Vaření v pravěké nádobě

Jednou z pozoruhodných tábornických dovedností je vaření v pravěké keramice. Pojďme si vyzkoušet, jak vařili naši dávní předkové. Polévka či kaše z keramické nádoby má neopakovatelnou chuť a na táboře po ochutnávce většinou nic nezbyde.

Předpokladem vaření po způsobu pravěkých kuchařů je vhodná keramická nádoba. Na našem webu najdete je popsán postup výroby a výpalu přírodní keramiky (v závěru článku jsou odkazy). Tento text je určen každému, kdo už zvládl vyrobit nádobu na vaření, a chtěl by vyzkoušet ještě vaření v ní. Je třeba dodržovat několik zásad, aby se snížilo nebezpečí popraskání.

Tvar nádoby

Nejprve si řekněme něco o vhodném tvaru nádoby. Nehodí se totiž každý tvar, pro vaření na ohništi je vhodná nádoba s menším dnem a šikmo se rozšiřujícími stěnami. Taková nádoba se postaví na kraj ohniště mezi uhlíky (malé dno snižuje ztráty od studenější plochy pod nádobou), šikmé stěny zlepšují stabilitu nádoby a brání zvrhnutí.

Mezi tvary pravěké keramiky je mnoho vhodných nádob. Mezi nejpraktičtější pro vaření na otevřeném ohni patří slovanské varné nádoby, které se rozšiřují a až v horní části jsou mírně uzavřené prohnutým okrajem.

Topení v ohništi a popraskání nádob

Při vaření v keramice je třeba počítat s tím, že nádoba může prasknout. Při topení jsme vždy dodržovali pravidlo, že plameny by se neměly keramiky dotýkat v místech, která jsou nad hladinou vody/pokrmu v nádobě. Časem ale náš obdiv k hliněnému materiálu rostl a dovolili jsme si i trochu drsnější topení. Riziko prasknutí se tím ale samozřejmě zvyšuje.

Topení kolem nádoby je trochu jiné, než v běžném ohništi, je třeba se naučit přikládat kolem nádoby tak, aby oheň hořel pokud možno stabilně, ale ne divoce. Jednodušší je mít nádobu na okraji ohniště, kde se dobře přikládá na cca ¾ obvodu. Zbylá čtvrtina obvodu není ohřívána, ale ničemu to nevadí, naopak k topení a míchání je lepší přístup. Další zásadou je dávat nádobu do ohniště vždy už naplněnou (vodou či mlékem).

Zajímavou zkušeností je zjištění, že i v popraskané nádobě je možné celkem v pohodě vařit. Při nepozornosti topiče se totiž může stát, že nádoba popraská a objeví se trhliny známé z archeologických nálezů pravěkých keramických nádob vystavených v muzeu. Velmi často je možné v popraskané nádobě dál vařit ještě nějaký čas, než se definitivně rozpadne.

Míchání a odstavení z ohně

Důležitou součástí umění pravěkého kuchaře je správné míchání. Zvlášť u kašovitých pokrmů je třeba dobře a vytrvale míchat, aby se kaše nepřipálila. Ale i s polévkou je třeba občas zamíchat. Proto je lepší mít nádobu na kraji ohniště, kde je lépe přístupná pro míchání.

Zpočátku jsme v oddíle měli dojem, že vyjmutí nádoby z ohniště bude obtížné a vymysleli jsme držák z vidlice a zpětného háčku, kterým jsme mohli nádobu z ohniště vyndat. Po čase jsme zjistili, že při vaření na okraji není problém nádobu vyndat buď holou rukou, nebo pomocí hadříku či chňapky.

Nové nádoby

Při výpalu v přírodní peci se málokdy povede dosáhnout vyšších teplot přes 800 °C. Již zhruba 600 °C zaručí, že keramika je vypálená (také podle typu keramické hmoty) a ve vodě se nerozmočí. Takové na nízko vypálené nádoby jsou ovšem málo slinuté a propouštějí vlhkost, která ochlazuje nádobu při vaření. Někdy je propouštění tak silné, že se jen s obtížemi povede přivést vodu v nádobě do varu.

Na tomto místě je dobré připomenout, že propouštění vody není u přírodně vypalovaných nádob nic neobvyklého. Jak bylo řečeno, jde o výši teploty dosažené při výpalu. Teprve keramika vypálená na vyšší teploty kolem 1000 °C je dostatečně slinutá, aby vodu udržela. Ani použití glazury nijak propouštění vody nezamezí, ale protože většina glazur obsahuje sklo a musí se vypalovat na vyšší teploty, bývá glazovaná keramika většinou (ne vždy) vodě odolná.

U přírodní keramiky není ale propouštění vody zásadním problémem (snad jen při prvních použitích, kdy se voda ne a ne vařit, jak je zmíněno výše). Pomůže uvařit v nádobě kaši či jiný hutnější pokrm. Póry keramiky se zanesou, zuhelnatí a keramika přestane propouštět vodu.

Přínos vaření

Častou chybou bývá, že když už se člověk naučí zpracovat a vypalovat keramické nádoby, obává se je používat, aby o pracně získanou nádobu zase hned nepřišel. To je obvyklá chyba, ale jisté je, že teprve praktickým používáním keramiky (a vlastně o jakémkoliv vlastnoručním výrobku) člověk propojí znalosti o pravěkém vaření.

Teprve, když se člověk naučí vařit v keramických nádobách a pozná jejich vrtochy, může dostatečně ocenit vlastnosti keramiky a přiblíží se umění našich pravěkých předků.