Využil bys nápady na pěkné hry pro výpravu či tábor svého oddílu? Připravili jsme aktuální přehled zajímavých webových stránek s hrami vhodnými pro tábornické a skautské oddíly.

Odkazy na níže uvedené stránky jsme prošli a připojujeme malé hodnocení z pohledu oddílové výpravy či letního tábora. Ve výběru jsme až na dvě výjimky upřednostnili stránky, které umožňují filtrování her a vyhledávání podle prostředí a charakteru hry, případně dalších kritérií.

Pořadí herních kartoték jsme zvolili podle toho, jak se nám jednotlivé stránky zdály užitečné a inspirativní. Možná víš o dalších zajímavých a pro tábornické oddíly přínosných stránkách, určitě nám dej do redakce vědět.

Hranostaj

Asi nejrozsáhlejší internetová nabídka 2 500 her od hříček v místnosti až po náročné terénní hry. Široká možnost vyhledávání podle prostředí, charakteru hry, počtu a věku hráčů či náročnosti přípravy. Do databáze můžeš i přidávat vlastní hry. K dispozici je i mobilní aplikace k inspiraci přímo během výpravy.

Encyklopedie na Hra.cz

Podrobný vyhledávací systém obsahuje asi 600 her všech možných kategorií podobně, jako výše uvedený Hranostaj. Vyhledávání je méně cílené pro využití s družinou na výpravě, na druhou stranu podporuje vyhledávání edukačních her.

Emovo archiv her

Rozsahem velmi úctyhodná sbírka her z přelomu tisíciletí. Hry byly používané v oddíle a hlavně nalezené v různých publikacích. Bohužel bez vyhledávacího aparátu. Je ale možno orientovat se podle zaměření konkrétních publikací.

Kartotéka her

Stručný popis her s vyhledáváním. Na odkazu je kartotéka her Junáka v Červených Pečkách, která obsahuje téměř 700 her. Popis her je v některých případech možná až příliš stručný.

Hry Ligy lesní moudrosti

Databáze téměř 250 her s možností vyhledávání buď jednoduchého podle prostředí či charakteru hry, nebo s detailnějším výběrovým filtrem. Hry jsou na stránkách Ligy lesní moudrosti s možností přidávání vlastních her. Pro členy LLM nabídka hodnocení her.

Jděte ven

Téměř stovka her hříček a aktivit do přírody a o přírodě určená spíše pro menší děti. Nejde primárně o hry pro oddíl, ale jako inspirace rozhodně zajímavé a použitelné. Každá hra je uvedena fotografií a názvem s krátkou charakteristikou. Po rozkliknutí najdeš popis příslušné hry či hříčky. Bez možnosti filtrování a vyhledávání.

Hry Ostrova nápadů

Na závěr se zmíníme i o hrách na našich stránkách. Ačkoliv je katalog her co do počtu menší, je zaměřený na praktické použití včetně podrobného filtru. Obsahuje převážně hry odzkoušené v oddíle a většinou s dokumentární fotografií, která řekne často víc než samotný popis. V databázi je více, než 100 her. K dispozici jsou také souhrnná témata s aktivitami a hrami vhodnými pro období podzim, zima a jaro.

Vybrali jsme jen ty nejdůležitější odkazy z poměrně rozsáhlé nabídky na našem internetu. Máš-li oblíbený zdroj her, který zde chybí, určitě dej vědět, rádi ho připojíme. Zde je ještě Přehled odkazů na herní stránky na Hranostaji a velmi obsáhlý starší přehled Hry z internetu (obsahuje některé již nefunkční odkazy).

Další inspiraci najdeš v příručkách. Pro použití v oddíle a a na táboře je nejznámější čtyřdílná Velká encyklopedie her od Miloše Zapletala. První tři díly vydal v letech 2023 – 2025 nakladatel Václav Vávra a je tedy možné si tuto skvělou herní inspiraci zakoupit (pro výpravy a tábory je nejlepší 1. díl Hry v přírodě).

Veškeré návody, podklady a příručky ber především jako inspiraci. Nejlepší je taková hra, kterou si upravíš přesně podle potřeb družiny, oddílu, místa a zkušeností hráčů.

The post Hry na výpravy a tábory appeared first on Ostrov nápadů.

Krásný čas konce roku starého a na začátku nového je plný tradičních svátků, zvyků a lidové moudrosti. Náš přehled pomůže připomenout tyto tradice a jejich přesah třeba právě v dětských oddílech.

Moudrost našich předků jsme si zvykli na Ostrově nápadů čas od času připomínat. Období kolem konce roku je různým zvyklostem obzvláště nakloněné. Podívejme se, co si naši předkové v této době připomínali.

Obecně se dá říci, že tradice kolem  zimního slunovratu byly vždy příslibem něčeho lepšího. Dny se přestávají zkracovat a, i když zima vládne naplno, vše se upíná k naději budoucího jara.

27. 11. – 3. 12. Začátek adventu

Advent je období očekávání narození Ježíška, v církevním podání přípravy na příchod Spasitele. Jde o latinské slovo adventus, které znamená přicházení. Má být praktickou a hlavně duchovní přípravou na důležité svátky křesťanské víry. Čtyři předvánoční týdny jsou symbolizované adventním věncem se čtyřmi svíčkami.

První adventní neděle  je čtyři týdny před Hodem božím, přičemž poslední může být i nedělí může být i 24. prosinec, pokud připadá na neděli. To znamená, že advent začíná nedělí mezi 27. 11. a 3. 12. V tomto období je v oddíle možné připomenout si přicházející Vánoce. Objevují se výstavy lidových i moderních betlémů. Tradičně jsou betlémy také v kostelích, ty se ale před Vánoci musejí obejít bez Ježíška.

4. 12. Rozkvétající Barborka

Svatá Barbora je další z církevních předvánočních svátků. Historicky jde o mučednici, která byla popravena kvůli tomu, že přijala křesťanství. Udal ji a posléze dokonce i popravil její vlastní otec, který byl zapřisáhlým nepřítelem křesťanů.

Tradice praví, že komu rozkvete třešňová větévka ulomená (nejlépe s prvním slunečním paprskem) na sv. Barboru, toho čeká v příštím roce sňatek. Postupem času rozkvetlá barborka přeneseně symbolizovala příslib šťastného přečkání zimy a také dobrý celý nadcházející rok. Svatá Barborka je jednou z příležitostí, jak s oddílem zorganizovat šetrné pořízení třešňové barborky.

6. 12. Dárky od Mikuláše

Mikulášská nadílka má původ v legendě o dobročinnosti sv. Mikuláše, což byl kolem roku 300 biskup v městě Myra ve starověké Lýkii (jihovýchod dnešního Turecka). Podle této legendy chtěl jakýsi zchudlý šlechtic poslat své tři dcery do veřejného domu, aby si vydělaly jako nevěstky na věno ke své svatbě. Mikuláš ale v noci vhodil oknem každé z dcer váček se zlaťáky, takže nemusely tuto hanbu podstoupit. Podle jiné verze dívkám hrozilo, že budou prodány do otroctví a Mikuláš jim vhodil oknem tři zlatá jablka. A ještě jiná verze praví, že zlato vložil do punčochy, která se sušila na šňůře s prádlem.

Sv. Mikuláš bývá zobrazován se třemi zlatými jablky (koulemi) na knize jako symbol tří zachráněných. Další častá legenda je o pomoci lodi, která se dostala do tísně na moři, a námořníci Mikuláše žádali o modlitbu (bývá proto znázorňován také s kotvou). Je patronem dětí, námořníků, vědců a mnoha dalších profesí.

Podle legendy o obdarovaných dívkách navštěvuje Mikuláš v předvečer 6. prosince děti s bílým vousem, často v doprovodu čerta a anděla, a podle zásluh je obdarovává nebo kárá. Také může zanechat za oknem pytlíky se sladkostmi. V Čechách jsou nejstarší záznamy o mikulášské nadílce ze 14. století. Původně se pořádaly průvody z řadou masek, ze kterých dnes zbyli Mikuláš, anděl a čert.

Zajímavý je důvod, proč se nadílka koná v předvečer svátku sv. Mikuláše. Pro naše předky totiž den nezačínal půlnocí, ale okamžikem objevení prvních hvězd při setmění. Takže večerní nadílka patřila již k 6. prosinci. Na oddílové výpravě může každý účastník na paměť světce vykonat tři dobré skutky,

Betlémské světlo

Jednou z novodobých předvánočních tradic je Betlémské světlo, které rozvážejí a roznášejí skautští kurýři. Plamínek putuje na počátku adventu z Betléma do rakouského Lince (poprvé se tak stalo roku 1986) a odtud celou Evropou jako symbol míru a přátelství. V Linci převezmou Betlémské světlo také čeští skauti a rozšiřují ho po celém Česku. Inspirací byl splněný slib jednoho z účastníků křížové výpravy v 11. století, že pokud se navrátí domů, doveze z plamínek věčného světla z betlémské baziliky.

Na mnoha místech je pak až do Štědrého dne možné připálit si od skautů svíčky nebo lucerničky a Betlémské světlo si odnést do domů. Tuto předvánoční službu skautů a skautek všem, kdo mají rádi Vánoce, může pro své členy využít i každý (nejen tábornický) oddíl.

V předvánočním období bývá také hezkou oddílovou akcí pouštění lodiček se svíčkami. Tato vánočně laděná myšlenka má ale také svá úskalí, více v článku Ořechové lodičky.

13. 12. Lucie noci upije, ale dne nepřidá

Svatou Lucii známe třeba z pohádky Anděl páně a také nejspíš podle rčení, že Lucie noci upije, ale dne nepřidá. Také Lucie byla historickou postavou okolo roku 300 n. l. (podobně jako sv. Mikuláš). Obětovala pro víru svůj život v dobách, kdy byli křesťané pronásledováni. Sv. Lucie se stala patronkou nevidomých, sklářů, švadlen a také Světlušek, nejmladších skautek. V den jejího svátku platil také zákaz předení a draní peří.

Zajímavé je vysvětlení délky noci podle zmíněné pranostiky. Kolem slunovratu se totiž východ a západ Slunce mění nerovnoměrně. Dosud Slunce zapadalo každý den o něco dřív, ale od sv. Lucie se to mění a západ nastává o něco později (do Slunovratu jsou to asi o 3 minuty). Takže Lucie skutečně noci upije. Současně ale ráno vychází Slunce o to později (do Slunovratu je to asi 6 minut). Celková délka dne se tedy až do slunovratu stále nepatrně zkracuje. Proto Lucie dne nepřidá.

17. 12. Večer světel

Tradice Večera světel je zcela novodobá a ryze foglarovská. Koná se na paměť dne, kdy na stránkách Mladého hlasatele vyšel v roce 1938 první z příběhů Rychlých šípů. Komiks Jaroslava Foglara kreslený Janem Fischerem si připomínají jeho příznivci na setkání u kostela sv. Haštala v Praze. Akce je spojena se vzpomínáním a se společným rozsvěcením svíček.

Večera světel se může zúčastnit každý, kdo toho dne mezi 17. – 21. hodinou dá za své okno svíčku, či jiné příhodné světlo. To je příležitost pro ty členy tábornických oddílů, kteří rádi čtou Rychlé šípy, nebo je dokonce mají za svůj vzor.

21. – 22. 12. Zimní slunovrat

Zimní slunovrat nastává 21. nebo 22, prosince a velmi vzácně i o den dřív nebo později. Jde o nejkratší den v roce, Slunce je nejníže nad obzorem. Od této chvíle se začínají dny pozvolna prodlužovat. Ačkoliv astronomická zima teprve začíná, zimní slunovrat slavily téměř všechny kultury světa jako naději  budoucího jara.

Nejrůznější rituály všech možných civilizací zajišťovaly ochranu před temnými silami. Lidé věřili, že tento den je oslabena hranice mezi naším světem, světem zemřelých a světem duchů. Ochranou proti temným silám býval posvátný oheň, ale také česnek nebo jmelí. O jmelí více v článku Čarovné a léčivé jmelí.

24. 12. Štědrý večer

Na Štědrý večer se těší všechny děti. V předvečer oslav svého narození Ježíšek (církevně Narození Páně) rozdává všem vánoční dárky. S tímto dnem je spojeno nespočetné množství předkřesťanských i křesťanských vánočních tradic, zvyků a pověr. Je jich tolik, že v našem stručném přehledu zmíníme jen poetickou vánoční atmosféru, krásně zabalené dárky, štědrovečerní večeři a ozdobený vánoční stromeček (což je tradice vcelku novodobá). Kdo se během dne postí, uvidí večer zlaté prasátko.

V oddílech bývají krátce před Štědrým večerem oddílové Vánoce. Každý může přinést své dárky, mezi nimiž je jeden nepojmenovaný. Při rozbalování se nepojmenované dárky rozdají po jednom každému z přítomných. Tím je zajištěno, že nikdo neodejde bez dárku. Často se také společně zdobí živý stromeček v lese pro zvířátka. S touto hezkou tradicí opatrně, ne všechny pochoutky jsou pro zvířata vhodné, viz článek Vánoce pro lesní zvířata.

25. 12. Boží hod vánoční

Boží hod vánoční je pro křesťany nejdůležitější vánoční den. Věřící si v tento den připomínají narození Ježíše Krista. V kostelích jsou již od první poloviny prosince připraveny betlémy, ve kterých se po půlnoci 24. 12. objeví malý Ježíšek.

Zajímavý je původ slova „hod“ ve významu „svátek“. Ve staroslovanštině existovalo slovo „god“, které znamenalo „čas“. Později se význam posunul jako „vhodný čas ke slavení“, až se konečně změnil na „svátek“. Stejně se také slaví Boží hod velikonoční.

Podobně „hody“ u nás někde označují „posvícení“, tedy slavnosti v den výročí vysvěcení kostela. „Hod“ je také základem slova „hodina“, původně „část hodu“ a až později „šedesát minut“. V jiných slovanských jazycích se „god“ zase změnil na „rok“, ve významu „čas do příštího svátku“.

Vánoční čas symbolizuje 12 večerů od předvečeru Božího hodu 25. 12. do předvečeru Tří králů 6. 1. Dvanáct večerů se týká období po narození Ježíše Krista, ale podobné oslavy byly i dávno před křesťanstvím. Křesťanské učení tak navázalo na předkřesťanské oslavy slunovratu.

26. 12. Koleda, koleda, Štěpáne

Druhý vánoční svátek se vztahuje ke svatému Štěpánovi, jednomu z prvních umučených křesťanů, který zemřel ukamenováním. Svatý Štěpán je patronem zedníků, tesařů, krejčích a kameníků. Na Štěpána se také chodilo na koledu, což zůstalo v lidové paměti.

V lidové tradici se dochovalo také rčení Na Štěpána není pána. To se vztahuje k době, kdy koncem roku měla čeládka volno, bylo možné změnit službu a vyplácela se celoroční mzda. Také tato tradice navazuje na historické sartorie, kdy ve starém Římě měli otroci volné dny.

6. 1. Tři králové

Svátek klanění Tří králů, kteří dorazili do Betléma, aby se poklonili Jezulátku. Podle legendy mudrci z východu vyčetli z hvězd, že se v Betlémě má narodit židovský král. Přišli se mu poklonit a k nohám mu složili nejvzácnější dary své doby, myrhu, zlato a kadidlo. Zlato bylo symbolem bohatství. Myrha je keř, jehož pryskyřice se používala při výrobě léků, olejů a parfémů. Podobně kadidlo je vonná pryskyřice z kadidlovníku.

.Nápis koledníků, kteří na dveřích domů píšou písmena K+M+B a letopočet, neznamená počáteční písmena jmen Kašpar, Melichar a Baltazar. Jde o zkratku latinského Christus mansionem benedicat, Kristus požehnej tomuto domu. Písmena se nemažou, ale zůstávají na domech až do dalšího roku. Dnes je nejznámější koledou charitativní Tříkrálová sbírka.

2. 2. Hromnice a hromničky

V lidové tradici Hromnice znamenají svátek v polovině doby mezi zimním slunovratem a jarní rovnodenností. Říká se, že na Hromnice půl zimy, půl krajíce a půl píce. Svátek je spojený s ochranou před ohněm a bleskem. Tradiční bylo svěcení svíček zvaných hromničky. Ty se pak po celý rok zapalovaly při prudké bouři a chránily stavení před úderem blesku.

V křesťanství odpovídá tomuto dni svátek Uvedení Páně do chrámu. Ježíšova matka Marie přinesla podle židovského obyčeje svého syna 40. dne po narození do jeruzalémského chrámu, aby jej zasvětila jako prvorozeného Bohu. Zde se opět prolínají křesťanské a předkřesťanské svátky. Více o tradicích tohoto dne v článku Hromnice, skřivan a předjaří.

Provedli jsme čtenáře důležitými okamžiky svátků a tradic na přelomu roku. Od Hromnic už se nezadržitelně blíží jaro a s ním spojené svátky kolem Velikonoc. Je důležité si uvědomovat spojitost s našimi předky a jejich lidovými tradicemi. A to platí i pro tábornické oddíly dneška. Je pěkné, když oddíl vezme některou z lidových tradic a s respektem ji udržuje.

The post Tradice a svátky v prosinci a lednu appeared first on Ostrov nápadů.

Může si vedoucí večer připít? A co starší členové oddílu, kteří už nejsou děti, ale ještě ne dospělí? Téma alkoholu na táborech, výpravách a oddílových akcích není nové, ale stále vyvolává otázky. Kde končí přimhouřené oko a začíná porušení zákona?

Alkohol do dětských oddílů nepatří – nejen kvůli zákonům, ale kvůli důvěře. Děti se s alkoholem dřív nebo později setkají, ale právě v oddíle se mohou naučit, že skutečné kamarádství a zábava vznikají i bez něj.

Ideální svět by byl ten, kde si po večerce každý vedoucí dá čaj a nikdo nemusí řešit podobné otázky. Realita je ale složitější. Starší členové už se s alkoholem často setkávají a vedoucí se někdy ocitnou v situaci, kdy musí hledat rovnováhu mezi důvěrou, odpovědností a zdravým rozumem. Právě proto stojí za to podívat se, co o alkoholu v oddílech říká zákon, zdraví i etika.

Pití dětí a mladistvých do 18 let z pohledu práva

Zákon mluví zcela jasně. Podle § 11 zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, nesmí nikdo osobě mladší 18 let alkohol podat ani umožnit jeho konzumaci. Jde o absolutní zákaz bez jakékoliv výjimky.

U mladších dětí obvykle žádný problém či spor ve výkladu není, problematické je to ale s mladistvými.

Starší členové oddílu, obvykle ve věku 15–18 let, se s alkoholem mimo oddíl často už setkávají. To ale na oddílových akcích nic nemění – zákon nerozlišuje, zda je to „jen trochu“ nebo „přípitek“. Jakékoliv pití alkoholu mladistvými je vždy porušením zákona.

Vedoucí, který by to vědomě toleroval, přehlížel nebo přímo umožnil, nese za to plnou právní odpovědnost. Z pohledu zákona je právě on ten, kdo mladistvému „umožnil užívání alkoholu“.

Ani písemný souhlas rodičů zde nehraje žádnou roli – zákon žádnou výjimku neumožňuje.

V případě pití alkoholu u osob mladších 18 let tedy nejde tedy jen o etický problém, o kterém se zmiňujeme níže. Následující odstavec je zásadní pro úvahy o alkoholu na táboře z pohledu zákona:

Osoba, která vědomě umožní požití alkoholu osobě mladší 18 let, se dopustí přestupku podle zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek. Pokuta v tomto případě může být až 150 000 Kč. A pokud toto činí ve větší míře nebo alkohol poskytne mladistvému opakovaně, může to být kvalifikováno jako trestný čin a hrozí dokonce i trest odnětí svobody. 

Pití vedoucích nad 18 let z pohledu práva

Dospělí vedoucí nejsou zákonem přímo omezováni, ale mají povinnost dohledu. To znamená, že odpovídají za bezpečí a chování všech účastníků. Pokud dojde k úrazu, konfliktu nebo jiné události a zjistí se, že vedoucí měl alkohol v krvi, může být označen za osobu, která zanedbala dohled, a nést i trestní odpovědnost.

Nepřejeme nikomu na táboře žádný problém. Ale je zásadní věcí, aby každý dospělý na táboře věděl, že v případě jakékoliv mimořádné události se pití alkoholu bude vždy řešit z pohledu trestní odpovědnosti.

Kdy se právní pohled „vytahuje“

Zákon zůstává často jen na papíře – dokud se něco nestane. Problém ale vypluje na povrch v okamžiku, kdy:

• dojde ke zranění, úrazu nebo jiné mimořádné události,

• někdo zavolá policii nebo záchranku a test odhalí alkohol,

• situace se dostane k rodičům nebo médiím,

• nebo pojišťovna při řešení úrazu zjistí, že v tom byl alkohol, a odmítne plnit.

V tu chvíli už se neřeší, kolik toho kdo vypil – ale kdo byl zodpovědný. A tím je vždy vedoucí.

Zdravotní hledisko

Zdravotní hledisko je neméně důležité. U mladistvých je mozek a nervová soustava stále ve vývoji. Alkohol zpomaluje reakce, snižuje schopnost soustředění a ovlivňuje rozhodování. Riziko vzniku závislosti je mnohem vyšší než u dospělých.

Ani u dospělých samozřejmě není bez rizika – únava, stres a odpovědnost jdou s alkoholem těžko dohromady. Ale u mladistvých, svěřených do péče vedení tábora, jde o možné zdravotní následky. Každý, kdo třeba jen mlčky toleruje alkohol u mladistvých, by si tuto skutečnost měl uvědomit.

Etický rámec

Nepít před dětmi

I když si vedoucí po večerce chce dát skleničku, nikdy by to nemělo být před dětmi. Oddíl je prostředí, kde se děti učí hodnotám a napodobují chování dospělých.

Je naivní se domnívat, že o pití alkoholu se táborové děti nedozvědí. Záleží samozřejmě na míře, ale je dobré si uvědomit, že pokud vedoucí pije a zároveň zakazuje alkohol mladším, ztrácí tím autoritu.

Problém večerního pití mladistvých

Starší účastníci a instruktoři se mohu ptát: „Proč vedoucí mohou a my ne?“. Na to se těžko odpovídá – takže samozřejmě ideální je, když ani vedoucí nepijí. Ale když už odpovědět musíme, tak:

• Zákon přitom chrání mladistvé před následky, které si ještě neumí domyslet.
• Vedoucí mají odpovědnost, mladiství ochranu – to je hlavní rozdíl.

Problém „sociálního pití“

Mnoho lidí alkohol nepije běžně, ale podlehne skupině: „Abych nebyl trapný, tak si dám taky.“ Tento tlak je v oddílech o to nebezpečnější, že vytváří falešný dojem „normálnosti“.

Závěrečná doporučení

• V řádech a v psaných i nepsaných pravidlech oddílu by měl být uveden absolutní zákaz alkoholu pro děti i mladistvé.

• U vedoucích je ideální dohoda na společném postoji, např.:

  • během programu alkohol vůbec,

  • a pokud nějaký alkohol, tak pouze:

    • po skončení programu a po večerce,

    • zásadně mimo dohled dětí,

    • vždy s rozumem,

    • a s tím, že vždy někdo nepije (minimálně jeden zdravotník a jeden řidič ).

Alkohol je a zůstane problematickou otázkou, pochopitelně nejen na táboře, výpravě či oddílové akci. Pokusili jsme se přinést dostatek podkladů, aby se každý oddíl a každý vedoucí mohl v tomto směru rozhodnout podle své vlastní nátury, zodpovědnosti a svědomí.

The post Alkohol v dětských oddílech appeared first on Ostrov nápadů.

Jsou tábornické příručky ještě k něčemu dobré v době záplavy informací na internetu? Stačí přece kliknout a na displeji se objeví vše potřebné. Nebo ne tak docela?

Naučili jsme se spoléhat na internet a v tomto světle se knihy jeví jako médium poněkud pomalé a zastaralé. Na druhou stranu má dobrá příručka i svoje velké přednosti. Chtěli bychom pro pořádek upozornit na několik momentů, kdy se dobré tábornické příručce máloco vyrovná.

Tištěné příručky

Máme na mysli třeba spolehlivost informací. Tábornickou knížku si člověk pořídí většinou proto, že mu něčím vyhovuje. Že je pro něj něčím přínosná. A pokud se člověk přesvědčí, že autor publikuje spolehlivé informace, může potom důvěřovat i partiím, které tak dobře nezná. Spolehlivost a serióznost je totiž velkým nedostatkem internetových článků na neověřených a neznámých stránkách.

Další výhodou je přehlednost a názornost informací. V tábornické příručce jsou velmi důležité dobré a názorné ilustrace. V terénu se s nimi pracuje lépe než s nesourodými, byť třeba velmi početnými ilustracemi na internetu.

Velkou předností papírové příručky je, že je  nevyžaduje připojení na internet. Nepotřebuje dobíjet, neztratí signál, nemá tendenci se porouchat nebo  rozbít (pokud nejde o nekvalitně lepenou brožuru a listy drží pohromadě). Je vždy po ruce, zvláště na letním táboře je k dispozici kdykoliv a kdekoliv. To jsou pro táborníka důležité skutečnosti.

Nemalým přínosem tištěné příručky jsou souvislosti. Každý dobrý autor shrne příbuzné náměty, které čtenář má tím pádem pěkně pohromadě. Může si projít důležité souvislosti a získat přehled i detaily ke zvolenému tématu v závislosti na kvalitě konkrétní příručky.

A jeden podstatný argument, silnou stránkou (nejen tábornické literatury) je osobní přístup autora. Dobrý a ověřený autor má možnost strhnout čtenáře k zájmu o nové oblasti, o nové poznatky, o nové aktivity. Tím se liší dobrá (znovu zdůrazňujeme nejen tábornická) literatura od internetu.

Internet

Abychom ale byli féroví, je třeba projít i výhody internetu.

Předností internetu je odpověď na každou otázku, i když s výhradou k možným chybám v internetovém prostoru. Přece jen sebelepší příručka nemůže obsáhnout každý detail a v množství informací je výhoda připojení na internet.

Velkým kladem internetu jsou aplikace s konkrétním obsahem. Je-li potřeba zjistit konkrétní rostlinu, určit souhvězdí na noční obloze, podívat se na způsob vázání určitého uzlu, to vše lze zvládnout díky mnoha tematickým aplikacím všude tam, kde je k dispozici signál.

Zvláštní kategorií jsou nebezpečné situace. Například Aplikace Záchranka je v tomto případě velmi účinnou pomůckou, která dokáže přivolat pomoc v nouzi, poradit online s první pomocí či lokalizovat záchranářům místo zdravotního problému.

Pro táborníky (s další poutníky přírodou) jsou cennou předností internetu online mapy, které prozradí polohu uživatele i naprostému orientačnímu nováčkovi, což je obrovský skok proti běžným papírovým mapám. Stačí mít základní přehled o mapách a na signálu se člověk nemůže ztratit.

Jak už bylo ale řečeno, veškeré výhody internetu jsou závislé na připojení, které nemusí být k dispozici vždy a všude. Podobně je ale celkem houby platná skvělá příručka zastrčené doma v knihovně.

Krásné knihy

Na závěr jsme si nechali ještě jednu přednost tištěných příruček. Autoři tábornických knížek často ilustrují své knížky sami, ale i v případě spolupráce s dobrým ilustrátorem dává výsledek velkou osobní výpověď. Pokud je kniha dobře napsaná s kvalitními ilustracemi a ještě graficky pěkně zpracovaná, může se stát opravdovým průvodcem na tábornické stezce.

Takovou službu internet nabídnout nemůže, to bychom rádi uvedli na závěr naší úvahy o prospěšnosti tábornické literatury. Přínosem jsou nepochybně obě možnosti. Ze všech výše uvedených důvodů jsme ale přesvědčeni, že tištěné příručky mají a nadále budou mít své místo v tábornickém světě. Mají totiž schopnost nadchnout čtenáře pro táboření a doprovázet ho mnoho a mnoho let.

Ostrov nápadů dlouhodobě sleduje a připomíná tábornické publikace i zajímavé aplikace a v rámci možností zveřejňuje recenze nedávno vyšlých tábornických příruček a aplikací. Jejich přehled najdeš na hlavní stránce Ostrova nápadů v záložce Vybavení/Knihy a aplikace. Kromě nových příruček se ale s úctou vracíme i k legendárním knihám, jejichž retrorecenze postupně zveřejňujeme jako poděkování a poctu skvělým českým tábornickým autorům starší i nedávné minulosti. Jejich seznam vidíš pod tímto odstavcem.

The post Co přinášejí tábornické příručky a co internet appeared first on Ostrov nápadů.

Pro signalizaci v nouzi je důležitou pomůckou píšťalka. Víš, jak ji vyrobit z nápojové plechovky, jak ji použít a jaký je nouzový signál?

Od autora řady článků na Ostrově nápadů jsme dostali pěkný návod jak si vyrobit nouzovou píšťalku z nápojové plechovky. Zde je Willyho postup:

„Požadavky na materiál a nářadí při výrobě nouzové píšťalky jsou minimální. Stačí jakákoliv tenkostěnná hliníková nápojová plechovka a nůž či nůžky. Jak nastřihnout a potom zohýbat tvar z plechu, to vidíte na přiložených fotkách.

Nejvíc práce pak bylo donutit prsty (ukazováček a palec) sevřít hrany plechu tak, aby vytvořily obě těsné boční stěny píšťalky.

Oba prsty při správném sevření stočeného plechu utěsní vzduch v těle píšťalky. Zároveň je nutné zajistit správnou velikost mezery rezonančního otvoru, kde zvuk vzniká.

Výsledek – tedy pískot – neočekávej hned, je potřeba delší dobu zkoušet různé nastavení.“ Tolik Willy, jednotlivé fáze výroby píšťalky jsou vidět na fotografiích.

6 signálů za minutu

Jakým signálem píšťalky si v nouzi pomůžeš? Mezinárodní nouzový zvukový signál je šest písknutí vysílaných v pravidelných intervalech jednu minutu. Pak se jednu minutu čeká na odpověď. Odpovědí záchranářů jsou tři signály za minutu vysílané v této pauze. Po minutě čekání se nouzový signál opakuje a opět se jednu minutu čeká. Stejná pravidla jsou i pro nouzové signály vysílané světlem.

Signální píšťalky

S pořízením píšťalky ale nemusíš čekat až na chvíli, kdy začnou problémy. Na trhu je řada malých a lehkých nouzových píšťalek s hlasitým pískáním, které dokáží vydávat zvuk až 120 dB. Pozor při cvičném použití, nezapomínej, že zvuk o síle 110 dB může poškodit sluch už během několika minut.

Nouzové píšťalky, můžeš nosit třeba v KPZ, u pasu, může být i v kombinaci s přezkou batohu. Víš, jestli je na tvém batohu píšťalka? Schválně se podívej, možná ji máš na hrudním popruhu.

Použití nože na řezání plechu sice nahání správnému zálesákovi husí kůži, ale právě pro případy nouze s sebou člověk nůž nosí. Takže v tomto případě je možné se proti dobrým tábornickým mravům prohřešit.

V případě nouzové situace je dobré mít nějakou šikovnou píšťalku po ruce. A pokud není k dispozici, rozhodně se hodí znalost její výroby z kusu nápojové plechovky.

Foto Genia, Zdeňka a Ostrov nápadů

The post Nouzová píšťalka appeared first on Ostrov nápadů.

V červenci 2025 vzniklo na jihu Moravy nové chráněné území.  Při cestách do přírody bys měl vědět, jak jsou chráněná území rozdělena, a jak se v nich chovat.

Chráněná krajinná oblast, která byla vyhlášena 1. července 2025, se jmenuje Soutok a ochraňuje unikátní lužní lesy na soutoku Moravy a Dyje. Jde o 27. CHKO, která u nás existuje. Pojďme si při té příležitosti zopakovat přehled území ochrany přírody.

Chráněná území nejrůznějších typů jsou vyhlašována pro zachování přírody a její ochranu. V přírodě jsou chráněná území vyznačována různým způsobem a pravidla chování v nich se také různí.

Přírodní rezervace (PR) a Národní přírodní rezervace (NPR)

Nejčastěji se setkáš s Přírodní rezervací (PR) a Národní přírodní rezervací (NPR). To jsou území o rozloze od menší vesnice až po větší město, ve kterých je chráněn jedinečný přírodní poklad (ekosystémy, geologické struktury), který je významný buď v mezinárodním či národním měřítku (NPR), nebo je důležitý pro daný region (PR). Například NPR Žofínský prales má ochranu již od roku 1838 a je nejstarší rezervací kontinentální Evropy. V roce 2025 bylo evidováno 109 NPR a 822 PR.

Obě chráněná území mají podobné značení v terénu. Na vstupních cestách jsou tabule se stáním znakem a nápisem NPR nebo PR. Po obvodu chráněného území jsou na stromech ve výši očí dva červené pruhy, jeden po celém obvodu a druhý poloviční jen na vnější straně (pamatuj si, že dokud vidíš dva pruhy, jsi mimo chráněné území).

Jak se chovat. V obou typech území je vždy něco vzácného, co zasluhuje ochranu. I kdybys byl sebeopatrnější, můžeš nevědomky něco poškodit či někomu ublížit. Proto se zde nesmí vstupovat mimo značené cesty (a pochopitelně ani jezdit na kole či autem mimo vyhrazené silnice a cesty). Také se tu nesmí sbírat rostliny včetně lesních plodů, tábořit a rozdělávat ohně mimo vyhrazená místa.

Přírodní památka (PP) a Národní přírodní památka (NPP)

Občas narazíš na nejmenší typy chráněných území. Často je to jen velmi malá plocha s výskytem vzácných druhů rostlin či živočichů, geologický útvar či naleziště nerostů. Liší se buď mezinárodním či národním významem (NPP), nebo jedinečností v daném regionu (PP). Snad nejpopulárnější je NPP Panská skála, známé varhany u Kamenického Šenova. V roce 2025 bylo evidováno 126 NPP a 1623 PP.

V terénu je značení podobné jako u rezervací. Na vstupních cestách jsou tabule se stáním znakem a nápisem NPP nebo PP. Na hranici území jsou na stromech ve výši očí dva červené pruhy, jeden po celém obvodu a druhý poloviční jen na vnější straně (opět platí, že musíš vidět dva pruhy, abys byl mimo chráněné území).

V obou typech přírodních památek platí také stejná pravidla jako v rezervacích se zdůrazněním zákazu odchytávání živočichů a sbírání a trhání rostlin nebo jejich částí.

Národní park (NP)

Naopak největším chráněným územím je Národní park. Jedinečné rozsáhlé území jen minimálně dotčené činností člověka. V současné době jsou u nás čtyři národní parky (Krkonoše, České Švýcarsko, Šumava a Podyjí).

Klidové území je součástí NP s největší ochranou. Bylo zavedeno v roce 2018, kdy nahradilo dřívější nejpřísněji chráněné I. zóny NP. Vstup je na cestách vyznačen zelenými tabulemi s nápisem „Klidové území NP“ a s textem „Zákaz pohybu mimo značené trasy“ ve třech jazycích. V terénu je na hraničních stromech celý a poloviční červený pruh stejně, jako v přírodní rezervaci.

Jak se chovat. V národních parcích platí pro táborníky i další návštěvníky omezení jen v klidovém území. Stejně jako v PR je platí zákaz vstupu mimo značené cesty a zákaz táboření. Mimo klidové území je v NP možné sbírat lesní plody. Od roku 2020 platí nové označení čtyř zón národních parků, které se ale táborníků a běžných návštěvníků nijak zvlášť nedotýká. Podstatné je klidové území.

Chráněná krajinná oblast (CHKO)

Chráněná krajinná oblast je území s menším stupněm ochrany než NP. Jsou to rozlehlejší území s hodnotnou přírodou. Spolu s nejnovější CHKO Soutok máme u nás v roce 2025 celkem 27 takových oblastí.

Na cestách a silnicích je území vyznačeno zelenými tabulemi se státním znakem a označením názvu CHKO. Na území CHKO jsou často maloplošná chráněná území (jak jak PR a NPR, tak PP a NPP), ve kterých platí přísnější režim ochrany.

Jak se chovat. Pro táborníky je v CHKO důležitý zákaz tábořit, rozdělávat a udržovat ohně mimo vyhrazená místa. Pro automobilisty platí zákaz vjíždět a parkovat motorovými vozidly mimo silnice, místní komunikace a vyhrazená místa. Snad jen tupějším je třeba připomínat zákaz ukládání a zneškodňováni odpadu. Všichni by pak měli zachovávat ticho a klid v lesích.

Přírodní park (PřP)

Jde o rozsáhlejší území s menším stupněm ochrany. Slouží především k ochraně krajinného rázu. Roku 2012 bylo v Česku celkem 153 přírodních parků. Příkladem může být pražský Přírodní park Prokopské a Dalejské údolí z roku 1982.

Zvláštní značení hranic v terénu není povinné, ale ani zakázané. Pokud je hranice vyznačena, používá se značení tabulemi podobně jako u CHKO.

Jak se chovat. Pro táborníky ani pro turisty neplatí na území PřP žádné zvláštní zákazy. Omezení spočívají  zejména ve stanovení využití území, vymezení konkrétních činností a regulaci výstavby.

Památné stromy

Zvláštní kategorii ochrany mají památné stromy. Jde o zvýšenou právní ochranu zejména stromů s mimořádným významem nebo s jedinečnými rozměry či stářím. Jsou vyznačeny tabulí se státním znakem a nápisem „Památný strom“. Aktuálně jich je evidováno asi 25 000. Přehled památných stromů (více než 5000 položek) najdeš na mapě Agentury ochrany přírody a krajiny ČR s možností zobrazení podrobností (klikni na značku stromu na mapě a pak na kód stromu v boxu identifikace).

Jak se chovat. Pro táborníky a zálesáky je naprosto přirozené projevovat památným stromům úctu a respekt.

Doupné a biotopové stromy

Pro lesní společenstva jsou důležité staré, dutinové, či jinak pro přírodu významné stromy. Doupné stromy poskytují svými dutinami a kotlinami prostor mnoha dalším živočichům i rostlinám. Podobně biotopové stromy jsou starší stromy, které nabízejí útočiště pro mnoho organismů (kromě ptáků jsou to houby, hmyz a druhy rostlin či živočichů vázaných v některém vývojovém stadiu na tlející dřevo).

V lesním porostu jsou doupné stromy označeny plným modrým trojúhelníkem a biotopové stromy mají zelenou vlnovku, obojí ve výši asi 130 cm. Doupné stromy označují v terénu ochránci přírody a ornitologové od roku 2007. Po dohodě s lesníky jsou zaneseny v lesnických mapách. Biotopové stromy vyznačují a zanášejí do svých map sami lesníci od roku 2023. Jsou také evidované prostřednictvím aplikace a webových stránek Biotopové stromy LČR.

Doupné a biotopové stromy nesmí být poraženy a zpracovány ani poté, co sami padnou k zemi. Více o nich v článku Doupné a biotopové stromy.

Tolik o značení našich chráněných území (o lesáckých značkách najdeš více v článku Značky na stromech). Snad ti článek pomohl a na příštích výpravách do přírody už se budeš v chráněných územích naší přírody dobře orientovat.

The post Rozpoznej chráněná území appeared first on Ostrov nápadů.

Velmi účinnou pomůckou ke hrám jsou barevné kartičky a kartičky s písmeny. Se sadami kartiček je možné připravit velké množství her a vyplatí se mít k dispozici kartičky k okamžitému použití.

Jedná se o hledací, bojové i zahřívací hry od jednoduchých hříček až po komplikované bojové hry. Další využití kartiček jako bodovací lístky je při kterékoliv hře. Místo zapisování bodů do bloku je často zajímavější rozdávat barevné lístky.

Kartičky se dají nastříhat z bílých nebo barevných papírů. Šikovný rozměr je cca 3 x 4 cm, jiné prameny uvádějí velikost 4 x 6 m. Pro menší děti mohou být kartičky větší, je možná i různá velikost, takové kartičky se ovšem hůře skladují. Barevné i písmenkové  kartičky lze nastříhat z barevných papírů, které se prodávají v papírnictví (80 g), dají se koupit i barevné kartony (120 – 200 g).

Z praktického pohledu je výhodný rozměr kartiček, který beze zbytku využije formát papíru A4 o rozměru 210 x 297 mm.  Z něj se nastříhá 49 kartiček při rozměru 3 x 4,24 cm (7 x 7 kartiček), nebo 36 kartiček při rozměru 3,5 x 4,95 cm (6 x 6 kartiček).

Barevné kartičky

Nejvíce her se odehrává v méně přehledném a dobře ohraničeném terénu, kam vedoucí rozmístí barevné kartičky. Nejsou zakryté, ale uložené tak, aby byly vidět jen z určitého úhlu a místa. Hráči hledají a sbírají barevné lístky s tím, že dopředu oznámené hodnocení zvýhodňuje barvy, které se v daném terénu hůř hledají.

Nápadnější kartičky se hledají lépe, ty méně výrazné jsou pro nalezení náročnější. motivace ke hře může být velmi různorodá. Nejznámější je hledání orchidejí, ale mohou to být i třeba tuzemské chráněné rostliny, motýli, drahokamy a mnoho jiného.

Výběr barev pro kartičky je vhodné předem promyslet podle účelu využití. Pro hry v terénu jsou příhodnější kartičky přírodních barev, ty se ovšem  zase hůř hledají. Proto záleží na vyspělosti a stáří oddílu, podle toho je vhodné přizpůsobit výběr a výraznost barev sady kartiček.

Kartičky s písmeny nebo s čísly

Kartičky s písmeny se používají k jednoduchým hříčkám, kdy hráči hledají odpověď na danou otázku podle písmene, které je na kartičce. Hledaný výraz může být zeměpisný, část těla, z přírody, z batohu, tábornická pomůcka či činnost a nekonečné množství dalších okruhů. Vedoucí oznámí písmeno, které drží v ruce. První, kdo řekne správný výraz ze zadaného okruhu, obdrží kartičku s písmenem a hraje se další kolo.

Vítězem je ten, kdo má po určeném čase nejvíce kartiček. Stává se, že nejpohotovější hráč nepustí nikoho k výhře, získá plno kartiček a ostatní by hra brzo přestala bavit. Pro tento případ je třeba vyhlásit, že kdo má tři kartičky, je vítěz a dál ve hře nepokračuje. Tak se dostanou do hry i ostatní. Hra se většinou hraje na jednotlivce, ale je možná i soutěž dvojic či celých družin. Příkladem je třeba hra s písmeny z herny Ostrova nápadů.

Hra s písmenkovými kartičkami zabere vždy, je vhodná pro rozproudění, pro uvolnění a pro kolektiv, kde se děti navzájem neznají. Použitelná je v klubovně, ale i při delší pěší túře, při cestování, při čekání na vlak. Stačí mít kartičky s písmeny pohotově.

Také kartičky s čísly mají využití u řady her, za všechny jmenujeme třeba výtečnou italskou hru Matematico ze Zapletalovy Encyklopedie her, případně hru Přines číslo z herny Ostrova nápadů.

Jinou možnosti hry s písmeny je skládání zprávy, kdy se v terénu nalézají nebo jinak získávají kartičky s písmeny a kódem pro vyluštění šifrovaného textu. Jako například u hry Střelba na písmena z knihy Jaroslava Foglara Kronika Ztracené stopy.

Bodovací lístky

Jak už jsme naznačili, dobrou pomůckou je využití kartiček jako bodovací lístky. Při krátkých a jednoduchých hrách je výhodnější oživit bodování rozdáváním kartiček jako bodovacích lístků. Nemusí to být jen písmenkové nebo barevné kartičky, při bodování se uplatní jakékoliv hezké kartičky (šikovné jsou kartičky hry pexeso).

Výhodou je pocit okamžité hmatatelné odměny, zvlášť u menších dětí. Dalším bonusem je rychlost a snadnost bodování, po hře se lístky jednoduše sečtou a vyberou od hráčů zpět.

Kartičky jsou osvědčeným herním prvkem, přejeme dobrou zábavu.

The post Kartičky pro hry appeared first on Ostrov nápadů.

Celoroční hra provází oddíl celým rokem a výpravy dávají dětem možnost prožít ji naplno. Nemusí ale zůstat jen u hraní – mnohem silnější zážitek přinese, když se téma hry promítne i do cíle výpravy. Místo, kam se oddíl vydá, pak odpovídá příběhu, legendě či historické události. Výprava tak získá nejen atmosféru, ale i smysl a nové poznání.

Každý oddíl hledá způsob, jak dodat roku jasný rámec a motivaci. Osvědčeným nástrojem je celoroční hra, která provází děti od podzimu až do léta. Dává schůzkám příběh a výpravám atmosféru.

Skvělým tipem je propojit téma a legendy celoroční hry s místy, na která budete jezdit na výpravy. Díky tomu vše krásně drží pohromadě:

• když má hra jasné téma související s realitou (např. pověsti, města, hrady), snadno se určí odpovídající cíl výpravy,
• každá výprava pak rozvíjí příběh a přináší nejen dobrodružství, ale i poznání,
• děti se baví, učí se něco nového a zároveň poznají i skutečná historická místa.

Kingdom Come jako inspirace

Jako dobrý příklad uveďme inspiraci počítačovou hrou Kingdom Come: Deliverance. Příběh se dá snadno zjednodušit a odvyprávět, přizpůsobit pro děti a rozdělit do etap během celého roku. Výhoda je jasná – hra se odehrává ve středověkých Čechách a vychází z reálných míst, která lze skutečně navštívit.

Pomocníkem je mapa KCDMap.com, kde najdete všechna herní místa v jejich skutečné podobě, s odkazem do Mapy.com a popisem, jak dnes vypadají:

• v Českém ráji můžete navštívit hrad Trosky a další památky z pokračování hry KCD II,
• v Posázaví stojí Sázavský klášter či Rataje nad Sázavou – známá místa z prvního dílu KCD,
• a na větší výpravu se nabízí Kutná Hora, která je středověkým klenotem i klíčovou lokalitou druhého dílu.

  

Závěr

Spojit celoroční hru a pravidelné výpravy je osvědčený způsob, jak dát oddílovému roku jednotu a kouzlo. Děti se baví, učí a objevují svět kolem sebe. A inspirace počítačovou hrou Kingdom Come ukazuje, že i virtuální příběh může vést k reálným dobrodružstvím – stačí otevřít KCDMap.com a vyrazit.

The post Téma hry jako kompas výprav appeared first on Ostrov nápadů.

Potřebujete pohnout na tábořišti něčím opravdu těžkým? Inspirujte se u experimentálního archeologa Ing. Pavla Pavla.

V září 2023 proběhla tiskem zpráva o znovuusazení známého Kadovského viklanu. Již poněkolikáté se strakonický experimentátor Ing. Pavel Pavel vrátil k třicetitunovému kameni, aby ho vyzdvihl tam, odkud ho zpovykaní hlupáci shodili.

Zkušenost se zdviháním takové těžko představitelné hmotnosti se v menším meřítku může hodit kdekoliv, kde je potřeba něco těžšího zdvihnout nebo přemístit. Pavel Pavel dokázal třicetitunovým obrem pohnout pomocí pouhých čtyř pák a necelých třiceti pomocníků. Na každého tak připadlo zdvihnout zhruba tunu, což je docela úctyhodný výkon.

Zdvihání je poměrně zdlouhavé. Probíhá tak, že se vždy usadí páky, břemeno se o kousek zdvihne a podloží klíny. Páky je třeba znovu usadit a postup se opakuje, dokud není břemeno v potřebné poloze. Pokud přestane být podklad stabilní, je třeba větší přeskládání, aby nebyla ohrožena bezpečnost. Princip páky je možné využít téměř kdekoliv za dodržení určitých podmínek, které jsme se pro potřeby táborových experimentů pokusili sestavit do přehledné podoby.

Kroky ke zdvihání břemene pomocí páky

Ke zdvihání těžšího břemene pomocí páky jsou potřeba kvalitní dřevěné trámky. V našem případě to byly asi 6 – m dlouhé trámy asi 20 x 20 cm, na konci seříznuté pro zastrčení pod břemeno. Na táboře pro menší břemena bohatě postačí soušky, které ovšem nesmí být napadeny hnilobou.

Dále jsou ve větším potřeba stabilní podkladové hranoly nejlépe z tvrdého dřeva, které je nutné velmi pečlivě poskládat tak, aby bylo možné o ně páku opřít a zastrčit pod břemeno v úhlu dostatečném na zdvižení. Na táboře bývají hranoly vzácností, je možné je nahradit kvalitnějšími krajinkami, které musí mít dostatečně rovné plochy z obou stran, aby byly stabilní.

Každé zdvihnutí se fixuje podložením břemene klíny v dostatečném počtu, aby se břemeno nemohlo sesunout zpět. U každé páky tak musí být jeden až dva jisticí klíny opět podložené stabilní rovnou konstrukcí. Popruhy kolem viklanu sloužily k pootáčení a k jištění viklanu proti nekontrolovanému pohybu.

Při stavbě podkladové konstrukce pod zdvihací páky i pod jisticí klíny je extrémně důležité, aby konstrukce byla pevná ve směru tlaku břemene, případně ve směru zdvihání. To nemusí být vždy svislý směr. Při nesprávně zvoleném úhlu hrozí zřícení konstrukce.

Nejdůležitější je bezpečnost

Bezpečnost všech zúčastněných vyžaduje, aby práce řídil jeden člověk. Musí předem všechny upozornit na každý další krok, musí hlídat pohyby břemene a při sebemenším problému práce okamžitě zastaví. U Kadovského viklanu byla podkladová konstrukce v průběhu zdvihání viklanu několikrát přestavěna, když se vedoucímu experimentu nezdála bezpečná.

Důraz na bezpečnost se prolíná každým postupným krokem a je třeba ji mít neustále na zřeteli. Byli jsme například svědky nečekaného přístupu Pavla Pavla, když zjistil, že účastníci experimentu jsou unaveni. Rázně prohlásil, že vzhledem k únavě a s ohledem na bezpečnost je nutné práce zastavit, protože chybě stačí nepatrná nepozornost. A skutečně další postup odložil na jiný den.

Pro experimenty s těžšími břemeny platí pravidlo nikdy nespěchat, přemýšlet a raději dvakrát vše prohlédnout před tím, než se udělá další krok. Není rozhodující, jestli se břemeno pomocí pák zdvihá do výšky, posunuje vodorovným směrem, nebo vztyčuje jako menhir. Uvedená pravidla platí univerzálně.

Experimenty s břemenem

Při experimentu je třeba vždy zvolit břemeno přiměřené věku a počtu pomocníků, kteří musí přesně vědět, jak mají postupovat. S dětmi například na táboře budeme vždy zdvihat pouze menší břemeno, které nemůže způsobit zranění, ani pokud se něco nepodaří či pokazí.

K větším břemenům můžeme požádat o pomoc dostatečný počet dospělých a všechny seznámit se zásadami bezpečnosti. U Kadovského viklanu pomáhalo v září 2023 Pavlovi Pavlovi asi třicet dospělých. Jen menšina byli spolupracovníci, ostatní se přihlásili na místě z příchozích. Přesto práce probíhaly bezpečně a bez sebemenšího úrazu.

Jako experiment je použití jednoduché páky velmi poučné a pocit společného zvládnutí břemene je nejlepším učebním prvkem obyčejné fyziky.

Články na Ostrově nápadů průběžně aktualizujeme. Podle připomínky Ing. Pavla Pavla jsme v 10/23 doplnili obrázek pro lepší vysvětlení principu páky.

The post Síla páky podle Pavla Pavla appeared first on Ostrov nápadů.

Vhodné osvětlení dělá z noční hry správné dobrodružství. Les či louka s malými lampičkami vypadá tajemně a kouzelně. Nemusí vždy jít o svíčku ve sklenici od okurek. Podívejte se, co všechno můžete využít k osvětlení při nočních hrách.

Klasické noční osvětlení blikotajícími svíčkami máloco překoná, ale pro různé typy nočních her je možné využít daleko víc různých typů osvětlení. Připravili jsme malý přehled táborových nočních bludiček.

Svíčky a vozové lampy

Svíčka je světýlko nejjednodušší, ale také dost nespolehlivé a v lese z pohledu možného požáru i poměrně nebezpečné. Přesto se používá při nočních hrách dost často. Svíčku vždy vložte do sklenice, aby se zamezilo možnosti požáru. V každém případě je třeba zajistit dohled nad svíčkami, jak z hlediska bezpečnosti, tak z ohledu na počasí, vítr dokáže sfouknout i svíčku ve sklenici. Zajímavá je možnost obalení sklenice barevným papírem (dostatečně průhledným). Bezpečnější a dostatečně větruodolné jsou například petrolejové vozové lampy.

LED diody a jednoduché osvětlení

Protože svíčky jsou v mnoha směrech nespolehlivé a zhasnutá svíčka dokáže úplně pokazit noční hru, vyzkoušeli jsme jednoduché diodové světýlko zapojené obyčejným kolíčkem na prádlo. Se správným stínítkem působí úžasně a použití se nám velmi osvědčilo. Zakoupení potřebných pomůcek není cenově nijak náročné. Více viz v článku Diodová světýlka na noční hry. Podobně lze samozřejmě využít i různé baterky či čelovky s LED diodami, většinou vydrží svítit dostatečně dlouhou dobu a přitom jsou bezpečné a bezproblémové.

Lightsticky

Chemické světlo je bezpečné a cenově dostupné. Ohebné lightsticky mohou vyrobit zajímavé noční efekty. Aktuální cenová nabídka je podle velikosti, množství a délky svícení zhruba 3 až 10 Kč/ks. Různobarevné lighsticky se pro využití při noční hře přímo nabízejí.

Odrazky

Tajemná noční stopovačka po odrazkách dovede vykouzlit z noční hry bezvadné dobrodružství. Malý kousek odrazky připevněný na stromech či keřích dokáže v noci zářit ve světle čelovky na desítky metrů a je vhodný na noční cestu za pokladem.

Ve dne jsou odrazky prakticky neviditelné. V noci působí opravdu magickým dojmem, protože odraz je vidět jen ve světle vlastní čelovky (ostatní odraz vidí, jen pokud stojí těsně vedle čelovky) a také jen z určitého úhlu (podle typu odrazky). A když vystřihnete z odrazky tvar oka a připevníte vedle sebe dvě zářící oči, máte dojem, že na vás ze tmy hledí tajemné lesní bytosti.

Světélkující poklad

Zajímavým prvkem noční hry mohou být fluorescenční svítící kameny, které po nasvícení světélkují i několik hodin. Svítící „kameny“ z umělé hmoty je možné zakoupit (aktuálně v ceně cca 100 Kč za 100 ks). Vhodný počet na jednoho hráče je 5 a lépe 10 pokladů. Před hrou je nutné kameny intenzivně nasvítit a podobně je potřeba připravit odstíněné místo k osvětlení při opětné recyklaci kamenů do hry. Délku a intenzitu osvětlení je dobré předem vyzkoušet. Více v článku Získej svítící poklad.

Pochodeň

Efektní osvětlení spíše pro noční slavnosti jsou pochodně, vhodná tyč či větev obalená pruhem látky či gázou a napuštěnou lampovým olejem, voskem, směsí lampového oleje a lihu (nikoli samotným lihem či benzínem, kdy odkapávají hořící kapky, stejně tak odkapává hořící přírodní smůla). Tady je třeba vzít v potaz bezpečnost, pochodně nelze doporučit používat mimo bezpečné místo a rozhodně ne při hře v lese, kdy hrozí vznik požáru.

Nestrašit!

Noční hry jsou oblíbeným prvkem táborových aktivit. Hráči by měli mít možnost užít si pohybu v noční tmě a v žádném případě nedoporučujeme používat aktivní prvky strašení, jako jsou utajení vedoucí s maskou, kterou ve vhodné době osvítí, slyšeli jsme dokonce i o instalaci oběšeného na trase noční hry.

Jsou to nesmyslné nápady, které sice mohou některé děti pobavit, ale pokud se někdo tmy bojí, tak ho takováto nerozvážnost může odradit od pohybu v nočním lese navždy. Nehledě na možné psychické problémy. Zkrátka, používejte zdravý rozum a připravujte noční hru z pohledu dítěte.

Zařazení noční hry

Zajímavé využití svíček je při výuce noční oblohy, kdy je z malých svíček možné sestavit příslušné souhvězdí, které potom děti snadněji hledají na obloze.

V našem přehledu her najdete inspiraci na několik nočních her, stačí si jen vybrat. Katalog her si můžete naklikat na úvodní liště, nebo použít následující odkaz přímo na přehled nočních her.

Zařazení noční hry bývá jedním z velkých zážitků a trvalou vzpomínkou na tábor. Noční hry ale mají určitá bezpečnostní pravidla a doporučení. Přečtěte si o nich více v článku Noční hry. Ať je pro všechny zážitkem tajemným, hlubokým a hlavně příjemným.

The post Světla pro noční hry appeared first on Ostrov nápadů.