Jedeš na letní tábor? Připomeň si deset nápadů na jednoduché táborové výrobky a činnosti. Jako účastník můžeš tvořit, jako vedoucí snadno připravíš program, který zaujme každého. 

Vybrali jsme pro tebe deset nejzajímavějších článků na webu Ostrov nápadů s náměty pro letní tábor. Podívej se na články s popisem táborových výrobků a aktivit, které můžeš na táboře snadno a jednoduše vyzkoušet. Nezáleží na tom, jestli vše budeš zkoušet sám, nebo jestli budeš připravovat program pro ostatní. V naší nabídce určitě najdeš něco přesně pro tebe.

1. Zvučící dřívko roztočené na hlavou

Jednoduché Zvučící dřívko po roztočení nad hlavou vydává bručivý zvuk. Za dvě hodinky máš výrobek, který potěší každého táborníka.

2. Čas do západu Slunce

Jednoduchý fígl ti pomůže zjistit, kolik času zbývá do západu Slunce. Není to vůbec nic těžkého a budeš umět něco, co umí málokdo. Jak, to se dozvíš v našem článku.

3. Jak na uzel se zámkem

Nauč se používat zámek na uzlech, aby se daly snadno a jednoduše rozvázat. Někde zámek už dávno používáš a možná o tom ani nevíš. Ale je čas, aby se tahle vymoženost stala součástí tvé tábornické znalosti, k tomu slouží článek Uzly se zámkem. A najdeš v něm i odkaz na spoustu dalších skvělých uzlů.

4. Cibulové slupky barví dřevo

V táborové kuchyni požádej, aby ti dali stranou cibulové slupky. A zkus jimi obarvit některý svůj tábornický výrobek, třeba hůlku, trojnožku, počítací dřívko nebo zvučící dřívko. Návod najdeš v článku o barvení slupkami z cibule.

5. Indiánská počítací dřívka

Při spoustě her uplatníš indiánská počítací dřívka. A pokud si je vyrobíte společně s kamarády, můžeš je využít při nejrůznějších táborových hrách. Nemusíš k nim hned vyrábět parádní indiánský sáček, ale ta možnost tady samozřejmě je. Vše se dozvíš v článku s popisem výroby a použití počítacích dřívek.

6. Sluneční hodiny

Víš, jak vyrobit na táboře jednoduché sluneční hodiny? Tahle tábornická drobnost oživí každý tábor. Nejde o žádnou složitou konstrukci, více najdeš v našem článku.

7. Vyřezávání z kůry

Vyřezávání patří k oblíbeným táborovým činnostem. Pro začátečníky se hodí třeba masky z borové kůry, lodičky na závodní regatu, malé zvířecí motivy. Jak na to, poradí článek o vyřezávání z kůry pro začátečníky.

8. Dřevěný vrtulník

Neobvyklá táborová soutěž v letu vrtulníků může následovat po trochu náročnějším vyřezávání, které se hodí už pro zkušenější táborníky. Odměnou je ale létací stroj, který zvládne vystoupat do výšky a letět několik metrů téměř jako opravdový vrtulník.

9. Táborové hvězdné hodiny

Letní tábor je ideální příležitostí, jak pozorovat hvězdy. Málokdo umí poznat podle hvězd, kolik je hodin. A přitom to není zas tak složité. Kromě slunečních hodin výše se můžeš naučit i noční hodiny a uvidíš, že na táboře budeš za hvězdu. Jak na to, najdeš v článku Táborové hvězdné hodiny.

10. Podlézání laťky

Při této hře si vyzkoušíš obratnost a současně můžeš uplatnit šikovnost a tábornický um. Zhotovit dvojici tyčí a laťku pro hru Podlézání laťky stojí trochu času, ale úspěch je zaručený. Ono srovnat se pod co nejnižší laťku není vůbec žádná legrace. Jde o jediné povolené podlézání, vyzkoušej a uvidíš!

Pěkné táborové zážitky přeje Ostrov nápadů!

The post Deset nápadů pro letní tábor appeared first on Ostrov nápadů.

Původní český stan Zubřík našel využití na táborech i při putování tam, kde je zájem o přírodní táboření s otevřeným ohněm. A právě slaví poněkud kuriózní výročí.

Stan Zubřík se řadí k několik málo stanům, ve kterých může hořet oheň. K jeho původu a k zajímavému výročí se vrátíme, ale nejprve si připomeneme, že jde o tábornický stan s podobným využitím jako týpí nebo šeltr, nejčastěji pro čtyři táborníky. Má oválný půdorys zhruba 5 x 3,6 m. Na Ostrově nápadů je popsán v článku Stan Zubřík.

Konstrukce stanu Zubřík

Stan se skládá ze dvou stejných plachet uvázaných na dvou svislých tyčích o délce asi 3,5 m. Tyče jsou ve výši vrchlíku spojeny krátkou vodorovnou tyčí, na které tento vrchlík leží. Je upevněn kousek nad uvázáním plachet, takže vzniklou mezerou může odcházet kouř z ohně. Někdy je výhodné uvnitř stanu upevnit ještě jednu spojovací tyč, která slouží k zavěšování věcí v horní části stanu a k jejich sušení či odkládání.

Podle původního návrhu se Zubřík skládal ze čtyř stejných celt, což umožňovalo snadnější přenášení stanu. A také jeho sestavení. Kdykoliv se na výpravu vydají čtyři táborníci s celtou, mají jistotu, že sestaví stan. Pozdější komerční produkce zjednodušila stan tím, že dvě celty, tedy polovinu Zubříku spojila do jedné plachty. Tím se ztratila variabilnost, ale pokud Zubřík slouží jako stan na stálém táboře bez ambicí využití pro putování, jde o dobré zjednodušení.

Zkušenosti z táboření

Stan Zubřík je pod vrchlíkem hodně otevřený. To dovoluje rychlý odchod kouře, ale v porovnání s týpí se  vnitřek stanu při silnějším větru snadněji zakouří. Ovládáním vrchlíku lze stan uzavřít z návětrné strany a za běžných podmínek se v Zubříku táboří skvěle. Zvednutí vrchlíku na dvě kratší tyče a otevření stanu vytvoří pohodové přístřeší, stín i výhled do okolní přírody.

Déšť při táboření nikdy nevadil, i když by se zdálo, že kapky se pod vrchlíkem mohou dostat dovnitř. Stejně jako u týpí je třeba dát při stavbě pozor, aby se v místě vchodu netvořila louže. Tomu napomůže zarytí vstupu vrchlíkem, který vodu odvede jinam. Není problém ani táboření v zimě, i když Zubřík po dohoření ohně vychládá rychleji než třeba týpí.

Silnější vítr může také dělat problém se stabilitou, ale pokud jsou kolíky dobře upevněné a vrchlík skloněný podle plachty, nemůže se nic stát. Dobré je dodržet přiměřenou délku tyčí. Na táboření jsme občas využili hotové týpíovky, které jsme nechtěli zkracovat. Je ale dobré dát pozor na to, že příliš dlouhé tyče při velkém větru mohou napínat stan a hrozí vytržení či dokonce roztržení plachty.

Stálý tábor, puťák, společenský stan.

Nejčastěji zmiňovanou výhodou Zubříků jsou jen dvě tyče potřebné k postavení. Třeba tábor Ligy lesní moudrosti pro děti české enklávy v rumunském Banátu je v listnatých lesích, kde získat dostatečně rovné a dlouhé tyče pro týpí je téměř nemožné. A Zubřík navíc rovné tyče nepotřebuje.

Organizátor tohoto tábora LLM Martin Lehký uvádí, že možnost využít bez problému křivé tyče z buků je jedním z hlavních důvodů, proč zvolil stany Zubřík. Další předností podle něj je velká vzdušnost, protože v místě je občas i 36 °C ve stínu. A konečně ve hře je i snadnější přeprava lehčích plachet na tábořiště a manipulace při stavbě stanu, kterou zvládají i děti.

Zkušenosti z puťáku pohořím, shodou okolností také rumunským, popisuje Michael Antony. „Putování se Zubříkem dalo úplně jiný rozměr nejen táboření, ale celému pobytu v horách. Je zásadní rozdíl mezi probuzením v těsném stanu z moderních materiálů a v prostorném obydlí, které je nasáklé kouřem, cítíš v něm vůni země a vidíš i ze spacáku nebo deky, že obloha je nadějně modrá a slibuje hezké počasí.“

Putovali ve třech, jejich Zubřík byl vysoký něco přes tři metry a vážil zhruba 7 kg. Střih zvolili ze dvou plachet a vrchlíku, při nesení se střídali. Váha jedné plachty byla cca jen o jeden kg těžší, než moderní turistická kupole. Příprava tyčí, stavba stanu a zásoba dřeva zabrala třem účastníkům puťáku zhruba hodinu.

Stan Zubřík pojme 8 – 10 táborníků, pokud se nebuduje ohniště. A na táboře může plnit i funkci společenského stanu. Stačí postavit stan na upravené díly klasických podsad táborových stanů. Místo uvnitř je najednou nečekaně obrovské a vejde se i oheň. Jen tyče musejí být samozřejmě o výšku podsady delší.

Stavba a střih stanu

Základem je konstrukce dvou tyčí spojených kratší vodorovnou tyčí. na svislých tyčích je zářez pro uvázání plachty. Bez tohoto zářezu plachta může po tyči sjíždět. Uvazuj vždy přes plachtu, aby byl úvaz pevný. Vzdálenost tyčí je dána otvory ve vrchlíku, který se na tyče navléká. Stavbu přibližují obrázky.

Na kresbách neuvádíme rozměry konstrukce, protože jsou odvislé od velikosti plachty, a ta není u všech výrobců stejná. Nejdůležitější je výška zářezu pro uvázání plachty. Tu je třeba zjistit a pečlivě zapamatovat. Původní Zubřík se uvazoval ve výšce 265 cm.

Pokud Tě zaujal původní Zubřík ze 4 dílů, podrobný návod k šití včetně střihu najdeš v článku Zubřík na stránkách LLM. Stan ze dvou plachet a vrchlíku šije většinou pod originálním názvem na objednávku několik firem, které se zabývají výrobou týpí, třeba zde.

Výročí

Na závěr se krátce vrátíme ke zmíněnému výročí. Zubřík vznikl v oddíle Mamuti, a i když byl vymyšlen pro pravěké táboření, oblíbilo si ho mnoho oddílů a táborníků po celé republice. Myšlenku rozpůleného jehlanu přinesl oddílový přítel Pepa Přech a se svou tehdejší ženou stan do praktické podoby převedl Jiří Červinka – Brko.

To vše se stalo v roce 1988, tedy právě před 38 lety. Brko v té době slavil 38 narozeniny. Proto má Zubřík letos tak trochu netradiční výročí dvojité 38. A dovolte ještě jedno výročí, Pepa Přech slaví letos 80. narozeniny, ke kterým mu mezi všemi gratulanty přeje vše nejlepší i stan Zubřík.

.

The post Stan Zubřík, stavba, zkušenosti a výročí appeared first on Ostrov nápadů.

Vázání uzlů bys měl ovládat především po praktické stránce. Přitom oceníš jeden úžasný vynález, to je obyčejný nenápadný zámek. Co je na něm tak zvláštního?

Zámek umožňuje rychlé rozvázání téměř kteréhokoliv uzlu. Nejenže odpadá zdlouhavé povolování utaženého uzlíku, ale navíc je rozvazování elegantní a efektní. Pojďme si to vyzkoušet.

Zámek je vlastně zpětná klička, která umožní protažení závěrečné vazby uzlu zpět. Tím se uzel uvolní a jde snadno rozvázat. Nejznámějším příkladem je obyčejná klička, kterou vážeš tkaničky na botech. Bez zpětné kličky (v tomto případě dokonce dvojité) by se uzel na botě (většinou jde o plochý ambulanční uzel) utáhl a tkaničky by nešly rozvázat.

Podobných příkladů je víc. Obyčejné očko je uzel, který nemá velké využití, protože po zatažení je téměř k nerozvázání. Ale zámek z tohoto prajednoduchého uzlu dělá už spolehlivého rychlého pomocníka s širokým uplatněním. Dá se tak jednoduše a rychle svázat otep dřeva do táborové kuchyně (případně jiné svázání většího počtu drobných předmětů). Také zavázání balíčku, aby šel snadno rozvázat, případně úvaz lanka od přístřešku ke stromu nebo kůlu.

Ověř si zámek u uzlů, které rád používáš, plochá spojka, křížová spojka, škotový uzel, to vše jsou uzly vhodné pro zámek. Pokud se uzel může zatáhnout a pak špatně rozvazovat, je vždy dobré zvážit, jestli není na místě přidat k uzlu zámek. Příkladem takového přidaného zámku je třeba šněrování podsadového stanu, které zajistí snadné a rychlé otevření stanu třeba v noci, kdy je člověk rozespalý a nezřídka hodně spěchá.

Je ale několik míst, kde zámky dobře nefungují nebo jsou zbytečné. Obecně jde o silnější lanka, například lodní lana, která po pevném zatažení uzlu neposkytují dost prostoru pro zpětné provlečení smyčky. Tím pádem ztrácí zámek na smysluplnosti. Zámek nepotřebují ani ozdobné uzly a také smyčky, které jdou po povolení dobře rozvázat, dřevařská smyčka, lodní smyčka či liščí smyčka.

Podobně je zámek málo funkční na horolezeckých lanech, kde se navíc připojuje i možnost neúmyslného rozvázání zámku a ohrožení bezpečnosti. V takových případech se používají uzly, které odolávají pevnému zatažení a i po velkém zatížení jdou rozvázat, např. osmičkový a devítkový uzel.

Osobně rád dokumentuju praktičnost zámku na příkladu farmářského nebo kovbojského uzlu, který slouží k uvázání koně ke kruhu či k zábradlí před salonem. Kovboj přijede k baru a uváže koně k zábradlí uzlem se zámkem. Když se náhodou!!! přihodí, že desperát musí bar velmi rychle opustit, stačí zatáhnout za zámek a kůň je volný.

Zkrátka a dobře, zámek je krásný i praktický vynález, zkus si ho vyzkoušet. Uvidíš, že se ti zalíbí.

The post Uzly se zámkem appeared first on Ostrov nápadů.

Na správném táboře nesmí chybět stožár a na něm vlajka. Pojďme si připomenout, co všechno obnáší příprava a stavba táborového stožáru.

Článků na téma stavby stožáru není mnoho. Jednak tábory s vlastnoručně zhotoveným stožárem pomalu ubývají, a jednak jde o interní věc každého oddílu či tábora. Vlajkový stožár má své tradice a zvyky, které se v různých organizacích a oddílech mohou lišit. Zkusme se dobrat alespoň některých společných prvků při stavbě táborového stožáru.

Stožár je významná stavba, která hodně ovlivňuje táborovou symboliku. Výška a složitost stožáru je tak proměnlivá, že společné prvky zde najdeme jen stěží. Předpokládejme, že stožár na tábořišti není od loňska, a že je potřeba zbudovat úplně nový.

Poražení stromu pro stožár je nutné probrat s majitelem lesa. Musí to být zdravý, urostlý a rovný strom. Vybírají a porážejí ho ti nejzkušenější, aby ani strom, ani okolní les neutrpěl žádnou újmu.

Po poražení a po velmi důkladném očištění kmene je třeba zbavit strom kůry. Povrch dřeva se přitom nesmí zašpinit ani poškodit. Nejlepší je rozmístit na vhodném rovném místě několik větších kuláčů (podle délky stožáru, přibližně jeden na 4 m), na kterých stožár leží v rovině. Na odkůrování je příhodný dobře nabroušený poříz.

Po oschnutí následuje veledůležité rozměření vlajkového lanka. Práce na vlajkovém lanku (musí být pletené, nikoliv kroucené) je ohromně zodpovědná, protože není vůbec jednoduché později chybu opravit. Rozměření a postup práce ukazuje obrázek výše (pro přiblížení na něj klikni). V každém případě je nezbytné důkladně vyzkoušet vlajkové lanko ještě před vztyčením stožáru.

Oblíbenou trofejí je placka z paty stožáru, která se přibíjí až na samý vrcholek. Původně měla chránit stožár před deštěm i prudkým vysycháním a zabránit popraskání stožáru. Občas se dokonce ovazuje kůží, aby se předčasně nerozpadla. Časem se z placky stala cenná trofej a na kůži se někdy dokonce píše rok a místo tábora.

Současně je možné kopat jámu na stožár. Měla by být co nejužší, hloubka se udává cca 1/8 výšky stožáru. Hloubka samozřejmě záleží i na podloží. V každém případě budou pro upevnění stožáru potřeba kameny, které spolu s hlínou dostatečně utemují stožár v zemi.

Vztyčování záleží na výšce a hmotnosti stožáru. Pokud táboroví siláci nezdvihnou stožár bez podpory, uváže se zhruba ve dvou třetinách výšky stožáru pomocné lano. Nejčastěji má tři prameny, za které se stožár fixuje v kolmé poloze, dokud není jeho pata dostatečně upevněn v zemi. Když je práce hotova, stožárový úvaz dovolí rozvázat lano ze země.

Při větším stožáru se hodí nůžky, které podepřou stožár při vztyčování. Při ještě větším stožáru je dobré mít nůžky dvoje. Nůžky tvoří dvě tyče svázané tak, aby bylo možné stožár při vztyčování podepřít, odpočinout si a přeskupit síly. Není dobré podcenit kvalitu tyčí, i jen mírně zetlelé mohou prasknout a způsobit katastrofu.

Při vztyčování stožáru se uplatní všichni účastníci tábora, kteří jsou schopni zodpovědně spolupracovat podle pokynů osoby, která vztyčování řídí. Práce musí koordinovat jeden jasně určený člověk, kterému se do kompetence nikdo neplete. Dále je kromě kamenů a hlíny potřeba mít připravenu vodu na zalití, temovací palici a pevnou krajinku, po které pata stožáru sjede do jámy.

Vztyčovaný stožár se od určitého úhlu již dá udržet jistícími lany, do té doby musí spolupracovat siláci zdvihající stožár a případně skupina ovládající nůžky. Když stožár stojí na trojici lan, provedou dva (v úhlu 90° stojící) důvěryhodní okoměřiči korekci kolmosti. Ti zajistí, aby stožár byl opravdu rovně. Táborníci u jistících lan potom drží stožár bez pohybu, dokud není upevněn.

Posledním úkolem je úprava okolí stožáru. U oddílových táborů doporučujeme určit odpovědné a kreativní táborníky už před odjezdem na tábor, aby měli čas rozmyslet si úpravu a zajistit vhodný materiál s ohledem na tradice tábora či oddílu.

Ke stožáru patří také znalosti o vlajce, způsob jejího přenášení, vztyčování a chování se k ní. O tom pojednává článek Státní vlajka na táboře.

Krásné tábornické zážitky pod vlastnoručně zhotoveným stožárem přeje Ostrov nápadů.

Ilustrace z knihy Tábornická praxe, foto www.taborradost.cz, archiv oddílu Mamuti a archiv autora.

The post Stavba stožáru na táboře appeared first on Ostrov nápadů.

Že cibulové slupky obarví velikonoční vajíčka, je známé. Zkusil jsi ale odvarem ze slupek vykouzlit barevné ornamenty na dřevěné holi, kolíku či krajince?

Pojď si s námi vyzkoušet barvení dřeva. Nejjednodušší jsou barevné ornamenty na vyhlazené dřevěné hůlce zbavené kůry. Můžeš si vyzkoušet ornamenty přírodních národů, použít libovolné vzory nebo vymyslet vlastní grafiku.

Cibulové slupky jsou běžným kuchyňským odpadem. Na táboře a pochopitelně ani doma v průběhu roku nebude problém získat jich v kuchyni dostatečné množství. Slupky neobarví jen velikonoční vajíčka, ale poskytnou i výrazné oranžovohnědé barvivo, se kterým můžeš barvit dřevo, látky či vlnu a můžeš s ním dokonce i kreslit.

Cibulové barvivo připravíš vcelku jednoduše. Stačí získat dostatečný počet cibulových slupek a dostatečně dlouho je povařit, aby vzniklo husté barvivo. Počítej s tím, že potřebuješ naplnit nádobu se slupkami zalít vodou a vařit hodinu až hodinu a půl, abys získal dostatečně hustý odvar.

V našem případě byly slupky vařeny v litrové nádobě naplněné slupkami. Do nádoby jsme nalili vodu a když po namočení slupky trochu zmenšily objem, začali jsme vodu vařit. Mírný var bez pokličky jsme udržovali tak dlouho, až se většina vody vyvařila. Současně se zmenšoval i objem slupek, takže byly stále ponořené ve vodě.

Postupné tmavnutí odstínu barvy ukazuje zkušební hůlka. Jednotlivé pruhy jsme zkoušeli po 15 minutách. Trvalo asi 1,5 h, než byl odvar dostatečně hustý a barvil zkušební hůlku sytě oranžovohnědou barvou. Pak jsme slupky odstranili a vymačkali. Na dně nádoby zbyla hustá hnědá tekutina. To je naše barvivo.

Při barvení dřeva je vhodné vyzkoušet nejprve vzorek barvy na kousku dřeva čí hole. Podle vlhkosti dřeva a hustoty roztoku má barva tendenci rozpíjet se po vláknech. Lepší výsledek dosáhneš, když po celém okraji zamýšleného ornamentu uděláš nožem vryp, jeho hloubku si vyzkoušej. Pokud je vryp dostatečně hluboký barva se do něj vpije a dál už se nerozpíjí.

Musíš samozřejmě počítat s tím, že přírodní barvivo není nijak odolné proti vodě a při používání případných nabarvených výrobků v dešti hrozí rozmočení. Barvivo z cibulových slupek je nejjednodušší, ale stejně dobře můžeš vyrobit přírodní barvivo i z dalších přírodnin podobně, jak při barvení látek. Stejně působí i mořidla a různé ustalovače.

Barvení dřeva přírodním barvivem je tábornická lahůdka, určitě doporučujeme její vyzkoušení.

The post Cibulové slupky barví dřevo appeared first on Ostrov nápadů.

Hamaka je stále oblíbenější možností přenocování mezi všemi, kdo chtějí pohodlně přenocovat v přírodě a respektovat přitom stanovená omezení.

Moderní hamaky mají díky novým materiálům a technologiím mnohem příznivější vlastnosti a jako způsob přespání v přírodě se jim dostává zasloužené zvýšené pozornosti. Jaké přednosti tuto oblibu způsobují?

Hlavní předností hamaky bylo již dříve a stále je možnost přespání kdekoliv, kde jsou k dispozici stromy či jiné nosné prvky. Nevadí nerovné, mokré, ani kamenité podloží. Se stříškou táborníka neohrozí ani déšť shora. Stačí zavěsit hamaku na dva stromy a klidný spánek je zajištěn bez ohledu na to, jestli je v dané oblasti povolené táboření či nikoliv.

Aktuální změnou je větší pohodlí. Současné materiály dovolují mnohem širší provedení hamaky, které je příznivější pro uživatele. V širší hamace se spí mírně šikmo a spánek je pohodlnější.

Speciální spací pytle a izolační materiály navržené přímo pro hamaky umožňují klidný spánek i v případě chladných nocí. Spací pytel se proto rozdělil na dvě poloviny. Spodní část se nazývá underquilt, který je připevněn na spodní část hamaky zvenčí. Díky tomu nejsou jeho izolační vlastnosti sníženy vahou uživatele. Horní část se jmenuje quilt a má izolační vrstvu pouze v horní části tak, aby chránila proti chladu shora. Spát se samozřejmě dá i v běžném spacím pytli, ale v tom případě je izolace spodní části vlastně zbytečná.

Některé hamaky mají integrované nebo doplňkové příslušenství, jako je moskytiéra, přístřešek pro případ deště, závěsy pro uložení čelovky i dalších věcí a řada firem nabízí pro hamaku další doplňující vybavení.

Vývoj pokračuje dál a zkušenosti výrobců hamak se uplatňují třeba ve vývoji stanů upevněných ve větvích stromů do tří stran. Jak takový stromový hamakostan vypadá, ukazuje náš článek o Spaní v síti dotažené k dokonalosti.

Hamaky se díky větším možnostem nejvíce objevují ve vybavení outdoorových dobrodruhů, v oblibě je mají milovníci přírodního táboření, ale stejně tak získávají uplatnění v klasických tábornických a zálesáckých oddílech.

The post Hamaka už zase láká appeared first on Ostrov nápadů.

Chcete si vyzkoušet spaní v divoké přírodě, ale nechcete riskovat pokutu za táboření na zakázaném místě? Poláci našli řešení. Projekt Zanocuj w lesie umožňuje přenocovat zdarma a legálně přímo v lese. A co je nejlepší – mnoho vyhrazených míst je jen pár kilometrů od českých hranic.

O co jde

Zatímco u nás je volné nocování v přírodě spíše tolerovanou šedou zónou, v Polsku byl donedávna pobyt na divoko v lese úplně zakázaný. To se změnilo v roce 2021, kdy státní lesy (Lasy Państwowe) spustily projekt Zanocuj w lesie. Díky němu vzniklo přes 600 lokalit, kde je možné legálně přespat pod širákem, v hamace nebo v nouzovém přístřešku.

Každá oblast má minimálně 1500 hektarů a nocování je povolené až na dvě noci po sobě. Pokud chcete vyrazit ve větší skupině (10 a více lidí) nebo zůstat déle, je potřeba si předem vyžádat souhlas místního lesního úřadu.

Jaká platí pravidla

Nocování je zdarma, ale má svá jasná pravidla:

• oheň jen na vyhrazených místech,

• žádný vjezd autem do lesa,

• odpadky si odnesete s sebou,

• přírodu necháte tak, jak byla.

Používání plynových vařičů se liší podle jednotlivých oblastí – někde je povolené, jinde ne. Proto se vyplatí podívat se na web konkrétního nadleśnictwa (lesní správy).

Mapy a plánování

Pro snadné plánování a hledání vhodných oblastí se hodí interaktivní mapa na Mapa-Turystyczna.pl. V menu si můžete zapnout vrstvu „Zanocuj w lesie“ a na mapě se zobrazí vyhrazené lokality. Kliknutím na konkrétní oblast se dostanete k detailům a odkazům na příslušné nadleśnictwo, kde jsou často vyznačená i místa, kde je povoleno rozdělávání ohně.

Kromě toho existují i další oficiální mapové zdroje, například v systému Bank Danych o Lasach nebo v mobilní aplikaci mBDL.

Tip pro české turisty

Mnoho lokalit najdete hned za hranicemi – v Dolním Slezsku, Kladsko, Jizerských horách nebo Beskydech. Pokud vás láká vyzkoušet si spaní v lese na divoko, Polsko nabízí legální a dostupnou možnost, která je na dosah i pro víkendový výlet.

Oficiální stránky projektu: zanocujwlesie.lasy.gov.pl 

The post Zanocuj w lesie: Legální nocování v polských lesích appeared first on Ostrov nápadů.

Pro šikovné táborníky jsme připravili jednoduchou vychytávku, jak určit čas podle hvězd. Po vyzkoušení budeš jediným pohledem vědět, kolik je hodin.

Metoda určení času podle hvězd je jednoduchá, ale náš způsob platí pro letní táborové noci právě jen v polovině července (při letním čase). Proč, to si povíme později. Nyní jak na to.

Na noční obloze musíš umět najít Polárku, což je základní znalost táborníka (pro úplnost, pětkrát prodluž zadní stranu Velkého vozu, viz obrázek). Dál už potřebuješ jen poznat souhvězdí Lyry s jasnou hvězdou Vega. Pokud váháš, v nalezení souhvězdí Lyry s hvězdou Vega ti pomůže článek Severní obloha (a také obrázek v tomto článku).

Postav se tak, abys měl Polárku před sebou. Nyní si představ čtyřiadvacetihodinový ciferník (tedy dvojnásobný počet dílků oproti běžným hodinám) se středem v místě, kde je Polárka. Ciferník je dost velký a dosahuje právě k místu, kde jasně září Vega. Musíš se trochu zaklonit, abys viděl jeho vrchol. Přímo nad tvojí hlavou má ciferník půlnoc.

Jasná hvězda Vega ukazuje, kolik je hodin. Spojnice Polárky a Vegy je vlastně malá ručička hodin a ty musíš odhadnout, ke které hodině na tvém ciferníku ručička míří (na našem obrázku Vega ukazuje právě půlnoc).

Pozor, hvězdy se otáčejí kolem Polárky proti směru hodinových ručiček. Ciferník je proto zrcadlově obrácený oproti běžným hodinám. a pomyslná ručička, kterou tvoří spojnice Polárky a Vegy, se otáčí doleva.

Každou hodinu se hvězdy otočí o 15° (spočítej si, že 24 hodin x 15° = 360°). Pro určení času musíš najít Vegu a co nejpřesněji odhadnout, na kterou hodinu pomyslného zrcadlového ciferníku ukazuje. Nahoře nad hlavou je přesně půlnoc, doprava hodiny ubývají (23 h a méně) a doleva přibývají (01 h a více).

Na táboře stačí tedy mrknout v noci na Vegu, a hned víš, kolik je hodin.

Posun hvězdných hodin

Nyní k otázce, proč naše hvězdné hodiny platí jen v polovině července. Hvězdné hodiny se totiž trochu zpožďují, je to zhruba o 4 minuty za den. Proto musíš každých 14 dní pootočit ciferník o hodinu doprava, abys zpoždění vyrovnal (zase si spočítej, že 14 dní x 4 minuty je 56 minut, tedy zhruba 1 h za 14 dní).

Co to znamená v praxi? Pokud chceš nastavit hvězdné hodiny na jiný prázdninový čas, postupuj následujícím způsobem. Počátkem července nastav na vrchol pomyslného ciferníku 1 h po půlnoci, v polovině července půlnoc (na obrázku), začátkem srpna ukazuje Vega v zenitu nad hlavou 23 h a v polovině srpna 22 h. Podobně můžeš pokračovat i na jiný termín.

Náš obrázek ukazuje stav v polovině července, kdy letní jsou tábory v plném proudu. V půlce července mají hvězdné hodiny s ručičkou Vegou půlnoc přesně v nadhlavníku.

Letní čas

Naše údaje jsou správné jen v případě, že platí letní čas. Pokud se každý půlrok nastavuje letní čas, pak tento odstavec nemusíš číst. Čas od času se ale objevují úvahy o zrušení letního času. Pokud bude v budoucnu letní čas zrušen, odečti od uvedených časů jednu hodinu. Na začátku prázdnin bude mít ciferník v nadhlavníku 24 h, v polovině července 23 h, na začátku srpna 22 h a tak dál.

Letní noc

Po ověření správnosti se můžeš na hvězdné hodiny spolehnout zhruba týden před a po nastavení ciferníku. Pak musíš pomyslný ciferník pootočit, abys vyrovnal zpožďování. Můžeš odhad zpřesnit, pokud budeš ciferník posouvat i po půlhodinách (nastavování po jednom týdnu). Pro dostatečnou orientaci postačí náš hodinový posun po 14 dnech.

Pohled na letní hvězdnou oblohu si určitě nenech ujít. Hvězdy skrývají spoustu zajímavostí a o některých z nich si přečti v našem seriálu Hvězdy. Jednotlivé články najdeš v odkazu pod textem.

The post Táborové hvězdné hodiny appeared first on Ostrov nápadů.

Při sběru březové kůry je dobré využít každou vhodnou příležitost a mít kůru do zásoby. Nenechávej sběr až na okamžik, kdy ji opravdu potřebuješ. Pojďme si říci, jak na to.

Nejsnadněji lze kůru získat ze staršího polomu, o tom píšeme v první části článku. Ve druhé části si povíme něco o kůře z čerstvě zlomené či pokácené břízy. Nejde o nic složitého, k získání kůry potřebuješ v obou případech jen dobrý nůž (práci usnadní malá pilka nebo nůž s pilkou).

Získání použitelné březové kůry není nijak náročné, hlavně nikdy neřež kůru z živých stromů. Pro zálesácké výrobky z březové kůry se vůbec nemusíš dotknout živého stromu.

Březová kůra z padlých stromů

V lese často vidíš ležet starší zlomené suché břízy, z nich se kůra získá poměrně jednoduše. Nevadí, že bříza nějakou dobu leží a dřevo už začíná trouchnivět, protože samotná březová kůra je velmi trvanlivá a uchovává si své vlastnosti po mnoho let i ve vlhku na zemi. Z mírně ztrouchnivělé břízy se kůra loupe dokonce o něco snadněji než z čerstvého polomu.

Na padlé bříze si vyber pás kůry, kde nejsou černé výrůstky (pokud je dřevo pod kůrou na omak mírně měkké, zetlelé, kůra půjde loupat snadněji). Vyplatí se chvíli hledat co nejhezčí místo, pod černými místy je kůra zdřevnatělá, jinde může být poškozená.

Napříč kmene (po obvodu) udělej nožem dva řezy na krajích vybraného místa (tady s výhodou použiješ pilku, kterou kůru nařízneš po obvodu kmene).

Na nejméně hezkém místě udělej podélný řez nožem (odtud začneš loupat kůru). Někdy vady v kůře způsobí, že není možné odloupnout kůru z celého kmene, ale jen půl nebo tři čtvrtiny obvodu (pak udělej podélné řezy dva a loupej od jednoho ke druhému).

Video z loupání starší kůry najdeš třeba na YouTube (autor Tomáš Trávníček plus dva psi):

Podle stupně zetlení dřeva je možné že kůru sloupneš snadno rukou. Vždy ale loupej napříč po obvodu (ve směru tmavých žilek na kůře) a nikoliv podélně. Kůra by se ti nepovedla sloupnout nebo by se roztrhala.

Pokud kura nejde loupat tak snadno, odchlípni ji opatrně nožem nebo tupě seříznutou špachtlí z příhodné větve. Postupuj od podélně rozříznutého místa kolem dokola (někdy se vyplatí odstranit kousek kůry vně vybraného dílu, aby ses k loupání líp dostal).

Nakonec kůru musíš z obou stran očistit, z vnitřní často zůstávají kusy dřeva, které musíš opatrně odloupnout.

Kůra z čerstvě poražených nebo vyvrácených bříz

Z čerstvě poraženého nebo vyvráceného  stromu získáš kůru úplně stejným postupem s tím, že pro sloupnutí kůry musíš vynaložit víc síly (i tady se hodí špachtlička). Tedy nejprve dva příčné řezy (opět s výhodou použiješ pilu) a potom jeden nebo dva podélné řezy. Mrkni na video, chvíli bude trvat, než se naučíš loupat kůru takhle šikovně, chce to trénink.

Výhodou loupání čerstvé kůry je hladká kůra, kterou nemusíš tolik čistit.  Tady platí dvojnásob, že se vyplatí vyhledat čistý kus kůry bez suků, kazů a černých plošek. Následující video na YouTube ​(autor Radim Sieber, video včetně ukázky křesadel a zapálení kůry křesadlem) ukazuje v první části loupání kůry z čerstvě poražené břízy:

Jak se chová MegaMoula

Největší zločin je odebrat kůru ze živého stromu. V ploše strom kůru neumí nahradit, může se pod ni dostat plíseň nebo infekce a tím stromu velmi ublížíš. Může i zahynout. Proto nikdy nic podobného nedělej a nechovej se jako ten nejhorší moula.

Uložení kůry

Březová kůra ti vydrží téměř neomezeně dlouho. Vyplatí se ukládat kůru v plochých (vylisovaných) plátech. Velikost zvol podle použití. Na rozdělání ohně je nejlepší velikost A6 (dobře se přenáší), pro krabičky a další výrobky platí čím větší, tím lepší.

Kůra má přirozenou tendenci stočit se do ruličky. Proto ji musíš ještě čerstvou (nebo ve vodě namočenou) zatížit a obložit savým papírem (noviny, papírové utěrky, baličák), který párkrát vyměníš. Po vyschnutí zůstane kůra rovná a líp se skladuje. V ruličce se obtížně zpracovává. Pro účely pletení je vhodné kůru před skladováním mírně natřít olejem.

Sbírej včas

Nejde o nic časově náročného! Březovou kůru můžeš vyhledat už při nejbližší výpravě, stačí se dobře dívat. Ačkoliv píšeme, že vhodné polomy a padlé břízy jsou k vidění často, podle zákona schválnosti to neplatí právě ve chvíli, kdy se rozhodneš z březové kůry něco vyrobit. Proto platí, že pokud jdeš kolem vhodné březové kůry, určitě si pěkný kousek vezmi.

The post Jak získat březovou kůru appeared first on Ostrov nápadů.

Krabička z březové kůry je často uvedena v tábornických příručkách. Pro poznání práce s tímto skvělým materiálem doporučujeme jednoduchou a rychlou krabičku, na které se naučíš, co březová kůra snese.

Březovou kůru získáš z polomů, kde se kůra dá těžit buď na čerstvě zlomené bříze, nebo naopak na starších a již trochu odleželých kmenech. Pro krabičku je potřeba kůra bez kazu ve velikosti střihu krabičky. Před skládáním krabičky je dobré kůru pořádně namočit. Více o březové kůře a jejím využití najdeš v článku Březová kůra.

Střih je vytvořen tak, že po složení krabička bude držet sama. K tomu slouží samostatné volné dno, které zabrání rozložení krabičky. Stejný střih poslouží i pro krabičku z tužšího papíru, nejlépe od 150 g výše (během chvíle můžeš vyrobit na míru krabičku na dárek, nebo na cokoliv jiného).

Po nastřižení kůry je dobré hrany střihu narýhovat tupou hranou nože (hodí se třeba šroubovák bez ostrých hran) a krabičku složit bez dalších úprav. Krabička má delší boční strany založené pod kratší boční strany. Posledním krokem je vložení samostatného dna.

Všimni si malého porušení kůry vpravo na fotografii, to může být problém, kterému je třeba se vyhnout. Také na ukázkové krabičce bude porušení vidět. Výběr dobré kůry je pro úspěšný výsledek velmi důležitý.

Střih na samonosnou krabičku si můžeš libovolně upravit. Důležité je, aby boční strany byly všechny stejně vysoké. Záložky delších bočních stran jsou o milimetr nižší kvůli snadnějšímu skládání.

Krabička (v tomto případě 8 x 4 cm) je hlavně procvičením zpracování březové kůry, ale je samozřejmě použitelná i prakticky. Zkušenosti můžeš pak využít při výrobě složitějších prošívaných krabiček.

Před časem jsme slíbili článek o jednoduché krabičce z březové kůry, což tímto plníme. I malá zkušenost se zpracováním ti ukáže krásu a jemnost březové kůry jako skvělého přírodního tábornického materiálu.

The post Rychlá krabička z březové kůry appeared first on Ostrov nápadů.