už nikoliv, aby se předešlo případným protestům.
Cvrnkání kuliček má hodně dlouhou historii a byly by škoda, kdyby se vytratilo úplně. Kuličky se prý hrály už ve starověkém Římě, ty ovšem nebyly hliněné ani skleněné, nýbrž z mramoru.
Existuje i sportovní forma kuliček, kdy proti sobe soupeří dva hráči. Každý má daný počet kuliček, které jsou barevně odlišeny. Po rozhození, které jsme popsali výše, se hráči se střídají a každý má jedno cvrnknutí bez ohledu na to, jestli jeho kulička skončila v důlku. Při cvrnknutí se hráč smí dotknout pouze své kuličky, ta pak může vrazit do jakékoliv další vlastní i soupeřovy. Vítězí ten, kdo má dříve v důlku všechny své kuličky. Nechcete si zahrát jarní turnaj?
Ano, kuličky byly mezi dětmi zdrojem skvělé zábavy. Nyní je např. v Praze docela obtížné najít hladkou hliněnou plochu, kde je možné udělat důlek. Výrobci však nelenili a vyrobili důlek dřevěný či z umělé hmoty (hodí se spíše do místnosti). Také hliněné kuličky se shánějí dost těžko. Ale skleněnek je dostatek v různých velikostech. Takže jaro je tu a kuličkové turnaje mohou začít.
Jak se dá vyrobit důlek?
Zaryješ patou do hlíny a otáčíš.
Např. takto http://www.hras.cz/spolecenske-hry/detske-hry/zrucnostni/dulek-na-kulicky
A dělají se i plastové
Dobrý den, zkuste se podívat na tyto dřevěné: https://eshop.zahradnizabava.cz/zahradni-hry/kulicky-drevene-/ – jsou hodně velké a díky tomu mohou hrát klidně i menší děti (nemusí samozřejmě cvrnkat, to by je bolely prstíky :).