Táborová latrína

Latrína patří na táboře mezi hodně důležité stavby. Jak se na ní vyskytne problém, může snadno úplně zastínit jinak úspěšný táborový program.

Latrína se většinou začíná stavět již před táborem, aby po příjezdu táborníků už mohla sloužit. Alespoň u nás je to úkol předvoje. Dlouho jsme mívali klasickou táborovou latrínu, kde se sedí na kládě a přes plentu se vedou hlubokomylsné hovory. Později jsme přešli na budkovou latrínu, která se ukázala nejen pohodlná, ale vlastně i trvanlivější než původní s posezem na kládě. Zde jsou naše zkušenosti s latrínou.

Hygienické požadavky

První krokem při plánování latríny je velikost. Než si povíme zkušenosti s velikostí jámy, musíme se seznámit s tím, co říkají hygienické předpisy. Toto jsou oficiální požadavky na latrínu:

Vyhláška 106/2001 o hygienických požadavcích na zotavovací akce pro děti

§ 3 odst. 5) Záchody se zřizují v počtu 1 záchod na 15 dětí. Záchody užívají děti odděleně podle pohlaví a musí být zajištěna intimita. V blízkosti záchodů musí být možnost mytí rukou v tekoucí vodě.  Odst. 6) Izolace musí mít svůj vlastní záchod s možností mytí rukou v tekoucí vodě.

Podle velikosti tábora a počtu táborníků se tím vyjasní počet míst na latríně a můžeme začít vybírat místo.

Umístění latríny

Je dobré výběr nepodcenit. Latrína nesmí být příliš daleko od tábora, zároveň by ale měla být trochu v ústraní. Určitě je vhodné umístit ji do stínu, tedy do lesa. Je také dobré zamyslet se nad převládajícím směrem větru. K latríně je také výhodné dostat tekoucí vodu.

Latrína typu koza
Latrína typu koza – pohled zezadu

Konstrukce latríny

Následuje výběr vlastní konstrukce latríny. Nikdy jsme nedělali pouhou díru v zemi, nad kterou se člověk posadí na bobek jako na tureckém záchodě. Přišlo nám, že na latríně by člověk měl mít pohodlí. Jednoduchá koza z dvou klád, kde na nižší (dobře očištěné!) se sedí a o vyšší se člověk opře, nám roky dostačovala. Postupným vylepšováním vzájemných poloh posezu a opěradla jsme docílili i docela pohodlnou latrínu. Konstrukce je vidět z fotografie a pohodlnost je nutné vyzkoušet na místě před konečným upevněním klád. Lepší je, když je opěrná kláda mírně šikmá, aby pohodlně seděli jak větší (na větším konci), tak i nejmenší táborníci (na nižším konci).

Jednoho roku se však utrhl hlavní stavitel a vystavěl téměř honosnou trojmístnou kadibudku. Komfort se nedá srovnávat, protože se člověk vyhne pohledům do jámy pod kadibudkou, sedí bezpečně a pohodlně. Velkou výhodu se ukázala samonosná přenosná konstrukce, která stojí na bytelných podélných kládách. Kadibudka slouží v nezměněné podobě již několik let a vždy se jen přenese nad nově vykopanou jámu. Jsme navýsost spokojeni.

Rozestavěná trojkadibudka
Rozestavěná troj-kadibudka

Je dobré, když je nad latrínou střecha. Jednak na vás při výkonu neprší a jednak neprší do díry, takže se zbytečně nezaplňuje (střecha by tedy měla sahat až za jámu).

Konstrukce musí zajišťovat to, aby vše bezpečně padalo do jámy a nikoliv vedle. K tomu slouží různé zástěny z např. z térového papíru.

Je dobré mít také místa s různými velikostmi. Zvlášť u konstrukce kozy je to důležité, aby se malé děti nebály pádu a vedoucí se vůbec na kozu vešli. Řeší se to šikmým umístěním horní klády.

Poblíž latríny je dobré mít místo na mytí rukou, ideálně s tekoucí vodou. Příhodná je konev s kohoutkem, doplňovaná ručně službou ,       nebo hadicí z vyvýšeného vodního zdroje.

Jáma pod latrínou

Pod konstrukcí je vždy jáma. Ta musí být dostatečně hluboká, aby pojmula potřebný objem za celý tábor. Přesouvání latríny uprostřed tábora nepatří k nejzábavnějším činnostem. Pro 40 lidí kopeme cca 3 m dlouhou, 1.5 m širokou a 1,5 m hlubokou jámu.

Spodní voda nevadí, jen se hůř kope. Pozor ale na vyplavení latríny při velkých deštích a vzestupech spodní vody.

Používání latríny

Záchod umí použít každý, nepředpokládejte ale, že to samé platí o latríně. Je dobré na začátku tábora uspořádat školení, ve kterém se nováčkům ukáže, kde se sedí a kam má co padat a kam se co hází.

Bývá také zvykem, že kluci na malou nechodí na latrínu (zbytečně se zaplňuje a kláda je počůraná), ale na domluvené místo v lese poblíž.

Na cestě k latríně také umísťujeme jednoduché semaforky, které naznačí, kde je obsazeno a kde volno. Ty mohou mít různou podobu, mezi fungující patří například šňůra volně natažená přes cestu mezi kůly.

Ošetřování latríny

Obvykle nejsou nutné žádné chemikálie, latrínu (jámu s obsahem) stačí jednou denně zasypat slabou vrstvou jehličí.

Pokud dojde ke znečištění klády (sedátka), je dobré utřít toto hadrem se Savem.

A jak vypadá vaše latrína ?

Pošlete nám fotky vaší latríny, nebo nám do komentářů napište své zkušenosti či „veselé“ historky.

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Share This