Tábořiště oddílu Skaláci

Tábořiště brněnského skautského oddílu Skaláci se často zmiňuje pro neobvyklé umístění mezi skalami. Část táborových podsad je postavena na vyvýšených stupňovitých platech, kterým Skaláci říkají habitaty. Inspirační seriál Ostrova nápadů o zajímavých tábořištích pokračuje dalším dílem.

Tábor Skaláků působí skutečně velmi atraktivně nejen na fotografiích, ale i ve skutečnosti. Na vyvýšených habitatech bydlí vedení tábora a zkušenější starší členové. Samotných táborníků je letos 24 a bydlí v klasických podsadových stanech typu „Osada“ umně vtěsnaných na nevelkém prostoru pod skalami nad nimiž se tyčí habitaty.

Protože jsme ale nepřijeli obdivovat jen visuté plošiny, požádali jsme Skaláky, jestli by nám ukázali celé tábořiště.

Co nás zaujalo

Kromě roztodivných plošin habitatů, ke kterým se ještě vrátíme, jsme u Skaláků viděli několik dalších tábornických zajímavostí. Hned zkraje jsme si všimli, že podsady stanů nemají žádné dveře. Skauti je jednoduše překračují a tím si značně zjednodušují především jak stavbu podsad, ale také jejich vnitřní zařízení.

Zaujme také kuchyně s jídelnou, která je opět umístěna na velikém platu kvůli vyrovnání prudkého svahu tábořiště. Střecha sice příliš zálesácká není, ale igelit je maximální měrou krytý maskovací sítí, čímž zároveň stíní vedro. Samonosná konstrukce stolů v jídelně dovoluje upravit sezení podle potřeby, sedací lavice jsou ke konstrukci stolu pouze přivázané, aby se snížila hmotnost při přenášení a ukládání. Líbila se nám zajímavá varianta teplé sprchy a pozornost si zaslouží i velmi netradiční vyvěšování státní vlajky na lanovou konstrukci upevněnou mezi stromy.¨

Kuchyň s jídelnou stojí na velké plošině, která vyrovnává terén.

Tábořiště

Samotné tábořiště je příkladem místa, kde se tábořit prakticky nedá. Žádné místo na stany, žádná louka na hry, jen prudký svah pod samotným vrcholkem návrší, které je z větší části tvořené obrovitými žulovými balvany. Přesto kohosi kdysi dávno napadlo postavit tady tábor a využít skaliska k netradičnímu uspořádání tábořiště. Jinak ale Skaláci louku na hry samozřejmě mají dole u potoka a stejně tak rozlehlý rybník, jen je to vše o kousek dál od tábora. Naprostá většina her se hraje v okolních lesích.

Vodu pro potřeby mytí a dalších táborových potřeb Skaláci čerpají z nedaleké studny, nejbližší vesnice se vzdálena něco přes 1 km.

Podsady na platech a bez dveří

Konstrukce podsad na táborech je velmi různorodá a také podsady Skaláků mají jednu neobvyklou vlastnost. Nemají totiž dveře, jak jsme psali už v odstavci Co nás zaujalo. Nyní se vracíme k podsadám podrobněji. Podsady Skaláků jsou jednak z prken, tyto podsady jsou spojené L profily a šrouby s motýlky. Výhodou absence dveřního otvoru je jednodušší stavba (přední i zadní díl je stejný) a také konstrukční vodorovná lať na přední i zadní podsadě, na které vpředu i vzadu drží postel i bez potřeby upevnění.

Druhým typem podsad na táboře jsou klasické podsady z krajinek (vpředu také bez dveří), které jsou sťuknuté hřebíky. Ani krajinkové podsady nemají vchod. Psali jsme o výhodě tohoto řešení, má jistě i své nevýhody. Zvláště menší táborníci musí podsadu překračovat a když se zašmodrchá šněrování stanu, není jednoduché dostat se rychle ven. Pevné krovy z latí mají trvale sestavený přední i zadní díl. Na nich leží vodorovná lať.

Vyvýšené plošiny pro postavení podsad jsou nápaditou stavbou. Podobné plošiny jsou vidět v některých horských kempech, kde není dost rovné plochy pro postavení stanů. Tábornicky jsou habitaty opravdu pěkné.

Například točité dřevěné schody pro výstup na jednu z plošin jsou skvělou ukázkou tábornické dovednosti. Plata se po táboře nebourají a zůstávají na místě i přes zimu, což má jeden zádrhel. Starší krajinky v dešti kloužou a táborníci musí za vlhka dávat dobrý pozor. Napadá nás, že možná jít v noci na záchod nemusí asi být nic příjemného.

Slavnostní skalní ohniště a vlajka

Jestli se u většiny staveb museli Skaláci snažit obelstít svah mezi žulovými balvany, táborové ohniště na malém plácku uprostřed skal nemá chybu a romantičtější místo pro slavnostní oheň by si člověk jen obtížně vymýšlel. V tomto směru má táboření ve skalách rozhodně velké plus.

Vlajka vlaje na lanové konstrukci upevněné mezi stromy. Netradiční řešení bez klasického stožáru si vyžádalo samo tábořiště, kde by se mezi stromy a skalami stožár nedal dost dobře postavit. Umístění ale neubírá nic na vážnosti státní vlajky, spíš naopak, jde o nejvyšší přístupné místo tábořiště přímo nad habitaty.

Kuchyně a jídelna na visuté plošině

Na vyvýšené plošině nejsou jen stany, ale také kuchyně s jídelnou. Není ale třeba lézt nikam do výšky, okraj plošiny je přímo u hlavní táborové cesty a plošina jen dorovnává svah, který od cesty spadá rychle dolů. Plato jídelny je jedním z mála rovných míst na tábořišti. Jídelní stoly jsou stabilní, přenosné s přivázanými prkny na sezení, zjevně jsou přes zimu uložené spolu s ostatním materiálem v chatě, která je zázemím tábořiště.

Líbila se nám svařená kovová kamna s jednoduchým plechovým krytem komína. Nejde tak ani o to, aby do komína nepršelo, stříška funguje jako lapač na jiskry, což je v lese nezbytnost.

Ocenili jsme také nápad výsuvného kohoutku s pohyblivou hadicí visící za dřezem dolů ze svahu. Kohoutek je ve volné manžetě nad dřezem a v případě potřeby napuštění vody do většího hrnce je možné jej vysunout až k hrnci, což ušetří hodně práce.

Sprcha s teplou vodou a rozvod vody

Díky nedaleké studni a agregátu s čerpadlem není voda na náročném svažitém tábořišti problémem. Navíc jsme u Skaláků našli několik dobrých nápadů z oblasti hygieny a sprchování. Vyfotografovali jsme například pěkně vyřešený rozvod vody s kohoutky v umývárce.

Agregát vodu čerpá do táborového vodojemu, odkud se rozvádí dál. O výsuvném kohoutku v kuchyni jsme už psali, ale narazili jsme na ještě o něco zajímavější sprchový stan.

Kousek za kuchyní si zájemce o sprchování nalije do středně velkého barelu potřebné množství teplé vody a barel vytáhne na kladce o kousek do výšky, aby voda měla dostatečný spád. Pak už jen sejde o terasu níž, kde stojí podsada se starším, pro táboření už nepoužitelným stanem. Uvnitř se v klidu posadí na lavici a může se mydlit a sprchovat, dokud mu stačí voda. Právě díky povytažení barelu na kladce do výšky není toto řešení odkázané jen na svažitá tábořiště a může inspirovat další následovníky.

Zázemí tábořiště

Kousek od kuchyně stojí trvale mezi stromy bouda (možná spíš chatka) sestavená z dřevěných panelů, proto získala pojmenování „panelák“. Skaláci sem na zimu ukládají podsady i další táborové vybavení. 

Skalní město

Název Skalní město mají brněnští skauti napsané na bráně ke svého tábořiště. Jde o ojedinělé tábořiště v nezvyklém terénu. člověk se rozhlíží a v duchu skládá poklonu za odvahu vytvořit tady tábořiště, které má za sebou desítky táborů. Web s informacemi Skaláků najdete na www.skalaci.cz a web s historickými fotkami z táborů je na www.stalkov-skalni-mesto.estranky.cz

Táboření u skal začalo opravdu dávno, již roku 1965, takže letos proběhl již 54. tábor. Poloha habitatů a tábořiště se několikrát posouvala kolem skal, jak se kácel a zase dorůstal les. Poslední místo bylo na rovině z druhé strany skal a současná poloha je možná trochu i „z nouze ctnost“. Dodejme, že v každém případě velmi pohledná ctnost. Nezbývá, než popřát Skalákům ještě hodně prožitých dobrodružství v jejich Skalním městě.