Tradice a svátky v prosinci a lednu

Krásný čas konce roku starého a na začátku nového je plný tradičních svátků, zvyků a lidové moudrosti. Náš přehled pomůže připomenout tyto tradice a jejich přesah třeba právě v dětských oddílech.

Moudrost našich předků jsme si zvykli na Ostrově nápadů čas od času připomínat. Období kolem konce roku je různým zvyklostem obzvláště nakloněné. Podívejme se, co si naši předkové v této době připomínali.

Obecně se dá říci, že tradice kolem  zimního slunovratu byly vždy příslibem něčeho lepšího. Dny se přestávají zkracovat a, i když zima vládne naplno, vše se upíná k naději budoucího jara.

27. 11. – 3. 12. Začátek adventu

Advent je období očekávání narození Ježíška, v církevním podání přípravy na příchod Spasitele. Jde o latinské slovo adventus, které znamená přicházení. Má být praktickou a hlavně duchovní přípravou na důležité svátky křesťanské víry. Čtyři předvánoční týdny jsou symbolizované adventním věncem se čtyřmi svíčkami.

První adventní neděle  je čtyři týdny před Hodem božím, přičemž poslední může být i nedělí může být i 24. prosinec, pokud připadá na neděli. To znamená, že advent začíná nedělí mezi 27. 11. a 3. 12. V tomto období je v oddíle možné připomenout si přicházející Vánoce. Objevují se výstavy lidových i moderních betlémů. Tradičně jsou betlémy také v kostelích, ty se ale před Vánoci musejí obejít bez Ježíška.

4. 12. Rozkvétající Barborka

Svatá Barbora je další z církevních předvánočních svátků. Historicky jde o mučednici, která byla popravena kvůli tomu, že přijala křesťanství. Udal ji a posléze dokonce i popravil její vlastní otec, který byl zapřisáhlým nepřítelem křesťanů.

Tradice praví, že komu rozkvete třešňová větévka ulomená (nejlépe s prvním slunečním paprskem) na sv. Barboru, toho čeká v příštím roce sňatek. Postupem času rozkvetlá barborka přeneseně symbolizovala příslib šťastného přečkání zimy a také dobrý celý nadcházející rok. Svatá Barborka je jednou z příležitostí, jak s oddílem zorganizovat šetrné pořízení třešňové barborky.

6. 12. Dárky od Mikuláše

Mikulášská nadílka má původ v legendě o dobročinnosti sv. Mikuláše, což byl kolem roku 300 biskup v městě Myra ve starověké Lýkii (jihovýchod dnešního Turecka). Podle této legendy chtěl jakýsi zchudlý šlechtic poslat své tři dcery do veřejného domu, aby si vydělaly jako nevěstky na věno ke své svatbě. Mikuláš ale v noci vhodil oknem každé z dcer váček se zlaťáky, takže nemusely tuto hanbu podstoupit. Podle jiné verze dívkám hrozilo, že budou prodány do otroctví a Mikuláš jim vhodil oknem tři zlatá jablka. A ještě jiná verze praví, že zlato vložil do punčochy, která se sušila na šňůře s prádlem.

Sv. Mikuláš bývá zobrazován se třemi zlatými jablky (koulemi) na knize jako symbol tří zachráněných. Další častá legenda je o pomoci lodi, která se dostala do tísně na moři, a námořníci Mikuláše žádali o modlitbu (bývá proto znázorňován také s kotvou). Je patronem dětí, námořníků, vědců a mnoha dalších profesí.

Podle legendy o obdarovaných dívkách navštěvuje Mikuláš v předvečer 6. prosince děti s bílým vousem, často v doprovodu čerta a anděla, a podle zásluh je obdarovává nebo kárá. Také může zanechat za oknem pytlíky se sladkostmi. V Čechách jsou nejstarší záznamy o mikulášské nadílce ze 14. století. Původně se pořádaly průvody z řadou masek, ze kterých dnes zbyli Mikuláš, anděl a čert.

Zajímavý je důvod, proč se nadílka koná v předvečer svátku sv. Mikuláše. Pro naše předky totiž den nezačínal půlnocí, ale okamžikem objevení prvních hvězd při setmění. Takže večerní nadílka patřila již k 6. prosinci. Na oddílové výpravě může každý účastník na paměť světce vykonat tři dobré skutky,

Betlémské světlo

Jednou z novodobých předvánočních tradic je Betlémské světlo, které rozvážejí a roznášejí skautští kurýři. Plamínek putuje na počátku adventu z Betléma do rakouského Lince (poprvé se tak stalo roku 1986) a odtud celou Evropou jako symbol míru a přátelství. V Linci převezmou Betlémské světlo také čeští skauti a rozšiřují ho po celém Česku. Inspirací byl splněný slib jednoho z účastníků křížové výpravy v 11. století, že pokud se navrátí domů, doveze z plamínek věčného světla z betlémské baziliky.

Na mnoha místech je pak až do Štědrého dne možné připálit si od skautů svíčky nebo lucerničky a Betlémské světlo si odnést do domů. Tuto předvánoční službu skautů a skautek všem, kdo mají rádi Vánoce, může pro své členy využít i každý (nejen tábornický) oddíl.

V předvánočním období bývá také hezkou oddílovou akcí pouštění lodiček se svíčkami. Tato vánočně laděná myšlenka má ale také svá úskalí, více v článku Ořechové lodičky.

13. 12. Lucie noci upije, ale dne nepřidá

Svatou Lucii známe třeba z pohádky Anděl páně a také nejspíš podle rčení, že Lucie noci upije, ale dne nepřidá. Také Lucie byla historickou postavou okolo roku 300 n. l. (podobně jako sv. Mikuláš). Obětovala pro víru svůj život v dobách, kdy byli křesťané pronásledováni. Sv. Lucie se stala patronkou nevidomých, sklářů, švadlen a také Světlušek, nejmladších skautek. V den jejího svátku platil také zákaz předení a draní peří.

Zajímavé je vysvětlení délky noci podle zmíněné pranostiky. Kolem slunovratu se totiž východ a západ Slunce mění nerovnoměrně. Dosud Slunce zapadalo každý den o něco dřív, ale od sv. Lucie se to mění a západ nastává o něco později (do Slunovratu jsou to asi o 3 minuty). Takže Lucie skutečně noci upije. Současně ale ráno vychází Slunce o to později (do Slunovratu je to asi 6 minut). Celková délka dne se tedy až do slunovratu stále nepatrně zkracuje. Proto Lucie dne nepřidá.

17. 12. Večer světel

Tradice Večera světel je zcela novodobá a ryze foglarovská. Koná se na paměť dne, kdy na stránkách Mladého hlasatele vyšel v roce 1938 první z příběhů Rychlých šípů. Komiks Jaroslava Foglara kreslený Janem Fischerem si připomínají jeho příznivci na setkání u kostela sv. Haštala v Praze. Akce je spojena se vzpomínáním a se společným rozsvěcením svíček.

Večera světel se může zúčastnit každý, kdo toho dne mezi 17. – 21. hodinou dá za své okno svíčku, či jiné příhodné světlo. To je příležitost pro ty členy tábornických oddílů, kteří rádi čtou Rychlé šípy, nebo je dokonce mají za svůj vzor.

21. – 22. 12. Zimní slunovrat

Zimní slunovrat nastává 21. nebo 22, prosince a velmi vzácně i o den dřív nebo později. Jde o nejkratší den v roce, Slunce je nejníže nad obzorem. Od této chvíle se začínají dny pozvolna prodlužovat. Ačkoliv astronomická zima teprve začíná, zimní slunovrat slavily téměř všechny kultury světa jako naději  budoucího jara.

Nejrůznější rituály všech možných civilizací zajišťovaly ochranu před temnými silami. Lidé věřili, že tento den je oslabena hranice mezi naším světem, světem zemřelých a světem duchů. Ochranou proti temným silám býval posvátný oheň, ale také česnek nebo jmelí. O jmelí více v článku Čarovné a léčivé jmelí.

24. 12. Štědrý večer

Na Štědrý večer se těší všechny děti. V předvečer oslav svého narození Ježíšek (církevně Narození Páně) rozdává všem vánoční dárky. S tímto dnem je spojeno nespočetné množství předkřesťanských i křesťanských vánočních tradic, zvyků a pověr. Je jich tolik, že v našem stručném přehledu zmíníme jen poetickou vánoční atmosféru, krásně zabalené dárky, štědrovečerní večeři a ozdobený vánoční stromeček (což je tradice vcelku novodobá). Kdo se během dne postí, uvidí večer zlaté prasátko.

V oddílech bývají krátce před Štědrým večerem oddílové Vánoce. Každý může přinést své dárky, mezi nimiž je jeden nepojmenovaný. Při rozbalování se nepojmenované dárky rozdají po jednom každému z přítomných. Tím je zajištěno, že nikdo neodejde bez dárku. Často se také společně zdobí živý stromeček v lese pro zvířátka. S touto hezkou tradicí opatrně, ne všechny pochoutky jsou pro zvířata vhodné, viz článek Vánoce pro lesní zvířata.

25. 12. Boží hod vánoční

Boží hod vánoční je pro křesťany nejdůležitější vánoční den. Věřící si v tento den připomínají narození Ježíše Krista. V kostelích jsou již od první poloviny prosince připraveny betlémy, ve kterých se po půlnoci 24. 12. objeví malý Ježíšek.

Zajímavý je původ slova „hod“ ve významu „svátek“. Ve staroslovanštině existovalo slovo „god“, které znamenalo „čas“. Později se význam posunul jako „vhodný čas ke slavení“, až se konečně změnil na „svátek“. Stejně se také slaví Boží hod velikonoční.

Podobně „hody“ u nás někde označují „posvícení“, tedy slavnosti v den výročí vysvěcení kostela. „Hod“ je také základem slova „hodina“, původně „část hodu“ a až později „šedesát minut“. V jiných slovanských jazycích se „god“ zase změnil na „rok“, ve významu „čas do příštího svátku“.

Vánoční čas symbolizuje 12 večerů od předvečeru Božího hodu 25. 12. do předvečeru Tří králů 6. 1. Dvanáct večerů se týká období po narození Ježíše Krista, ale podobné oslavy byly i dávno před křesťanstvím. Křesťanské učení tak navázalo na předkřesťanské oslavy slunovratu.

26. 12. Koleda, koleda, Štěpáne

Druhý vánoční svátek se vztahuje ke svatému Štěpánovi, jednomu z prvních umučených křesťanů, který zemřel ukamenováním. Svatý Štěpán je patronem zedníků, tesařů, krejčích a kameníků. Na Štěpána se také chodilo na koledu, což zůstalo v lidové paměti.

V lidové tradici se dochovalo také rčení Na Štěpána není pána. To se vztahuje k době, kdy koncem roku měla čeládka volno, bylo možné změnit službu a vyplácela se celoroční mzda. Také tato tradice navazuje na historické sartorie, kdy ve starém Římě měli otroci volné dny.

6. 1. Tři králové

Svátek klanění Tří králů, kteří dorazili do Betléma, aby se poklonili Jezulátku. Podle legendy mudrci z východu vyčetli z hvězd, že se v Betlémě má narodit židovský král. Přišli se mu poklonit a k nohám mu složili nejvzácnější dary své doby, myrhu, zlato a kadidlo. Zlato bylo symbolem bohatství. Myrha je keř, jehož pryskyřice se používala při výrobě léků, olejů a parfémů. Podobně kadidlo je vonná pryskyřice z kadidlovníku.

.Nápis koledníků, kteří na dveřích domů píšou písmena K+M+B a letopočet, neznamená počáteční písmena jmen Kašpar, Melichar a Baltazar. Jde o zkratku latinského Christus mansionem benedicat, Kristus požehnej tomuto domu. Písmena se nemažou, ale zůstávají na domech až do dalšího roku. Dnes je nejznámější koledou charitativní Tříkrálová sbírka.

2. 2. Hromnice a hromničky

V lidové tradici Hromnice znamenají svátek v polovině doby mezi zimním slunovratem a jarní rovnodenností. Říká se, že na Hromnice půl zimy, půl krajíce a půl píce. Svátek je spojený s ochranou před ohněm a bleskem. Tradiční bylo svěcení svíček zvaných hromničky. Ty se pak po celý rok zapalovaly při prudké bouři a chránily stavení před úderem blesku.

V křesťanství odpovídá tomuto dni svátek Uvedení Páně do chrámu. Ježíšova matka Marie přinesla podle židovského obyčeje svého syna 40. dne po narození do jeruzalémského chrámu, aby jej zasvětila jako prvorozeného Bohu. Zde se opět prolínají křesťanské a předkřesťanské svátky. Více o tradicích tohoto dne v článku Hromnice, skřivan a předjaří.

Provedli jsme čtenáře důležitými okamžiky svátků a tradic na přelomu roku. Od Hromnic už se nezadržitelně blíží jaro a s ním spojené svátky kolem Velikonoc. Je důležité si uvědomovat spojitost s našimi předky a jejich lidovými tradicemi. A to platí i pro tábornické oddíly dneška. Je pěkné, když oddíl vezme některou z lidových tradic a s respektem ji udržuje.