Tábořiště oddílů Černý šíp a Modrý klíč
Oddíly Černý šíp (skauti) a Modrý klíč (skautky a světlušky) patří mezi ty, které se snaží najít každoročně nové tábořiště. V dnešní pozvánce našeho inspiračního seriálu o tábořištích se tedy podíváme do tábora, který nemá výhodu zázemí budovaného dlouhá léta.
Budovat každoročně nové tábořiště vyžaduje oproti stálým místům docela jinou logistiku. Je třeba převážet všechen materiál, pokaždé znovu rozvrhnout tábořiště podle terénu a místních podmínek a stavět podsady každý rok znovu (nebo zvolit podobně náročnou variantu a podsady převážet z místa na místo). A co je určitě nejobtížnější, najít každoročně včas vhodné tábořiště a zajistit potřebná povolení. 
I když smíchovští skauti už také občas využívají tábořiště z dřívějších let, přesto patří jejich styl k nejnáročnějším tábornickým disciplínám. O to víc, že potřebují místo hned pro tři tábory vedle sebe, kromě chlapeckého oddílu táboří na stejném místě nedaleko sebe i světlušky a skautky. Zkrátka jsme byli na tento tábor opravdu zvědaví. Průvodcem po tábořišti nedaleko Kaplice a v blízkosti státních hranic nám byl Ojta.
Co nás zaujalo
Jak už řečeno, na tábořišti jsou vlastně tři samostatné tábory vedle sebe. Jestliže jsme napsali, že vybudovat každoročně tábořiště na jiném místě patří k nejnáročnějším tábornickým disciplínám, pak skauti ze Smíchova jsou na to dobře připraveni. Jejich chloubou jsou vázané přístřešky kryté plachtami, pod kterými jsou v jednotlivých táborech kuchyně a jídelny. Tvarem a rozměry se sice od sebe liší, ale jsou stavěny podle jednotného a dlouhodobě vychytaného principu.
Časem prověřenou stavbou jsou také přenosné jídelní stoly s lavicemi, také zjevně na jednotný způsob. Stoly s lavicemi nejsou vázané, ale s ohledem na množství práce na tábořišti je to pochopitelné. Z táborových staveb nás zaujal vysoký stožár na způsob vodních skautů s neobvyklými družinovými symboly, kovanými meči.
Z menších drobných staveb se nám líbil ponk se svěrákem a nářadím, na kterém v době naší návštěvy nerušeně dlabali dva skautíci dřevěné misky. A dále, jako na několika dalších táborech, byla sympatickým doplňkem chlebová pec.
Nejzajímavější stavbu jsme si nechali na konec přehledu, tou byla kovářská výheň s dmychadlem poháněným upraveným jízdním kolem. Malé skautky právě pod dohledem roverů zkoušely slasti a strasti kovářského řemesla.
Tábořiště
Rozlehlá svažující se louka má několik úrovní, takže spřátelené tábory jsou více méně stupňovitě pod sebou, oddělené remízky a pásy stromů. Na horní úrovni od přístupové cesty jsme nejprve narazili na tábor skautů, o terasu níž byly světlušky a ještě o kousek níž potom skautky. O náročnosti tohoto stylu táboření svědčí i skutečnost, že roveři v době naší návštěvy (asi v polovině tábora) teprve stavěli krásnou vázanou bránu.
V redakci Ostrova nápadů máme z dávných dob také zkušenosti s každoročně jiným tábořištěm (a to dříve ještě nebylo Česko z tohoto pohledu tolik prozkoumané, takže úkol byl o něco jednodušší) a dovedeme ocenit, kolik práce se za tím skrývá. K tábořišti snad ještě můžeme dodat, že má vlastní studnu a vzdálenost do nejbližší vesnice je více než 2 km.
Táborové stany s volnými dveřmi
Podsady stanů typu A sbíjejí skauti každoročně sami přímo na tábořišti na rohové kůly zaražené do země. Podsady jsou cca 70 cm vysoké. S ohledem na co nejmenší náročnost je přední podsada ze tří dílů. Po straně jsou dva třetinové díly přibité na vchodové kůly a dveře tvoří třetí samostatný díl volně opřený o podsadu. Podsady s dveřmi na pantech jsou možná úhlednější, ale také mnohem náročnější na výrobu, údržbu i opravy.
Bílé platno táborových stanů je nejlepší pro dostatečné světlo ve stanu. Kdo někdy tábořil v barevných stanech (nemusí jít jen o tmavé khaki stany, ale postačí i kombinace oranžové a hnědé nebo oranžové a modré barvy plátna), ten ví o čem je řeč a jak moc barevné plátno tlumí světlo ve stanu.
Pevné krovy z celkem bytelných latí jsou šroubované s volně nasazenou horní krovovkou. Dobře vymyšlený systém, stany jsou pevné a není třeba krov zavětrovávat provázkem.
Táborový stožár s kovanými meči
Úctyhodný táborový stožár s příčným ráhnem pro družinové vlajky, je dominantní stavbou táborového náměstí. Pod stožárem, kde bývají obvykle družinové vlajky, se vyjímá specialita skautů z oddílu Černý šíp, jsou zde kované družinové a oddílové meče. Už jsme se zmínili o kovářské výhni, která má v oddíle dlouhou tradici stejně jako kovářské výrobky. Pod stožárem jsou historické meče, které vykovali slavní předchůdci dnešních skautíků. Až se jim vyrovnají, vykovou třeba nový družinový meč.
Kovářská výheň a další drobné stavby
Malou ale výkonnou kovářskou výheň mívá oddíl Černý šíp na táborech od jisté doby pravidelně. Jak už bylo řečeno, kování mečů je táborovou tradicí. Nevím jistě, jestli malé skautky, které jsme viděli vykovávat svůj první meč, tuhle tradici ocení (přece jen pro děvčata je ovládání bytelné malé palice, používané ke kování, docela náročná věc), ale pro mužskou část táborníků je to jistě velmi zajímavá zkušenost. Rozžhavit železnou tyč na patřičnou teplotu pomáhá dmychadlo, které žene do výhně dostatek vzduchu. Dmychadlo pohání kolo, upevněné ve stojanu, na kterém jeden z pomocníků musí tvrdě šlapat, aby výheň měla dostatečný výkon. Okolo stožáru jsou pak zapíchány historické družinové i oddílové meče, připomínka tradice oddílových táborů.
Zajímavé jsou i další drobné stavby, jako například už zmíněná chlebová pec, nebo improvizovaný truhlářský ponk. Moc se nám líbil i stojan na sekery, který by si možná ale zasloužil stříšku, aby sekery neměly pokušení rezivět. A ještě jednu zajímavou stavu jme na táboře zahlédli, vázaný přístřešek pro jízdní kola, který může sloužit jako prototyp jednoduchého přístřešku
.
Pokaždé na jiné tábořiště
Při hovoru s Ojtou se několikrát stočí řeč na obtížnost každoročního hledání nového tábořiště. Je to tradice, která jistě dává vedení i roverům zabrat. Loučíme se s přáním, ať tahle stále vzácnější s obtížnější tradice skautům co nejdéle vydrží. Je důležitou součástí táborového umění a bylo by škoda, kdyby tahle parádní tábornická zkušenost vymizela docela.
