Tábořiště 102. oddílu Roztoky

Podsady vysoké 140 cm s jehlany z celt jsou výrazným znakem úhledného tábořiště poblíž jihočeské Kaplice. Vítejte na dalším tábořišti z našeho seriálu. Se svolením 102. skautského oddílu Roztoky vás seznámíme s tábornickými zajímavostmi, které jsme tu viděli.

Tábořiště v údolí říčky Malše oddělují od civilizace poměrně rozsáhlé lesy, panuje tu kouzelný klid. Tábořiště je využíváno již řadu let a každoročně se kompletně celé staví znovu, zůstává jen dřevo a podsady, vše uložené v lese kousek nad zemí na nízko upevněných kládách. Kromě toho zůstává ještě vysoká strážní věž a most přes říčku.

V táboře jsme našli asi 50 táborníků včetně vlčat a roverů. Naším průvodcem po tábořišti byl Azor a několik roverů, za které mluvily krásné vázané stavby.

Co nás zaujalo

Neobvyklý vzhled dávají tábořišti již zmíněné vysoké podsady s jehlany sepnutými z tradičních celt. Nápad s vysokými podsadami vznikl už dávno s ohledem na malý prostor ve stanech spínaných ze dvou celt a dodnes se dodržuje výška podsad 140 cm. Dalším sympatickým znakem tábořiště je celá řada vázaných staveb, které potěší každé tábornické oko.

Již zmíněné vázané stavby se neomezují jen na obvyklou bránu či méně častou střechu kuchyně a jídelny. Vázané jsou i také stoly a lavice v jídelně, dále třeba plot vymezující táborový prostor, lavice u slavnostního ohniště či latrína. Zkrátka a dobře, vázat skauti ze 102. oddílu v Roztokách rozhodně umějí.

Tábořiště

Ideálně rovná louka v přiměřené výšce nad říčkou Malší je ze tří stran krytá stromy. Člověk by ani nevěřil, že se v členitém terénu kolem říčky může objevit tak pěkně rovné místo jako stvořené pro tábor. Napočítali jsme celkem dvacet dva jehlanů a tři týpí. Před bránou a symbolickým vázaným plůtkem ohraničujícím tábořiště je dost prostoru i pro hry na louce. Za úzkou hradbou stromů teče Malše, která poskytuje prostor pro koupání a osvěžení v letních vedrech.

Jehlany na vysokých podsadách

Na první pohled vypadají vysoké podsady jako patrové pro čtyři nocležníky. Prostoru pro patrové postele by bylo dost, ale zmýlená neplatí.  V každém stanu jsou dva táborníci a mají tedy plno místa na poličky a další vymoženosti upevněné na podsadách. Jak už bylo řečeno, výška podsad je daná tábornickou tradicí oddílu a původním popudem byl stísněný prostor v jehlanech, které mají všechny čtyři stěny šikmé. Prostor uvnitř je skutečně luxusní.

Další odlišností je vchodová podsada s vysokým vchodem spojená krajinkou dole i nahoře. Jehlany jsou tedy dobře upevněné a celty se nad vchodem vůbec nemusejí odepínat. Podsady nemají dveře, místo nich je závěs z plachtoviny. Krovy z krajinkových latí jsou vázané a nahoře uprostřed je jeden vertikáně zatlučený hřebíček, který drží střed sepnutých celt. Většina jehlanů je spojená olivkami ze dvou klasických celt, které se ale již bohužel nevyrábějí (ušití není problém ale nedají se sehnat olivky). Nová generace stanů je proto ušitá již vcelku jako jehlan z jednoho kusu.

Moc se nám líbila specialita, kterou umožňují kosočtverečné celty sepnuté olivkami. Ze čtyř je sestaven dvojitý stan a ze šesti celt dokonce rohový stan, ve kterém bydlí vedení. Podlouhlé stany mají půdorys dvou nebo dokonce tří jehlanů jehlanů ve tvaru L.

Vázaná kuchyně a jídelna

Kuchyně i jídelna jsou pokryté světlou plátěnou plachtou, což působí oproti pevným střechám z lepenky vzdušně a jednoduše. Jedinou nevýhodou plátěných přístřešků je absence bočních stěn, což může při dešti a větru dělat trochu problém. Stavby jsou opět z větší části vázané, což násobí tábornický dojem. Plachty na střechu je možné si ušít na míru u některých firem, které šijí týpí nebo středověké stany (plachta rozměru 5 x 6 m přijde na cca 10 000 Kč).

Od Azora se dozvídáme, že pěkně vypadající kuchyňská kamna se každoročně bourají a znovu staví, protože na táborové louce nic nezůstává. To tedy klobouk dolů, stavba kamen je opravdu náročná na čas. A ještě jedna pozoruhodnost na jídelně, kterou už jsme zmínili. Jsou to vázané pevné jídelní stoly a lavice, které se vyznačují jednoduchostí, ale na druhé straně také tábornicky přiměřeně menším pohodlím. Lavice z bytelné klády mírně ustupuje, aby poskytla prostor jak pro menší, tak pro větší táborníky. V každém případě působí zajímavě.

Slavnostní ohniště

Na soutoku Malše a malého potůčku je slavnostní ohniště s totemem se znaky všech družin. Kolem ohniště jsou lavičky a sedátka zjevně různého stáří a nejrůznějších konstrukcí. Líbily se nám pokusy o vázané lavičky, které pro inspiraci představujeme dostatečně názorně pro případné následovníky.

Stan s apsidou a koupání v řece.

Z táborových drobností se ještě stačíme všimnout, že jeden za stanů vedení má v zadní podsadě pěknou apsidu. Je sice pokrytá umělohmotnou plachtou, ale v principu jde o zajímavé zvětšení prostoru stanu, které lze použít nejen u vysokých podsad, ale kdekoliv. Dokonce i první skautské příručky ve dvacátých letech 20. století uváděly jako možnost zvětšení prostoru apsidu v zadní stěně.

Dobře vyřešené se nám zdálo pravidlo bezpečnosti, že táborníci mohou sami k malému potoku, který hned za tábořištěm ústí do řeky, ale k řece Malši už sami nesmějí.

Tradice a táboření

Z tábora roztockých skautů odjíždí návštěvník s příjemným tábornickým zážitkem. A pokud je nadto i fanda jehlanů z klasických celt, bude návštěva přímo pohlazením na duši. Také vědomí, že po odjezdu táborníků nezůstane na louce prakticky nic kromě strážní věže, přispěje k celkovému dobrému pocitu, že dědictví mnoha generací českých táborníků je stále aktuální. Děkujeme Azorovi i jeho předchůdcům za tenhle dárek.